První písemná zmínka o Žatci

V roce 2014 si Žatec připomíná 1010 let od doby, kdy jméno tohoto sídla poprvé vystupuje v písemných pramenech. V době krize českého státu se Žatec v pasáži z kroniky merseburského biskupa Dětmara ocitá na prahu své „psané" historie v roli nikoli epizodické. Vojenská mise Jindřicha II. dospěla tehdy po překonání Krušných hor k hradu Satzi a zásadním způsobem pak ovlivnila politický vývoj na území celých Čech i následnou stabilizaci poměrů.

Jindřich II., doprovázený knížetem Jaromírem, vytáhl proti polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému, který v té době vládl v Čechách, na sklonku léta roku 1004. Manévrováním v Lužici předstíral záměr zaútočit na Polsko, poté však jeho vojska překročila Nakléřovským průsmykem Krušné hory a dostala se k bílinskému hradu. Odtud pravděpodobně dvěma směry – od severu přes Most a od východu přes dolní Poohří – dorazila na počátku září k Žatci.

Dětmar (Thietmar) Merseburský události zaznamenal takto:

„Králi také prospěla přítomnost vyhnaného Jaromíra - jeho jméno znamená „Jistý mír"-, neboť naděje na jeho příchod oslabila odpor českých oddílů. Díky němu se z vůle a přání místních otevřela králi cesta do kraje a navíc se mu dobrovolně vzdal jeden hrad, kryjící přístup do vnitrozemí. Král se za pochodu poněkud zdržel, protože čekal na Bavory, kteří ještě nedorazili. Když přijel k hradu Žatec, otevřeli mu jeho obyvatelé sami brány, pobili polskou posádku a on je přijal za své spojence. Poté, co spatřil následky té řeže, velmi se zarmoutil a přikázal všechny, co přežili, odvést do kostela."

(Překlad Bořek Neškudla, Jakub Žytek, in: Dětmar z Merseburku, KRONIKA, Argo 2008)