Válečné střípky

Úvod

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci v roce 2025 připomene 80. výročí konce druhé světové války výstavou s názvem „Krutá léta.“ Věnována bude dění v Žatci v letech 1938–1945. Všední život v Žatci za druhé světové války dosud nebyl komplexně zpracován. Výjimkou je problematika odsunu, ke které již existuje obsáhlá nejen vzpomínková literatura sudetoněmecké i české provenience dostupná i v knihovně muzea. Výstava má částečně vyplnit právě zmíněnou mezeru a představit rovněž sbírkové předměty spojené s „krutými léty,“ z nichž mnohé dosud odpočívaly v depozitářích a nebyly veřejnosti prezentovány.

Jako malou pozvánku bychom Vám rádi představili naše válečné střípky, které vznikly ze studia dobového tisku, kroniky a dalších pramenů. Prezentují všední život v této době v Žatci z trochu jiného úhlu. Od naivních představ místních Němců, že připojení k Říši vyřeší všechny jejich problémy po kruté vystřízlivění. Střípky proto, že doba válečná budí vždy bolestné vzpomínky a kontroverze. I proto, že i z této doby znají historici vždy jen část. Právě ony střípky. Záměrně byly vybrány takové, které vyprávějí o událostech, dosud v literatuře nezmiňovaných, nebo zmiňovaných jen stručně.

Od ledna budeme postupně nasazovat tyto střípky z pera naší historičky PhDr. Milady Krausové, Ph.D. : 

1) Podivné válečné křtiny 2) Poslední předválečný masopust 3) Stavíme! 4) Válečná černá kronika 5) Květnové válečné střípky 6) Záhada hrobu obětí pochodu smrti na žateckém hřbitově 7) Kde tu co bylo 8) Kdo tu všechno byl  9) Slavíme nově 10) K. Henlein v Žatci 11) Žatec - město akcí 12) Místo závěru - střípek ze žatecké nemocnice. 

 

Na našem webu najdete k tématice druhé světové války rovněž tyto příspěvky:

Žatecké osmičky – Roku 1938

https://www.muzeumzatec.cz/clanky-zatecke-osmicky-k-historii-regionu-trochu-jinak.html#mnichov

Váleční starostové

Rudolf Ritter von Schönfeld

https://www.muzeumzatec.cz/rudolf-schonfeld.html

Alois Kaiser

https://www.muzeumzatec.cz/alois-herrmann-kaiser.html

Eduard Hlawatschek

https://www.muzeumzatec.cz/eduard-hlawatschek.html

Rudolf Dietl

https://www.muzeumzatec.cz/rudolf-dietl.html

Pomníky v Žatci související s 2. světovou válkou

Válečný pokus o pomník Janu ze Žatce a představení „Oráče z Čech“ roku 1940 před kostelem

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-jana-ze-zatce.html

Pomník prezidenta E. Beneše

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-prezidenta-e.-benese.html

Pomník obětem (odsunu) na hřbitově

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-obetem-odsunu-na-hrbitove.html

Příběh pomníku Sbratření v Žatci

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-sbratreni-v-zatci.html

Příběh tanku z Podměstí

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-tanku-v-podmesti.html

Pomník obětem fašismu na Kruhovém náměstí

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-obetem-fasismu-na-kruhove-namesti.html 

Pamětní deska Malínským u kostela sv. Jakuba

https://www.muzeumzatec.cz/pametni-deska-malinskym-u-kostela-sv.-jakuba.html

Pomník Malínským (Památník obětem z Českého Malína) u hřbitova

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-malinskym-pamatnik-obetem-z-ceskeho-malina.html

Pamětní deska Libuše Mrázkové

https://www.muzeumzatec.cz/pametni-deska-libuse-mrazkove.html

Památníky věnované letcům v Žatci

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-letcum.html

Pomníček u nádraží Žatec – západ

https://www.muzeumzatec.cz/pomnicek-na-nadrazi-zatec-zapad.html

Pamětní deska věnovaná návratu volyňských Čechů

https://www.muzeumzatec.cz/pametni-deska-navratu-volyn.cechu.html

Pomník osvoboditelům na hřbitově

https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-osvoboditelum-na-hrbitove.html 

 

 

1. díl - Podivné válečné křtiny

Volyňský Adolf Alois

Připojení Žatce k Říši se projevilo i v zásazích do pravomocí církví. Ty byly sice tolerovány, ale postupem doby ztrácely svůj vliv. Projevilo se to i v nové podobě křtin. A to nejen při výběru jmen.

