Nepomucká tradice v Žatci

Podle ve své době velmi populární místní pověsti studoval na místní latinské škole vedle děkanství někdy v letech 1342–1345 budoucí světec Jan Nepomucký. Někdy se uvádí i rok 1346. Projevil se trochu jako vandal, neboť prý vyryl do omítky na západní straně jižního opěrného pilíře, v místech vchodu na kůr, slova Johannes Hassil Nepomucenias (někdy uváděno také jako Nepomucenus). Nápis byl napsán latinkou, která se v Nepomukově době nepoužívala. Pověst zpopularizoval barokní historiograf Bohuslav Balbín, který ji zařadil do své práce Bohemia Sancta. Označil ji za pravdivou a nápis za relikvii. Proto byl nápis ještě před stavbou kaple zakryt skleněnou tabulkou. Věřící pak při poutích sklo zbožně líbali.

Z ulice v 18. století k němu vedly dokonce schody. Jak místo vypadalo, víme z rytiny C. G. Trenoye a Antonína Birckara (Birharda) z 17. května 1719, která je dnes ve sbírkách Státního ústředního archivu Praha (SÚA Praha). Vedle byla postavena socha Jana Nepomuckého a zřízen přenosný oltář, kde byly slouženy mše. Konzistoř dovolila uctívání u oltáře na žádost magistrátu v květnu 1720.

Nadšení pro místní kult bylo však natolik velké, že arcibiskupská konzistoř nařídila roku 1724 jméno na zdi zazdít a přestat Jana oslavovat. Místní nesli zákaz velmi nelibě. Terčem jejich nelibosti se stal i žatecký děkan, který byl považován za viníka, byť zákaz přišel shora. Kult však ve městě pokračoval. Proces svatořečení ostatně právě probíhal. Místní se proto rozhodli postavit kapli. O povolení požádal varhaník Franz Andreas Kohout roku 1724.

Pravděpodobnost studia Nepomuka v Žatci rozebírá i městský historik Adolf Seifert v prvním i druhém díle svých žateckých dějin z konce 19. století. (1. díl, s. 170, 207; 2. díl s. 542). Opatrně naznačuje, že je pravděpodobnější, že Nepomuk studoval před univerzitou ve svém rodném městě. Dobře věděl, že místní se vzdávají svých legend jen velmi neradi. Seifert připisuje Nepomukovi německé předky a upozorňuje, že nepoužíval jméno Hassil. To se zpravidla vztahuje k rodině jeho matky. Dnes je tvrzení o tom, že by jeho matka pocházela z českého rodu pomuckých Hassilů (Hasilů) označováno že domněnku, kterou nelze doložit.

V mladší publikaci o žateckém kostele A. Seifert z roku 1898 již píše otevřeně, že nesprávnost pověsti byla již několikrát dokázána. Používá přímo termín „zbožný podvod" (Geschichte der Saazer Stadt-Decanal Kirche zur Hl. Mariä Himmelfahrt, 1898, s. 40.). Vyryté jméno mohlo dle Seiferta patřit Janu Hasilovi z Loun, který žil koncem 16. století. Jeho rodina měla pocházet z Nepomuka. V téže publikaci (s. 80) A. Seifert uvádí dále, že studium Nepomuka v Žatci je sice sporné, ale že je možné, že z titulu svých církevních funkcí (notář, vikář, 1390 žatecký arcijáhen) na sklonku svého života skutečně v Žatci byl. A mohl i sloužit bohoslužby v žateckém kostele.

Pověst se však těšila stále velké popularitě i proto, že o studiích Nepomuka před univerzitou nevíme z pramenů nic konkrétního. Zmiňované jméno však skutečně nepoužíval.

Doplňme také, že popularizátor pověsti Bohuslav Balbín čerpal hlavně ze staršího Janova životopisu od svatovítského kanovníka Jana Ignáce Dlouhoveského (1668). K pramenům se prakticky nedostal, údajně proto, že mu je jeho kolegové nechtěli půjčit.

Tradice tvrdí rovněž, že Nepomuk bydlel na dnešním Hošťálkově náměstí naproti děkanství. Jeho zamilovaným místem měla být Svatojánská studánka (Johannisbrünnel) pod dnešním městským parkem (viz dále.)

