Rok v životě Žatce – 1924
Série článků Rok v životě Žatce vznikla roku 2024. Jako nahlédnutí do světa před sto lety, kdy byl Žatec bohatým chmelařským městem, ve kterém se protínal starý svět převážně německých obyvatel s novou Československou republikou. Neobešlo se to bez střetů, protože rostoucí česká menšina o sobě nechávala slyšet. Z celostátních událostí zajímala region nejvíce probíhající prvorepubliková pozemková reforma, která se výrazně dotkla i zdejšího regionu. Tisk i německy psaná městská kronika však pilně informovaly i o všedním životě města. Rok 1924 přinesl dnes již zapomenuté příběhy. Připomeňme si alespoň některé z nich. Ty, které ovlivnily další historický vývoj, i ty, které žijí dnes již jen na zažloutlých stránkách novin.
Přečtěte si, co se událo v jednotlivých měsících: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec.
Jaké starosti měli naši předci právě před sto lety? Nahlédněme do městské kroniky. Zjistíme, že rok 1924 byl plný ekonomických problémů i oblíbených místních česko-německých strkanic. Místní Němci si stále ještě nezvykli na novou republiku, čemuž potíže v ekonomice jen nahrávaly. V lednu zastavila práci továrna na kůže v dnešní ulici Osvoboditelů, čímž vzrostl v Žatci počet nezaměstnaných.
6. ledna probíhala ve městě sbírka na podporu chudých Němců z Výmarské republiky pod názvem „obětní den německé pomoci.“ Nová německá republika čelila po konci císařství obrovské inflaci. Místní Němci tradičně cítili s „říšskými Němci“ větší sounáležitost než s Československou republikou, která na tom byla v té době ekonomicky lépe, než po válce zbídačené Německo. To na podzim 1923 vydávalo běžně bankovky v miliardových hodnotách, za které se nedalo prakticky nic koupit. Dnes patří k oblíbeným objektům sběratelů.
V Žatci se v rámci zmíněné sbírky onoho 6. ledna vybralo 5370 korun, což kronikář označil za potěšující výsledek a projev pocitu „sounáležitosti s trpícími zástupci našeho národa v Říši.“
I v lednu 1924 silně mrzlo. V Žatci bylo navíc obrovské množství sněhu. Ptáci umírali a stejně tak i nejstarší lidé. 14. ledna byl např. pohřben mistr krejčí Josef Rössler, narozený 1837, veterán spolku ostrostřelců, který byl u svěcení praporu spolku v roce 1869.
Kronikář zmínil rovněž, jakou obživu si našli někteří nezaměstnaní. V noci chodili s acetylenovými lampami, kterými oslepovali vysílenou zvěř, aby ji mohli skolit. 11. ledna došlo mezi četnickou hlídkou a pytláky doslova k souboji. Bylo vystříleno na dvacet ran. Druhý den bylo zatčeno dvacet mladíků a nejmenovaná místní obchodnice, která prodávala maso zabitých zvířat.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Únor - Nárůst cen chmele i německé frustrace
V případě února 1924 byl žatecký kronikář L. Engl poněkud lakonický, patrně byl plně zaměstnán přípravou březnových obecních voleb. Pečlivě zaznamenal jen prudký nárůst cen chmele a rozebral i změny u místních chmelařských společností. V únoru 1924 ukončila svou činnost společnost pro obchod se chmelem Saazia s.r.o. V obchodu chmelem se v té době naopak dařilo zejména rodině Zulegerů.
Žatec byl tehdy jako centrum chmelařství relativně bohaté město. K. A. Polánek v knize Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní jednoty severočeské (1936) věnoval pozornost nejen vývoji národnostnímu ve 20. – 30. letech 20. stol., ale i vývoji ekonomickému. Tehdejší obchod se chmelem v Žatci zhodnotil takto: „Sem dováží se chmel prodaný pěstiteli a upravuje se za dozoru státu pro prodej v tuzemsku i za hranicemi. Právě tento obchod dodal mu snad ráz města zámožnějšího, poněvadž obchod chmelem vyžaduje velikého kapitálu s patřičným rozšířením staveb pro další zpracování chmele i jeho uskladnění a kanceláře pro zaměstnance. Jeho úprava vyžaduje mnoho sil, které zde nacházejí takto obživy. Veliké obraty milionové ve chmelném obchodu poskytly jedné vrstvě lepší možnost obživy, takže spec. obchodů jest v tomto městě proti jinde více a v dosti značném rozsahu. I příliv cizinců jest zde značnější než v jiném městě téže polohy, čehož příčinou jsou nákupy chmele pro cizinu a shlédnutí pěstování toto plodiny.“
Vraťme se však zpátky k záznamu z kroniky z února 1924. Místní rostoucí česká menšina přivítala nařízení zemské správy, podle kterého měly mít všechny hostince sloužící k ubytování turistů nebo ty, ve kterých se stýkají Češi, do roku 1924 české nápisy venku i uvnitř. Zdůrazněno bylo, ze české nápisy mají být stejně velké a ve stejné formě jako ty německé, navíc na prvním místě. Rovněž jídelníčky a nápojové lístky měly být v češtině a hostince měly dbát i na to, aby obsluhující personál ovládal češtinu. V tomto případě si německy psaná kronika kupodivu odpustila jízlivé komentáře, které byly jinak často u věcí, které se týkaly používání češtiny, obvyklé. Nařízení bylo v pozdějším přípisu pouze citováno.
