Na přelomu 9. a 10. století vzniká na strategickém místě nad řekou Ohří přemyslovské hradiště. To se postupně rozrůstá v rozsáhlou raně středověkou sídelní aglomeraci s hradem, románským kostelem, předhradím a osadami v podhradí. V historických pramenech se jméno Žatce uvádí poprvé v kronice Thietmara Merseburského v r. 1004. Další písemné zprávy z 11. - 13. století představují Žatec jako významné správní a církevní středisko středního Poohří, oblasti kdysi osídlené kmenem Lučanů. Vznik feudálního města je završen listinou z r. 1265, kterou český král Přemysl Otakar II. uděluje Žatci významná privilegia. Zdrojem hospodářské prosperity Žatce byla zejména řemesla, zemědělství a obchod. Město těžilo i ze své polohy na obchodní cestě z Prahy do Norimberka. Později se Žatec prosadil zejména jako centrum známé chmelařské oblasti. První historická zmínka o chmelnicích v Žatci je z r. 1348. Dnes se odtud exportuje chmel do celého světa. Zanedbatelná není ani kulturní historie města - zejména jeho latinská škola. Kolem r. 1400 zde jako rektor působil Jan ze Žatce, autor díla "Oráč z Čech", které položilo základy vzniku spisovné němčiny.
V 15. století patřil Žatec k oporám husitského hnutí. V roce 1421 byla pod hradbami města poražena vojska II. křížové výpravy, jejichž úkolem bylo Žatec zničit. V 16. století se Žatec řadil k nejlidnatějším městům Čech. Jeho nejstarší podoba je zachycena na vedutě kreslíře Jana Willenberga z r. 1611. Důsledkem třicetileté války byl nejen hospodářský pokles ale i odchod mnoha obyvatel Žatce do emigrace. Mění se náboženský a národnostní ráz města. Přesto zůstal Žatec střediskem kraje až do r. 1850, poté byl sídlem okresního hejtmanství. V souvislosti s chmelařskou konjunkturou v 19. století dochází k rozsáhlé modernizaci města. Té tehdy padla za oběť i řada architektonických památek.
