* 27. června v Žatci † 17. října 1979 v Praze
hudební skladatel, klavírista
Narodil se v rodině Josefa Reinera (1872-1942), vrchního kantora žatecké izraelitské náboženské obce. Při studiích na žateckém gymnáziu poprvé veřejně vystoupil – jako klavírista na školní akademii roku 1926 zahrál Uherskou rapsodii č. 2 Ference Liszta. Po maturitě na žateckém gymnáziu (1928) studoval v Praze právnickou fakultu (1928-1933) a hudební vědu na filozofické fakultě (1934-1935). Byl soukromým žákem Aloise Háby (hudební teorie a skladba) a Josefa Suka (kompoziční oddělení mistrovské školy). V letech 1934-1938 byl jako pianista a skladatel scénické hudby spolupracovníkem E. F. Buriana v Divadle D 34 a redaktorem časopisů Rytmus a Přítomnost. Ve 30. letech se též podílel na činnosti sdružení levicových umělců nazývaného Levá fronta a hudební sekce Svazu dělnických divadelních ochotníků československých, pro kterou napsal několik masových písní.
Do roku 1938 se věnoval stálé koncertní činnosti doma i v zahraničí, při které propagoval soudobou českou hudbu. Jeho vlastní skladby byly provedeny na mezinárodních festivalech ve Vídni (1932), v Praze (1935) a v Paříži (1937). Po okupaci se musel kvůli svému židovskému původu vzdát své veřejné činnosti, stal se zaměstnancem Židovské náboženské obce (redaktor Židovských listů). V roce 1943 byl internován v terezínském ghettu, kde se zapojil do kulturní činnosti jako koncertní pianista a skladatel scénické hudby. Prošel koncentračními tábory v Osvětimi a Dachau, unikl z pochodu smrti. Po osvobození spolu s A. Hábou stál u zrodu Divadla 5. května v Praze a působil v jeho opeře. V letech 1947-1949 byl tajemníkem Svazu československých skladatelů. Z politických důvodů byl poslán roku 1950 na roční tvůrčí dovolenou. Potom pracoval jako vedoucí hudebního oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti, od roku 1964 byl předsedou Československého hudebního fondu. Skladbě jako svobodnému povolání se Reiner věnoval od roku 1961, pro městský rozhlas v Žatci složil znělku.