Za války, kdy se kronika přepisovala, byla k únoru 1924 doplněna rovněž noticka o tom, že místní zaujal průběh soudu s Adolfem Hitlerem, který právě probíhal v Německu. Šlo o soud po jeho nevydařeném „pivním“ mnichovském puči v listopadu 1923. Místní noviny Saazer Anzeiger stály tehdy prokazatelně spíše na Hitlerově straně. Neopomněly poznamenat, že „obžalovaný se stal žalobcem“ a citovaly i z jeho závěrečné řeči, ve které mimo jiné řekl, že se přiznává, vinen se však necítí a domnívá se, že jako Němec udělal to nejlepší pro blaho národa. Hitler byl tehdy odsouzen k pěti letům vězení, z kterých strávil ve vězení v Landsbergu jen devět měsíců. Nejen žatečtí Němci měli ve dvacátých letech o budoucím diktátorovi velmi přehnané iluze. On rozhodně nebyl tím, kdo měl vyřešit jejich problémy, ba právě naopak.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
V březnu 1924 proběhly v Žatci obecní volby. Dle kronikáře se dostavilo 9 335 voličů, z toho 9 267 odevzdalo platný hlas. Starostou města se 29. 3. stal Rudolf Ritter von Schönfeld, major ve výslužbě. Zvolen byl za Stranu křesťansko-sociální. Místostarostou byl učitel Johann Heiser, který vedl kandidátku vlivné Německé nacionální strany. Svou pozici oslabili sociální demokraté, kteří ztratili osm mandátů.
27. března zemřel v 69 letech obchodník se chmelem a regionální politik Engelbert Wurdinger. Wurdingerové patřili k místním významným chmelařským rodinám, jejich sklad najdete dodnes poblíž nádraží Žatec – západ.
Další záznam ze žatecké kroniky se týká opět problému se zaváděním českého jazyka do oblastí s převahou německých obyvatel. Kronikář si tentokrát stěžuje, že čeština povinně uváděná na nákladních listech, avízech a razítkách stanic vedla k tomu, že strany hledaly zboží v Žatci na špatném nádraží a došlo i ke zkažení nákladu.
I dnes mají mnozí, kteří cestují vlakem, problém s tím, že Žatec má nádraží dvě.
Velký prostor byl v březnu v kronice věnován tajuplné vraždě, ke které došlo poblíž města. Kronika do jisté míry fungovala i jako černá kronika, najdeme zde pravidelně zprávy o zločinech, přečinech i sebevraždách. O kriminalitě s oblibou informoval i regionální tisk, protože mu to zaručovalo dobré prodeje. Podobně brutální záležitost byla však přece jen výjimkou. Došlo k ní právě, když ve městě nastupoval nový starosta. Vražda byla spáchána u tzv. Schubertovy zahrady na cestě ze Žatce do Stroupče. Pachatel zabil neznámého muže na spojovací cestě, která tehdy vedla od stroupečské cesty k vodárně státních drah. Pak vlekl mrtvolu k břehu Ohře. Patrně sekerou jí usekl hlavu, končetiny i genitálie. Zřejmě je hodil do řeky. Trup mrtvoly byl nalezen 29. března 1924 dopoledne. Na místě činu našli také delší kapesní nůž a malý kousek chleba se sádlem. Identitu oběti ani vraha se nikdy nepodařilo zjistit. Probíhalo sice vyšetřování, objevila se udání i podezření, ovšem bez výsledku. Šokující událost zastínila až vražda žateckého lékaře Antona Siegla, který byl zastřelen na dovolené v Rakousku v srpnu 1924.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Nahlédněme opět do žatecké městské kroniky i regionálního tisku. A podívejme se, co trápilo obyvatele města Žatec před sto lety. Rostoucí ceny chmele vedly k tomu, že byl oficiálně zakázán jeho vývoz do ciziny. Saazer Hopfen-und Brauer-Zeitung (Žatecké chmelařské a pivovarnické noviny) opakovaně už od začátku roku varovaly pivovary před nákupem levnějšího amerického chmele, který označovaly za málo kvalitní. České pivo po něm nemělo dle varování dobře chutnat. Objevila se i výtka, že si pivovary měly nakoupit chmel hned po sklizni nebo na podzim, kdy byly jeho ceny daleko nižší.
K devátému dubnu najdeme v kronice záznam, že zemřel řeznický mistr Gustav John ve věku 57 let. John působil mnoho let v obecním zastupitelstvu, předsedal řeznickému společenstvu a byl velitelem spolku veteránů. K podtržení jeho charakteru dodal kronikář, že byl oblíbený pro svoji poctivost. S manželkou Albínou vlastnil dům č.p. 142 b.
