Politický vývoj v Žatci před rokem 1989 v Žatci se výrazně nelišil od života ostatních měst. Rok 1989 byl jedním z roků již 8. pětiletky. Ve městě se tradičně slavil Vítězný Únor, Svátek práce i květnové osvobození města Rudou armádou. Na podzim pak dočesná a naposledy proběhly (což tehdy ovšem nikdo netušil) i listopadové oslavy VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce). I v Žatci se používal dobový termín „přestavba", v souvislosti s Gorbačovovou politikou reforem v Sovětském svazu. Domácí „reformy" však byly velmi opatrné a často zůstávaly jen na papíru.
Předsedou MěstNV (Městský národní výbor) byl Jiří Vazač. Město v této době řešilo např. problém nedostatečné obchodní sítě. Uvažovalo se o výstavbě většího nákupního střediska v centru. Plánovala se výstavba plaveckého bazénu (postaven až roku 1997) a zimního stadionu (o tom se diskutuje dodnes). Roztrpčení vládlo nad neuskutečněnou rekonstrukcí kina Lučan.
Opoziční Chartu 77 a výzvu Několik vět z června 1989 znal v Žatci málokdo. Okresní týdeník Hlas však Několik vět musel povinně odsoudit. Stanovisko proti této výzvě přijala MěNV na svém zasedání 18. června 1989. Pravilo se v něm: „Kontrarevoluční výzvu Několik vět, která je formou nátlaku antisocialistických sil, rada MěNV kategoricky odmítá. Jsme pro otevřený dialog s každým, komu jde o rozvoj socialismu, rozumné řešení problémů a nových úkolů, které souvisí s přestavbou v naší zemi... Nesouhlasíme však s vyvoláváním napětí ve společnosti s cílem návratu před Únor 1948...".
Pro představu: V textu této odsuzované výzvy se požadovalo propuštění politických vězňů, ukončení omezování svobody shromažďování, ukončení kriminalizování a pronásledování nezávislých iniciativ, odstranění cenzury a legalizování nezávislých sdělovacích prostředků, respektování požadavků věřících, předložení projektů, které mají natrvalo změnit životní prostředí, k veřejné diskusi, zahájení svobodné diskuse o politických procesech v 50. letech i událostech kolem okupace země vojsky Varšavské smlouvy roku 1968.
Že se „něco děje", bylo v Žatci, podobně jako v jiných menších městech, zřejmé až po pražských událostech 17. listopadu. 19. listopadu mělo hrát žatecké divadlo „Karneval s operetou" v podání pražského divadla v Karlíně. Herci chtěli diskutovat s diváky, ti však nebyli do divadla vpuštěni. I jinde záleželo na libovůli a odvaze ředitelů škol i podniků, zda přijali delegace z Prahy, které jezdily po republice a vysvětlovaly události 17. listopadu.
Městská rada ve svém prohlášení z 21. listopadu „jednoznačně odsoudila všechny síly a organizátory, kteří vyvolávají neklid v naší společnosti".
Větší skupina lidí se sešla až 22. listopadu na tehdejším náměstí VŘSR. O situaci zde informovali právě pražští studenti, zazněla výzva ke generální stávce, která proběhla 27. listopadu. Účastníci stávky vyslovili souhlas s prohlášením nově vzniklého celostátního sdružení s názvem Občanské fórum z předchozího dne.
V provolání OF v Žatci se pravilo: „My občané města Žatce, bez ohledu na politickou příslušnost či vyznání vyslovujeme svou dnešní účastí na lidovém shromáždění podporu programovému vyhlášení Občanského fóra z 26. 11. 1989, abychom tak vyjádřili svůj postoj k celonárodnímu dění, které se dotýká jednoho každého z nás – našeho svědomí, morálky i odpovědnosti k budoucnosti republiky. Občanské fórum se prakticky stalo mluvčím národa a jeho legitimnost byla uznána i předsedou vlády Adamcem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Urbánkem. Občanské fórum v Žatci chce svým dílem přispět nejenom k řešení problémů celospolečenského charakteru, ale chce i účinně napomáhat při řešení specifických problémů města Žatce. Vyzýváme proto MěstNV a složky NF (Národní fronty) k zahájení dialogu s Občanským fórem. K tomuto dialogu jsme kdykoliv připraveni. V Žatci 27. listopadu 1989".
Jako první mluvčí OF v Žatci byli podepsáni MUDr. Karel Novosad (později poslanec Federálního shromáždění v Praze), Pavel Pleticha a Vladimír Urban.
OF sídlilo nejprve v budově divadelního souboru Jitřenka, od jara 1990 vedle divadla v Dvořákově ulici 26.
28. listopadu se sešli zástupci OF s představiteli města a komunistické strany v zasedací síni MěNV. Jednali o požadovaných změnách ve složení rady města.
Odpoledne informovali o výsledku schůzky na dalším shromáždění na náměstí. Na mítink dorazilo kolem 500 osob.
Cennými prameny o náladách ve městě jsou nejrůznější prohlášení a výzvy spojené s podpisovými akcemi. Vznikaly v žateckých podnicích. Jejich cílem bylo podpořit snahy pražských studentů o změny ve společnosti. Vyjadřovali se např. ve šroubárně, Mitopu, Agrostavu, Bonexu...
5. prosince 1989 následovalo další jednání zástupců OF s radními města. Odpoledne proběhlo v kulturním domě Moskva shromáždění OF za účasti zástupců vysokoškoláků z Prahy a Ústí. Zúčastnil se ho i populární divadelník Zdeněk Svěrák.
