Vývozní pivovar

Budovy někdejšího Dreherova vývozního pivovaru najdeme poblíž nádraží Žatec – západ, tedy mezi řekou Ohří, tratí Plzeňsko-březenské dráhy a silnicí do Chomutova v Chomutovské ulici. Pivovar několikrát měnil  název.  

Roku 1898 byla založena společnost Saazer Genossenschaft Brauerei (Žatecký spolkový pivovar), která připravovala stavbu nového pivovaru. Prezidentem společnosti byl opakovaně zvolen majitel žatecké kartonážky Moritz Lüdersdorf. Prezidentem zůstal až do své smrti roku 1923, poté byla funkce krátce neobsazena, než ji na rok 1925 převzal právník JUDr. Wilhelm Kříž. Ten pivovar zastupoval i později v jeho soudních sporech. Žatecký spolkový pivovar se roku 1916 přejmenoval na Export-Brauerei (tj. vývozní pivovar). Od konce roku 1926 figuruje v názvu jméno Antona Drehera (Anton Drehers Exportbrauerei Gesellschaft G. m. b. H.). Projekt pro stavbu byl schválen roku 1899, roku 1902 začala fungovat první sladovna. Na projektu pivovaru v Žatci se podíleli žatečtí stavitelé a architekti Alois Daut, Johann Salomon a Josef Petrovský. Dochovaly se i plány dostaveb pivovaru z druhé poloviny 20. let 20. století, jejichž autorem byl žatecký stavitel Jaroslav Gregor.

Budovy dodnes působí monumentálně. Fasády jsou zděné z červených pohledových cihel, s detaily z pískovce. Sokly a armovaná nároží byly vytvořeny ze žulových kvádrů nebo tmavošedého znělce. Byla použita kombinace hrázděného zdiva s vyřezávanými vazníky ve štítě. Střechy jsou strmé.

Pivovar měl dvě sladovny se dvěma hvozdy, varnu s vodárenskou věží, kotelnou a strojovnou a ležácké sklepy s lednicí a stáčírnou, správní budovu i další hospodářské příslušenství. Vlastnil také pozemky a činžovní domy. Vodu bral z Ohře, přes vodárnu a filtraci, které byly umístěny na břehu řeky. Výhodná byla jeho poloha u železniční dráhy poblíž nákladního nádraží, dnes Žatec – západ. Pivovar měl i vlastní vlečku. Ze Žatce se vyváželo pivo do Německa i Ameriky, pod značkami Urstoff – česky Pratok či Pralátka a Sv. Hubertus. Nejdříve se začal vařit Urstoff . Výroba byla zahájena 19. března 1902, prodej k 1. 6. 1902. V roce 1926 byly dostavěny ležácké sklepy žateckou firmou J. Gregor. Po druhé světové válce pivovar ztratil svého tradičního odběratele, kterým bylo poražené Německo. Zájem byl naopak z Holandska, Švédska, Anglie a Francie. Po únoru 1948 však výroba piva skončila. Část budov byla využita pro sklady Začala přestavba objektu na konzervárnu (po různých reorganizacích pracovala pod názvem Fruta Žatec). Budovu někdejší sladovny dodnes vlastní žatecký pivovar. Od roku 2015 je objekt Dreherova pivovaru pod památkovou ochranou. Objekty jsou pronajímány podnikatelům. Roku 2016 nechalo město Žatec zpracovat podrobnou studii o možnostech dalšího využití bývalého pivovaru v ateliéru pro architekturu Huml & Vaníček. 

Dreherové a Žatecko
Historie pivovarnické rodiny Dreherů sahá do 18. století. Franz Anton Dreher přišel do Vídně jako číšník v roce 1760. Brzy si najal první malý pivovar a pronajal hostinec. Roku 1796 pak zakoupil starý pivovar v Klein-Schwechat. Nejslavnějším členem rodu byl Anton Eugen Dreher starší(7. 6. 1810 ve Schwechatu u Vídně – 27. 12. 1863 tamtéž), který nejen převzal v roce 1836 otcovu firmu, ale přikupoval také další pivovary. Roku 1861 koupil statek a pivovar v Měcholupech nedaleko od Žatce, který začal přestavovat. Měcholupské pivo se vyrábělo do roku 1912 pod značkou Michelob, podle německého názvu obce. Od poslední čtvrtiny 19. století se vyváželo i do Spojených států amerických, kam byla značka po zastavení výroby prodána. Pivovar v Měcholupech zaměstnával hlavně Čechy. Anton Dreher st. byl také politikem, dokonce poslancem říšského sněmu. Dodnes je však oslavován především jako vynálezce spodního kvašení piva. Přesněji byl prvním, kdo ho začal v Rakousku používat.

Jeho nástupcem byl Carl Anton Maria Dreher mladší (1849 – 1921), který byl v poněkud nevděčné pozici syna velmi úspěšného otce. Právně převzal firmu v roce 1870, po dosažení plnoletosti. I on si brzy získal uznání a označení „pivovarský král“.V roce 1872 získal pivovar v Libořicích u Žatce, r. 1882 koupil moravský pivovar a panství Dalešice a v r. 1894 pivovar v Brumově u Zlína. V letech 1892 – 1897 měl v nájmu i pivovar v Bílině. Počátkem 20. století začala rodina Dreherů podnikat také v Žatci. Vlastnila např. restauraci (později pivnici) na náměstí, kterou pronajímala. Počátkem dvacátého století se zde čepovalo pivo z Měcholup a Schwechatu. Protože Dreher ml. potřeboval chmel, nakupoval na Žatecku také pozemky.

Roku 1905 přeměnil Dreher svou rakouskou firmu na akciovou společnost Anton Drehers Brauereien Aktiengesellschaft. Do podnikání vstoupili totiž i jeho tři synové: Anton Eugen Theodor, Eugen Anton Franz a Theodor Anton Franz. Společnosti předsedal Anton Eugen Theodor (1871 – 1925). O část majetku přišla tato rodina v Čechách již po první pozemkové reformě r. 1920, o zbytek pak po druhé světové válce. Rodinný pivovar ve městě Schwechat vlastnili Dreherovi až do roku 1925, kdy ho prodali bankovnímu konsorciu. Výroba v nových budovách ve Schwechatu pokračuje dodnes.

Změny v podnikání a především nečekané úmrtí Antona Eugena Theodora se promítly i do podnikání na Žatecku. Roku 1926 převzala předsednictví společnosti žateckého, tehdy již Dreherova vývozního pivovaru, Katharina (Kitty) Margarethe Anna Wünschek-Dreher (1896 – 1978), dcera Antona Eugena Theodora. Zástupcem prezidentky byl její manžel Alfons Wünschek (1871 – 1949). Kitty je tak označována jako poslední majitelka Dreherova pivovaru. Patřil jí také zámek a panství v Měcholupech, kde ráda pobývala s manželem zejména v létě. V Žatci byla známá jako mecenáška, poskytla například příspěvek na pořízení nového zvonu do děkanského kostela. Žatečtí Němci vzpomínali na její návštěvy žateckého pivovaru, kam pravidelně přijížděla v elegantním černém kočáře, taženém dvěma lipicány. O majetek v Čechách přišla po skončení druhé světové války. Poté žila v domovském Rakousku v městečku Weyer. Zemřela roku 1978 v Salzburku.

(zkrácený výtah z muzejní publikace Z dějin průmyslu v Žatci od M. Krausové)