JUDr. Hans Damm
* 15. prosince 1860 Želeč † 17. srpna 1917 Františkovy Lázně
Damm a pomník „otcům chmelařům"
3. července 1932 byl v Žatci odhalen dnes již neexistující pomník věnovaný třem německým „otcům chmelařům". Zdobily ho bronzové podobizny Theodora Zulegera , Josefa Fischera a Dr. Hanse Damma. Z těchto tří žil v době odhalení jen Josef Fischer, který mu byl osobně přítomen. Protože zprvu pršelo, větší část slavnosti se odehrála v budově nedaleké nové známkovny. Dorazili příbuzní oslavovaných chmelařů, místní chmelaři, politici a další prominenti. Přišli jak Němci, tak Češi. Sedláků mělo být na půl tisíce. Po oslavných projevech, poděkování autorům a symbolickém předání pomníku do správy Německé společnosti pro dopravu chmele se všichni vydali ven. Dle zpráv v tisku měla být slavnost nejen focena, ale i filmována. Proběhla v době hospodářské krize, kdy bylo slavné žatecké chmelařství v úpadku. O to více se mluvilo o jeho nedávné slávě a mužích, kteří usilovali o jeho rozvoj.
Pomník vznikl podle návrhu známého vídeňského architekta a žateckého rodáka Karla Lehrmanna. Stavební práce prováděla žatecká stavební firma Josefa Luderera v Žatci (sídlo v dnešní Dukelské ulici čp.1081), ornamentální výzdobu navrhl profesor Robert Oblieger z Vídně. Kamenické práce dostal zadáno Ing. Josef Seiche z Teplic – Šanova. Realistické portrétní hlavičky z bronzu vytvořil sochař z Karlovarska Wilhelm Srb-Schlossbauer (1890–1972), odlila je firma Karla Bartáka z Prahy. Dammovu podobu vystihl dle dobové fotografie sochař přesně, včetně jeho velmi přátelsky působícího výrazu.
Pomník stával v ulici, která vedla dnešním nádvořím budovy Chmelařství a od roku 1929 nesla Dammovo jméno. Roku 1946 byly přejmenována na Chmelovou, pak nesla krátce jméno Karla Osvalda (1964), zanikla v souvislosti se stavebními úpravami budovy Chmelařství, kdy došlo k uzavření nádvoří. Jen kousek od pomníku byl roku 1937 objeven slavný žatecký poklad.
Hans Damm byl ve své době známým politikem nadregionálního významu. Plány na postavení jeho pomníku vznikly již těsně po jeho smrti. Už 10. února 1918 byl založen výbor pro jeho stavbu a začalo se s výběrem finančních prostředků. Výboru předsedal žatecký starosta Karl Wostry, ve vedení byl rovněž Josef Fischer. Uvažovalo se o pomníku figurálním před Starou poštou (tedy přibližně v místě pozdějšího pomníku). Město navrhlo místo u kašny v žateckém parku nedaleko evangelického kostela.
Z obav, aby v nové republice nedošlo k poničení pomníku německých chmelařů, spolek na několik let přerušil činnost. Znovu se sešel roku 1930 za předsednictví Josefa Fischera, který se však vedení vzdal. Stal se pouze čestným předsedou. Nové předsednictvo rozhodlo, že pomník bude věnován nejen Dammovi, ale i T. Zulegerovi a zmíněnému J. Fischerovi. Prostředky byly získány veřejnou sbírkou od chmelařských institucí, místních spolků i jednotlivců. Přispěla však např. i německá agrární strana nebo Centrální svaz německých zemědělských družstev. Kompletní seznam dárců i historie vzniku pomníku byla sepsána do pamětní listiny, která byla vložena do kovové schránky a následně do pomníku. Její text se zachoval ve speciální příloze novin Saazer Hopfen-und Brauerzeitung, která přinesla i podrobný popis slavnosti, jeho fotografii i portréty a stručné životopisy všech tří zobrazených chmelařů. Zvláštní přílohu vydal u příležitosti odhalení rovněž Saazer Anzeiger.
Dobové obavy ze zničení pomníku se skutečně časem naplnily. Připomínky německých chmelařů nebyly novým režimem vítány. Postupně mizely i další stopy po Hansi Dammovi.
