Boleslav Chrabrý

Boleslav Chrabrý pocházel z rodu polských Piastovců. Již jeho otec Měšek začal spory s Čechy, když zabral přemyslovské državy na Krakovsku a v povodí řeky Odry. Měškovou manželkou a Boleslavovou matkou byla česká kněžna Doubravka z rodu Přemyslovců.

Boleslavu Chrabrému se podařilo zvýšit prestiž své země založením arcibiskupství u hrobu sv. Vojtěcha roku 1000. Tehdy Hnězdno, místo světcova odpočinku, navštívil sám zbožný Oto III.

 

Jak napovídá Boleslavův přídomek Chrabrý, liboval si tento Piastovec ve vojenských výbojích. Obsadil Lužici, Milsko i míšenskou marku. Roku 1003 se stal krátce i vládcem v Čechách. Odvolával se na svůj přemyslovský původ po matce. A mezi rozhádanými Čechy našel své příznivce. Jiná skupina ho však opět vyhnala. K vyhnání Poláků přispěla i Boleslavova arogance, či hrdost. Odmítl totiž složit Jindřichu II. lenní přísahu, což vedlo k válce. Jindřich II. se postavil na stranu vyhnaného knížete Jaromíra Přemyslovce a zahájil roku 1004 tažení do Čech. Jaromír byl opět dosazen na trůn, Boleslav se stáhl a ponechal si Moravu. V následujících letech se bojovalo přímo v Polsku, se střídavými úspěchy na obou stranách. Boleslav Chrabrý složil v Merseburku roku 1013 do rukou krále Jindřicha II. slib věrnosti. Klid však neměl dlouhého trvání. Válčilo se až do roku 1018, kdy byl konečně uzavřen mír v Budyšíně.

 

Kronikář Dětmar Merseburský k tomu lakonicky poznamenal, že ten mír nebyl takový, jaký by měl být, ale takový, jaký se dal uzavřít. Boleslavovo sebevědomí opět narostlo. Boleslav ostatně od roku 1004 držel Moravu. Poláky z ní vyhnal až kníže Oldřich. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý stal králem. Korunu si nasadil na hlavu sám. Ve stejném roce zemřel.