Již v 10. století stál kostel neznámého patrocinia na žateckém hradě (severně od dnešního chrámu Nanebevzetí Panny Marie) a byl součástí knížecího dvorce. V počátcích byl bezpochyby soukromou svatyní knížete. Kostelem s právem pohřbu a křtu se stal později, po zániku dvorce v první polovině 11. století. Podle archeologických výzkumů kostel přetrval až do závěru 12. století. Stavební materiál z něj byl zřejmě použit na stavbu baziliky Panny Marie na konci 12. století.
Datování tohoto kostela do 10. století znamená, že by to mohl být kostel uvedený v kronice Dětmara z Merseburku. Při výpravě krále Jindřicha II. do Čech v roce 1004, s cílem svrhnout polského Boleslava Chrabrého a dosadit na pražský knížecí stolec Jaromíra, dorazilo bavorské vojsko po přechodu Krušných hor až k Žatci. Místní obyvatelé otevřeli brány a začali pobíjet zde ustanovenou polskou posádku. Podle starších badatelů byl tento údaj důkazem pro datování kostela Panny Marie do roku 1004. Díky archeologickým výzkumům je zřejmé, že tomu tak být nemohlo a polští bojovníci mohli najít azyl pouze v kostele objeveném severně od baziliky.
Románská fáze dnešního děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie byla předpokládána podle nezvyklé orientace kostela uvnitř vrcholně středověkého města. Úvaha byla potvrzena objevem románského kvádříkového zdiva a pod částečně opadanými omítkami zazděného podvojného románského okna. Stavba románské baziliky se datuje do konce 12. století, popř. do prvních desetiletí století následujícího. Snad trojlodní bazilika si podržela svou podobu až do gotické přestavby, která začala před polovinou 14. století. Do dnešních dnů se z původní baziliky dochovalo ve hmotě dnešního chrámu Nanebevzetí Panny Marie románské západní dvouvěžové průčelí a pak reliéf s vyobrazením sv. Petra osazený v jižní stěně západního vstupu.
Převzato z knihy Žatec, r.v. 2004