Nepomukova kaple

V letech 1725–28 byla k hlavnímu žateckému kostelu Nanebevzetí P. Marie přistavěna osmiboká kaple sv. Jana Nepomuckého s lucernou. Byla situována při jihozápadním nároží jižní boční lodi – kvůli legendárnímu nápisu. Roku 1724 se vyřizovala veškerá administrativní povolení, základní kámen byl položen někdy po 14. květnu 1725. Zachovaly se i původní účty. Proto její historii mohli historici, zmíněným Seifertem počínaje, zpracovat dosti podrobně.

Stavba kaple stála 3000 zlatých pořízených z darů dobrovolných dárců. Bylo to výrazně více, než odhadoval architekt v prvním návrhu. Byla vysvěcena roku 1728, tedy opět před oficiálním Janovým svatořečením.

Žateckým děkanem byl tehdy P. Raimund Johann Wilfert z Teplé. O zřízení kaple měl největší zásluhy kaplan P. Constantin Czerny a zmíněný varhaník Franz Andreas Kohout (zemřel 1741), který byl v kryptě pod kaplí pohřben. Primátorem města byl tehdy Math. Friedrich Mauritius Rebitzer.

Kohout měl již v době žádosti o povolení ke stavbě k dispozici návrh. Šlo patrně o dochovaný grafický list od stavitele Josefa Antona Jäntsche (Gentsche) a Augustina Petra Neuräuttera datovaný do roku 1724 (ve sbírkách SÚA). Vedle stavitele Jäntsche je zmiňováno jméno zednického mistra Johanna Josefa Roma, který stavbu fakticky prováděl a vedl. Současná podoba se liší od původního návrhu, který počítal s bohatší sochařskou výzdobou.

Na stavbě se podíleli také vojáci místního Wurmbrandského regimentu, kteří kopali základy. Za vydělané peníze si uspořádali hostinu.

K výzdobě posloužila nejprve socha přenesená z původního oltáře. Radní Johann Ignac Hauner věnoval prostředky na pořízení pěti stříbrných hvězd pro svatozář. Roku 1732 zhotovil zámečnický mistr Johann Michael Ubert novou mříž pro kapli.

Roku 1735 přibyl do kaple oltář sv. Floriána, obraz pro něj namaloval malíř Johann Anton Czetsch. Ten ve čtyřicátých letech vymaloval kapli freskami. Hlavní oltář vyřezal roku 1748 žatecký sochař Friedrich Schirl. Sponzoroval ho radní a lékárník Karel Joseph Spaczek (zemřel 1758), který je se svojí manželkou Annou Barbarou pohřben v hrobce pod kaplí.

Na oltáři byl zobrazen Jan Nepomucký, kterého nesou andělé. V pravici drží neporušený jazyk jako symbol neprozrazeného zpovědního tajemství. Menší obraz zobrazoval P. Marii Staroboleslavskou. Oba obrazy namaloval Anton Czetsch.

Roku 1752 přibylo zlacení a výzdoba od Dominika Tilpa. 17. února 1749 věnovala paní Anna Theresia Pfann, rozená Werner, 500 zlatých z pozůstalosti na věčné světlo v kapli. Byla pohřbena v kryptě pod ní. Dodejme, že hřbitov kolem kostela se používal do roku 1726.

Do zmíněné nové krypty se pohřbívalo do roku 1782, kdy Josef II. tento způsob pohřbívání v centru měst z hygienických důvodů zakázal. V roce dokončení kaple zde byl pohřben pán na Žíželicích Jan Kazimír z Müllachu. Rok poté vdova po žateckém senátorovi Benigma Koniášová.

Při novogotické přestavbě kostela (1897) byla kaple zrenovována a přistavěn vstupní oblouk ke kapli. Barevné vitráže oken vnikly kolem roku 1900, na jedné z nich jsou jména donátorů ze známé žatecké chmelařské rodiny Wurdingerů.

