Pamětní desky pro kpt. Karla Sabelu

Zatímco před rokem 1989 se o kapitánu Karlu Sabelovi (Český Těšín 1917– Praha 1949) nesmělo hovořit, dnes patří k nejznámějším osobnostem spojeným s historií Žatce. Karel Sabela působil za druhé světové války v cizinecké legii v Alžíru, následně v odboji na západní frontě. Po pádu Francie odjel do Velké Británie. Se svou jednotkou tanků se vylodil s invazním vojskem, bojoval např. u Dunkerque. Byl držitelem několika vyznamenání, např. Čs. válečného kříže, medaile Za chrabrost před nepřítelem nebo francouzského Válečného kříže. Po návratu do Československa vstoupil roku 1946 do KSČ.

Od 1. ledna 1946 působil jako kapitán tankové roty ve Smílkově u Českého Krumlova.

 

Od 15. října 1947 byl převelen k 21. tankové brigádě v Žatci. Od 1. července 1948 velel v Žatci čtvrté tankové rotě. Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 uvažoval o emigraci.

 

Nakonec se však aktivně zapojil do třetího odboje po nástupu komunistů k moci. Šlo o přípravu vojenského převratu, při kterém měl s tanky své jednotky zabrat nejprve žatecká kasárna a důležité budovy ve městě. A pak vyjet ze Žatce na Prahu a spolu s dalšími jednotkami obsadit letiště v Ruzyni. Část tanků se navíc v době plánovaného převratu měla vracet ze cvičení poblíž Prahy. V textu obžaloby se hovořilo i o změně plánu, vyslána měla být pěchota. Píše se také o úmyslu použít dva Sabelovy tanky pro obsazení Ministerstva národní obrany a budovy Generálního (Hlavního) štábu na levém břehu Vltavy. Sabela se snažil získávat podporu pro plán převratu i u dalších jednotek v republice, což mu bylo později kladeno za vinu. Podle historika J. Padevěta mělo o povstání vědět přes 300 osob, zejména vojáků z posádek v Praze, Žatci, Milovicích, Berouně, Chomutově, Litoměřicích a Kralovicích.

 

Signál k převratu měl být dán heslem vysílaným v rádiu, počítalo se i s obsazením budovy Českého rozhlasu. Cílem byly svobodné volby. Převrat měl začít po několika odkladech v noci z 8. na 9. března 1949. Zmařilo ho ale zatýkání (akce Norbert). Zatčen byl Sabela i jeho manželka Milada.

 

K 22. březnu 1949 bylo zatčeno dalších 36 členů žatecké vojenské posádky. (Jejich seznam viz katalog k výstavě Žatec ve třetím odboji, odbojová skupina Praha – Žatec, Katalog k výstavě, RMŽ, Žatec – Praha 2010, s. 26–27, v digitální podobě najdete katalog k pražské verzi výstavy

 

Sabela byl vyšetřován, mučen a souzen v procesu, který probíhal od 30. května do 9. června 1949. Souzeno bylo 15 mužů v čele s M. Jebavým. Padlo pět rozsudků smrti, 8 trestů doživotí a 2 tresty těžkého žaláře. Žádosti Sabelových rodičů, Pavla a Heleny Sabelových z Českého Těšína, o milost pro jejich jediného syna nebylo vyhověno.

 

Karel Sabela byl oběšen 18. července 1949 brzy ráno ve dvoře věznice v Praze na Pankráci. Na popravišti měl dle tradice pronést slova, která řekl již u soudu: "Odsoudila nás lůza, která se domohla násilím moci a v mezích zákonů, které si sama dala, loupí, krade a vraždí." Jeho ostatky byly odvezeny do Ústavu soudního lékařství k pitvě, poté zpopelněny a pohřbeny do hromadného hrobu na hřbitově v Praze – Ďáblicích.