Místní se měli v dubnu 1924 možnost odreagovat např. v kině. V první polovině roku bylo ještě na staré adrese v dnešní Obloukové ulici č.p. 192. Ve dnech 12. – 14. dubna se promítal mládeži nepřístupný němý film „Muž bez srdce“ (Der Mann ohne Herz) v hlavní roli s Karlem Lamačem, který hrál zákeřného prince Edgara šikanujícího svou ženu. Dodnes se nedochoval. Byl uváděn s podtitulem „kriminální příběh z prostředí mezinárodní lázeňské smetánky.“
Dubnové zápisy v kronice ukončuje noticka o ukončení stravovací akce pro děti nezaměstnaných, která byla zahájena v lednu 1924. Spočívala v tom, že stát přispíval obci na provoz kuchyně, včetně topení, pomocných sil apod. Z tehdejšího vyúčtování vyplynulo, že během 72 dní dostalo teplý oběd více kolem 331 dětí. Opět téma, které je aktuální i v dnešní době.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Květen - Jaro plné průvodů a stávek
I v roce 1924 slavili v Žatci svátek práce. Kronikář si oddechl, že 1. máj proběhl bez incidentů. Jen komunistům zabavili tři transparenty. Městem prošly dva průvody. Oba s hudbou a rudými prapory. Komunisté slavili dopoledne. Z Komenského, tehdy Wussinovy, aleje pochodovali na náměstí ke sloupu Nejsvětější Trojice, kde řečnil „jistý pan Fraß“, a to německy i česky. Počet účastníků odhadl kronikář na 460, včetně žen a dětí. Odpoledne na náměstí před radnici napochodovali početnější a vlivnější sociální demokraté, kterých mělo být kolem 700. V jejich průvodu jeli i cyklisté na ozdobených kolech. Ze speciálně upraveného vozu mluvil jako z tribuny sekretář Patzelt. Účastnili se i sociálně demokratičtí zástupci obce. Počasí bylo zamračené a poprchávalo, z okolních vesnic proto dorazilo méně lidí než obvykle.
Na vesnicích navíc nevládla nejlepší nálada, protože pokračovala prvorepubliková pozemková reforma. Státní pozemkový úřad zveřejnil, že v průběhu roku 1924 dojde k vyvlastnění přes 200.000 ha půdy. Kromě přerozdělení a prodeje novým vlastníkům za státem stanovené ceny znamenala reforma i ztrátu práce pro dosavadní zaměstnance. V pozdějším přípisu v kronice se tak objevila zmínka, že v tisících německých rodin zavládl strach ze ztráty obživy. V okolí Žatce se reforma týkala např. známých Dreherů.
I v květnu kroniku zajímaly ekonomické otázky, najdeme zde např. přehled cen na trzích. Máslo tehdy stálo např. 20–26 korun, vejce 60–70 haléřů, kuřata 3 koruny za kus…
Zaznamenán je také úspěšný koncert oblíbeného místního pěveckého spolku Deutsche Liedertafel.
7. května si kronikář pochválil, že ovocné stromy již jsou v plném květu, aby hned k 13. květnu doplnil záznam o děsivém požáru. Hořelo v Nikolaigasse (dnes Volyňských Čechů) č.p. 330 v domě řezníka a povozníka Josefa Willmitzera. Žár byl tak velký, že v protějším domě č.p. 743 paní Marie Baumann poškodil řadu oken. Příčinou byl elektrický zkrat.
20. května stávkovalo na 200 kovodělníků Telatkovy továrny (dnes Chmelařství). Továrna tak přerušila výrobu. Zda splnila pohrůžku propustit všechny zúčastněné, kronika ani tisk neuvedly.
Žatečtí radní řešili v květnu dlouhodobý problém s pitnou vodou pro město. Stále se nedařilo najít dostatečně silné prameny poblíž města. Schválena byla také stavba nové obchodní školy a projednány zprávy německé i české knihovny.
Poslední květnový kronikářský záznam se týkal péče o mládež v okrese. Úřad péče o mládež se roku 1924 staral o 1229 dětí, zejména válečných sirotků. Jen pro provoz dětského domova v Žatci bylo třeba 75 tisíc korun ročně.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
I červen před sto lety přinesl městu Žatec a jeho obyvatelům řadu událostí, příjemných i dramatických. Začněme nejdříve u pohrom.
Stávkovali pracovníci sociálně – demokratického společenství pekařů. To se sice pokusilo péci s náhradním personálem, ale nakonec ukončilo činnost, která byla ztrátová. Bylo vyhlášeno pátraní po členu vlivné místní rodiny, na kterého byl vydán zatykač pro zpronevěru. Na chycení uprchlého Albrechta Hellera byla vypsána odměna 5000 korun. Došlo ke dvěma požárům v průmyslových podnicích.
V neděli 14. června k večeru vzplál sklad místní rafinerie na smolu ve Staňkovické ulici. Plameny měly 20–30 metrů. Vodou se hasit nedalo, protože by mohla způsobit explozi. Hasiči proto chránili jen vedlejší objekty. Škoda byla vyčíslena na 80.000 korun. Kronikář uvedl, že požár byl patrně založen úmyslně. Jen o dva dny později, v pondělí 16. června, chytla stodola majitele cihelny Oskara Lauera (dříve Schöfflova cihelna) v údolí Perče. Majitel v ní měl uskladněné i různé stroje, škoda tak činila 250 000 korun, kryta pojišťovnou byla jen z části.
Poněkud příjemnější byly oblíbené červnové venkovní akce, ty tradiční i mimořádné. Na svatodušní pondělí 9. června předvedli své cvičení dětští turneři župy Severozápad 7 v zahradě Střelnice; předcházely mu závody a dětský průvod cvičenců.
Slavnost Božího těla připadla na 19. červen, tradičně se jí účastnily všechny početné místní spolky se zástupci správy města a okresu. Součástí byl velký průvod a procesí. Na náměstí byly postaveny tři oltáře pro bohoslužbu pod širým nebem. Následovala přehlídka spolků před starostou Rudolfem Ritter von Schönfeldem, který s radními zaujal pozici u sloupu Nejsvětější trojice. Krásné počasí přilákalo davy lidí.