Kdo byl Hans Damm
Polozapomenutý Hans Damm má dnes již „svoji" stránku na wikipedii . Zmíněn je i na stránkách dnešního rakouského parlamentu .
Narodil se jako Johann Franz Anton Damm roku 1860 v obci Želeč u Žatce (dnes součást Měcholup). Aby se odlišil od svého otce Johanna Damma sen., psal se jako Hans Damm. Záznam o jeho narození najdeme v digitalizované matrice.
JUDr. Johann Damm sen. (1823-1901) byl vlastníkem statku Želeč a rovněž statku Líčkov – Drahomyšl. Líčkov však prodal roku 1896 Dreherům. Vystavěl si nový novorenesanční zámeček v Novém Sedle č.p. 74 (stavba 1898–1901). Právě v době jeho dokončení zemřel. Ke statku v Novém Sedle patřil rovněž Chudeřín. Damm sen. byl v letech 1867-1870 členem českého zemského sněmu.
Žatecká městská kronika uvádí, že zemřel 26. února 1901 ve věku 77 let. 1. března 1901 byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Liběšicích. Na jeho památku byla v Žatci zřízena peněžní nadace, z níž se každoročně na dušičky rozdělovaly peníze chudým. Další finanční prostředky věnovala rodina v květnu 1901 žateckému děkanskému kostelu na opravu postranního oltáře sv. Anny.
V kronice se dočteme rovněž o osudu matky Hanse Damma Marie, rozené Liebe von Kreutzer. Ta zemřela ve věku 72 let v Praze dne 24. ledna 1906. Její ostatky byly převezeny do Žatce a odtud z domu čp. 136 do Liběšic, kde byla pohřbena v rodinné hrobce. Liběšický hřbitov byl založen roku 1844 a rozšířen roku 1870. Hrobku rodu Dammů dnes bohužel není možno identifikovat, je možné, že byla zničena.
Hans Damm studoval gymnázium v Žatci a v Praze na Malé Straně. V letech 1878–1882 studoval práva na univerzitě v Praze. Doktorát získal na německé části pražské univerzity roku 1883. Ve Vídni sice pracoval roku 1884 krátce jako advokátní koncipient, právnické činnosti se pak již nevěnoval. Zaměřil se na politiku a hospodaření na svých statcích.
Byl zvolen do okresního zastupitelstva v Žatci. To roku 1901 získalo nové sídlo v dnešní ulici Volyňských Čechů č.p. 1037. Tehdy už stál Hans Damm v jeho čele. Budova byly představena veřejnosti při slavnosti v den svátku císaře Františka Josefa, 18. října. Po shromáždění v klášterním kostele u kapucínů vyšel slavnostní průvod k novému úřadu. O jedné hodině odpoledne následovala ještě slavnostní hostina v hostinci Zlatý anděl pro členy okresního zastupitelstva a zvané hosty. Kronikář poznamenal, že se tak Žatec konečně dočkal vlastní budovy okresního zastupitelstva, které od roku svého vzniku roku 1864 sídlilo nejprve v domě č. 246 pana Johanna Große, od roku 1885 pak v domě rodiny Ungarů čp.62 na Františkově (dnešním Hošťálkově).
Roku 1897 se Damm stal poslancem říšské rady ve Vídni. Svůj mandát obhájil i po zavedení všeobecného volebního práva roku 1907. Zastupoval a vedl německé agrárníky. Zároveň byl poslancem českého zemského sněmu v letech 1901–1913.
Stál rovněž u vzniku Německé agrární banky pro Rakousko v Praze roku 1912. Stal se prezidentem její správní rady.
Na rozdíl od mnohých jiných německých politiků se nezajímal o národnostní třenice, ale o obchodní záležitosti, jeho hlavním zájmem byl obchod s chmelem. Po dlouholetých debatách prošel díky Dammově iniciativě v rakouském parlamentu roku 1907 zákon na ochranu domácího chmelařství. Damm bojoval rovněž proti omezujícím clům nebo uklidňoval spory mezi žateckými známkovnami chmele.
Oceňována byla rovněž jeho činnost v německém Žateckém svazu pěstitelů chmele (Saazer Hopfenbauverband). Roku 1891 byl jedním z jeho zakladatelů, v letech 1907–1917 stál v jeho čele. Roku 1909 se svaz rozdělil na německou a českou sekci. H. Damm byl stále v čele obou. V letech 1908–1916 stál rovněž v čele dozorčí rady Centrálního spolku německých zemědělských sdružení v Čechách (Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Böhmens).