Uveďme si dva zajímavé příklady. 21. ledna 1940 uvítali Žatečtí v čele se starostou R. Dietlem na nádraží zvláštní vlak. Přijeli jím Volyňští Němci, celkem 479 osob, převážně ženy, děti a starci. Muži jeli s vozy, koňmi a dalším majetkem samostatně a jejich cesta tak trvala déle. Tito „národní hosté“ byli ještě vítáni. Místní pro ně připravili oblečení a uspořádali sbírky pro vybavení do domácností. Tisk zdůrazňoval jejich přínos pro rozvoj Volyně. Ubytováni byli zprvu v několika táborech, z nichž největší byl ve škole na dnešním Náměstí 28. října, další v hotelu Hanslik č.p. 59.

27. února 1940 byli ve zmíněném táboře ve škole v Podměstí za účasti místních prominentů pokřtěni první tři narození chlapci, kteří jako dar od města obdrželi vydání knihy Mein Kampf od A. Hitlera. První narozený dostal jméno Adolf Alois, protože se narodil při Hitlerově projevu. Další dva pak jména Albert Rudolf a Arthur Ottomar. Jména dostaly i dvě dívky, které se narodily již předtím, ale režim tolik nezajímaly. V listopadu 1940 zmiňoval žatecký tisk, že na žateckém hřbitově je 54 hrobů dětí těchto nových obyvatel Žatce, kteří s nimi roku 1945 sdíleli jejich osud.

Gudrun Smetana

V prosinci 1940 informoval tisk o nabídce nové formy křtu přímo na radnici a bez kněze. 5. prosince 1940 byla jako první takto pokřtěna dcera jednoho z místních prominentů s krásným českým jménem Smetana. Šlo zároveň o 500. dítě, které se roku 1940 v Žatci narodilo.

Otec dítěte Rudolf Smetana stál od ledna 1939 v čele okresního Svazu učitelů (NSLB). V této organizaci museli být po připojení Žatce k Říši povinně všichni učitelé škol v Sudetech, včetně mateřských, s výjimkou učitelů náboženství. O aktivitě R. Smetany na různých shromážděních, např. o jeho projevu o nutnosti výchovy ke správnému světonázoru v březnu 1939, často informoval místní tisk. Smetanova manželka se jmenovala Hermína. Dle tisku nebyli příslušníky žádné konfese, ale byli věřící.

Jejich dcera dostala jméno Gudrun. Slavnosti na radnici se zúčastnili starosta R. Dietl, Kreisleiter A. Kaiser a další zástupci strany NSDAP. Nejdříve přednesl příslušník SS Hauner veršované uvítání. Gerda Heiser pak zazpívala novou formuli: „Německá je tvá krev, německá je tvá víra, německé je tvé konání, Gudrun Smetano!“           

Matka pak zavázala dvě přítomné kmotry slibem, aby se o dítě postaraly, kdyby předčasně zemřela. Gudrun obdržela od města poněkud praktičtější dar, spořitelní knížku s vkladem 100 RM.

R. Smetana se však z dcery netěšil dlouho. Padl již 11. srpna 1942 jako rytmistr pěchoty ve věku 32 let na východní frontě v bitvě u města Ržev v Tverské oblasti. Kromě manželky a dvouleté Gudrun po něm zůstal i tříletý syn Rüdiger. 26. září 1942 proběhla v žateckém divadle vzpomínková slavnost na jeho památku s projevem starosty R. Dietla, jedna z mnoha piet za padlé Žatečany. Smetana jako mladý učitel působil na několika vesnických školách na Žatecku. V červnu 1942 získal místo na škole v dnešní Komenského aleji, kam však již nestačil nastoupit.

 PhDr. Milada Krausová, Ph.D. 

2. díl - Poslední předválečný masopust

Pomnichovská doba v Žatci byla plná iluzí. Místní Němci věřili, že válka nebude a že se po připojení k Říši budou mít jen lépe a lépe. Atmosféra radostného očekávání byla patrná při tradičních místních oslavách, ke kterým patřila i volba okurkového krále v době masopustu i masopust samotný.