Ludolf Czermin napsal roku 1937 článek o této kapli pro muzejní časopis Krajem Lučanů. Tehdy měli místní příležitost se do hrobky pod ní výjimečně podívat, protože se roku 1936 opravovala. Spatřili zde díky dobrému proudění vzduchu zachovalé "mumie". Autor zmínil i další významné zde pohřbené osobnosti, např. krajského fyzikuse (lékaře) Tomáše Werdbecka s jeho typickým plnovousem. Dále si vybral setníka pěchoty a senátora Johanna Franka, paní Gieselovou, rozenou Mirošovskou z Miřetic, Václava Rašína z Riesenburku. Nebo poručíka Františka z Villany, kterého zasáhla pruská koule při bojích o město 8. listopadu 1762. Zmiňuje rovněž dělostřeleckého setníka Václava Hrdličku nebo paní Zessnerovou z Dobříčan, která zemřela roku 1782.

Novější příspěvek věnovaný historii a stavebnímu výzkumu kostela od trojice autorů (Jan Beránek – Jan Ebel – Petr Čech) s názvem Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Žatci z roku 2004 popisuje kapli následovně: „Osmiboká barokní kaple sv. Jana Nepomuckého je volně přisazena k jižní boční lodi při samém jihozápadním nároží. Kaple otevřená do jižní boční lodi je opatřena dvojicí protilehlých exteriérových vstupů. Je zaklenuta složenou osmidílnou kupolí s otevřenou lucernou, osvětlující klenbu shora. Interiér osvětlují obdélná okna nad bočními vstupy. Čelní jižní stěnu zakrývá vysoký edikulový oltář s obrazem titulárního světce, sv. Jana Nepomuckého. Vstup do kaple s jetelovým trojlistým záklenkem je barokní. V místě průchodu v prostoru mezi opěráky gotické lodi a vlastní kaplí byla původně umístěna oratoř, či spíše kruchta, která byla přístupná točitým schodištěm vloženým mezi jihozápadní diagonální opěrák a severozápadní stěnu osmiboké kaple (podle dochovaného půdorysu kostela z 18. století a plánu kaple). Později (až v 19. století) bylo točité schodiště s exteriérovým vstupem zrušeno a nový vstup proražen v severozápadní stěně kaple. Na sklonku 19. století byla kruchta odstraněna, v západní stěně průchodu do kaple se za rámem okna (upraveného ze vstupu) dochoval fragment barokního ostění."

Proslulý nápis již dnes nenajdete, je ukryt za krucifixem vedle současného vchodu. Kaple je dnes přístupná pouze z interiéru kostela. Krypta přístupná není.

