* kolem 1500 † 11.dubna 1545
Rozporuplná osobnost Havla Cahery budila vždy pozornost vlastenecky orientovaných autorů ze Žatecka, kteří kritizovali proměny jeho smýšlení. Dnešní člověk, který není historikem, bude pravděpodobně k sledování jeho osudů potřebovat slovníček odborných výrazů. Přesto je jméno Cahery dodnes alespoň části místních v Žatci známo. Označují ho např. za přeběhlíka či kariéristu. Z tohoto pohledu mají jeho osudy stále co říci i dnes.
Náš antihrdina se narodil někdy před rokem 1500. Jeho otec byl řezníkem v Žatci. Havel chodil do známé žatecké školy a poté studoval v Praze na univerzitě, kde získal nejprve roku 1516 titul bakaláře a roku 1518 mistra. Celý život mu škodila jeho povaha, snad příliš temperamentní na budoucího kněze. Bývá označován za hádavého člověka s velkou ctižádostí, který dokázal štvát lidi navzájem proti sobě, ale i získat si je pro své cíle. Děkan fakulty filozofické o něm později napsal, že "péry a peřím tohoto kohouta byly úklady a úskoky." Kohoutem rozumí latinský překlad jeho jména Havel: Gallus = kur, kohout.
Po vysvěcení působil Cahera krátce v Lounech a poté jako farář v Litoměřicích, odkud ho však právě pro jeho povahu brzy vyhnali. Rozeštvával místní měšťany, což u kněze nebylo právě žádoucí. Zda z náboženských či jiných příčin, nevíme. Uchýlil se do Wittenberka, kde se setkal s německých reformátorem Martinem Lutherem, kterého si dokázal získat. Luther Caheru dokonce doporučil Pražanům. Ten se stal nejprve v Praze členem konzistoře a roku 1523 poprvé administrátorem církve podobojí. I přes svoji ne právě dobrou pověst. Od roku 1524 byl Cahera již jediným administrátorem (správcem církve). Zároveň byl farářem v Týnském chrámu, který byl hlavní svatyní zmíněné církve. Stal se nejvýznamnějším hlasatelem myšlenek luteránství u nás. Utrakvistická církev měla tehdy různá křídla, jedno z nich hledalo inspiraci pro další cestu právě v německém luteránství. Doplňme ještě, že Luthera měl Cahera inspirovat k sepsání spisku „Wie man Kirchendiener wählen und einsetzen soll," který vyšel v českém překladu roku 1523 pod názvem „O ustanovení služebníků církve". Protestanti si své představitele na rozdíl od katolíků volili. Lutherova "protekce" tak byla vítána.
Když ovšem Cahera zjistil, že luteránství nezíská v českém prostředí převahu, vrátil se opět k staršímu tradičnímu českému kališnictví (utrakvismu), které mu skýtalo i lepší kariérní možnosti. Luteránství se totiž hrubě nelíbilo ani králi Ludvíkovi Jagellonskému. Cahera poté začal pronásledovat i některé své bývalé přátele luterány. Vymlouval se, že s Lutherem mluvil jen proto, aby ho mohl lépe poznat a potírat jeho myšlenky. Propagoval také smír s katolickou církví, ačkoliv předtím na katolíky ve svých kázáních ostře útočil. Luther byl z jeho chování v šoku, jak dosvědčuje jeho korespondence.
O Caherovi psal v polovině 17. století i J. A. Komenský ve své Historie o těžkých protivenstvích církve české. V nadpise kapitoly ho označil za "falešného husitu". Jako důkaz jeho zrady připojil i citát z Caherova dopisu papeži:
KAPITOLA XXVIII.
Protivenství proti věrným za času administratora Cahery, falešného husity.
1. Vzbudil mezi tím Pán Bůh v německé zemi Lutera, muže velikého; jako veliké na papeže hromobití, kterýmž v Čechách jako by ze sna probuzeni byli někteří kališní, čistší učení evanjelické přijímati a raději do Vitenberka než do Říma pro svěcení posílati umínili; ale v tom opět jim satan rozličné činil překážky.
2. Nebo když v létu 1523. měsíce ledna stavové čeští a moravští v velikém počtu v Praze se shromáždili a povolavše k tomu i církevních některých správců... a při tom za administrátora podobojí ustanovili Havla Cahera, správce církve u Matky Boží před Týnem. Kterýž že s doktorem Luterem znám byl (nějaký čas ve Vitenberku studovav), a Lutera vůbec jako znamenitý Boží nástroj vychvaloval, nýbrž i Luterovi, aby Pražanům o svěcení kněží psal, příčinou byl: ukazovala se naděje o lepším spůsobu církve, ale krátká velmi.
3. Nebo ten vrtkavý člověk brzo potom hněvu krále Ludvíka vyhnouti chtěje, k starým kališných obyčejům se navrátiv, na sněmě téhož léta v měsíci červenci držaném artikule prvním odporné vydal, na obnovení kompaktát nastupoval a pro zalíbení se králi a papežencům vztekle se právě věřícím protivil, a to z takové příležitosti:
4. Papež porozuměv, k čemu se v německé zemi i v Čechách schyluje, poslal legáta k Ludvíkovi do Uher; a ten odtud do Prahy k rozličným lidem, i k konsistoři a k Caherovi listy rozsílal, a lahodně, aby se s církví sjednotili, namlouval. Mezi tím učiněn byl purkmistrem pražským Jan Pašek, člověk lstivý, pověrný a ukrutný, jehož strana že mocně v Praze vládla, Cahera k ní se připojil a k legátovi jmenem konsistoře tak odepsal, že to patrným svědectvím člověka v převrácený smysl upadlého bylo.