Okurkový král 1939 a tradice pěstování okurek na Žatecku 

Okurkový král v režii Spolku pěstitelů zeleniny se na Střelnici 4. února 1939 volil po tříleté pauze, ke které přispěly místní napjaté česko-německé vztahy i útlum pěstování této tradiční žatecké zeleniny v době první republiky. Okurkový bál roku 1939 trval až do čtyř hodin do rána. Byl jednou z posledních příležitostí pro relativně bezstarostnou zábavu. Již v září tohoto roku vypukla druhá světová válka.

Novým okurkovým králem se stal Karl Hauptmann jr. Ten přednesl, jak bylo zvykem, svou nástupní řeč. Vzhledem k atmosféře doby se ani on nevyhnul narážkám na období první československé republiky, kterou označil za „českou vládu teroru.“ Němci uváděli, že produkce okurek v regionu klesla v tomto období oproti době Rakouska-Uherska na polovinu, protože Češi prosazovali svoji zeleninu od Všetat a Mělníka. Po připojení k Říši se i díky rozšíření tradičního obchodu se Saskem (trh v Chemnitzu) pěstování opět začalo pomalu rozšiřovat. Na Žatecku pěstovali okurky tradičně hlavně malopěstitelé sdružení ve zmíněném spolku. Jejich pole měřila 1–3 strychy (korce). Kolem roku 1900 se každoročně jen vlakem vozilo do Saska ze Žatce 20–50 vagonů okurek. Další pěstitelé nabízeli okurky přímo na trzích nejen v Žatci.  V Podměstí se zelenina prodávala na trhu na náměstí, které se jmenovalo Okurkové. V Žatci byly i konzervárny okurek, z okurek se dělal salát, podávaly se také plněné okurky či okurková omáčka. Za druhé světové války byl kladen velký důraz na pěstování zeleniny i ovoce. Ještě v únoru 1944 mluvili na zasedání pěstitelů zeleniny v žatecké tělocvičně (dnes sokolovna) o nutnosti rozšíření pěstování zeleniny ke zlepšení situace v zásobování. Nesmělo se tak však dít na úkor chmele.  Za války se v regionu také rozšířilo pěstování řepky, kukuřice a ovsa. Okurkový král se koncem války nevolil, tato tradice zanikla po válce v regionu zcela. Stejně tak i pěstování okurek ve velkém.           

Masopust 1939

Volba okurkové krále byla jen jednou z možností zábavy o masopustu na Žatecku. Roku 1939 se ještě konal i tradiční velký masopustní průvod, respektive průvody. Ten největší prošel městem v sobotu 18. února 1939, dle tisku se ho zúčastnilo na tisíc masek. V obchodech byly masky již dopoledne vyprodány. Redaktor novin Saazer Anzeiger zmínil, že místní si i tak uměli poradit. Vytáhli z půdy deštník po babičce či starý klobouk po dědečkovi a bylo po problému. Vzhledem k atmosféře doby si v komentáři neodpustil ani poznámku, že nechápe, kolik krámů je ještě stále ukryto na žateckých půdách. Byť všichni doufali, že díky Mnichovu a slibům Hitlera žádná válka nebude, přesto bylo nařízeno několik akcí k vyklizení půd kvůli letecké obraně.     

Účastníci masopustního průvodu se 18. února shromáždili před budovou tělocvičny a za doprovodu kapel, mezi kterými byla i jedna dámská, vyrazili na náměstí. Největší pozornost budil vůz Amazonek. Rej vyvrcholil tancem zúčastněných před radnicí. Novináři si ovšem stěžovali, že početní diváci mnoho neviděli, protože město tentokrát neudělalo nic pro odstranění „egyptské temnoty.“ Následující den se konal průvod znovu již za menší účasti, kterou novináři odhadli na 800 masek. I tentokrát se účastnily alegorické vozy, např. „cikánský“ či arabský. Tón dobového antisemitismu byl zřejmý z přítomnosti masky vysmívaného „zázračného“ rabína (chasidského rabína, admora), kterého hnali Arabové před svým vozem.  Odpoledne následovala akce pro mládež v hostinci na Střelnici, kde proběhlo během masopustu i několik dalších akcí. Tančilo se také v hostinci U Lva. Svá vystoupení předvedli v rámci masopustu turneři i skupiny komiků. 

V Žatci vládl roku 1939 po tři dny princ Karneval. Byla zrušena zavírací doba v hostincích a do akce se hravou formou zapojila i policie, která ignorovala přítomnost podivného „tuláka,“ který operoval v centru města. V následujících, již válečných letech, již není podobně masivní masopustní průvod zmíněn, byť velké akce se stále konaly, většina z nich však v režii místních nacistických organizací.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.    