Soupis pohřbených v kryptě pod kaplí dle A. Seiferta

Johann Kasimir von Mülach, pán na Žíželicích, 23.8.1728
Benigma Konias, vdova po senátorovi, 13.8.1729
Maria Magdalena Schlegel, vdova po měšťanovi, 1.9. 1731
Johann Heinrich Giesel, radní, 9.9. 1731
Anton Jentsch, radní a stavitel, 20.9.1734
Johann Norbert Haan, ekonomický ředitel, 7. 10. 1735
Norbert Wenzel Scherzer, královský rychtář, 23.8.1737
Thomas Werdbeck, krajský fyzikus (lékař), 22.10. 1739
Johann Christoph Gämperle, senátor a církevní inspektor, 19.11.1739
Barbara Elisabeth Scherzer, vdova po královském rychtáři, rozená Giesel, 28.5.1740
Katharina Pötzelt, vdova po senátorovi 16.11.1740
Johann Andreas Frank, celník, senátor a hejtman městské infanterie, 28.7.1741
Franz Andreas Kohout, varhaník, spoluzakladatel kaple, 13.7. 1741
Georg Josef Döllner, senátor, hejtman městské infanterie, 4.5.1742
Rosalia Kunz, manželka měšťana, 6.9.1742
Maximiliana Giesel, rozená Mireschowsky von Mireschowitz, 7.9.1742
Raimund Rick, císařský celní inspektor, 15.2.1744
Johann Leopold Werner, senátor, hejtman ostrostřelců, 1.3.1744
Johann Rudolf Rytíř z Mülachu, 22.12.1746
Anna Theresia Pfann, manželka měšťana, 18.2.1749
Felix Zeidler, student, 7.4.1750
Johanna Frank, vdova po senátorovi, 28.5.1753
Anna Barbara Spaczek, manželka senátora a lékárníka, 27.9.1753
Wenzel Dominik Raschin (Rašín), svobodný pán na Riesenburku, zástupce hejtmana žateckého kraje, 25. červen 1755
Anna Elisabeth Pleschner, manželka kupce, 17.9.1755
Tobias Bernhard Kuntz, měšťan, 16.10. 1756
Theresia Clara Schmetius, rozená Breda, 29.4. 1757
P. Christian Johann Schweiger, děkan, jeden ze sponzorů kaple 10.5.1757
P. Sebastian Damm, gymnaziální profesor v Žatci, 13.3.1758
Josef Pfennig, měšťan a perníkář, 17.3.1758
Carl Joseph Spaczek, lékárník a senátor 3.9.1758
Anna Catharina Formanek, manželka královského rychtáře Johanna, 10. 11.1757
Maria Franciska Pleschner, rozená Pötzelt, manželka kupce, 2.1.1760
Susanna Kunz, rozena Slawik, manželka měšťana, 6.12.1760
Francisca Will, roz. Scherzer, 5.10.1762
Franz Angelus de Villany, královský poručík, 8.11.1762
P. Zacharius Felix Müller, gymnaziální profesor, 27.6.1763
Josef Franz Liehmann, městský rychtář, 2.4.1768
Carl von Wimmer, bývalý hejtman regimentu Kolowrat, 13.1.1769
Johann Ernst Eugen Linxweiler von Linx und Otweiler – poručík a erbovní měšťan, 17. 7.1771
Maria Anna Eberle, roz Hauser, vdova po úředníkovi z Prahy, 25. 3. 1776
P. Andreas Johann Los, děkan, 29.1.1777
Johann Wenzel Hrdliczka, hejtman artilerie, 25.9.1777
Anton Eberle, sekretář krajského úřadu, 22.5.1780
P. Raimund Johann Melzer, děkan, 21.9.1780
Josepha von Zesner, rozená von Mülach, manželka poručíka, 24.4.1782

Děti
Johann Jakob Hubatka, syn Franze Hubatky, 4 a půl roku, zavražděn, kaprálem Josefem Knapfem z anhaltského regimentu 10.6.1760
děti rodiny Giesel, Pleschner, Oesterid, Wennl, Grömer

(Seifert, Adolf. Geschichte der königlichen Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart. Saaz 1894, 2. díl, s. 600–602)

Jan Nepomucký byl oficiálně svatořečen roku 1729. Slavilo se i v Žatci, několik dní po pražské slavnosti. Děkan Wilfert zorganizoval procesí, které šlo z klášterního kostela u kapucínů do kostela děkanského. Vpředu byly neseny tři prapory, kapucíni nesli kříž. Po tři dny se konaly zvláštní bohoslužby, zpovědi a přijímání.

Zobrazení Jana Nepomuckého v Žatci

Kostely

Jan Nepomucký tvořil samozřejmou součást výzdoby několika žateckých kostelů. V děkanském kostele je socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše v presbytáři, obě vytvořil pravděpodobně J. K. Vetter počátkem 18. století. Nepomuk byl zobrazen i na jednom z dnes již neexistujících původních zvonů. Výzdoba nepomucké kaple při kostele již byla zmíněna. Nepomucký oltář z počátku 18. století je i v kostele sv. Václava.

Postranní oltář Jana Nepomuckého z 18. století měl i dnes již neexistující kostel sv. Jana Křtitele v Mlynářích. Ke zkáze kostela přispěl velký požár, ke kterému došlo v noci z 23. na 24. března 1902, po kterém byl kostel zbořen. Z interiéru se zachránila dle kronikáře jen socha sv. Jana (Křtitele?), která stála ve skleněné schránce, a zvonky z věže. Kostel byl původně zasvěcen sv. Janu Evangelistovi, někdy byl chybně označován i za kostel sv. Jana Nepomuckého, protože se mu často zkráceně říkalo jen „Johanniskirchlein".