21. června se konala oblíbená slavnost slunovratu s pálením ohňů a projevy s politickým podtextem. Řečnil nacionalistický místostarosta Johann Heiser. Více k oslavě žateckých slunovratů.
22. června slavil známý pěvecký a hudební spolek Saazer Gesang- und Musikverein 70. výročí své existence. Začínal jako mužský pěvecký spolek pod vedením Emanuela Seiferta roku 1854. Roku 1924 vystoupil samozřejmě i při oslavě slunovratu 21. června, po níž se konal ještě slavnostní večer k uctění zasloužilých spolkových členů. Ve výroční den, 22. června, pak byli uvítáni čestní hosté na nádraží, dopoledne se podávala ranní sklenka v hotelu Anděl, v kavárně radnice následoval slavnostní oběd, zkouška sboru a koncert v budově Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží). A večer ještě koncert přímo na náměstí. Náročný den pak zakončila sklenka opět v budově Střelnice. Spolek sklidil pochvalu kronikáře za péči o německý jazyk a píseň.
Skrytý osten kritiky na politiku české vlády najdeme v posledním červnovém záznamu. V novém bytovém domě pro úředníky totiž našli ubytování jen úředníci čeští, Němec ani jeden.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Červencové kronikářské záznamy začaly poněkud netypicky. Neznámo proč, zapsal kronikář, že se v Žatci každý den zkonzumuje 35 hektolitrů mléka. Z toho je 25 hl dovezeno a 10 vyprodukováno sedláky ze Žatce.
Následoval jako vždy kaleidoskop událostí nejrůznějšího typu. Krátká noticka informovala o Husových oslavách v předvečer výročí jeho upálení, s douškou, že účast místních Čechů byla slabá. Důvodem bylo to, že jich bylo stále málo, a navíc oslava neměla v místě tradici. Účastníci zapálili k večeru 5. července hranici v polích směrem na Hořetice.
8. července zemřela v chorobinci (dobový nepěkný název pro léčebnu dlouhodobě nemocných, neplést s chudobincem) tehdejší nejstarší obyvatelka města, paní Rosine Gellert, která se dožila 91 let. Provozovala obchod s ovocem a zeleninou a na odpočinek odešla před třemi lety. Noviny Saazer Anzeiger přinesly 22. července zprávu o úmrtí žateckého puškaře Johanna Mahnera (Oblouková ulice 219), který zemřel 21.července ve věku 70 let.
Podobně jako v červnu, hořelo i v červenci v jedné ze starých místních cihelen, ze které už dnes nic nezbylo. Jen stará fotografie od Josefa Wary z doby, kdy se ještě jmenovala dle původního majitele, Hüttlova. Roku 1924 patřila tato cihelna s kruhovou pecí manželům Ernstovi a Zdence Kotkových. Lokalizována je do nivy Neposkvrněného početí P. Marie, tehdejší ulice Theodora Körnera (pův. Hüttlweg, dnes ulice Politických vězňů) č.p. 956. Škodu 40 tisíc měla krýt pojišťovna.
Ani v létě nemohla chybět politika. Sociální demokraté slavili v sobotu 12. července třicet let od založení pobočky své strany v Žatci. Zorganizovali pochodňový průvod, u řeky pak vzplanula hranice, kde prý pálili brakovou literaturu. Projev měl senátor Barth. Oslavy pokračovaly v neděli 13. července, z radniční věže zazněly fanfáry. Dělnická hymna byla troubena do všech čtyř světových stran. Odpoledne se konal další slavnostní průvod s hudbou a prapory, počet účastníků byl odhadnut na 400. Na Ostrově pak proběhla lidová veselice. Hned 27. července se sociální demokraté sešli znovu na protiválečném shromáždění na náměstí, stejně jako komunisté. Heslo „Nikdy víc válku“ přilákalo ale dohromady sotva 300 lidí.
Další červencový záznam se týká oblíbeného dobového tématu, pozemkové reformy. Jde opět o pozdější přípis. Najdeme zde tradiční rýpnutí do československé vlády, došlo totiž na pozemkový majetek známé rodiny Dreherů, spojených s místním pivovarnictvím a chmelařstvím. Konkrétně šlo o majetek Antona Eugena Drehera. Připojena je výtka, že reforma se nedotkla spřátelených cizinců, např. Švýcarů, ale zaměřovala se na majitele původem z Německa a Rakouska. Jsou vyjmenovány i statky, které byly postiženy: Milošice, Líčkov, Drahomyšl, Želeč, Holetice, Deštnice a Sádek. Důvodem nelibosti bylo i to, že změna majitele znamenala ztrátu existence pro místní nájemníky, dělníky i úředníky. Jejich nájemní a jiné smlouvy totiž byly automaticky ukončeny k 12. prosinci 1924. Reforma se v této fázi netýkala Měcholup.
12. července byla otevřena nová budova kina a varieté Elysium majitele Carla Hofmanna v Schillerově ulici, dnes Obránců míru č.p. 230. V tisku se dočteme, že ještě dopoledne probíhala kolaudace a ve čtyři odpoledne se poprvé hrálo. Vybrán byl dodnes legendární němý německý film Siegfriedova smrt na motivy středověkého německého eposu Píseň o Nibelunzích. Film se promítal za obrovského zájmu i následující dny. Následoval druhý díl Kriemhildina pomsta. Dodejme, že před otevřením Elysia se krátce hrálo v Obloukové ulici č.p. 192. Hofman, psaný také jako Hoffmann, zakoupil licenci na filmová představení od města roku 1923.