Roku 1902 inicioval a prosadil zavedení ochranné zámky zmíněného svazu pěstitelů chmele. Ta byla postupně povinně používána na celém Žatecku.
Spolu s T. Zulegerem nemohli chybět na velké výstavě chmele a ječmene ve dnech 28.- 29. září 1906 v obou starých žateckých známkovnách chmele. Ty se spojily trvale roku 1911. Damm byl jedním z předsedů spojených žateckých známkoven. Organizátory výstavy byly regionální zemědělské spolky i místní „zimní" zemědělská škola. Prezentováno bylo 192 vzorků chmele a 132 vzorků ječmene. Nechybělo společenské setkání v sále Střelnice. Právě na Střelnici vysvětloval Dr. Damm připravovaný zákon na ochranu domácího chmelařství a rozebíral jeho prováděcí předpisy. T. Zuleger hovořil o budoucnosti pěstování chmele a nutnosti podpory státu.
Žatečtí chmelaři udržovali čilé styky s chmelaři německými. Městská kronika zmiňuje např. návštěvu německé delegace chmelařů 6. srpna 1911 z Norimberka. Přivítali je zástupci místních chmelařů T. Zuleger a H. Damm. Na programu bylo pohoštění v hotelu Zlatý anděl a odborná exkurze po žatecké chmelařské oblasti.
Již těžce nemocný Damm se snažil zlepšit situaci žateckého chmelařství i v době první světové války. Měl ještě podíl i na vzniku Německé společnosti pro dopravu chmele (Deutsche Hopfenverkehrsgesselschaft m.b.H.), která byla založena 8. července 1917.
Zemřel náhle při léčení ve Františkových Lázních 17. 8. 1917. Záznam o jeho úmrtí najdeme pod odkazem
Byl pohřben do rodinné hrobky v Liběšicích. Péči o jeho statky převzala jeho manželka Amalie z Helmfeldu, s kterou se oženil roku 1898. Její rod pocházel ze Starého Rybníka (Altenteich), dnes součást Skalné v Karlovarském kraji. Do šlechtického stavu byl její rod povýšen r. 1824. Měl s ní syna Hanse, který roku 1923 panství v Novém Sedle prodal.
Pohřeb Hanse Damma se konal 22. srpna 1917 a byl velkou společenskou událostí svědčící o oblibě a úctě, které se ve své době těšil. Rozloučení začalo u zámku v Novém Sedle, kam byly jeho ostatky nejprve převezeny. Kovová rakev byla naložena na smuteční vůz tažený čtyřspřežím, za kterým se shromáždily stovky smutečních hostů. Byli mezi nimi zástupci žateckých chmelařských obcí a řada politiků. U zámku se s Dammem symbolicky rozloučil Josef Fischer, třetí ze zmíněných „otců chmelařů", který po něm převzal funkci předsedy Žateckého svazu pěstitelů chmele. Od zámku směřoval průvod nejdříve ke kostelu v Novém Sedle, kde se konalo církevní rozloučení. Pak se vydal do Liběšic k rodinné hrobce. Smuteční hosté šli přes Libočany, Žatec a Trnovany. Na liběšický hřbitov dorazili až v osm hodin večer. U hrobu řečnil mimo jiné Theodor Zuleger.
V Žatci se zatím v 11 hodin konalo další smuteční shromáždění v zasedací místnosti Žateckého svazu pěstitelů chmele, kde opět hovořil J. Fischer. Žatecká městská kronika poznamenala k Dammově úmrtí, že Damm byl poctivým německých politikem „od hlavy až k patě" (Stadtchronik, 2. díl, s. 109). Žatecký adresář mu věnoval rozsáhlý nekrolog v čísle pro rok 1920. V tomto roce proto, že roku 1919 byl odhalen monumentální Dammův pomník v Novém Sedle.
Žatecká městská kronika dále zmiňuje např. Hansovu sestru Fanni Dammovou, která zemřela 28. prosince 1930 ve věku 69 let. Označuje ji za ušlechtilou dámu, která se věnovala dobročinnosti a žila stranou společenského života. Při odhalení pomníku v Žatci roku 1932 byly pak manželky H. Damma Amalie, přítomny také dvě jeho provdané sestry, Marie Leitnerová a Klara Richterová.