Sochy

Dvakrát Nepomuk od kláštera kapucínů
Již mezi lety 1711–1713 nechali žatečtí měšťané postavit před kapucínským klášterem tři sochy – svatého Jana Nepomuckého, Svaté rodiny a svaté Barbory. Jan Nepomucký byl ze soch nejstarší, dle nápisu z roku 1711. Donátorem byl Johann Christoph Gämperle. Nepomuk drží v jedné ruce svou pokrývku hlavy, hledí na kříž s ukřižovaným Kristem, který drží andělíček. V 50. letech 20. století došlo z ideologických důvodů k odstranění soch z veřejného prostoru před klášterem.

Jan Nepomucký sice přežil, ale měl namále. Město si objednalo jeho opravu v Praze (1992), sochu si však nevyzvedlo. Z ateliéru byl roku 2004 ukraden a našel se až roku 2007 v Rakousku. Další roky se jednalo o jeho vydání zpět. Do Žatce se za pozornosti tisku vrátil roku 2012, kdy byl uložen v Regionálním muzeu K. A. Polánka. Důvodem bylo i to, že místo sochy před klášterem zaujala mezitím kopie zhotovená podle fotografie. Zhotovena byla i nová socha sv. Barbory, podle obdobné sochy v Cítolibech. Originál sochy Jana Nepomuckého restauroval po návratu do Žatce Radomil Šolc. Originál (s uvedením umístění před klášterem) je evidován v památkovém katalogu . Právě kapucíni měli v Žatci na starosti kult Jana Nepomuckého.

Jan Nepomucký před děkanským kostelem
Poněkud méně dobrodružné osudy měl další ze žateckých barokních Nepomuků. Stojí u děkanského kostela na dnešním Hošťálkově náměstí. Památkáři uvádějí přibližnou dataci vzniku: 1. polovina 18. století. Je zobrazen v klasické podobě (dle J. Brokofa) v kanovnickém oděvu s biretem na hlavě. Jiné zdroje uvádějí, že vznikl až v 60. letech 18. století, snad v dílně Carla Weitzmanna, obdobně jak další ze soch. Pravděpodobnější je však, že je starší. I proto, že stojí vedle kaple. V souvislosti s jejím vznikem je totiž uváděno, že před kostelem byla jeho socha.

Jan Nepomucký na sloupu Nejsvětější Trojice
Typický barokní Nepomuk nemůže chybět mezi světci ani na sloupu Nejsvětější Trojice na hlavním náměstí. Dle tradice jej vytvořil Franz Tollinger z Litoměřic v letech 1710–1713. U sochy jsou opět uváděny různé datace, nejčastěji 1710 nebo 1713.

Jan Nepomucký na Smetanově náměstí
Malého bezvousého (tedy historicky správně) Jana Nepomuckého na vysokém pískovcovém sloupu najdeme rovněž na dnešním Smetanově náměstí (dříve Dobytčí trh). Autor nebyl znám. Donátorem byl dle nápisu na podstavci Franz Florian W. Paßmann (7. července 1700). Roku 1884 byl sloup opravován, o čemž svědčí další nápis.
A. Seifert zmínil ve svých Dějinách města (2. díl, s. 561), že zmíněný donátor stál v čele kapucínského kláštera ve zvláště těžkém období (1715), kdy ve městě řádil mor. Sloup neunikl pozornosti zájemcům o drobné památky, najdeme ho např. na stránkách Drobné památky  nebo Cokoli v okolí. Nejnovější renovace proběhla roku 2021.

Lunety ze života Jana Nepomuckého
Freskami s tematikou ze života Jana Nepomuckého je vyzdobena chodba děkanství č.p. 133. Jejich autorem byl barokní malíř, duchovní a člen řádu premonstrátů František Kristián Ezechiel (Siard) Nosecký (1693–1753). Měly vzniknout roku 1726. Protože však děkanství bylo poškozeno při velkém požáru města roku 1738, přiklánějí se současní odborníci k názoru, že byly vytvořeny (či obnoveny) až po něm.