Elysium bylo po skončení druhé světové války přejmenováno na Lučan. Poprvé znovu hrálo již 24. 8. 1945. A to podle českého vkusu – konkrétně film To byl český muzikant o kapelníku Františku Kmochovi. V hlavní roli se představil Otomar Korbelář. Kino promítalo až do roku 1977, v následujícím roce bylo z technických důvodů uzavřeno. Pokus obnovit ho po revoluci jako kinokavárnu nevyšel. Dnes je zde obchod.
K 13. červenci kronikář zaznamenal nález, ke kterému došlo při přestavbě domu č.p. 64 b na tehdejším Ackermannově (dnes Hošťálkově) náměstí. Majitel domu Stopkuchen našel pozdně gotické úlomky kamenů. Byly na něm zobrazeny erby i symbol krále Vladislava Jagelonského (W). Prostory v přízemí domu měly původně krásné gotické křížové klenby.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Jaké starosti a radosti měli obyvatelé Žatce v srpnu před sto lety? I v srpnu můžeme nahlédnout do dosti bohatého kaleidoskopu šťastných i nešťastných událostí.
1. srpna oslavila 70. narozeniny Helena Hassmannová, dcera někdejšího starosty Theodora Hassmanna, regionální politička, básnířka a organizátorka městských slavností. Zemřela hned následujícího roku.
Počátkem srpna rozhořčila Žatec podivná vražda oblíbeného nemocničního lékaře Antona Siegla, narozeného roku 1892 v Blšanech. 4. srpna byl zastřelen a oloupen na dovolené v Innsbrucku. Strýcem zavražděného byl známý žatecký mistr pekařský Emil Quoika. Dr. Siegl měl tu smůlu, že při putování po tyrolských horách narazil na patrně psychicky nemocného nezaměstnaného dvaadvacetiletého Wilhelma Preyera. Oba spolu nějakou dobu trávili společný čas. Protože jim nejel vlak, šli pěšky podél řeky z hor zpátky do města. Stříleli ze svých zbraní, údajně proto, aby slyšeli ozvěnu. Preyer pak uvedl, že náhle zatoužil uvidět krev a svého souputníka zabil zezadu dvěma ranami z revolveru. Následně ho okradl. Vyzvedl rovněž kufr oběti na nádraží. K usvědčení vraha pomohl i nález vstupenky do žateckého divadla v pytlíku tabáku.
Siegl paradoxně přežil první světovou válku, ve které byl velitelem sanitní služby. Přežil i dobu v italském zajetí. Osudnou se mu stala až poválečná dovolená v Tyrolích.
Jeho případ zajímal regionální tisk celý měsíc. A nebylo divu. Z článků vyplývá, že patrně nebyl pachatelovou první obětí. Navíc měl pachatel v době činu být ve vězení za krádež, ale zaplatil jinému muži, aby seděl za něj. Dr. Siegl měl neuvěřitelnou smůlu i po smrti. Noviny sice oznámily, že bude pohřben 16. 8., mrtvola zpět do Žatce kvůli administrativním průtahům po rozloučení v Innsbrucku ale nedorazila včas. Pohřeb proběhl až 22. 8. za účasti rodiny, zástupců města, spolků i lékařské obce. Sieglův vrah byl v září téhož roku odsouzen na doživotí.
Srpen byl tradičně i měsícem velkých setkání chmelařů. Jako první proběhl 15. srpna jejich 2. mezinárodní kongres. Došlo zde k incidentu kvůli používání češtiny, když se zahraniční delegát z Württemberska dožadoval, aby se v české sekci mluvilo německy. Čeští chmelaři na čas na protest opustili jednací sál.
U Zlatého lva zasedali 17. srpna členové Německé chmelařské dopravní společnosti. Všeobecné setkání chmelařů se sešlo stejný den na Střelnici, kam dorazilo kolem tisíce účastníků. Předsedal jim známý Josef Fischer.
V polovině měsíce byl do města prodán první chmel z nové sklizně z oblasti Goldbach (Zlatého potoka). Hned po sklizni byly ceny vždy nižší než např. uprostřed zimy. I kvůli nákladům na skladování.
Tisk pilně rozebíral také zhroucení stropu ve sklepě novostavby skladu chmele v dnešní ulici Politických vězňů. Dělníci právě odstraňovali bednění, polír Černý uslyšel podezřelé praskání a stačil ostatní varovat, aby utekli. Česká chmelařská vývozní společnost s.r.o. v Praze (pův. firma Sonnenschein) zde přistavovala k již existujícímu skladu nový, který měl být pětipatrový. 25. srpna měla proběhnout kolaudace. Ale v tu dobu byla hotova jen tři patra. Nestavěly totiž známé žatecké stavební firmy specializované na podobné budovy. Majitelé si najali levnější pražskou firmu Nekvasil z Karlína.
Tisk i kronika řešily v srpnu také požadavek české správy, aby se v žateckém divadle hrála rovněž česká představení. Saazer Anzeiger jako tisk německé nacionální strany poukazoval na to, že město nic takového povolit nemůže. Odvolávalo se na kupní smlouvu. Když totiž město přebíralo divadlo od divadelního spolku, zavázalo se, že divadlo bude vždy a za všech okolností fungovat jen jako divadlo německé. Češi si však prosadili své a v září 1924 aféra pokračovala násilným otevřením divadla.
