*1907 – † 1983
V Žatci oblíbený učitel a ředitel muzea byl žateckým rodákem. Narodil se 7. března 1907 v Žatci v rodině chudého kamnáře. Roku 1908 ztratil on a jeho tři sourozenci otce. Matka pak pracovala jako zemědělská dělnice. Nadaný František vystudoval žatecký český učitelský ústav. V prvním ročníku Kraje Lučanů z roku 1927 najdeme jeho dva příspěvky. Stal se členem Českého muzejního spolku. Jeho prvním učitelským působištěm byly Trnovany. Za druhé světové války působil na obecné škole v Mořině (okres Beroun). Od června 1945 pracoval v muzeu v Žatci na poloviční úvazek. Zároveň ovšem také učil v Žíželicích a od roku 1946 na žatecké základní devítileté škole v Komenského aleji. Byl jedním z hlavních organizátorů dočesné. Psal popularizační texty o Žatci do řady novin a časopisů. Podílel se na sborníku 700. let Žatce. Byl ideovým poradcem kronikáře. Spolupracoval se Státním archeologickým ústavem v Praze. Do roku 1953 spravoval městský archiv, jehož část byla umístěna přímo v muzeu.
V Žatci oblíbený učitel a ředitel muzea byl žateckým rodákem. Narodil se 7. března 1907 v Žatci v rodině chudého kamnáře. Roku 1908 ztratil on a jeho tři sourozenci otce. Matka pak pracovala jako zemědělská dělnice. Nadaný František vystudoval žatecký český učitelský ústav. V prvním ročníku Kraje Lučanů z roku 1927 najdeme jeho dva příspěvky. Stal se členem Českého muzejního spolku. Jeho prvním učitelským působištěm byly Trnovany. Za druhé světové války působil na obecné škole v Mořině (okres Beroun). Od června 1945 pracoval v muzeu v Žatci na poloviční úvazek. Zároveň ovšem také učil v Žíželicích a od roku 1946 na žatecké základní devítileté škole v Komenského aleji. Byl jedním z hlavních organizátorů dočesné. Psal popularizační texty o Žatci do řady novin a časopisů. Podílel se na sborníku 700. let Žatce. Byl ideovým poradcem kronikáře. Spolupracoval se Státním archeologickým ústavem v Praze. Do roku 1953 spravoval městský archiv, jehož část byla umístěna přímo v muzeu.Velkou oblibu si získaly jeho rozhlasové pořady. Vedl rozhlasový kroužek při MěstNV. Při své práci v rozhlase nezapomínal ani na propagaci muzea. Populární byl jeho seriál S mikrofonem do muzea. Z historických období si oblíbil zejména husitství, které bylo i dobově prosazováno. Propagoval také regionální historii kmene Lučanů. Zorganizoval např. tři lučanské sjezdy odborníků na dějiny Slovanů v regionu (1955, 1956, 1963).
V 60. letech 20. stol. se stal členem okresní komise památkové péče. Byl v redakční radě měsíčníku Kulturní život Žatecka.
V 60. letech se podílel na přejmenovávání ulic v Žatci, připravoval expozici nejnovějších dějin. Po celou dobu svého působení doufal, že se muzeum přestěhuje blíže centru do Dvořákovy ulice, což roky marně prosazoval.
Jeho velké nasazení v popularizační práci i jeho dva úvazky měly samozřejmě i negativní stránky. Nezbýval čas na přesnou evidenci a práci se sbírkami, což se projevilo zejména při kontrolách muzejní činnosti v 50. a 60. letech. I přes počáteční nadšení pro muzeum se ve městě totiž záhy dostavily tradiční problémy kulturních institucí. Chyběly peníze a dostatek odborného personálu.
Rostoucí kritika muzejních odborníků při opakovaných kontrolách vedla k jeho rezignaci na funkci ředitele muzea 31. 8. 1966. Na jeho místo nastoupil mladý archeolog Josef Bubeník.
Jako učitel působil F. Kopecký i nadále, věnoval se i práci v jeho milovaném rozhlase. Publikoval v tisku. A také sbíral regionální pověsti. Muzeum s Kopeckým nadále spolupracovalo, zejména v 70. letech. Kopecký přednášel a připravil také normalizační výstavu k 60. výročí založení KSČ. Zemřel 12. října 1983 v Žatci. Kulturní měsíčník Žatecka se s ním rozloučil vzpomínkou v článku s titulkem: Odešel věrný syn města Žatce.