Připomeňme rovněž, že děkanství je v domě čp. 133 rovněž od 1. poloviny 18. století, vzniklo přestavbou obytného domu podle projektu Josefa Antona Jäntsche z roku 1720, stavba probíhala po roce 1725. Budova několikrát vyhořela, empírově byla přestavena v letech 1828–30. Původní děkanství sídlilo v č.p. 74–75.

Nepomuci ve štítu
Nepomuk byl často ozdobou fasád domů. Do dnešní doby se v Žatci dochovaly jen některé. Jedna v nice (výklenku) děkanství (Hošťákovo náměstí čp. 133), druhá (téměř) naproti ve výklenku památkově chráněného domu č.p. 68.

Rudolf Quika uvádí ve svém článku s názvem Svatí se na Tebe dívají (Heilige schauen Dich an...) v  časopise Heimatbrief Saazerland z 25. listopadu 1966 (s.1 – 2) ještě další sošky. Jeden byl na domě č.p. 166 v tehdejší Schillerově ulici (dnes Obránců míru), kde bývalo před odsunem Němců Grimmovo pekařství. Po něm zbyl dnes jen prázdný výklenek. Jako sv. Jana určuje také sochu světce ve výklenku bývalé Dreherovy pivnice (za první republiky Národního domu) na náměstí Svobody č.p. 42. Na fasádě je v dalším výklenku i sv. Florián.

Nepomuk z Podměstí
Další barokní Jan Nepomucký v kanovnickém oděvu s biretem na hlavě stojí dnes u školy na Svatováclavské ulici. Památkáři na kartě uvádějí, že původně stál u kostela sv. Václava, na žádné ze sbírkových fotografií ze starší doby však zachycen není. Patrně jde o záměnu se Svatováclavskou ulicí. Seifert lokalizoval sochu do části Žatce zvané tehdy Bačina, tedy do Dolního Předměstí (dnes Podměstí). Roku 1966 sochu restauroval František Rada. Ozdobná kartuše patřící původně k soše je dnes uložena v Regionálním muzeu. Nápis na ní se shoduje s textem, jak ho popsal A. Seifert - DIVo IoannI NepoMVCeno FIeU FeCIt J.F.H. (sv. Janu Nepomuckému nechal zřídit J.F. H. 1717).

Janova studánka (Johannisbrünnel, Johannes Brünnel)

Legendární studánka Jana Nepomuckého dnes již neexistuje. Definitivně zanikla v 2. polovině 20. století. Nacházela se pod parkem směrem k Podměstí (poblíž dnešního č.p. 1337 v Čelakovského ulici). Pamětník z řad odsunutých Sudetských Němců si při návštěvě Žatce po dvaceti letech (Heimatbrief Saazerland 10. srpna 1965) poznamenal, že z ní zůstala už jen trubka a lípa.

Soška Nepomuka, která u ní rovněž byla, měla tehdy ležet rozbitá v muzejní zahradě, poté co jí přejel bagr, a čekat na opravu. V muzejní sbírkách se zachoval starý negativ a fotografie se zimním záběrem místa, ovšem bez sošky. Přesná lokalizace je na katastrální mapě z roku 1845.

Nepomuk v muzejních sbírkách
Ve sbírkách Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci je několik sošek a plastik Jana Nepomuckého z různých materiálů (dřevo, hlína) a jedna olejomalba (plátno nalepené na dřevě). Většinou bez určení místa původu. Nemusí být tedy přímo ze Žatce. Jen u přes metr vysoké polychromované figury Jana Nepomuckého najdeme zmínku o žateckém původu a o opravě. Na podstavci je uvedeno „Renovit 1904 Adolf Hanz Lackierer Saaz".

V historické knihovně je uložen latinský životopis Jana Nepomuckého z roku 1729. Místní sochy i objekty spojené s nepomuckou tradicí jsou zachyceny na sbírkových fotografiích či pohlednicích, které jsme využili pro náš článek.

Fotografie nepomucké kaple zveřejňujeme s laskavým souhlasem biskupství v Litoměřicích. Za umožnění návštěvy běžně nepřístupné kaple děkujeme panu děkanovi.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.