Mikuláš Černobýl

V době prvního stavovského odboje roku 1547 proti katolickým Habsburkům stál v čele města Žatec luterán Mikuláš Černobýl, řečený Artemisius. Dnes se po něm jmenuje jedna ze žateckých ulic na sídlišti Žatec-jih. Starší literatura označuje někdy tzv. Hošťálkovu hlavu na kostele také za hlavu Černobýla. Ten ji ovšem neztratil.

Černobýl měl totiž poněkud více štěstí než-li později primátor Maxmilián Hošťálek. Za to, že město odmítlo pustit do města vojsko Ferdinanda I., které táhlo proti protestantům, byl pouze vypovězen ze země. A i tento trest byl posléze zrušen na přímluvu jeho přátel. Černobýl směl být dokonce opět i primátorem, konkrétně roku 1554. Konšelé se tehdy jako primátoři (primasové) střídali, každý jím tak teoreticky mohl být i několikrát. Pro svůj postoj roku 1547, kterým chtěl chránit město, alespoň v regionu získal pověst odvážného muže, který se dokázal postavit i králi. Byť ona chvilka vyšla Žatci doslova draho.

Vraťme se do dob prvního stavovského odboje roku 1547. Černobýl tehdy poněkud drze vzkázal králi Ferdinandovi I., že jeho do města vpustí i s doprovodem. Jeho "sodomitští" žoldnéři však měli zůstat venku, za hradbami. Šlo o španělské a valonské nájemné vojáky, kteří měli velmi špatnou pověst. Rozzlobený Ferdinand přespal proto v Mlynářích v domě jisté vdovy. A Žatci tento odboj dlouho nezapomněl.

Ve zmíněném roce se, jak známo, proti katolickému panovníkovi postavila protestantská část české šlechty i některá města. Nechtěla bojovat proti protestantům, a navíc v cizině. Ferdinand však chtěl pomoci svému bratrovi, španělskému králi. Protestanti byli tehdy v bitvě u Mühlberka poraženi a Ferdinand trestal. Ne tak krutě jako později Ferdinand II. Ale i tak se objevily hrdelní rozsudky, konfiskace a pokuty.

Ferdinanda I. zajímaly hlavně peníze, jeho pokladna byla totiž prázdná. A bohatý Žatec měl v tomto směru tehdy co nabídnout. Kromě peněžního trestu musel k posměchu okolních měst nechat otevřené brány i v noci. Původně král nařídil dokonce brány a zdi u nich zbořit. Jejich zavření povolil až Ferdinandův syn Maxmilián. Roku 1547 byly rovněž zrušeny cechy, panovník potvrdil jen vybraná privilegia, zabavil městu příjmy z cel a ungeltu i jeho majetek mimo město. Žatec dostal pokutu 8000 kop grošů, což byla nejvyšší suma vůbec. Měšťané museli odevzdat zbraně a do města byl dosazen královský rychtář Bohuslav z Michalovic, který byl rychtářem až do roku 1568.

Dodejme ale i zajímavý detail, že tento první rychtář a Černobýl byli švagři. I Michalovic patřil k nejbohatším žateckým měšťanům. Král tedy v tomto případě nedosadil nikoho zvenčí, jako v případě jiných potrestaných měst. A vybral dokonce příbuzného potrestaného, s kterým ostatně měl už předtím co do činění.

Kdo byl onen Černobýl, který nechal obrazně řečeno "zabouchnout" králi bránu přímo před nosem? Podle dobové módy si říkal po latinsku Artemisius. Černobýl je druh léčivé rostliny pelyněk, která patří právě do rodu "artemisia".

Encyklopedie píší zpravidla shodně, že se narodil roku 1495. Bohumír Roedl však na základě rozsáhlého studia pramenů uvádí ve své knize Žatecká rodiny Hošťálků z Javořice, že se Černobýl narodil až roku 1498 nebo 1499 (s. 101). A proč v knize o Hošťálkovi? Protože i tyto dva žatecké rody byl spřízněny, jak se dozvíme dále.

Černobýl studoval v Praze a ve Wittenberku, známém centru luteránů. Roku 1515 se stal bakalářem a o tři roky později mistrem. Po návratu do Žatce působil jako rektor zdejší proslulé školy. Pracoval rovněž jako mladší písař, než vystřídal hlavního písaře a svého předchůdce v úřadu rektora školy Valentina Meziříčského. Oženil se s jeho dcerou Zuzanou. Starší literatura uvádí někdy jako jeho tchána Michalovice.

Zuzana svého manžela přežila. Ve své závěti z roku 1557 založila nadaci pro žáky školy. Z výnosu rodinné chmelnice se mělo pro žáky kupovat maso.

Rektorem žatecké školy byl krátce také manžel Černobýlovy dcery Kateřiny, Václav Arpín z Dorndorfu (*asi 1515 Česká Kamenice † 1582 nebo 1583 Žatec), který byl v letech 1564-1573 také primátorem města. S Kateřinou se oženil roku 1546.