 

Dodejme, že Sabela byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Sabelova rodina žila po druhé světové válce v obci Přehýšov na Plzeňsku, odkud pocházela rodina jeho ženy. Její rodiče i bratr za války zahynuli v koncentračním táboře. Sabelovi synové Jan a Harry se oba narodili v Anglii. Vzpomínali, že se s otcem po návratu do Československa po válce moc nevídali. Jeden z nich po letech vyprávěl, že si vzpomíná na otcovu návštěvu, při které pouštěli draka. Trauma z otcova konce je poznamenalo na celý život. Jan nesměl studovat, v důchodu žil v Nýřanech u Plzně. Jeho bratr Harry nemohl rovněž studovat a žil v Komorní Lhotce u Českého Těšína.

 

Karel Sabela byl rehabilitován až roku 1991 Vyšším vojenským soudem v Příbrami. Rehabilitační komise uvedla v posudku, že Sabela byl „korektního a přímého chování se smyslem pro povinnost a odpovědnost, byl iniciativní s velmi dobrou pamětí a živé povahy."

 

Nejen historici se dodnes přou, zda skupina nazvaná Praha – Žatec jednala z vlastní iniciativy nebo byla k činnosti vyprovokována agentem státní bezpečnosti, která tak využila možnosti zbavit se politicky nepohodlných osob. Mučením pak měla donutit zúčastněné vypovídat, což se nové moci hodilo. Dnes se diskutuje často i o vlastní proveditelnosti převratu. V Sabelově době se však věřilo, že komunismus nemůže dlouho vydržet. Naděje byla vkládána i do brzkého zásahu západu proti komunistickému režimu.

Případu byl věnován díl seriálu Temná doba z 21.9.2022, který připravuje historik Jiří Padevět. Podívat se na něj můžete zde.

Česká televize natočila o Karlu Sabelovi dokument Karla Vrány ze seriálu Neznámí hrdinové z roku 2008 s názvem Oprátka pro tankistu, kde hovoří pamětníci i členové Sabelovy rodiny.

Karla Sabelu připomínají v Žatci dvě pamětní desky. Starší, která je věnována i mužům, kteří byli spolu s ním popraveni, je od roku 1994 umístěná v atriu radnice. Odhalena byla z iniciativy Konfederace politických vězňů, Vojenské posádky Žatec a města Žatec 25. června 1994.

Městská kronika z roku 1994 (s. 14) napsala o slavnosti spojené s odhalením desky: „Na žateckém náměstí Svobody byla v sobotu 25. června 1994 odhalena pamětní deska pěti hrdinům, kteří položili své životy v boji proti komunistické zlovůli. Pietního aktu se zúčastnil ministr (obrany) Baudyš, za prezidenta republiky člen jeho kanceláře pan Medek, hosté z řad pozůstalých včetně syna pana Sabely, hosté z řad politických vězňů, generálové, mezi nimiž byl i generál Dufek, bývalý velitel žatecké posádky. Po zahájení panem Větrovcem za KPV (Konfederace politických vězňů) promluvil starosta města Ing. Fousek. Za ústředí KPV promluvil její místopředseda Ing. Šťastný. Po položení věnců následoval proslov pana Medka, který uvedl, že zlo nikdo samo neprohraje. Akt ukončil za okresní organizaci KPV p. Pohanka slovy: „Je na živých, aby mrtví nezemřeli nadarmo. Po státní hymně byla deska přenesena do haly radnice, kde bude trvale umístěna. Účast občanů byla překvapivě malá. Odpoledne v divadle vystoupil pan Haken, který bohužel své vynikající pěvecké umění nabídl takřka prázdnému hledišti. Besedou s místopředsedou KPV Ing. Šťastným, dr. Kavalírovou, starostou města aj. Větrovcem byl program slavnostně ukončen."

Před vlastním odhalením desky věnoval regionální tisk (Svobodný Hlas, Žatecké noviny) pozornost osobnostem, jejichž jména se na desce objevila. Rovněž odhalení desky se těšilo pozornosti novinářů. Deník Lučan z 27.6.1994 přinesl noticku Pamětní deska žateckým odbojářům se zmínkou o návštěvě ministra obrany Antonína Baudyše. Na rozdíl od kroniky, která se pozastavuje nad nezájmem občanů, uvádí, že podívat se přišlo několik stovek lidí. Severočeský deník (Pamětní deska v Žatci, 27.6. 1994) citoval výrok A. Baudyše, který ocenil, že Žatec byl tehdy jedno z mála měst, která věnovala pamětní desku skutečným obětem komunistického bezpráví.

