Historik umění a výtvarník Erich Tursch pracoval krátce i v německém městském muzeu v Žatci. Byl dokonce jedním z tvůrců jeho nových expozic, zpřístupněných veřejnosti roku 1930. Postupně se však na něj prakticky zapomnělo, protože ze Žatce odešel, byť se historii regionu věnoval i nadále. V paměti zůstal spíše autor archeologické části muzea Prof. Dr. Max Wurdinger. Sbírky někdejšího německého městského muzea přešly po druhé světové válce do správy dnešního Regionálního muzea K. A. Polánka, stejně jako předměty z někdejšího menšinového muzea českého.
Mezi materiály z doby působení německého městského muzea se dochovalo jen několik dokumentů s Turschovým jménem i podpisem. Jedná se o protokoly o převzetí nových sbírkových předmětů z roku 1930. I městská kronika zmiňuje, že Dr. E. Tursch se stal v lednu 1930 správcem žateckých německých muzejních sbírek. Sporadicky se jeho jméno, i v chybné podobě „Thurch", objevuje i v novinách Saazer Anzeiger.
V současnosti (2023) se připravuje edice Turschova díla o památkách bývalého žateckého okresu. Tursch sbíral podklady o nich v době druhé světové války, jeho terénní výzkum však byl přerušen, protože musel narukovat. V souvislosti s přípravou edice díla, které bylo dosud pouze v ne příliš čitelném rukopise, byl nově zpracován i Turschův životopis. Ten má však stále ještě svoje bílá místa. Edici včetně historického úvodu zpracovávají PhDr. Kristina Uhlíková, Ph.D. z Ústavu dějin umění AV a Mgr. Jana Kuprová. Topographie der historischen und kunst-Denkmale im politischen Bezirke Saaz, / Soupis historických a uměleckých památek v politickém okresu Žatec tak konečně získá knižní podobu.
Co dosud víme o muži, který se podepisoval jako Dr. Tursch či Dr. E. Tursch, a proto je někdy uváděn i pod chybným křestním jménem?
Narodil se v Lišanech u Žatce, jeho otec Anton vedl místní školu. Turschova matka se jmenoval Ludowika, roz. Hörweg a pocházela z Podbořanska. Ve dvacátých letech se rodina přestěhovala do Staňkovic. Tursch studoval na gymnáziích v Žatci, Bohosudově a v Doupově. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě německé části pražské univerzity. Vybral si obory dějiny umění a klasickou archeologii.
Krátce po ukončení studia nastoupil 21. ledna 1930 jako správce sbírek v německém žateckém muzeu, které hledalo člověka, který zaeviduje jeho historické a umělecko-historické sbírky a připraví novou expozici. Německé muzeum v té době sídlilo v budově bývalého gymnázia (krátce i obchodní školy) na dnešním náměstí 5. května, kam se nedávno předtím přestěhovalo. Archeologickou část sbírky měl na starosti v Žatci zmíněný Prof. Dr. Max Wurdinger (1888–1938), který byl zároveň ředitelem. Nové expozice byly zpřístupněny veřejnosti ve čtvrtek 8. května 1930.
Nejprve byly představeny městu. V neděli 4. května 1930 si je prohlédlo několik radních a místostarosta Heiser. O předání referoval Saazer Anzeiger 7. 5. Noviny zdůraznily práci, kterou muzejníci odvedli, Turschovo jméno však opakovaně otiskly v chybné podobě. Předání byl přítomen i umělecký poradce, další regionální historik umění Josef Opitz (1890 –1963), který působil v muzeích v Chomutově a v Kadani, kde se zabýval především gotickým sochařstvím. Žatecké muzeum prezentovalo vývoj oblasti od pravěku do pol. 19. století. Mělo sloužit hlavně vzdělávacím účelům a také podtrhnout, že německé etnikum zde žilo a žije po staletí. Pozornost byla věnována dějinám města, spolkům i významným osobnostem. Opomenuta však nebyla ani historie Slovanů v regionu.
Prezentována byla asi třetina sbírek tehdy obvyklým způsobem, tedy převážně ve vitrínách či volně v prostoru. Velká část předmětů ještě čekala na očištění a zapsání na půdě muzea. Vždy v neděli dopoledne provázeli zprvu sbírkami sami tvůrci expozic M. Wurdinger a E. Turch.
Tursch se na jaře 1930 také zavázal, že pro Uměleckohistorickou komisi Německé společnosti věd a umění v Československé republice (Kunsthistorische Kommission der Deutschen Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik) sepíše památky žateckého okresu. Věnoval se také přednáškové činnosti, a to nejen na Žatecku. Publikoval v tisku na Liberecku a na Jablonecku. V žateckých novinách Saazer Anzeiger byl 9. a 10. května 1930 na pokračování otištěn podrobný Turschův článek věnovaný historii vzniku dnešní budovy Regionálního muzea K. A. Polánka, původně nemocnice, pak sirotčince, a historii péče o sirotky a nemocné v Žatci předtím.
Tursch také maloval, vytvářel grafiky a fotografoval. Jak dlouho přesně v Žatci působil, není známo. V dochovaných materiálech z muzejní činnosti z pozdějších třicátých let už jeho jméno nefiguruje. Možná také proto, že trávil více času na cestách než v muzeu.
