Budoucí oblíbený žatecký starosta se narodil roku 1853 jako syn krajského lékaře (obdoba dnešního epidemiologa a hygienika) Dr. Karla Wostreho.
Karel studoval v Žatci ještě na starém gymnáziu na tehdejším Floriánském náměstí. V Praze a ve Vídni chodil na právnickou fakultu. Následovala studijní cesta po Německu, Francii a Anglii. Praxi sbíral v rakousko-uherské správě ve Vídni a v Badenu. Působil na policejním prezidiu a později (od roku 1887) na ministerstvu vnitra. Z rodinných důvodů opustil státní službu a vrátil se roku 1892 na Žatecko, aby převzal majetek v Žatci a v Bezděkově.
V Bezděkově byl zvolen do čela obce. Dostal se také do vedení spořitelny v Žatci, různých školních výborů či do správní rady žateckého cukrovaru. Byl rovněž předsedou Německého pokrokového spolku.
Dne 3. září 1900 se stal starostou Žatce. Jeho životopisy zdůrazňují, že učinil z radnice předpisový úřad, k čemuž mu pomohli zkušenosti z rakouské správy. K Rakousko-Uhersku byl naprosto loajální. Při nástupu do úřadu se zavazoval, že bude hájit německý ráz města, což bylo přesně to, co chtěli na žatecké radnici slyšet, neboť Žatec byl tehdy městem s převahou německých obyvatel. A drobné potyčky s místní českou menšinu byly právě na přelomu 19. - 20. století na denním pořádku. Nový starosta, který nepatřil k radikálům jako někteří jako kolegové v městské radě, chtěl řešit problém „vážně a vlídně,“ což ovšem ne vždy bylo v souladu s realitou. Wostry se cele věnoval své práci, byl svobodným mládencem. O jeho domácnost se starala hospodyně Philippina Borstendörfer, která rodině Wostrych sloužila přes padesát let. Jako mladá přišla nejprve na jejich statek v Trnovanech.
Roku 1908 byl Wostry oceněn u příležitosti 60. výročí nástupu císaře Františka Josefa na trůn. Obdržel řád železné koruny 3. stupně jako první ze žateckých starostů. Byl mu slavnostně předán při slavnosti na radnici 29. března. V projevech zmíněných např. v žateckém adresáři pro rok 1910 se zdůrazňovaly jeho zásluhy za rozvoj města (nové gymnázium, nová nemocnice, silnice, regulace Ohře, rekonstrukce divadla). Sám Wostry v odpovědi zdůraznil, že chápe řád jako ocenění celému městu. V únoru 1914 byl jmenován čestným občanem Žatce. To ještě netušil, že to nejtěžší ve svém úřadu má teprve před sebou.
Měl provést Žatec náročným obdobím první světové války.
Tehdy Žatec fungoval jako lazaretní město pro vojáky z fronty. Nadšení pro boj bylo zprvu u německého obyvatelstva Žatce velké. Své udělala i dobová propaganda. Pro podporu fronty se konaly různé akce. Nejznámější slavností je svěcení Meče branců v den císařových srpnových narozenin roku 
1915 před žateckou radnicí, kterého se zúčastnil samozřejmě i starosta. Do dřevěného meče, který je dnes uložen v Regionálním muzeu K. A. Polánka, se zatloukaly železné cvočky, aby se tak symbolicky změnil na kovový. Nejprve přistoupili čestní hosté, starostův cvoček přišel na řadu jako třetí. Vojáci se pak fotografovali s mečem na památku. Město bylo slavnostně vyzdobeno a osvětleno, v předvečer slavnosti bylo čepováno pivo. Další roky války však přinesly nejen padlé, ale i nemoci, vlnu sebevražd a zásobovací krizi. Byť je třeba říci, že Žatec na tom vždy byl ve srovnání s jinými městy relativně dobře. Nikdy zde např. nedošlo k velkým nepokojům, což bylo jistě i zásluhou dobrého vedení města. I na starostovi se však začal projevovat věk, nemoci a únava.
Chtěl odstoupit již 10. srpna 1917, ale nakonec setrval na naléhání delegace svých kolegů. Odstoupil spolu s celou městskou radou až po vzniku republiky, konkrétně v listopadu 1918. V době, kdy do Žatce přišlo české vojsko (prosinec 1918) tak už byl starostou Žatce Anton Musch.
Wostry se po odstoupení z úřadu stáhl do ústraní. Až do stáří si uchoval výbornou kondici, k jeho koníčkům patřily např. dlouhé pěší výlety do okolí města nebo tenis.
Zemřel náhle v noci z 8. na 9. 3. 1929, jak se píše v oficiálních nekrolozích. Protože neměl ve městě přímé příbuzné, byl jeho žatecký byt v dnešní Zeyerově ulici čp. 729 zapečetěn do konce notářského řízení. Pohřeb se konal 13. března. Jak bylo tehdy zvykem, stal se veřejnou záležitostí. Z radnice, kde bylo jeho tělo krátce vystaveno v kanceláři místostarosty, vyšel pohřební průvod za vozem s rakví k žateckému hřbitovu. Pohřben byl do hrobu svých rodičů. Pohřbu se zúčastnily spolky, žactvo ze škol, úředníci, hasiči, duchovní, dosud žijící bývalí starostové Anton Musch a Dr. Ambrož Janka, současný starosta Konstantin von Schönfeld, místostarosta J. Heiser a stovky truchlících. Nekrolog v žateckém adresáři pro rok 1930 hovořil o bývalém starostovi dokonce jako o nejlepším starostovi, jakého kdy Žatec měl. V pochvale zazněla jistě i dávka nostalgie po starých rakouských časech. O starostově poctivosti a pracovitosti se zmiňuje většina zpráv o něm. Byť někteří místní němečtí radikálové jeho postoje pochopitelně nechápali a odsuzovali.
V dodatku v městské kronice (přípisy) se dočteme, jak to bylo s jeho náhlou smrtí. K. Wostry se zastřelil revolverem. Důvodem měla být ztráta majetku v důsledku znehodnocení měny. Hrdý Wostry nechtěl nikde žádat o pomoc či rentu. Své statky prodal na přelomu století a přestěhoval se do Žatce. Škoda, že jeho oficiální životopisy opakují stále stejná fakta. Rovněž v kronice se kromě zmíněného přípisu dočteme většinou jen, při jaké příležitosti řečnil či jednal a kterých institucí či spolků byl členem. Jistě by jeho osobnost stála za podrobnější zkoumání.
Žatecký rodák, historik působící na německé části pražské univerzity Wilhelm Wostry (1877 - 1951) byl Karlovým bratrancem. S jeho jménem se setkáváme při řadě žateckých městských slavnostech. Ze Žatce nastoupil také cestu do odsunu.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
