P. Alois Josef Hanel

P. Alois Josef Hanel byl jedním z nejdéle sloužících žateckých děkanů. Pocházel ze staré německé rodiny ze severních Čech. 22. prosince 1855 byl vysvěcen na kněze. Byl členem řádu premonstrátů na Strahově. Do Žatce přišel jako gymnaziální učitel. Konkrétně učil matematiku a fyziku, později také přírodopis. 24. září 1870 se stal žateckým děkanem, úřad zastával více než 45 let. Byl oblíben jako laskavý kněz. Miloval hudbu, kterou sám i skládal. Byl členem hudebního spolku Gesang- und Musikverein a spolku Katholische Gessellenverein. Byl také literárně činný.

 

S nárůstem administrativy koncem století sice již nebyl tolik vidět mezi věřícími jako jeho předchůdci, jak poznamenal trefně městský historik, přesto si získal velkou oblibu.

 

Roku 1872 posvětil nový hřbitovní kostel, roku 1899 světil opravený kostel sv. Václav. Účastnil se řady městských a spolkových slavností, roku 1893 posvětil vlajku žateckého Chmelařského spolku (Weinerverein). V 90. letech probíhala velká oprava interiéru děkanského kostela, veřejnosti byl kostel představen 18. září 1898. Historii i podrobnosti opravy zpracoval podrobně ve své knížce A. Seifert.

 

O oblibě děkana svědčily četné slavnosti připomínající jeho výročí životní i služební. Ve velkém se slavilo již jeho 25 let v úřadu děkana (24. září 1825). Gratulovala mu městská rada i členové německých spolků ze Žatci. Přijeli ale také zástupci vesnic, o které se děkan jako duchovní správce staral. Dostal celou řadu darů, mezi kterými byl i stříbrný zlacený kalich s vyrytým věnováním. Obdobně bylo slaveno i výročí 40 let od první bohoslužby, kterou sloužil. Výročí bylo na Vánoce 25. prosince 1895. Připomínka v děkanském kostele s bohoslužbou proběhla 26. prosince za účasti zástupců c. k. úřadů, města, spolků a řady věřících. Nechybělo hudební vystoupení v podání spolku Gesang-und Musikverein. Předvedli také skladbu Ave Maria, kterou složil sám jubilant. Již v předvečer byl uspořádán pochodňový průvod s třemi hudebními kapelami. A za účasti místních spolků. Děkanovi pod okny hráli serenádu. 30. prosince 1895 uspořádal Hanel na oplátku slavnostní hostinu, na kterou pozval starostu, městskou radu, zástupce dalších úřadů, vybrané profesory i vedení žateckých spolků.

 

V listopadu 1899 slavil Hanel sedmdesátiny. Po bohoslužbě mu opět přišli gratulovat zástupci města. Proslov měl jeho budoucí nástupce Preiss. Následovala oslava na Střelnici, kterou kazily jen schválnosti místních radikálů. Ti si schválně zamluvili stejný termín a ve vedlejší místnosti lomozili a vykřikovali urážlivá proticírkevní hesla. Vše bylo slyšet pootevřenými dveřmi.

 

Brzy poté, 24. září 1900, slavil děkan Hanel 30 let v úřadu děkana. 1. listopadu 1905 si připomněl 50 let příslušnosti v řádu premonstrátů, 25. prosince 1905 padesát let od vysvěcení na kněze.

 

Roku 1898 obdržel rytířský kříž řádu Františka Josefa. Biskupství v Litoměřicích ho jmenovalo konsistoriálním radou. U příležitosti 40 let v úřadu děkana se stal čestným občanem města Žatce.

 

Zemřel uprostřed první světové války, 25. února 1916 ve věku 87 let. Pohřeb do země se konal 28. února 1916. Kronikář napsal: „Buď země lehká německému knězi! Město Žatec si ho uchová v paměti." Právě německé smýšlení bývá u něj často zdůrazňováno, najdeme i zmínku o tom, že nechtěl české bohoslužby pro děti Čechů, které požadovalo koncem 19. století biskupství. Koncem 19. století tak však smýšleli mnozí, Žatec chápali jako ryze německé město.