Hrnčířské náměstí

Někdejší Töpferring (tedy v překladu Hrnčířské náměstí, rynek), dnes Nerudovo, bylo kdysi centrem hrnčířského řemesla v Žatci. V posledních letech prochází rozsáhlou rekonstrukcí. V souvislosti s tím není bez zajímavosti výstižná básnička od neznámého autora, která líčí, jak tato část města vypadala předtím, než zde vznikly chmelové sklady (rodina, Ungarů, Abelesů, Schwarzkopfů, Sternů). A také výstavné vily dalších chmelařských rodin, Jetmarů (č.p.380) či Wurdingerů (č.p.395).

 

Německá satirická báseň byla přetištěna v časopise sudetských Němců Heimatbrief Saazerland v dubnu roku 1967. Bývalý ředitel muzea Dr. Hermann Födisch uvedl v komentáři, že ji našel v pozůstalosti své matky. Vznikla někdy kolem roku 1900, kdy již sláva žateckého hrnčířství končila. Přinášíme ji v českém překladu muzejní historičky.

 

Článek doplnil rovněž přetisk Födischova akvarelu starých domků (č.p.385 – č.p. 386). V jednom z nich měla obchod s koloniálním zbožím jeho matka Emilie. Domy byly zbořeny roku 1946. Nestály přímo na dnešním Nerudově náměstí, ale kousek nad ním, v místech někdejší Chmelové ulice. Dnes je zde řada garáží. V době Födischově se tato část počítala k Hrnčířskému náměstí. Obrázek je jediným dokladem, jak domy vypadaly, fotografie nejsou k dispozici.

 

Dodejme ještě, že poslední žatecký mistr hrnčířský Franz Denk zemřel roku 1917. Živil se výrobou hrnčířských pecí, byl rovněž zastupitelem. Sídlil v horní části Nákladní ulice, jejíž starší název byl rovněž v překladu „Hrnčířská."

O Hrnčířské náměstí
modlitbička od Toníčka Hrnčíře vzniklá kolem roku 1900

O Hrnčířské náměstí,
plné starých domů,
kašle na tě městská rada,
policie k tomu.
Jen když daně po nás chtějí,
úředníci nás hned znají,
spolek okrášlovací neví,
že náš rynek v Žatci mají.

Mísy už tu nevznikají,
ani džbánky, talíře,
jenom bláto rynek tají,
tolik, že až k nevíře.
Poutník, chudák, co sem zahne,
v temné noční hodině,
chce-li přejít rynek tenhle,
v bahně jistě utone.

Ponocní, ti v noční době,
nezabloudí nikdy sem.
Boty, které čistí sobě,
spolkla by bahnitá zem.
I sám měsíc na obloze
za mraky se hanbou skryl,
ledva kouknul na náměstí,
málem se hned udusil.

Často jsme o pomoc žebrali.
Co žádostí se napsalo!
Zázraky se však nestaly,
vše při starém zůstalo.
Už jen malou chvilku,
čekej staré náměstí,
postaví tu vilku.
Snad se jednou poštěstí.

Potom tě obecní úřad
od tvé špíny osvobodí,
S „lepšími" hned přijde řád,
tak to v světě přece chodí.
Jestli zas nebude nic,
jak se často stává,
relikvie, co chtít víc,
budeš, a to pravá.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.