Dobře prosperovalo nové žatecké kino. V srpnu hrálo např. Zora mstitele, který byl ovšem tehdy mládeži nepřístupný.
Z kroniky víme i to, že konec srpna byl poznamenán nepěkným deštivým počasím. Vše se připravovalo na nový školení rok. Tisk otiskoval výzvy žateckých papírnictví, aby si rodiny opatřily pro své děti pomůcky včas. V Žatci bylo tehdy deset papírnictví. 25. srpna se objevila i výzva, aby německé rodiny posílaly děti jen do německých škol, aby jim nehrozil zánik. Nová republika byla pro velkou část místních Němců stále ještě problém.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D
Září - Do divadla jedině s paklíčem
Většina strohých zápisů v žatecké kronice k září 1924 má jedno společné, kritiku nového Československého státu. Městská správa neuspěla se stížností na zrušení III. školního obvodu. Češi si prosadili, aby směli hrát v žateckém divadle deset představení v sezóně. Od října 1924 do dubna 1925. Divadelním ředitelem byl pro tuto sezónu Karl Ettinger z Mostu. Žatec tehdy neměl vlastní divadelní soubor. Češi v divadle vítáni nebyli, ale např. Rusové nevadili. Na 5. září dočasný ředitel pozval proslulý Velkoruský originální balalajkový orchestr, který účinkoval v mnoha městech Evropy. I v Žatci byl o lístky velký zájem.
8. září se v Žatci odehrál divadelní incident hodný zfilmování či dramatizace. Češi chtěli, aby v divadle už 8. a 9. září, tedy před vymezeným termínem, byl odehrán Dalibor a Rusalka v podání divadelního souboru z Budějovic (ředitel Veverka). Ani po intervenci vládního rady Dr. Tauera a učitele Vltavského jim to nebylo povoleno. Naopak, radní pohoršení pohrůžkou možného násilného otevření budovy, vyslali k divadlu policejního komisaře Orlíčka, aby každému zabránil ve vstupu. I Češi si však přivedli úřední a policejní asistenci. Přední dveře divadla začal otevírat zámečník Kotouček, ale nešlo mu to. Jihočeští divadelníci zatím pronikli do divadla postranními dveřmi, které šly otevřít snáz, a pomohli při otevírání paklíčem. Prostřední dveře se však podařilo otevřít až jako poslední. Dalibor se hrál, přišli na něj místní i přespolní Češi. Mezi publikem seděli i policisté s nasazenými bajonety. Noviny Saazer Anzeiger se vracely k aféře celý měsíc. Chválily, že se nepřišel podívat ani jeden Němec, pouze jeden student německého původu, kterého označily za renegáta a sionistu, který navíc nemohl ničemu rozumět, protože neuměl jediné slovo česky. Město si na český postup stěžovalo. Vše mělo dohru i v parlamentu, kde interpelovali křesťanští socialisté. Sociální demokraté poslali zase interpelaci se žádostí o vyšetřování ministru vnitra.
Místní měli ale samozřejmě i jiné starosti a radosti. 10. září si čtenáři novin Saazer Anzeiger mohli přečíst článek pod titulkem Mohou za zdražení obchodníci? I dnes aktuální téma! Odreagovat se mohli při tradiční dočesné, která proběhla 14. září. V té době ještě pod názvem „Hopfenkranzfest,“, tedy slavnost chmelového věnce v režii vinařského spolku. Starosta obdržel chmelový věnec, průvod se pak vydal od radnice k budově tělocvičny (Turnhalle, dnes sokolovna). 21. září se poprvé po válce sešli na velké slavnosti v uniformách žatečtí ostrostřelci pod vedením Aloise Nožiczky. Do kostela na bohoslužbu přišli i členové veteránských spolků. Titul „zimního krále“ si pak vystřílel na Střelnici úspěšný „letní král“, podnikatel Fritz Schuldes.
A co ještě zaujalo v září dobová média? Kritiku stále sklízela prvorepubliková pozemková reforma. Přesun majetků do českých rukou formou odkupu, nových pronájmů i zabavování chápali místní Němci jako nespravedlnost na původních majitelích. Kronika píše v dodatcích kriticky o již uskutečněných přesunech majetku v regionu. Dotkla se např. Dammova statku v Novém Sedle, černínských statků na Podbořansku či schwarzenberských v Postoloprtech. Ale i cukrovarů. A další měly následovat.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Říjen - Skandál s vlajkou a první nový zvon
Říjen před sto lety v Žatci byl oproti dynamickému září klidnější. 5. října uctili místní památku padlých v první světové válce. Německé spolky se shromáždily v budově Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží) a šly na hřbitov, kde se u symbolických i skutečných hrobů padlých a zemřelých konala mše a byl položen věnec. Pomník padlým v podobě známého lva v místech dnešní chmelničky ještě nestál, vznikl až roku 1930. Zatím probíhala jen diskuze o jeho podobě a umístění. Existovala ale už např. deska padlým evangelíkům v kostele v Husově ulici. Němci chápali své padlé jako hrdiny, i to byl jeden z důvodů, proč se nemohli často identifikovat s novou republikou. Jejich milí obětovali přece své životy jako věrní občané Rakouska-Uherska!
