18. prosince roku 1738 došlo v Žatci k velikému požáru. Oheň vznikl na domě měšťana Jana Ernesta Linksweilera vedle Kněžské brány proti kostelu, kde jej zapříčinil výstřelem nepozorný voják. Odtud se oheň velmi rychle rozšířil na střechu kostela a jeho tři věže, pokryté břidlicí. Žárem roztavené kusy břidlice odtud vylétaly jako střely do všech stran, kde zapálily nově vybudovanou školu, děkanství a domy v blízkém okolí.
Z těch se pak oheň šířil na obě strany Floriánského náměstí (dnes 5. května) a severně směrem k Loretě a na městské hradby. Škody na měšťanských domech dosáhly částky 31 000 zlatých a na objektu kostela, děkanství a školy 50 000 zlatých. Z rozhodnutí obyvatel města byl na paměť tohoto velkého požáru a ochranu před dalšími pohromami v letech 1742 až 1746 vybudován sloup sv. Floriána (patrona hasičů, zedníků a horníků). Prostředky na stavbu byly získány sbírkou od žateckých občanů. Původním záměrem bylo vybudovat plastiku středních rozměrů, ovšem příspěvků na její stavbu se shromáždilo takové množství, že bylo možno postavit sousoší obdobné sloupu Nejsvětější Trojice na hlavním náměstí. Plastika sv. Floriána je umístěna na vysokém trojbokém kamenném podstavci, dále jsou zde sochy sv. Vavřince a Madony, které jsou lemovány postavičkami vždy tří a tří andílků nad sebou. Na vrcholu sloupu je postava Boha Otce, sedícího na zeměkouli. Autorem sousoší byl žatecký sochař Jan Karel Vetter.
