Když v lednu roku 1919 Žatečtí strhli z podstavce a vhodili do Ohře sochu Josefa II., zmizel tehdy vyjma postav světců – poslední pomník zdobící město. Od těch dob až podnes nemůže proto Žatec nabídnout návštěvníkům „svého" Goetheho, jako třeba Loket, či Máchu, bez něhož by Petřín nebyl Petřínem. To ovšem neznamená, že by s dějinami města nebyl spojen osud nikoho, kdo by ztvárnění do kamene či bronzu nezasluhoval. Mezi adepty na takovou poctu lze na prvním místě jmenovat Jana ze Žatce, bezesporu nejvýznamnější postavu kulturní historie města. A našlo by se určitě více těch, kteří by díky svému dílu nebo jen epizodické návštěvě stáli za připomenutí. Pokusili jsme se proto pro vás vzkřísit alespoň několik osobností, jejichž životní příběh zanechal v našem městě markantní či dnes už jen sotva zřetelnou stopu. Najdete zde lidi nejrůznějších profesí, hudebníky, politiky, architekty, malíře, vědce, církevní reformátory či vynikající fotografy nebo hodináře.