Češi to dobře věděli, a i proto vydala okresní politická správa v Žatci nařízení, že radnice a další městské budovy musí být 28. října na výročí vzniku republiky opatřeny prapory se státními barvami. A pojistili se. Ráno 28. října se komisař okresní správy Dr. Piazza dostavil nejdříve na policii a požádal komisaře Orlíčka, aby mu předal klíče od radnice. Následně v doprovodu dalších lidí vyvěsil z balkonu radnice československou vlajku. Večer ji zase sundal. Češi slavili v divadle a německý nacionální tisk opět hromoval a srovnával vyvěšení vlajky s nedávným násilným otevřením divadla. V něm Češi také oslavili výročí vzniku republiky. Již bez skandálu.
Říjen byl také měsícem honů. Kronikář pilně zaznamenal, že při hlavní honitbě 16. října 1924 bylo v městských lesích u Holedeče uloveno 126 zajíců, 32 divokých králíků, 4 koroptve a 1 sluka. Honitby se účastnilo celkem 45 lovců, z toho 27 ze Žatce.
Ani v říjnu se Žatci nevyhýbaly pohromy. V noci 21. října shořela stodola speditéra a obchodníka s uhlím Johanna Řánka na náměstí Pinterplatz č.p. 552 (dnes Husitské). Kromě obilí zde stála připravena i parní mlátička (lokomobila) firmy Schuldes. Pan Řánek musel totiž odložit mlácení obilí, protože dostal zápal plic. Vše bylo zničeno, škoda činila 500 000 korun. Majitel, u kterého hořelo dle kroniky již sedmkrát, byl naštěstí vysoce a jistě i draze pojištěný. Došlo patrně k samovznícení nedostatečně usušeného obilí. 25. října hořelo na půdě obytné budovy patřící k žateckém cukrovaru. Na poplach houkaly tovární sirény i lokomotivy na žateckém nádraží. Škoda byla naštěstí malá.
Požehnání městu měl přinést nový zvon pro sanktusovou věžičku děkanského kostela zasvěcený Nejsvětější Trojici. Zavěšen byl 19. října při malé slavnosti. Pořídil ho Katolický ženský spolek a věnoval ho nejen kostelu, ale i děkanu Dr. Ignáci Preißovi k 30. výročí v úřadu. Zvon měl hmotnost 45 kg a zhotovil ho zvonař Herold z Chomutova. Byl prvním novým poválečným zvonem. Ty původní byly roztaveny za války. Velkých nových zvonů se město dočkalo až roku 1927.
Saazer Anzeiger se opět opakovaně rozhořčoval nad průběhem pozemkové reformy, která se nyní měla týkat nejen měcholupských majetků rodiny Dreherů. Vyzýval, aby si uvolněné pozemky zakoupili místní Němci. Psal o „čechizaci“, neopomněl ani zkritizovat, že Češi dovolili na železniční stanici jen umístění českého názvu obce Měcholupy, podobně jako předtím v Sádku. Text z vývěsky okresního soudu v Žatci k průběhu pozemkové reformy v Měcholupech byl otištěn 18. října dokonce na první straně novin Saazer Anzeiger, kam se obyčejně dostávaly události světového významu, v říjnu např. přelet vzducholodi Zeppelin přes oceán do Ameriky.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Listopad 1924 - Podzimní nostalgie
Čím žilo město Žatec před sto lety, konkrétně v měsíci listopadu? Listopad byl měsícem oblíbeným pro konání různých kongresů a zasedání. 22. listopadu se např. sešly obě místní skupiny Spolku Němců v žateckém divadle, aby si připomněly třicáté výročí vzniku spolku. Režii slavnosti měla Helena Hassmannová, řečnil místostarosta Johann Heiser. S oběma jsme se již v sérii našich článků setkali. Součástí večera byla hudební a dramatická vystoupení. Nechyběly např. u Němců oblíbené živé obrazy. Tentokrát pod názvem „Svaz v obklopení svých chráněnců.“ Svaz byl představen jako rytíř ve zbroji s velkým mečem. K němu posvátně vzhlížely další postavy: vdovy, sirotci, invalidé, děti i pracující. Vystoupili také němečtí turneři. Květinová královna představila výjevy z německých dějin, sekundovaly jí děti v rolích jednotlivých květin. Vše v duchu pojetí a oslav z doby Rakousko-Uherska.
Tisk o akci opakovaně detailně informoval. Dozvíte se tak, kdo např. hrál pomněnku či sedmikrásku. Hrdinného německého rytíře představoval člen známé žatecké rodiny Nožiczkových. Že byl jejich praotec patrně českého původu, je ze jména jasné.
A o čem ještě noviny psaly? Nemohla chybět celoroční kritika prvorepublikové pozemkové reformy. Ale např. i plánovaného omezení obchodních aktivit v neděli, či popisů německé povahy v českých učebnicích. Protičeský tón byl zřejmý i ze série článků o záhadně ukradeném autě značky Tatra, patřící žatecké rafinerii na smolu. Ztratilo se totiž českému řidiči Antonu Soukupovi, když si musel odskočit. Novináři si ale byli jistí, že šlo o černou jízdu. Proč předtím lezl Soukup pro kanystry s benzínem do rafinerie přes plot a nevjel normálně přes vrátnici? Lhal, když tvrdil, že pronásledoval zloděje až za město za pomoci jiného ochotného řidiče, kterého se nikdy nepodařilo najít? Do města se pak prý vrátil vlakem. Vůz nenašel a ten byl později objeven nabouraný v příkopu. Žatecký policejní komisař Orlíček zase jednou stanul před neřešitelnou záhadou.
