Pamětní desku Libuše Mrázkové (rozené Novotné) najdeme dnes před budovou školky v Podměstí (U Jezu 2903). Školka, na které byla původně umístěna, nesla její jméno od roku 1975.Libuše se narodila na Volyni 20. prosince 1925 v Českém Straklově. Odvedena byla v Kaměňci Podolském 15. července 1944. Zařazena byla do 2. dělostřeleckého pluku 1. pěší brigády. Při výcviku na sebe upozornila jako výborná střelkyně, její terč si dle pamětníků vyžádal sám L. Svoboda. Blíže zde
Zemřela krátce po ukončení výcviku na následky zranění, které utrpěla u Machnówky (v Polsku), dne 10. září 1944. Pohřbena byla u obce Przegrody. Krátce před svou smrtí se provdala.
Na Libuši a okolnosti jejího zranění a úmrtí vzpomínala její bojová družka Naděžda Brůhová (tehdy Veselá). V knize Z volyňské Moskovštiny do severočeských Staňkovic se dočteme, že v případě Machnóvky selhal průzkum. Přesouvající se příslušníci československé jednoty v Sovětském svazu se dostali pod palbu. Děvčata měla za úkol navázat spojení, ale vůbec se k tomu nedostala. Zraněno jich bylo několik, tři zemřely. V důsledku této události Svoboda rozhodl, aby se pro příště dívky přesouvaly až v týlových jednotkách, kde byly umístěny u prádelen a kuchyní. Výjimku dostaly např. právě radistky.
Libuše byla zraněna střepinami granátu do hrudi. Naděžda píše: „ Když jsme ji s Lubou obvazovaly, chytila mne za ruku a řekla mi, abychom se držely, že ona už dobojovala a abychom tu válku vyhráli. Zemřela druhý den v nějaké polní ošetřovně." (Brůhová, Naděžda – Valíček, Jan. Z volyňské Moskovštiny do severočeských Staňkovic. Praha, Čs. obec legionářská 2020, s. 23–25)
Dodejme, že Naděžda se po válce dostala právě na Žatecko, kde se provdala a žila ve Staňkovicích č.p.1.
Historici k bojům uvádějí, že 1. československý armádní sbor onoho 9. září utrpěl velké ztráty u obcí Bóbrka, Wrocanka a Machnówka. Mylně se domníval, že postupuje územím již obsazeným Rudou armádou. Zmíněná 1. a také 3. brigáda tak postoupily v nebojové sestavě přímo do palebného prostoru německého dělostřelectva. Zaútočila i německá pěchota. Ztráty Čechoslováků byly velké, uvádí se na 600 mužů. 3. brigáda prakticky přestala existovat. Důsledkem byla i změna vedení. Generála Kratochvíla nahradil L. Svoboda. Boje byly sváděny v rámci Karpatsko-dukelské operace.
Smrt devatenáctileté Libuše později využili komunisté pro svoji propagandu. O okolnostech se příliš nemluvilo, v tisku se objevily i výmysly typu, že Libuše byla první žena, která padla na našem území v bojích v Dukelském průsmyku.
V normalizační době, roku 1975, byla v Žatci v neděli 9. listopadu odhalena zmíněná pamětní deska na tehdejší X. mateřské škole. Vše bylo ukryto do typicky dobového ideologického hávu. Rok 1975 byl navíc Mezinárodním rokem žen.
Žatecká městská kronika (s. 258) informovala, že se v Žatci bude konat v listopadu mírová slavnost. Pořádal ji Okresní výbor Českého svazu žen a Svaz protifašistických bojovníků spolu s městem. Zároveň se připomínalo 58. výročí VŘSR. Ke kronice bylo přiloženo i několik dobových novinových článků, ze kterých se dozvíme další podrobnosti. O odhalení desky informovalo např. Svobodné slovo, Svobodný hlas nebo Mladá fronta. Slavnostního odhalení se zúčastnila i Libušina maminka, paní Novotná, která tehdy žila na Litoměřicku. Stejně jako Libušin manžel, pan Mrázek. Delegaci Okresního národního výboru vedl jeho první místopředseda Antonín Hlaváč.Hovořila Marie Pánková ze Žatce, členka Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků. Připomněla ženy bojující v řadách čs. armády v někdejším Sovětském svazu. Libuši označila za první z těch, které zemřely. V duchu dobové mírové propagandy prohlásila: „My, ženy, které jsme bojovaly po boku mužů za lepší a spravedlivější život v naší republice si nepřejeme válku a toužíme, tak jako všechny ženy na světě, po míru... Nechceme, aby ženy přinášely ve jménu svobody oběti nejtěžší, tak jako mladičká Libuše Mrázková. A proto bojujeme za mír a plně se stavíme za mírovou politiku Sovětského svazu a za mírovou politiku, tak ji provádí naše socialistická vlast." Desku odhalila předsedkyně Ústředního výboru Českého svazu žen Marie Jarošová. Ta hovořila i na shromáždění více než 400 žen z okresu Louny, které se tehdy sešly ve společenském sále Střelnice. Dle tisku mluvila o svých dojmech ze světové konference žen ve východním Berlíně a dobových úkolech ženského hnutí. Pro ženy byl na Střelnici připraven i kulturní program.
V budově školky býval rovněž pietní koutek s informacemi o životě Libuše Mrázkové.
Na ideologický podtext normalizační doby málem deska doplatila po sametové revoluci. Nakonec však byla jen přemístěna před budovu školky.Při připomínkách výročí vypálení Malína v červenci se pravidelně kladou věnce i u této desky. Kdo byla Libuše, dnes již mnozí neví, muzeum přivítá i další informace pamětníků o ní i pamětní desce.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Detaily z webu Volyňáci.cz:
„Mrázková se ukázala jako nejlepší střelec pluku — nastřílela 2x49
z 50. možných. Střílela z pušky AVT v lese přibližně na vzdálenost 100 m. Jednou
se jí podařilo dokonce 50 bodů, tj. 100%. Ten terč si potom vyžádal generál Svoboda,
abych mu ho poslal.
Po nešťastné Machnówce, kde mezi jinými zahynula tři děvčata (u dělostřeleckého
pluku L. Mrázková, R. Jakubovská a u velitelství dělostřelectva 1. brigády A.
Zichová) velitel sboru generál Svoboda vydal rozkaz — všechna děvčata přemístit
do týlových jednotek. To už bylo před městečkem Dukla".
(Ta po válce byla v Brandýse nad Labem, kde pracovala na poště. Pak byla přeložena do Žatce, kde se vdala za Brůhu. Žila v jeho domě ve Staňkovicích č.p.1. Vyslýchána byla státní bezpečností kvůli požáru stodoly, kterou hodili na dva Volyňáky. Povýšena až na majorku ve výslužbě.)
Jaroslav Perný, * 12.2.1906 Kvasilov, † březen 1994 Liběšice