Nápis na desce zní:
OBĚTEM KOMUNISTICKÉHO BEZPRÁVÍ
DNE 18. ČERVENCE 1949 V PRAZE
NA PANKRÁCI BYLI POPRAVENI
KPT. KAREL SABELA NAR. 12. 12. 1917 OBČAN M. ŽATCE
PLK. JOSEF GONIC NAR. 4. 3. 1902
PLK. VILÉM SOK-SIEGER NAR. 31. 12. 1902
MJR. MILOSLAV JEBAVÝ NAR. 27. 8. 1911
OBCH. BOHUSLAV HUBÁLEK NAR. 11. 12. 1900
ČLENOVÉ PROTIKOMUNISTICKÉ ODBOJOVÉ
SKUPINY PRAHA–ŽATEC
KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ
OBČANÉ MĚSTA ŽATCE
VOJENSKÁ POSÁDKA ŽATEC

Tuto pamětní desku najdeme v databázi Pamětních míst Ústavu soudobých dějin pod odkazem . Pravidelně se u ní konají vzpomínkové akce.

Druhá deska byla umístěna na domě na rohu Příkré a Nákladní ulice (č.p. 397), kde K. Sabela žil. Je na ní uveden text:

V TOMTO DOMĚ ŽIL KPT. KAREL SABELA, ÚČASTNÍK II. A III. ODBOJE. ZA ÚČAST V BOJI PROTI TOTALITĚ BYL POPRAVEN 18. 7. 1949 V 5.46 HODIN.

Hlavním iniciátorem vzniku byla Konfederace politických vězňů. 21. 7. 2000 desku odhalil předseda Okresního úřadu Louny Josef Kopic. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci města včetně tehdejšího starosty Jiřího Farkoty. Přišli bývalí političtí vězni, zástupci vojska, skauti či zástupci Obce legionářské. Zúčastnili se i oba Sabelovi synové Jan a Harry, kteří sami kdysi v Žatci absolvovali základní vojenskou službu. Obdrželi od města pamětní medaile. Vojáci na počest K. Sabely vystřelili čestnou salvu. Od domu se pak akce přesunula ke starší desce na radnici, kde byly za zvuků husitského chorálu položeny věnce a předneseny další projevy. (Blíže např. Organizátor protikomunistického puče má pamětní desku. Svobodný Hlas z 27.7.2020, s. 1.)
Kronika města Žatce (s. 92) zmínila kromě stručného popisu slavnosti rovněž, že roku 2000 věnovala stanice Vltava Českého rozhlasu odbojové skupině Praha-Žatec jeden z dílů seriálu Osudy. Fotokopie z regionálního tisku byly zařazeny do přílohy kroniky.

Vzpomínkové akce se tak od roku 2000 konají u obou desek. Deska z Nákladní ulice rovněž nechybí v databázi Pamětních míst ÚSD

Roku 2008 přivezl politický vězeň Václav Kytl na pietní akci do Žatce malý dřevěný model Sabelova tanku, který zhotovili Sabelovi vojáci, s kterými se setkal v lágru v Jáchymově. Roku 2009 dorazili na vzpomínkové akce opět oba synové K. Sabely s rodinami. 

Jméno Karla Sabely je rovněž uvedeno v Praze 6 – Dejvicích na budově Generálního štábu Armády ČR (Vítězné náměstí 1500/5). Zde je umístěna pamětní deska věnovaná diviznímu generálu Heliodoru Píkovi, který byl rovněž popraven komunistickým režimem. Stalo se tak v Plzni 21. 6. 1949. Pod ní je druhá deska se jmény dalších režimem popravených československý vojáků. K. Sabela je zde uveden na třetím místě. Jména jsou seřazena podle hodností a data popravy.

Originály fotografií z odhalení obou pamětních desek v Žatci muzeum dosud nemá k dispozici.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.