Jisté je, že se roku 1937 přestěhoval s rodiči do Modřic u Brna a poté do Novosedel u Břeclavi. Souviselo to se sňatkem s Franciskou Stoll pocházející ze Znojma, s kterou měl dva syny a dceru. V květnu 1939 se stal ředitelem muzea ve Znojmě.
Roku 1940 se s ním setkáváme u památkářů v Liberci. Roku 1940 vyšel v Brně jeho čtyřicetistránkový umělecký průvodce Žateckem Kunstführer des Heimatbundes Sudetenland. Kreis Saaz, jehož jeden exemplář je i v knihovně dnešního Regionálního muzea v Žatci. Jedná se o malou brožurku, jejíž podstatnou část tvoří černobílé fotografie, z nichž některé jsou Turschovým dílem. Text je věnován nejprve popisu stavebního a historického vývoje Žatce a jeho památek. Tursch dává za vinu husitským válkám, že se ve městě nedochovalo téměř nic z původních gotických památek, včetně těch drobnějších (soch apod.). Lituje také ztráty významu města po správní reformě v pol. 19. století. Zdůrazňuje, že z jeho někdejšího vlivu zůstalo do jeho doby vlastně jen žatecké chmelařství. Následuje stručný popis památek ve vybraných lokalitách tehdejšího žateckého regionu, včetně dokladů lidové architektury. Tursch oceňuje především hrázděné objekty, které zařazuje pod středoněmecký hrázděný typ.
Hrázděným domům Žatecka věnoval rovněž studii v měsíčníku Sudetendeutsche Monatshefte roku 1941. Na Žatecko zajížděl Turch v letních měsících v letech 1940 – 1942, kdy shromažďoval materiály pro připravovanou topografii. Většinou bydlel v hotelu Zum Goldenen Löwen (Zlatý lev) v Obloukové ulici č.p. 228. V korespondenci si stěžoval nejen na nepřízeň počasí, ale i na špatné dopravní spojení mezi obcemi na Žatecku. Často musel chodit pěšky, když památky popisoval a fotografoval. Pečlivě studoval také archivní materiály. Jeho práce o žateckém okresu zůstala nedokončena v rukopisu. Dnes je ve správě Ústavu dějin umění AV ČR. Tvoří fond Erich Tursch: Soupis památek Žatecka. Čerpali z ní pozdější autoři zabývající se Žateckem, edice se však dočká až nyní, jak již bylo zmíněno.
Dodejme ještě, že kromě Žatecka začal Tursch za války revidovat rovněž topografický soupis okresu Litoměřice. Jeho práci přerušilo povolání na frontu v únoru roku 1943. Konec války ho zastihl v Bretagni jako válečného zajatce. Domů se již nevrátil. Jeho rodina byla po válce vysídlena. Od roku 1947 žil s rodinou v Madenu, o dva roky později se usadili ve Fritzlaru v Hessensku. Tursch učil na reálném gymnáziu a věnoval se malířství a grafice. Místní ho dodnes označují za nejvýznamnějšího fritzlarského malíře.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Editorka K. Uhlíková ke struktuře Turschova rukopisu:
„Dva archivní kartony obsahují celkem 88 lahvově zelených papírových složek bez chlopní, ve většině z nich najdeme text a fotografie věnované jedné lokalitě. Pouze první složka obsahuje písemnosti týkající se celého okresu, zvláště poznámky k literatuře a archivním pramenům, je zde také neúplný strojopisný seznam předpokládané obrazové dokumentace budoucí publikace. Složky věnované jednotlivým lokalitám byly zřejmě původně seřazené abecedně podle svých německých názvů, napsaných tužkou v pravém horním rohu, v současné době je však již tento systém částečně narušen...Struktura hesla je tedy většinou následující: Za názvem obce jsou v závorce uvedeny jeho historické varianty, dále směr a vzdálenost od hlavního města okresu (...). Poté je většinou zařazena literatura k obci a jejím památkám (uváděná ve velmi zkratkovité formě), často kombinovaná se seznamem pramenů. Krátký text věnovaný dějinám obce je obvykle uvozen první písemnou zmínkou o ní, za níž následuje vlastnická historie. Medailony jednotlivých památkově hodnotných objektů jsou seřazeny následovně: hrad, zámek či tvrz, případně panský dům, dále sakrální objekty podle významu (farní, filiální kostel, kaple), kostnice, zajímavé náhrobky na hřbitově, fara, poté výklenkové kapličky, boží muka, samostatně stojící sochy svatých, případně pomníky. Heslo většinou uzavírají nejzajímavější příklady zdejší lidové architektury, především typických hrázděných obytných domů, ale i sýpek, či skladů chmele. I struktura medailonů jednotlivých významnějších objektů, zvláště kostelů a větších kaplí, je většinou ustálená. Po popisu umístění stavby v rámci obce následuje její stručná historie, dále je pozornost věnována půdorysu, exteriéru a interiéru – klenbě, členění stěn, nástěnné výzdobě, hlavnímu oltáři, bočním oltářům, kazatelně, křtitelnici, samostatným obrazům a sochám, varhanám, monstrancím, liturgickému náčiní, případně textilu. Heslo uzavírá popis náhrobků a zvonů." Dochovalo se rovněž 60 kreseb a plánů a prakticky 100 přípravných kreseb.
