Pěstování chmele v Žatci a jeho okolí má více než sedmisetletou tradici. Současně s udělením soudních práv městu dostal Žatec i právo vařit pivo. Vzhledem k tomu, že v té době byl chmel pěstován především pro vlastní potřebu a prodávaly se pouze přebytky, muselo být jeho pěstování známo již v předchozí době. První písemná zmínka o chmelnici v Žatci pochází až z relativně pozdější doby, a to z roku 1348, kdy byl písemně zaznamenán prodej chmelnice „V Kouli". Vliv na zakládání chmelnic měl císař Karel IV., který uložil královským městům, aby v dosahu tří mil od města zakládala chmelnice a vinice.
Ve 14. a 15. století v Žatci a okolí nabývá postupně na významu pěstování chmele nad vinnou révou, v 16. století již má výsadní postavení a je vyhledávaným artiklem nejen v Čechách, ale i v sousedních zemích. Cenily se především jeho vynikající vlastnosti při výrobě oblíbených ležáckých piv. Město si bylo vědomo významu chmele a věnovalo mu i náležitou pozornost. Staralo se o jeho kvalitu, tzv. měřičníci byli pod přísahou města, okolo 16. století začalo město potvrzovat původ chmele. Od té doby se vlastně datuje snaha o potvrzení originality žateckého chmele. Ta pokračuje přes patenty Marie Terezie, až po legislativní stanovení místa pěstování a podmínek při obchodu s ním dodnes.
Devatenácté století můžeme právem považovat za zlatou éru českého chmelařství. Žatecký chmel se stal pro své typické vlastnosti měřítkem pro stanovení kvality a cen na evropském trhu a samotné město Žatec pak evropskou chmelařskou metropolí. Na ochranu kvality zdejšího chmele byl v roce 1833 založen chmelařský spolek. Ten plombováním žoků a vystavováním ověřovacích listin chránil chmel vypěstovaný na Žatecku. V roce 1884 byla pak založena oficiální „městská známkovna" v Žatci, která sídlila v Tyršově ulici.
Až v roce 1922 byla zákonem upravena Všeobecná známkovna chmele, jejíž činnost trvá doposud.
V této době město doslova žilo chmelem. Bylo zde 53 různých balíren a balírniček, rozložených v úzkém pásu od dnešní Zeyerovy ulice po uličku Klášterní.
V téže době bylo v katastru města registrováno působení 161 firem, které se zabývaly prodejem chmele. Kolorit doby dokreslovala i skupina tzv. „kolečkářů", kteří na kárách převáželi nabalený chmel z balírny do známkovny k ověření a zpět.
Sláva žateckého chmele, pověstného svou kvalitou, přesáhla nejen do sousedních zemí, ale i do zámoří. Již v roce 1879 byl vyvážen do Ameriky a od roku 1901 se datuje dodávání chmele do Japonska.
To znamenalo i budování či modernizaci žateckých balíren na počátku tohoto století. K uchování vlastností chmele již nestačilo pouhé našlapávání chmele do žoku. Chmel musel být upravován a sířen pod dohledem kontrolorů známkovny.
Po roce 1948 obchod s chmelem zajišťovala Československá společnost pro vývoz chmele, která se stala součástí později založené a.s. Koospol. V oblasti zpracování chmele v těchto letech působil Výkupní sklad chmele. Služby pro pěstitele zajišťovala Stanice pro pěstování chmele. Obě instituce se staly součástí v roce 1960 založeného národního podniku Chmelařství Žatec.
Práce s udržením priority a kvality žateckého chmele pokračuje neustále. Na úseku šlechtění, laboratorního a smyslového hodnocení pracuje tým odborníků především z řad Chmelařského institutu. Zánikem monopolů ve zpracování a prodeji chmele vzniklo ve městě Chmelařství, družstvo Žatec. To převzalo většinu činností původního podniku. Současně vzniklo několik firem a společností pro služby pěstitelům a obchod se chmelem.