Dammův pomník v Novém Sedle
O oblibě a významu Dammovy osobnosti svědčil vznik pomníku u jeho zámku v Novém Sedle 9. listopadu 1919. Zřídit ho nechali jeho kolegové z německé agrární strany. Odhalení byli přítomni významní rakouští politici, řečnil poslanec Josef Mayer-Eger. Zmíněný nástupce Hanse Damma ve funkci prezidenta německé sekce Žateckého svazu pěstitelů chmele Josef Fischer položil věnec se zelenobílou stuhou. Přítomen byl i bývalý ministr zemědělství Dr. Schreiner, z dalších známých osobností např. Ferdinand Kraupner, Leo Zuleger, Theodor Zuleger, žatecký podnikatel Heinrich Schuldes, žatecký starosta Wostry, zástupci duchovenstva nebo učitelského stavu.
Podoba pomníku se v nové atmosféře první republiky mohla zdát dosti provokativní. Byť Damm nebyl nacionalista, zdůrazňoval pomník především němectví. Nápisy hovořily o německé zemi, německé půdě i řeči.
Dle svědectví pamětníků tvořil pomník téměř třímetrový kamenný blok z lasturnatého vápence na podstavci, který byl umístěn ve stínu mohutné břízy. Jako autor je v článku v Žateckém adresáři uveden sochař Wilfert z Chebu. Nechybí ani poznámka, že Wilfert Damma osobně neznal. Přesto vytvořil jeho působivý reliéf, který měl přesně odrážet jeho podobu i přívětivou povahu.
Na pomníku byl německý nápis s textem: „Dr. Hans Damm, dem verdienstvollen Bauernführer, von der Deutschen Agrarpartei des österreichischen Reichsrates 1918." V překladu: "Dr. Hansovi Dammovi, zasloužilému vůdci sedláků od poslanců rakouské říšské rady z Německé agrární strany."
Pomník dále zdobil reliéf sejícího sedláka. Na podstavci byla vyryta jména rakouských poslanců agrárníků. Dalším textem byl německé verše od vrchního rady Hergela:
„Deutschem Wort und deutscher Tat
Deutschem Land und deutscher Saat,
Unseren goldenen Gerstenfeldern,
Unseren grünen Hopfenwäldern,
Und dem Wohl der Baeurnschaft
Widmetest Du Deine Kraft."
Ve volném překladu (MK):
Německému slovu a německému činu,
německé zemi a německé setbě,
našim zlatým polím s ječmenem,
našim zeleným lesům s chmelem
pro dobro selského stavu
věnoval jsi svou sílu.
Pomník se dochoval v zámeckém parku dodnes. Německé nápisy byly však v 2. polovině 20. století poničeny a odstraněny. Zapomnělo se ovšem, čí pomník to je. Basreliéf H. Damma zůstal s uraženým nosem, stejně jako reliéf sedláka s poněkud zavádějící pokrývkou na hlavě, která připomíná spíše vojenskou přilbu. K určení pomníku přispělo právě naše muzeum.
Autor pomníku byl zkušeným sochařem, jedná se o syna Karla Wilferta st. (1847–1916) z Chebu. Karl Josef Wilfert ml. (1879–1932) vytvořil řadu známých figurálních soch. Byl žákem známých sochařů Stanislava Suchardy a Josefa Myslbeka. K jeho dílům patří např. socha císařovny Alžběty (Sissi) z Františkových Lázní, která byla roku 1919 přemístěna do Feldafingu. Dále pomník J. W. Goethe ve Františkových Lázních, Josef II. zhotovený dle jeho návrhu pro Cheb (dnes ve Františkových Lázních), pomník Adalberta Stiftera v Horní Plané. Zaměřoval se také na pomníky obětí první světové války. Hrobka rodiny Wilfertů je dodnes na hřbitově v Chebu. K jeho zničeným známým pomníkům v severočeském regionu patří také pomník německého rytíře z Chomutova. Pomník v Novém Sedle patří k jeho pozapomenutým dílům, které by si jistě zasloužilo rekonstrukci. Blíže k tomuto sochaři na wikipedii nebo encyklopedii Chebu.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