Víme také, že další z Černobýlových dcer, Ludmila, se provdala za mladšího syna Jiřího Hošťálka, Cypriána (strýc Maxmiliána, zemřel 1562). Datum svatby není známo. Sídlili v domě na náměstí, který bývá popisován jako "na rohu, jdouc k fortně". Mohlo tedy jít o dům č.p. 48 považovaný později za dům Maxmiliána Hošťálka. Cyprián a Ludmila měli dva syny, Jana a Cypriána ml. Ludmiliným druhým manželem byl Mistr Martin Humelius z Prochova († 18.8. 1582 v Žatci na mor). I ten učil na žatecké škole, v letech 1581-2 byl primátorem Žatce. Pocházel z Teplic. S Ludmilou měl syna Mikuláše a dceru Ludmilu. Právě Humeliovým vděčíme za některé záznamy o rodině, protože si vedli latinské analystické zápisky, které vpisovali do kalendáře.

Od 20. let 16. století byl Černobýl konšelem, roku 1528 se stal poprvé primasem. To už své učitelské činnosti zanechal. Roku 1526 byl mezi těmi, kdo volili Ferdinanda I. českým králem. Zastupoval měšťanský stav. Měšťanů bylo v komisi jen osm z celé země, což svědčí o jeho výsostném postavení. Roku 1531 ho v úřadě žateckého primase vystřídal Jiří Hošťálek (dědeček Maxmiliána Hošťálka), který směl od roku 1530 používat přídomek z Javořice.

Černobýl opustil na šest let i městskou radu. Důvod není znám. Prameny dosvědčují, že zvětšoval svůj majetek nákupem nemovitostí. Psal také anály, které se v originálu nedochovaly. Byl rovněž zvolen berníkem za městský stav (berně = daně).

K roku 1534 se např. váže jeho soudní spor s Janem Červenkou, druhým zetěm Jiříka Hošťálka. Černobýl ho žaloval pro nactiutrhání, protože o něm Červenka prohlásil, že je "lotr hodný oběšení". Červenka totiž tvrdil, že ho Černobýl připravil o peníze.

Ve čtyřicátých letech byl Černobýl opět primátorem. Roku 1541 došlo i v Žatci k pogromu na Židy. Vyšetřování se táhlo dva roky. Zástupci města včetně Černobýla se museli zodpovídat v Praze Ferdinandovi I. Až do vyšetření měli být internování na Hradě, který byl tehdy po požáru velmi nehostinný. Černobýl si měl tehdy vyprosit, aby směl očekávat rozhodnutí v krčmě v podhradí. Došlo na pokuty, dvě popravy, ale panovník městu nakonec roku 1543 odpustil. Židé, kteří byli považováni za majetek královské koruny, byli z města ale stejně vypovězeni. Jeden z příběhů o Černobýlovi tvrdí rovněž, že při předchozím nepokoji proti Židům roku 1530 měla právě Černobýlova autorita zabránit dalšímu útoku na Židy. I tehdy měl vymoci odpuštění na panovníkovi.

Historek různého původu je ostatně o Černobýlovi nemálo. Měl být skutečně impozantní osobností. Bohumír Roedl ho např. článku pro dubnové číslo Kulturního měsíčníku Žatecka z roku 1986 charakterizuje takto: "O Černobýlovi se traduje, že to byl hezký člověk. Vysoký, urostlý s krásným mužným výrazem. Měl prý ve městě díky své výmluvnosti i značnou autoritu." Bořivoj Lůžek ve starším článku v Kulturním životě Žatecka ze srpna 1963 si zase vybral historku o tom, jak Černobýl rád chodil po venkově a poučoval prostý lid. Oblíbil se prý zejména pnětluckého sedláka Absolona, s kterým i pole orával a přitom "učeně" s ním rozmlouval.

Černobýl, jak zmíněno, rovněž psal, ale většina jeho prací se nedochovala. Zajímala ho historie a ekonomie, ale také správa. Po jeho smrti roku 1557 vydal slavný pražský vydavatel Daniel Adam z Veleslavína Černobýlův spis o vedení hospodářství z roku 1538 s dobově typickým dlouhým názvem: "Zpráva jednomu každému pánu velmi užitečná, kterak statek svůj i úředníky říditi, spravovati i k nim dohlédati má, též také úředník kterak se jeden každý při svém úřadě zachovati má." Černobýl nejprve věnoval pozornost povinnostem vrchnosti vůči poddaným. Majitel panství byl měl být dle jeho názoru především rozvážný, čímž rozumí např. to, že by neměl věřit všemu, co kdo říká. K jeho ctnostem by měla patřit opatrnost, velkomyslnost, zdrženlivost a spravedlivost. Pozornost by měl věnovat také tomu, koho dosazuje do úřadů. Dále ve svému spisu popsal povinnosti např. purkrabího, hejtmana, písaře, kuchmistra, šafáře a dalších úředníků tehdejší správy.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.