* 17.5. 1900 Děčín/Podmokly – † 14.8. 1980 Gilching/SRN
univ. profesor, PhDr.
Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Preidela a Anny Preidelové, rozené Stelzigové. Po obecné škole v Želenicích (součást Děčína-Podmokel) absolvoval v letech 1912 – 1920 vyšší reálné gymnázium v Děčíně. Po složení maturitní zkoušky zahájil univerzitní vzdělání v Berlíně v oborech historie a geografie. Studia zakončil po čtyřech letech doktorátem z filozofie. Již během studií se intenzivně zajímal i o archeologii. Ovlivněn byl silně názory německého archeologa Gustava Kossiny.
Již v průběhu vysokoškolských studií začal organizovat novou archeologickou společnost pro německé badatele i zájemce z laické veřejnosti. Tato společnost byla po obstrukcích ze strany československých úřadů povolena v r. 1923 a následujícího roku svolala svůj zahajovací sjezd. Činnost vyvíjela pod názvem Německá společnost pro pravěk v Československé republice (Deutsche Gesellschaft für Vorgeschichte in der Tschechoslowakische Republik). Společnost okamžitě založila i svůj tiskový orgán, časopis Sudeta, jehož první číslo vyšlo v roce 1925. Preidel se intenzivně věnoval redakčním pracem na přípravě časopisu až do doby, kdy díky roztržce s většinou členů vedení společnosti z redakce v roce 1934 odešel. Svůj profesní zájem zaměřil zejména na dobu římskou a období raného středověku.
Zároveň působil jako pedagog. Učil na gymnáziích (od 1925 v Podmoklech, od r. 1927 v Mostě, v letech 1931-32 v Ostravě a 1932-1938 v Žatci). Byl rovněž jednatelem Státního archeologického ústavu pro okresy Žatec a Chomutov. Zpracoval a publikoval soupisy nálezů v okresech Liberec, Most a Chomutov a od roku 1931 též spravoval archeologickou sbírku muzea v Chomutově. Od roku 1932, v době působení na žateckém německém reálném gymnáziu, spolupracuje úzce se zdejším muzeem a věnuje se po odborné stránce studiu nálezů a vlastním výzkumům v Žatci a okolí. Z této etapy jeho kariéry je nejvýznamnější jeho výzkum na vrchu Rubín u Podbořan, brožura se soupisem tzv. Steinerovy sbírky nálezů z Rubína (1937), články o eneolitických nálezech ze Siřemi (1936), hrobu z doby stěhování národů z Měcholup (1940) či první publikace nálezu tzv. žateckého pokladu (1940). Společně s M. Wurdingerem také poprvé zveřejnil unikátní nálezy hrobů knovízské kultury z lokality Žatec – Macerka (1928).
Vzestup a radikalizace sudetoněmeckého hnutí a zejména neskrývaný antisemitismus přivádí H. Preidela blíže k české archeologii. Přestože češtinu neovládal dokonale a nerad ji používal, publikoval dokonce dva články o svých výzkumech v českém národně orientovaném vlastivědném časopise Krajem Lučanů. Ihned po obsazení Sudet byl rozhodnutím Zemské školní rady v r. 1938 penzionován z důvodů rasově nepřijatelného sňatku (Helmut Preidel se dne 23.3.1927 oženil s Marianne Wimmerovou z Mostu, jejíž matka Gisela Wimmerová, roz. Löblová, byla židovského původu). Ze stejných důvodů nebyl navržen na župního vedoucího Úřadu pro pravěk (Amt für Vorgeschichte). Jeho bývalý známý z dob počátků společnosti pro pravěk Josef Kern o něm napsal, „že přes očekávání a důvěru vkládanou do Preidela jako zástupce berlínské školy, se svým sňatkem s židovkou sám vyřadil z jejich hnutí.“ Ve velmi omezené míře mohl Preidel poté odborně pracovat i částečně publikovat. S vystupňováním protižidovských represí však i tyto skromné možnosti končí. Členové jeho rodiny, konkrétně tchyně a švagr Ernst, jsou odvlečeni do Terezína a v srpnu 1942 zavražděni po transportu v rižském ghettu. Do konce války Preidel jen sporadicky pracuje pro žatecké muzeum a snaží se ze všech sil ochránit svou manželku a dcery.
Po válce žil Preidel s rodinou nadále v Žatci, kde tehdy pomáhal s inventarizací sbírek Městského muzea. Získal osvědčení o prozatímním zachování státního občanství. Jako očividná oběť nacismu požádal o odškodnění podle dekretu prezidenta republiky, kterému nebylo, přes splnění všech podmínek a náležitostí, vyhověno z „procesních důvodů“. Zemská školní rada souhlasila se zrušením penzionování a vyplacením všech dlužných částek. Žádost však byla ministerstvem školství a osvěty zamítnuta. Po tomto zklamání se Preidel rozhodl s celou svojí rodinou opustit dobrovolně Československo a usadil se poblíž Mnichova. Teprve ve Spolkové republice Německo se mu dostalo satisfakce. Byl zpětně k r. 1939 jmenován ředitelem Zemského úřadu pro pravěk a k roku 1944 univerzitním profesorem. V archeologii byl činný až do své smrti v r. 1980.
Helmut Preidel má od r. 2000 pamětní desku na budově žateckého muzea. V tomto roce muzeum také uspořádalo výstavu k 100. výročí jeho narození.
Podrobněji o životě a díle Helmuta Preidela:
Blažek, J. 2000: Helmut Preidel, Archeologické rozhledy LII/2000, str. 373-375.
Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, str. 459-460 (zde i obsáhlá bibliografie prací H. Preidela).
Krywalski, D. 2008: Professor Dr. Helmut Preidel. Erinnerung an einen liebenswürdig weisen Kollegen,
Stifter-Jahrbuch 2008, s. 217–224.
Albrecht, S. 2008: Helmut Preidel – zwischen deutscher und tschechischer Archäologie, in: Die sudetendeutsche Geschichtsschreibung 1918–1960, München 2008, s. 201–217.
PhDr. Petr Holodňák
