Roku 1975 byl v žateckém Podměstí slavnostně odhalen nový památník – tank T 34 na podstavci. Dobově byl nazýván Památníkem (pomníkem) osvobození, což bylo poněkud zavádějící, protože stejně byl často nazýván i pomník „Sbratření" na Švermově (dnes Kruhovém náměstí).
Tank na místě vydržel až do pádu komunistického režimu, po sametové revoluci se začalo 
diskutovat o jeho odstranění. Koncem srpna 1990 byl natřen narůžovo a následně na podzim přemístěn do vojenského prostoru na Perč. Později byl zlikvidován. Podstavec pomníku zůstal ještě několik let na místě.
Roku 2012 zde byl odhalen nový památník letcům – hrdinům Ústeckého kraje podle návrhu Ing. Jana Hančla, který si rychle získal oblibu.
Tank dnes už známe jen z fotografií a vzpomínek pamětníků, často účastníků dobrovolně povinných akcí. Víme, že místo v Podměstí bylo vybráno záměrně. První tank osvoboditelů byl skutečně spatřen 8. května v 5:30 ráno, jak se blíží k nedalekému železnému příhradovému mostu. Obránci mostu, četa s dvěma protitankovými děly, kulomety a pancéřovými pěstmi, se rozprchli. Sovětská pěchota se pak do města dostala přes kadaňskou silnici.
Původně se uvažovalo i o umístění tanku na jiné místo, konkrétně k ředitelství cukrovaru (poblíž dnešního Lidlu). Jak se tank do města dostal? Kronika a zažloutlé strojopisy dobové korespondence nám dávají odpověď.
Městský kronikář (1974, s.102) zaznamenal, že čestný občan města Žatce a jeden z osvoboditelů města, plukovník Arzenij Nazarovič Baturinskij, předseda branné organizace (obdoby našeho Svazarmu) v Kyjevě, nabídl roku 1974 městu jako dar sochu Lenina. A nejmenovaný velitel vojenského útvaru 6363 přišel s nabídkou historického tanku T 34. Stalo se tak u příležitosti 30. výročí osvobození.
Vše bylo dojednáno v rámci družebních akcí, kdy skupinky členů Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou) ze Žatce jezdily do Kyjeva a malé delegace z Ukrajiny zase do Žatce. Někteří Žatečané se podívali i na Jaltu.
V Regionálním muzeu se dochoval průklep žádosti z 6. ledna 1975 „o oficielní schválení družebních styků" členů žateckého Svazarmu s výborem místní branné organizace DOSAAF na Jaltě". Zde se dočteme, že delegace měla slíbit při návštěvě Ukrajiny (tehdy součást Sovětského svazu), že v Žatci vznikne pomník ruského revolucionáře V. I. Lenina. Ukrajinská strana slíbila vyrobit brigádnicky jeho bustu a darovat ji Žatci. Nakonec zůstalo jen u položení základního kamene v parku (v části před bývalou budovou exportního skladu Léčivých rostlin, tedy kousek pod dnešním Lidlem). Části místních se myšlenka na pomník Lenina nelíbila. Nevíme, kde busta skončila a zda byla dodána.
S tankem měli členové družebních delegací více štěstí. Skutečně do města dorazil. Urychleně se vyřizovala administrativa, projekt a povolení.
V dopise Městského výboru KSČ ideologickému oddělení Severočeského krajského výboru KSČ z 1. ledna 1975 byl vznik „Památníku osvobození" patřičně dobově ideologicky odůvodněn: „Vážení soudruzi! Na důkaz věrného přátelství občanů ČSSR a SSSR chtějí občané města Žatce ve spolupráci se složkami Národní fronty, armádou, podniky, závody, školami a občanskými výbory vybudovat k 30. výročí osvobození ČSSR slavnou Sovětskou armádou a vítězství nad fašismem „Památník osvobození" v Žatci. Tento památník by symbolicky připomínal, že to byly tanky T 34, které jako první vjely do Žatce a na svých pásech přinesly svobodu a vítězství našemu lidu nad německým fašismem. Jako prvý na tomto tanku vjel do města Žatce soudruh Kijačenko, dnes čestný občan města Žatce.
Tento památník – tank T 34 – bude umístěn v prostoru při vstupní křižovatce do Žatce na silnici I/27 směrem od Mostu na Plzeň. Jedná se o prostor půdorysného tvaru trojúhelníku, vymezeného silnicí prvé třídy I/27, Nákladní ulicí pod historickými hradbami města a třetí stranu tvoří zástavba. Prostranství pro umístění tohoto tanku bude vyvýšeno nad okolní terén. Tank T 34 bude umístěn na podstavci z betonu, který bude obložen žulovými deskami. Stupeň, na kterém bude podstavec s tankem, bude z umělého kamene. Tank T 34 je již k dispozici.
Jeho technickou úpravu i povrchovou zajišťuje posádka armády v Žatci. Rovněž zajistí jeho umístění na podstavci pro něj vybudovaném. Spodní část úprav pod tank je zajišťována svépomocí občanů a závazky podniků. Přípravy k realizaci jsou zahájeny. Práce spojené s vybudováním „Památníku osvobození" jsou prováděny pod stavebním dozorem odboru výstavby Městského národního výboru v Žatci." Následoval seznam teoreticky očekávaných hostů při odhalení.
Pro tank byl brigádnicky upraven popsaný prostor v Podměstí. František Melč řekl v projevu při odhalení, že místní zde odpracovali 5 860 hodin. Výkopové práce za pomoci mechanizace ze žateckých podniků byly zahájeny v únoru 1975. Nejdříve se budoval podstavec, na jehož obložení bylo použito 500 desek z leštěné uměliny, vyrobil je s. Krupička z kamenosochařského podniku OPS. V březnu byla jejich výroba dokončena a desky předány městu. V polovině března byly zbořeny dle kroniky „dezolátní domy" u staré benzínové pumpy (Městská kronika 1975, s. 125), které měly hyzdit okolí.
