Dnešní budova Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci byla původně postavena jako Všeobecná nemocnice císařovny Alžběty. Základní kámen nemocnice byl položen 18. srpna 1857 a předcházela mu finanční sbírka po obcích žateckého politického okresu. Prvotním impulsem však byla donace 16.000 zlatých manželů Ernsta a Franzisky Pauli, kteří tak založili nadaci ke vzniku a podpoře okresní nemocnice v Žatci. Stavba byla dokončena 1. listopadu 1861, kdy byla nemocnice slavnostně otevřena. Součástí nemocničního areálu byla i zahrada, ve které byla vybudována kaple s hrobkou pro manžele Pauli, kteří jsou v ní i pochováni. Objekt sloužil jako okresní nemocnice až do roku 1899, kdy byla na jižním okraji města postavena nemocnice nová. Po tomto datu se z bývalé nemocnice stal sirotčinec.
Další změna přišla v roce 1939, kdy byla budova předána městskému muzeu, které zde zřídilo také své expozice. Žatecký deník Saazer Anzeiger k tomu dodává, že „v těchto nových prostorách vzniklo muzeum, na které mohou být obyvatelé Žatce skutečně hrdí. Donedávna se prý při slově „muzeum" mnohým lidem vybavovaly tmavé, studené a nepřívětivé místnosti, kde každého přepadala úzkost." V šesti prostorných, světlých místnostech této nově upravené budovy byla 17. listopadu 1940 otevřena rozsáhlá výstava Pravěk a raně dějinné osídlení Žatecka. Předností nové budovy bylo, že muzejní sbírky mohly být vystaveny v časové posloupnosti tak, že přehledně zachycovaly kulturní vývoj Žatecka od doby kamenné až do začátku 20. století. Nevystavené exponáty byly uloženy v depozitáři v očíslovaných kartonech a přístupné badatelům. V kapli na zahradě objektu byly vystaveny umělecké památky náboženského charakteru, plánovalo se i zřízení tzv. přírodního muzea s modely prehistorických obydlí. Avšak válečné události rozvoji muzea nepřály...
Dne 20. května 1945 zajistil sbírky městského muzea z příkazu ministerstva školství František Kostka, dlouholetý jednatel Českého muzejního spolku. V muzeu tehdy bydlel Anton Schmiedl, kustod a konzervátor, a jako vědecká síla zde působil dr. Helmut Preidel. O měsíc později nastoupil učitel František Kopecký a v září téhož roku byl pověřen správou muzea. Oba německé pracovníky v muzeu ponechal a využil jejich znalostí k obnovení expozic, na kterých pracovali až do července 1946, kdy byli odsunuti. V budově muzea také sídlil archiv, jehož správcem se stal dr. Václav Kůrka. S Kopeckým úspěšně spolupracoval a právě jeho zásluhou byla získána archeologická sbírka Hermanna Födische.
V první polovině roku 1947 přípravy na znovuotevření muzea vrcholily. V neděli 25. května 1947 v 10 hodin se žatecká veřejnost dočkala zpřístupnění muzejních sbírek. Polánkovo městské muzeum bylo slavnostně otevřeno a Karel Alois Polánek, žatecký prvorepublikový školský inspektor a muzejník, byl na slavnosti čestným hostem (byl tehdy již archivářem na Kladně).
Celou historii muzea naleznete ZDE