 

 

 

3. díl - Stavíme! Co vše vzniklo a mělo vzniknout v Žatci za války

Po připojení Žatce k Říši roku 1938 zde zavládlo poněkud nekritické nadšení i ve věci výstavby a rozvoje města. Žatec si byl sice vědom toho, že není městem prioritního významu, přesto byla správa města přesvědčena, že nyní bude lépe i v oblasti financování výstavby.  Zprvu se zdálo, že tomu skutečně tak bude.

V dubnu 1939 místní tisk oznámil, že konečně bude pokračovat výstavba mostu přes Ohři u nádraží a cukrovaru, která začala s 80 % podporou československého státu na jaře 1938. Díky nestabilní politické situaci byla zatím dokončena jen zhruba pětina mostu. Nyní poskytla podporu stavby Říše. Stavělo se do roku 1942. Pokračovalo také dláždění ulic, nejprve části dnešní Pražské ulice, později i dalších ulic a malých náměstí v centru.

V květnu 1939 se starostou Žatce stal SS-Man Rudolf Dietl, který měl se Žatcem velmi ambiciózní plány. Od léta 1939 město řešilo možnou výstavbu vodovodu, který měl přivést vodu až do Postoloprt. Neustále se také diskutovalo o nové budově pošty.

Říše zprvu podporovala i výstavbu bytových domů a domků. V Žatci jich řada vznikla na pozemcích, které původně patřily židovským majitelům. Platilo to pro Pražské předměstí, ale také např. pro část směrem na Libočany a Kadaň. Zde měl původně pozemky továrník Telatko. Stavělo se také na polích směrem na Perč.

Už v srpnu 1939 začala výstavba rodinných domků u stadionu Flóra. V první vlně jich mělo vzniknout 14. Stavebník musel ze svého přispět 800 RM. Následně si mohl vzít hypotéku za 6 % úroku od banky. Další část tvořila říšská půjčka za zvýhodněný úrok 2 %. Domek se měl zaplatit za 35 let. Již po třech letech zkušební doby měl být zapsán na jméno stavitele. Vše organizovala společnost Siedlergemeinschaft in Saaz.

V prosinci 1939 jednala městská rada o zřízení kolonie zahrádek směrem na Libočany, o úpravách parku či zřízení „háje hrdinů nacistického hnutí“ před hřbitovem. V bilančním článku v Saazer Anzeiger z 30.- 31. prosince 1939 si starosta R. Dietl pochvaloval, co vše se podařilo ve městě uskutečnit. A co vše se ještě plánuje, či probíhá. Na jednom z předních míst zmínil stěhování Městského muzea do Husovy ulice. Tehdejší ředitel muzea H. Födisch byl jedním z velmi aktivních prominentů. Město také převzalo do svých rukou divadlo a pustilo se do stavebních úprav jeho zázemí. Zmizelo nouzové ubytování pro dělníky na Ostrově v Podměstí z doby první republiky. Zvětšeno bylo hřiště tunerů (Flóra). Uvažovalo se i o stavbě nové nemocnice. Budova známkovny chmele měla být upravena pro velké propagandistické akce, kterých se zde konala za války celá řada.

Od lednu 1940 do léta 1940 probíhaly úpravy městského parku v části za kostelem a kolem Nožičkova pomníku (kostky). Plánované rybníčky se zlatými rybičkami a vodopády již do konce války realizovány nebyly. V tomto roce se stavěla mlékárna a také blok pěti domů s třiceti byty v dnešní Husově ulici. V Husově ulici šlo o typizovanou výstavbu, kterou známe z mnoha našich měst. Podobný blok domů v Plzni se např. dodnes nazývá Berlín. V Žatci podobné označení těchto domů doloženo není.   

V červenci 1940 bylo na městské radě oznámeno, že konečně, byť se změnami, bude realizován projekt výstavby zahrádkářské kolonie směrem na Libočany a Kadaň. V plánu byl vznik 50 zahrádek na ploše kolem 300 m². Strana NSDAP sdělila, že plánuje výstavbu malého sídliště pro válečné poškozence z obou válek poblíž hřiště turnerů (Flóry). V říjnu 1940 rada schválila výstavbu další kolonie domků jižně od cesty na Perč. Město chtělo také vrátit na náměstí sochu žateckého Rolanda, zvaného Boreš, která byla provizorně uložena do muzea, kde je dodnes.