Místní policii se ale podařilo chytit zloděje „půdaře“ v Zulegerově vile. Byl podezřelý i z vykradení vily Maxe Glasera č. 110 v dnešní Komenského aleji. Kromě toho byla tento měsíc také ukradena např. krásná bílá vyšívaná dečka, přímo z dětského kočárku. Zmizely i úspory nešťastné paní z Podměstí, které se zloděj vloupal do sklepního bytu.
Nejen tisk gratuloval Antonu Baumgartlovi k 65. narozeninám. Tento lakýrnický mistr byl dlouholetým velitelem žateckých dobrovolných hasičů a presbyterem evangelické církve.
Řešení také konečně našel projekt nové obchodní školy, který byl definitivně zadán žatecké stavební firmě J. Gregor & Hildebert Kolbe. Soutěž sice původně vyhrál prof. Karl Lehrmann z Vídně, žatecký rodák, ale nakonec došlo ke změně s odůvodněním, že projekt od místních bude levnější a lépe zapadne do žateckého prostředí. Městská rada firmě definitivně zadala stavbu v prosinci, také proto, že bylo třeba stavět velmi rychle, a to žatecké firmy mistrně ovládaly.
Blížící se Vánoce signalizoval nárůst počtu i velikosti reklam. Obchodní dům Max Heller na hlavním žateckém náměstí (vedle Anděla) si mohl dovolit i reklamu několikastránkovou. Prezentoval se jako největší a nejlevnější obchodní dům severozápadních Čech. Ale ani ostatní početné žatecké obchody s velmi pestrou nabídkou se nechtěly nechat zahanbit.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Prosinec 1924 - Vánoce s průvodem a malá statistika
Naše ohlédnutí za tím, co trápilo a těšilo obyvatele Žatce roku 1924, zakončíme přehledem vybraných událostí měsíce prosince. Jako vždy v zimních měsících stoupala cena chmele, ale již ne tak prudce jako začátkem roku. Počátkem měsíce se konal lov v žatecké honební oblasti, pronajaté majiteli tehdejší šroubárny Ing. Bechertovi. Čtyřicet střelců skolilo 519 zajíců a 75 koroptví.
15. prosince 1924 zemřel náhle v Praze po nevydařené operaci oblíbený ředitel zemědělské odborné školy a chmelařský odborník Ambros Bauer. Bauer se narodil roku 1868 v obci Brody na Podbořansku. Zemědělskou školu, známou také jako Winterschule (zimní škola), vedl od jejího založení roku 1895. Byl také iniciátorem vzniku speciální pokusné chmelnice, kterou škola provozovala.
Početné žatecké spolky i vybrané instituce (chorobinec, chudobinec, sirotčinec, dětský domov, městské domy pro chudé) pořádaly pro své nemajetné členy, vdovy a válečné sirotky vánoční nadílky. Jen kronika jich má uvedeno jedenáct od 14. prosince do Štědrého dne. Vánoční stromeček na náměstí ještě nebyl, ten první se objevil až roku 1927. Žatečané si ale mohli užít vánoční trhy, koncerty i výzdobu. Místní rybářský spolek prodával kapry v městském parku. Řada obchodů kromě svého běžného sortimentu nabízela vánoční ozdoby a delikatesy.
Zajímavostí byl reklamní průvod 10. prosince. Na náměstí vjel nejprve herold ve středověkém kostýmu na koni. Za ním následovaly reklamní vozy, např. firmy Ludwig Lehart (textil, vedle pošty) nebo místní výrobce bot Löwi & Strauß (náměstí). Menší firmy využily služeb pěších kostýmovaných účastníků. Největší obdiv však tentokrát měl obrovský akrobat, který šel celou trasu průvodu po rukou. Pochvalu tisku za vydařené vánoční výlohy sklidila např. firma Emil Weiß na Hošťálkově náměstí č.p. 63 (hračky a galanterie) a Maria Haßmann (dámská konfekce, dům naproti kinu Elysium (Lučan) v dnešní ulici Obránců míru).
Na Vánoce bylo studené, ale krásné počasí. Klesla kriminalita, a dokonce ani nikdo neumřel. Novináři si trochu stěžovali, že se nedělo nic, co by vzbudilo zájem čtenářů. Připomněli alespoň osmdesáté narozeniny někdejší majitelky Zlatého beránka (Jedové chýše, pův. vedlejší č.p. 139) Amalie Pleyer. Na Silvestra se konala velká slavnost ostrostřelců v sále budovy Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží).
Kronikář k prosinci 1924 shrnul i vývoj za celý rok formou vybraných statistik. Ze záznamů katolického děkanského úřadu bylo doplněno, že v roce 1924 bylo ve městě oddáno 125 párů. Narodilo se 241 žijících dětí (oproti r. 1923 o 51 méně), z toho bylo 92 chlapců a 96 dívek manželského původu, 33 chlapců a 20 dívek nemanželských. Zemřelo 354 katolíků (proti 1923 o 19 více), z toho bylo 163 mužů, 191 žen, ze zemřelých bylo 135 přespolních. Oddán byl také jeden židovský pár a 18 evangelických. Úřední světské záznamy se lehce lišily. Udávaly 240 živě narozených dětí katolických, pět židovských a 11 evangelických. Zemřelo 370 osob, 215 domácích, 155 z s trvalým pobytem jinde, 6 Židů, 15 evangelíků a 349 katolíků. Žatec měl tehdy kolem 20 000 obyvatel.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
