Josef Schöffl patřil ke známým žateckým podnikatelům 19. století. Proslul jako největší producent chmele, který proslavil žatecký chmel i v Americe a Austrálii. Podíl měl rovněž v tehdy novém žateckém akciovém řepném cukrovaru, na jehož vedení se podílel. Výrazně přispěl i ke kulturnímu vývoji města jako nadšený hudebník a hudební znalec.
Schöfflův rod pocházel z Bavorska. Rodiče Franz a Antonie vlastnili statek č. 10 v Trnovanech, kde byly výborné podmínky pro pěstování chmele. Záznam o narození Josefa najdeme v dnes zdigitalizované matrice, kde je jméno rodiny psáno v podobě Schöfel.
Josef navštěvoval žatecké gymnázium. Poté studoval práva a konzervatoř v Praze.
Když se roku 1836 v Žatci oženil s dcerou majitele realit poručíka Johanna Gamperleho, Marií, získal další pozemky u Žatce, kde mohl pěstovat chmel. Marie se nedožila vysokého věku, zemřela již 4. ledna 1857 ve věku 37 let.
Z manželství se narodilo několik dětí, některé v Trnovanech, další v Žatci. V Žatci se narodil Johann roku 1838 a Friedrich roku 1845. Syn Franz jun. zemřel v 38 letech roku 1874. Dcera Marie se roku 1862 provdala za hejtmana Julia Hassmanna, ovdověla v roce 1887.
Vraťme se však k osudům našeho Josefa Schöffla. Zmiňována je jeho aktivita v revolučním roce 1848. Jako český Němec zastával samozřejmě zájmy německého etnika u nás. Roku 1849 byl např. v čele německé národní gardy, které byl v neklidné době svěřován někdy i dohled nad pořádkem ve městě. Dodejme, že Žatec prožil revoluční rok v relativním poklidu až na různé slovní rozepře.
Roku 1854 se Schöffl zasloužil o vznik Zemědělského spolku žateckého kraje (později okresu). Byl činný rovněž v řadě dalších žateckých spolků, stejně jako v žatecké městské samosprávě.
Jeho velkou láskou byla hudba. Již roku 1834 založil ve městě zprvu amatérský komorní smyčcový kvartet. Hrálo se v jeho domě v Dlouhé ulici č.p.121. Od roku 1847 hrál kvartet v hudebním salonku v dalším z jeho domů v č.p. 311 v dnešní ulici Obránců míru, naproti kapucínskému klášteru. Vystupovala zde řada slavných hudebníků od nás i z ciziny. Soukromý dům se stal jedním z oblíbených kulturních center.
Schöffl sám byl v letech 1854–1881 dirigentem a vedoucím žateckého Pěveckého a hudebního spolku, bez jehož vystoupení se neobešla žádná velká místní událost.
Patřil rovněž k iniciátorům vzniku městského divadla v Žatci, na které se vybíralo podobně jako na pražské národní divadlo. Zasloužil se rovněž o zavedení a provozování plynového osvětlení v Žatci.
V 60. letech se proslavil také jako autor vzpomínkové chmelařské knihy. O svých zkušenostech z pěstování chmele vydal roku 1863 dílo Der Saazer Hopfenbau nach 30jährigen Erfahrung und Beobachtungen (Pěstování žateckého chmele po třiceti letech zkušenosti a pozorování), které bylo přeloženo do několika jazyků. Publikace byla věnována Hesenské komisi pro zemědělské záležitosti. Používala se dokonce i jako učebnice na zemědělských školách. Od jiných knih o chmelařství se lišila praktickými návody z praxe. Za své zásluhy o zemědělství obdržel Schöffl zlatý záslužný kříž s korunou.
Roku 1873 daroval Schöffl harmonium novému hřbitovnímu kostelu sv. Antonína.
Zemřel v osmdesáti letech ve svém domě čp. 311 na mrtvici. Stalo se tak 30. října 1894.
Pohřben byl 1. listopadu na žateckém hřbitově v rodinné hrobce. Ta byla roku 1906 spojena s hrobkou zmíněné spřízněné rodiny Hassmannů, ze které pocházel i jeden ze žateckých starostů, Theodor Hassmann.
Žatecký dočasný městský kronikář Eduard Stoll ( psal kroniku krátce za druhé světové války) vzpomínal, jak chodil v dětství kolem zahrady zvláštního dlouhého Schöfflova domu čp. 311. Jeho majitel tam ve stáří rád odpočíval se svou typickou fajfkou. Jeho společníkem býval pestrobarevný mluvící papoušek. Když Schöffl zemřel, přišlo kronikáři, že dům ztratil svoji duši.
Dům č.p. 311 můžeme zmínit rovněž v souvislosti s počátky kartonážky v Žatci. Syn Josefa Schöffla Johann (nar. 1838) zahájil 1. května 1866 výrobu ve své kartonážce, spojenou s litografickou dílnou, právě v tomto domě. Kartonážka (dnes Stará papírna, depozitáře muzea) spojená později se jménem nového majitele M. Lüdersdorfa zažila období své největší slávy ve vlastní budově v dnešní ulici Volyňských Čechů.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