Projekt podoby pomníku vypracoval architekt Machač z Krajského projektového ústavu v Ústí nad Labem. V Regionálním muzeu se dochovaly i tři plány ideální podoby pomníku, včetně krásného slovakismu v popisu ve znění „sídlisko" Ostrov. Dekorativní část byla nakonec poněkud ošizena.
Památník s tankem byl odhalen v rámci květnových oslav roku 1975. Již v sobotu 3. května 1975 se na hlavním žateckém náměstí, které neslo tehdy název náměstí VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce), konala přísaha příslušníků žatecké posádky. Divadlo hrálo večer Prodanou nevěstu v provedení ústecké opery. Jako host vystoupil pěvec Národního divadla Eduard Haken. Ve středu 7. května 1975 večer divadlo hostilo Severočeský symfonický orchestr se sovětským sólistou. Ve společenském domě Moskva se konal družební večer za účastí delegací ze Sovětského svazu. Do Žatce přijeli zmínění osvoboditelé A. N. Baturinskij a Fjodor Fjodorovič Kijačenko. Účastnili se oslav a kulturních akcí, besedovali na školách.
Ve čtvrtek 8. května 1975 proběhl pietní akt u pomníku padlých Rudoarmějců na hřbitově s účastí zástupců armády, škol i pracujících. Zúčastnila se i sovětská delegace z Buzuluku. Obyvatelé města se odpoledne sešli na pěti seřadištích v žateckých ulicích, odkud se vydali na náměstí, aby sledovali ohňostroj, který trval více než 45 minut.
Jako hlavní den oslav byl chápán 9. květen, který byl za komunistického režimu oficiálně slaven jako Den osvobození. Dorazila i delegace z okresu. Program začal položením základního kamene k Leninovu pomníku v parku na rohu ulice Volyňských Čechů a Komenského aleje. Průvod s hudbou pak směřoval přes Nákladní ulici do Podměstí, kde bylo na jedenáctou hodinu dopoledne naplánováno slavnostní odhalení. Začalo se už v 10:30. Hovořil předseda Městského národního výboru František Melč, který poděkoval všem za práci na pomníku. Pásku pak slavnostně přestřihli zástupci okresu, předseda ONV Louny Antonín Kaska a vedoucí tajemník OV KSČ Louny J. Grünvald. Čestnou stráž u pomníku stáli tankisté, lidové milice, pionýři a svazáci (Městská kronika 1975, s. 189 – 192). Tank se stal často fotografovaným objektem pro pohlednice i publikace. Kromě květnových oslav se u něj konaly také např. sliby pionýrů.
F. F. Kijačenko vyjádřil při besedě na 1. ZDŠ radost z toho, že tank byl v Žatci umístěn. „Ďáďa Kijačenko", jak ho nazval nejen tisk, řekl: „Je tady blízko vaší školy, a proto ho děti chraňte a opatrujte. Je to vzácný dar, který dali Vaši rodiče 30. výročí osvobození vaší vlasti. Je to projev vděčnosti a nehynoucí úcty k těm, kteří za svobodu platili cenou nejvyšší – svými životy."
A. N. Baturinskij zase ve svých vzpomínkách pro rozhlasovou relaci vzpomněl na ztrátu tanku se čtyřčlennou posádkou nedaleko Žatce v souvislosti s bojem s ustupující Schörnerovou jednotkou Mitte. V rozhovorech pro tisk vystupoval vždy jako přesvědčený komunista. Vyjádřil také radost nad tím, že Žatec na osvoboditele nezapomněl a za třicet let od osvobození se dle jeho názoru změnil k lepšímu.
Vzpomínky i novinové články nejen ze žateckého tisku najdeme i jako přílohy kroniky z roku 1975 (dnes v muzejní knihovně). Noviny samozřejmě přeháněly a fabulovaly. Průboj např. v článku k oslavám v kraji tvrdil, že pomník s tankem v Žatci vznikl „z podnětu občanů". V časopise Zápisník se zase u fotografie nového pomníku dočteme, že půdorys prostranství pro pomník připomíná z výšky tvar srpu a kladiva (jeden ze symbolů komunistického režimu, zobrazen např. na vlajce Sovětského svazu). Což patrně nenapadlo ani autora projektu.
Rok 1980 vznesl zmatek do údajů o pomníku. Často je totiž uváděno, že byl odhalen právě v tomto roce. Byl však o pět roků starší. 8. května 1980 přibyla na podstavec jen deska, připomínající, že 8. května 1945 zničily jednotky 4. gardové tankové jednotky generála Leljušenka u Žatce štáb německé jednotky Mitte. Slavnostního odhalení se zúčastnil náčelník hlavní politické správy Československé lidové armády generálporučík Antonín Brabec a představitel spojeneckého velení HPS generálmajor V. K. Korotkin. Nechyběla delegace OV KSČ pod vedením vedoucího tajemníka J. Grünvalda.
Dnes už, jak zmíněno, tank v Žatci nenajdete. Stejně jako malý tančík, který byl od 70. let doplňkem pomníku obětem fašismu na Kruhovém náměstí. Před kasárnami byl však roku 2010 umístěn obrněný transportér BVP 1. Symbolizuje fakt, že je v Žatci umístěn 41. mechanizovaný prapor 4. armády rychlého nasazení. Toto bojové vozidlo pěchoty je v majetku Vojenského historického ústavu, používalo se od 60. let 20. století.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