Z prohlášení jsou zřejmé cíle, mezi kterými najdeme např. požadavek na vytvoření široké koalice současných i vznikajících stran i společenských a zájmových organizací, požadavek na revizi čerpání financí, které by měly být využity účelněji, např. na řešení otázek spojených s problematikou životního prostředí či na řešení problémů městské památkové rezervace. Další požadavek se týkal přípravy svobodných voleb, odchodu poslanců a funkcionářů, „kteří se neosvědčili svým postojem nebo pasivitou". V následujících volbách měli být postaveni kandidáti „široké koalice z řad čestných, schopných občanů s přirozenou autoritou". Pod prohlášením byl jako mluvčí OF podepsán MUDr. Karel Novosad.
11. prosince bylo ustanoveno učitelské fórum, které připravilo své prohlášení požadující demokratizaci školství.
17. prosince vydalo své prohlášení také Kulturní fórum při OF v Žatci, které uvedlo, že vzniklo v reakci na „dlouhodobou stagnaci kulturního dění v našem městě – hlavně pro mladé lidí". Žádalo např. okamžité zrušení povinného povolovacího řízení u všech kulturních akcí a jeho nahrazení pouhou ohlašovací povinností. Dále požadovalo vysvětlení, proč nedošlo k provedení rekonstrukce kina Lučan. Zajímalo se také o strukturu kulturních pořadů ve městě, podobu dočesné a žádalo větší počet hudebních pořadů pro mladé. Mluvčími kulturního fóra byli P. Vaněk, J. Rosenkranz a V. Valeš.
20. prosince v podvečer se občané sešli na dalším shromáždění v Moskvě. OF vydalo prohlášení, ve kterém vyjadřuje jednoznačnou podporu kandidatuře Václava Havla na prezidenta. V dalších bodech se opět požadovaly svobodné volby, odstoupení pasivních poslanců, odstranění symbolů starého režimu, změnit názvy ulic. Byla rovněž vyjádřena solidarita s brutálním zásahem proti revoluci v Rumunsku.
21. prosince se sešli zástupci žateckých politických stran (komunisté. socialisté a lidovci) a hnutí OF se zástupci řízení města a strany. Opět se jednalo o nutných změnách v řízení města. Do funkce předsedy MěNV byl navržen oblíbený Josef Zábranský. Ten se stal starostou města 1. 2. 1990 byl jím do nových komunálních voleb na podzim 1990.
V prosinci 1989 vznikla tehdy velmi aktivní romská iniciativa ROI.
Cesta ke svobodným volbách (1990)
Následujícího roku 1990 byl ve znamení nových voleb, parlamentních i komunálních. Vznikaly nové politické strany. Autoritu si stále udrželo OF. které si do voleb vylosovalo číslo 7.
První svobodné volby proběhly ve dnech 8.- 9. června 1990. Konkrétně se volilo do: do Sněmovny lidu (SL), Sněmovny národů (SN), které tvořily Federální shromáždění (parlament) a do České národní rady ČNR) a na Slovensku do Slovenské národní rady (SNR). Zvítězilo sdružení Občanské fórum (OF) a jeho slovenský protějšek Veřejnost proti násilí (VPN).
Voleb se zúčastnilo 96,79 % voličů. Občanské fórum získalo 118 křesel a VPN 58 křesel v třistačlenném parlamentu. Rovněž ve volbách do ČNR zvítězilo Občanské fórum, jež získalo 49,49 % hlasů, následováno Komunistickou stranou Československa (13,24 % hlasů) a Hnutím za samosprávnou demokracii - Společností pro Moravu a Slezsko (10,03 % hlasů).
Na ustavující schůzi nového Federálního shromáždění byl 27. 6. zvolen předsedou parlamentu Alexander Dubček.
Za lounský okres byli zvoleni pouze dva kandidáti. Ze Žatce se do Sněmovny lidu dostal Karel Novosad, jedna z vůdčích osobností sametové revoluce ve městě.
V květnu 1990 začal v Žatci několikaměsíční spor o osud památníku Osvobození v Podměstí (z r. 1975) v podobě tanku. Vyvrcholil koncem srpna natřením tanku na růžovo a následně jeho odstraněním na podzim 1990.
V srpnu vyšlo první číslo čtrnáctideníku Žatečtí nahlas. Situaci ve městě v jednom z čísel časopisu charakterizovali: "Letošní podzim je teprve před námi, ale zdá se, že ten minulý ještě neskončil. Od 17. listopadu se přebarvilo mnohé a hlavně mnozí".
V listopadových komunálních volbách zvítězila koalice OF, ČSL (lidovců) a Strany zelených. Ve společném programové prohlášení žádali např. „aby se venkovu navrátilo vše, co mu patří, především samostatnost, kultura, obchod a služby". Koalice chtěla přispět „k rozvíjení zdravého patriotismu a navrácení správního a historického významu města Žatce".
V prosinci 1990 se konalo první zasedání obecního zastupitelstva, která nahradilo zrušený národní výbor. Komunisté byli tehdy v zastupitelstvu, ale vzhledem k výsledkům voleb nebyli v radě. Starostou byl zvolen Ing. Jiří Fousek (Národně sociální strana).
Město se zaměřilo také na to, aby se znovu stalo městem okresním, což se částečně splnilo až roku 2003, kdy došlo ke zrušení okresů. Roku 2003 se Žatec stal obcí s rozšířenou působnosti, která převzala velkou část kompetencí bývalého okresu.
Výběr událostí připravila historička muzea PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