7. prosince 1940 představil R. Dietl při otevření školícího centra (na Střelnici) další plány na rozvoj města. Nejzajímavější z nich byl plán na vznik druhého náměstí, které mělo vzniknout na místě zbořeného kapucínského kláštera a jeho zahrady. Městská správa měla zůstat na náměstí, které nyní neslo jméno A. Hitlera. Na nově postaveném náměstí bylo plánováno sídlo Finančního úřadu, Pracovního úřadu, Landratu a nacistických institucí. Obě náměstí by spojila tehdejší Schillerova ulice (Obránců míru).

 Z korespondence dochované v Regionálním muzeu K. A. Polánka vyplývá, že si město pilně dopisovalo se správou kapucínů v Litoměřicích. Kostel kapucínského kláštera měl zůstat stát. Dlouhá diskuze se rozvinula ve věci, kde by měl vzniknout nový klášter, aby kostel zůstal funkční. Požadované vyjádření památkářů se nedochovalo. Klášter nebyl tehdy v právě dobrém stavu, novou budovu by žatečtí kapucíni snad i přivítali, i když měli samozřejmě k té historické vřelý vztah. 

Z dalších plánů, které R. Dietl představil v prosinci 1940 veřejnosti, připomeňme alespoň nápad přemístit bronzového lva z pomníku obětem 1. světové války (v místech dnešní chmelničky) do háje padlých hrdinů před novým hřbitovem. Dietl opět hovořil o nové poště a plánu umístit její pobočku na nádraží. Město se mělo rozšiřovat směrem na jih kolem dnešní Dukelské ulice (tehdy ulice SA).  Zájem byl také o zelený vnitřní okruh ve městě i velký okruh kolem města, včetně stezky kolem Ohře. Měl vzniknout tzv. žatecký Semmering jako ve Vídni. Tento termín dodnes někteří místní používají. Prostor pro odpočinek místních měl vzniknout na Perči a na Starém vrchu. Chyběla také hřiště pro děti. Na Ostrově měl být vymezen prostor pro lidové slavnosti a pouti.  Město nechalo pro návrhy vypracovat i modely, které se nedochovaly. Pouze některé byly zachyceny na fotografiích.    

Roku 1941 Německo ještě vítězilo, proto byl prostor i na rozpracování plánů rozvoje města. V březnu 1941 město rozhodlo, že najme architekta pro vypracování projektu nové podoby náměstí, které mělo být očištěno od všech pozdějších přístaveb. Rada jednala také o rozšíření koupaliště, stavbě nových jatek u Ohře a vzniku zahrádkářské kolonie o 150 zahradách.

V dubnu 1941 rada oznámila, že společnost Nový domov brzy začne s výstavbou nových obytných domů s 45 byty. V létě se mělo začít stavět i dalších třicet rodinných domků. Mluvilo se o nutnosti další regulace Ohře kvůli škodám z pohybu ledů v zimě 1939/1940. Starosta také prosazoval proměnu bývalých hřbitovů u sv. Prokopa v Dolním Předměstí a u sv. Jakuba na zelené plochy. Plány často narážely na nedostatek pracovních sil. Pomáhali i zajatci z táborů ve městě a nuceně nasazení.

13. července 1941 byla za účasti K. Henleina otevřena zrenovovaná stará škola za kostelem (dnes Hošťálkovo náměstí č.p. 132), ve které byl zřízen první Handwerkerhaus (Dům řemeslníků) v Sudetech. V druhém patře bylo i ubytování pro dvacet učňů. K. Henlein přispěl na opravu 5000 RM. S problémy na frontách nastal logicky i útlum stavební a investiční činnosti ve městě. Vše se soustředilo na frontu, zásobování, ale i na bezpečí zázemí. 

Od června 1944 začal tisk přinášet výzvy, aby i v Sudetech byly zřizovány vhodné kryty a úkryty kvůli možnému bombardování. Otiskovány byly i návody, jak upravit a čím vybavit sklep v domě. 16. dubna 1945 došlo k neplánovanému náletu na staré nádraží Žatec – Západ. Teprve po této události začalo město kopat štolu z ulice Pod známkovnou, vedoucí do parku. Měla posloužit jako kryt. Dosud byly k dispozici pouze úkryty ve sklepech domů. V muzeu se v této souvislosti často objevovaly dotazy na údajné žatecké podzemí. 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.