V místech mezi dnešním Kruhovým náměstím a budovou Komerční banky stála do roku 1821 Pražská brána. Ta byla opatřená původně mohutným předsunutým opevněním. O jeho rozsahu nás informují staré plány zdejší zástavby a pozůstatky dochované v podzemí.
Pod dnešní vozovkou se dochovaly tři oblouky gotického mostu dnes přístupné ze sklepa domu č. p. 243. Na jeho severní konec nasedala zvedací část mostu, uzavírající předbraní, jež chránilo vnitřní Pražskou bránu. Pod jedním z mostních oblouků se dochovala druhotná zazdívka se střílnou, jež kontrolovala prostor příkopu. Tato střílna přestala mít smysl poté, kdy bylo vybudováno nové velké předbraní na ploše o rozměrech asi 40 x 40 metrů. Jeho boční zdi procházely příkopem po stranách mostu. Příkop byl obloukovitě rozšířen a vyklenut před toto předbraní. Uprostřed jej přerušovala průjezdní věžová brána a po stranách dvě okrouhlé nárožní bašty. Ve východní zdi byla (zřejmě dodatečně) vetknuta další brána, jíž se sjíždělo dolů do předměstí Mlynáře. 
Spodní část obvodových zdí obsahovala ve fragmentu dochovanou klenutou chodbu – kasemat, vybavenou střílnami pro hákovnice.
Vnější předbraní Pražské brány bylo monumentálním fortifikačním prvkem se značnou palebnou silou, který se zmíněným mostem, branami, baštami a hradebními ochozy připomínalo samostatný hrad. Podobný fortifikační útvar známe jen u Saské brány v Plzni a jediné brány města Lokte (tzv. Dolní hrad). Datovat jej můžeme nejspíše do doby těsně po roce 1500. Podoba vnější i vnitřní Pražské brány je zachycena ještě na vedutě Jana Willenberga. Pražská brána je spojena i s osudem žateckého primátora Maxmiliána Hošťálka. Ten byl spolu s dalšími představiteli stavovského povstání popraven roku 1621 na Staroměstském náměstí. Byl sťat a jeho hlava zaslána do Žatce, aby tam byla vstrčena na hák a pro výstrahu vystavena na Pražské bráně. Tělo bylo pohřbeno ve společném hrobě u kostela Matky Boží v Louži v Praze.
