Syn Josefa Schöfflabyl stejně jako jeho otec chmelařem a žateckým podnikatelem.
Schöffl byl zakladatelem nejstarší žatecké chmelařské firmy pro obchod se chmelem, která nesla jeho jméno. Dodávala žatecký chmel do řady pivovarů v cizině, které si cenily jeho kvality. Chmelařství se mu stalo osudem až po smrti jeho staršího bratra Franze, který zemřel roku 1874 v 38 letech. Friedrich poté převzal obchod se chmelem (založený roku 1850) po svém otci.
Původně se věnoval tiskařské a vydavatelské činnosti. Otec mu totiž roku 1871 koupil známou tiskárnu rodiny Schönfeldů. Dle městské kroniky ji Friedrich přemístil z č.p. 110 do domu svého otce č.p. 311 proti klášteru kapucínů. Koncem roku 1876 ji prodal firmě bratří Hermanna a Karla Butterových z Chomutova. Na podzim roku 1877 ji noví majitelé přestěhovali do č.p. 16 u divadla, rok a půl na to se stěhovala do č.p. 125 na Floriánském náměstí, naproti původnímu sídlu (č.p. 110). Po pěti letech přesídlila znovu, tentokrát do č.p. 239 v Pražské ulici. Roku 1890 převzal tiskárnu Fritz Kränzle z Augsburgu, nejprve jako nájemce, později jako majitel. Roku 1896 získal Kränzle od Ignaze Epsteina dům č.p. 117/118 v Dlouhé ulici vedle synagogy. A tiskárna se znovu stěhovala, tentokrát definitivně. 1. července 1903 přešla z rukou Kränzla do majetku firmy Karl Hornung & Comp. Karl Hornung byl sazeč ze Štýrského Hradce. Dům však v majetku rodiny Kränzle zatím zůstal.
Osudy tiskárny jsou zde vylíčeny podrobně, protože se počátkem 20. století opět (a na dlouho) vrátila do majetku rodiny Schöfflů. Friedrichův nemanželský syn Gustav Borstendörfer se stal nejprve společníkem Karla Hornunga a brzy (r. 1906) i majitelem tiskárny a domu č.p. 117/118 (r. 1909). Zachoval však název Karl Hornung & Comp. V tiskárně se tiskly žatecké noviny Saazer Anzeiger, chmelařské noviny i známé adresáře.
Vraťme se však k osudům Gustavova otce Friedricha Schöffla. Další oblastí jeho podnikání byla výroba cihel. Patřila mu cihelna v Perči, kde kolem ní vzniklo i malé sídliště. Jako první začala pro výrobu cihel v Žatci používat kruhovou pec. Cihelna později patřila Oskaru Lauerovi.
Friedrich byl i jedním ze zakladatelů nového žateckého pivovaru Saazer Genossenschaft Brauerei (Žatecký spolkový pivovar), který začal vařit pivo roku 1902. Stal se rovněž členem představenstva žatecké známkovny chmele.
Byl aktivní v řadě žateckých spolků. V mládí byl nadšeným dobrovolným hasičem. Bylo to již v době, kdy hasičský dobrovolný sbor (založený 1870) fungoval spolu s turnery jako „Turnfeuerwehrverein". Od roku 1876 šlo již čistě o spolek hasičský. Friedrich byl v sedmdesátých letech 19. století pokladníkem spolku, dle žateckého historika A. Seiferta krátce i velitelem. Roku 1873 se stal zástupcem za žatecký okres v centrálním hasičském výboru. Roku 1890 byl jmenován za své zásluhy čestným členem.
Jeho vášní byl také rybolov. Stál u vzniku žateckého rybářského spolku (1883 – 1884). Jeho cílem byla péče o ryby v Ohři a také pragmatický účel – zajistit svým členům, aby měli o postní době pro své rodiny levné ryby. Friedrich měl zásluhy na rozšíření místního rybářského revíru z 10 km na 35 km. Roku 1901 byl jmenován čestným členem spolku.
Dalším spolkem, jehož byl dlouholetým členem, byl čtenářský a společenský spolek Deutsches Casino (vznik 1875). Ten sídlil v hotelu U zlatého anděla. Pořádal rovněž koncerty, taneční zábavy a divadelní představení.
V letech 1893–1896 pracoval Friedrich rovněž v městském zastupitelstvu. Více než politické půtky ho však zajímal obchod.
Jeho manželkou byla Rosa, rozená Wocet. Narodily se jim dvě dcery. Adele se provdala do Prahy. Jejím manželem se stal vrchní stavební rada Ludwig Kubischta. Marta si vzala lékaře vojenského generálního štábu Dr. Karla Bindera ze Salzburku.
Roku 1923 se Friedrich přestěhoval k rodině své dcery Marty do Salzburku. Předtím předal firmu svému dlouholetému spolupracovníkovi Rudolfu Wachertovi a prodal i většinu svého dalšího majetku na Žatecku. Do města však pravidelně jezdil v době česání chmele. Osobně navštěvoval i své zákazníky. Roku 1927 oslavil s manželkou zlatou svatbu. Roku 1929 konečně adoptoval svého nemanželského syna Gustava. V pramenech je zmíněno, že tak učinil z vlastní iniciativy.
Žatecký adresář pro rok 1930 otiskl gratulaci k Friedrichovým 85. narozeninám. Zmínil jeho zásluhy ve všech oborech, zdůraznil, že Friedrich je i ve svém věku aktivní. Denně chodí do kavárny, čte noviny a píše dlouhé dopisy. Gratulaci mu poslaly zmíněné žatecké spolky i chmelařské osobnosti. Stejně jako jeho kamarádi, s kterými seděl pravidelně u stolu U knížete Bismarcka (č.p. 224 v Obloukové ulici). Datum úmrtí této dnes pozapomenuté osobnosti zatím není známo.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