Tak zajisté, po jiných mnohých věcech píše: "My o nic větší a pilnější péče nemáme, jak vždycky tak i nyní, než abychom v těle církve svaté skrze jednotu víry a poslušenství stolice apoštolské stálými se nacházeli. Aniž Velebnost vaše mohla se kdy co potěšenějšího nadáti, než toho, čemu od poslů našich, kteréž brzo vyšleme, porozumí. Neboť v pravdě země naše Česká na gruntu pevné skály všeobecné víry zpodepřená, všecka rozličných bludů vlnobití, kterýmž blízké německé krajiny se chvějí, jako nepohnutelná vysoká skála posavad snášela a přemáhala, a jako Pharos (lucerna na břehu mořském vystavená) všechněm po zbouřeném moři se plavícím bezpečný proti utonutí přístav jasně ukazuje. A tak naději máme, velebný otče, že ta věc, o které Vaše Ctihodnost k nám psala, tak půjde že to stavení Boží pevnými podporami utvrzené před pádem zachováno bude, jen toliko nech vaše Ctihodnost těžce nenese tak malého prodlení našeho, dokud naši poslové nepřijdou. A tuť budou utvrzeny zdi jeruzalémské a nohy naše stanou v síňcích jeho, i uzříme Boha Bohů na Sionu, a budeme prospívati z ctnosti v ctnost. Datum v postě 1525.
Velebnému otcovství vašemu ponížení služebníci M. Havel Cahera, administrator
s celou konsistoří se poroučejí.
5. Byv otázán, jak se protiviti může tomu učení, kteréhož tak horlivě před tím zastával, odpověděl, že ne pro jinou příčinu u Lutera byl, než aby jeho a pikhartskému úmyslu lépe vyrozuměti a tím snadnější k protivení se jim přístup míti mohl. Což i činil nevěrný Jidáš a políbením Syna člověka zrazoval." (http://texty.citanka.cz/komensky/perz2-28.html)
Cahera komunikoval i s papežem. Roku 1525 byl členem delegace, která se vydala do Budína vyjednávat s papežským legátem Vavřincem z Campeggia o stvrzení kompaktát. Papežský legát však trval na absolutní poslušnosti katolickému Římu. Jednání proto ztroskotalo a Cahera se vrátil do Prahy.
Zde nechal uvěznit svého názorového konkurenta bratra Matěje Poustevníka.
Roku 1526 vyšly Caherovy artikuly pro kněžstvo a kališnický lid. Roku 1527 byl zvolen rektorem univerzity. Protože ve svých kázáních kritizoval i nového katolického krále Ferdinanda I. Habsburského, nařídil nakonec Ferdinand listem z 5. srpna 1529, aby do slunce západu Cahera opustil město a do šesti dnů Čechy.
Odjel nejprve do Míšně, odkud byl ihned vypovězen. Následně se uchýlil do Norimberka, kde opět neudržel jazyk na uzdě a začal kritizovat místní kněze a poměry. Následovalo další vypovězení. Nakonec se usadil v Ansbachu u Norimberka. Aby přežil v německém protestantském prostředí, stal se opět luteránem.
Roku 1531 se vzdal kněžství. Oženil se a živil se jako hostinský. Když 11. dubna (starší prameny uvádějí i 12. dubna) 1545 zemřel, zůstalo po něm pět dětí, šesté jeho žena čekala. Jednoho ze svých synů, který se stal knězem, pojmenoval Jan Hus. Právě tento syn spolu s bratrem Václavem přijel roku 1557 krátce do Žatce. Zastupovali i své další sourozence Havla, Kunku a Uršilu. Důvodem cesty byl prodej masného krámu po dědečkovi. Koupil ho Vondřej Vrba, jako dosvědčuje záznam v trhové knize. I zmiňované jméno syna dalo příčinu k různým komentářům na nestálost názorů muže, který se možná stylizoval právě do osobnosti Jana Husa. Jen mu chybělo jeho pevné přesvědčení.
I Cahera se však dočkal hesla např. ve známém Ottově slovníku naučném. Nechybí ani na české Wikipedii. Postoj Žatečanů k němu byl, jak už bylo naznačeno, poněkud rozpačitý. Pro představu ukázka z článku Karla Štěpánka z vlastenecky orientovaného muzejního sborníku Krajem Lučanů z roku 1946: "Město Žatec dalo revoluci husitské mnoho vynikajících mužů a statečných bojovníků za pravdu Páně, kteří městu a národu byli k ozdobě. Ani pozdější zemdlelé husitství po příštipkářské dohodě v Basileji nezasáhlo Žatec tak pronikavě, jako jiná česká města. Tím spíše překvapí, že se v jeho zdech narodil člověk, který měl později zasáhnout do náboženského života v hlavním městě království jako jeden z rozhodujících duchovních činitelů a svým podlým a bezcharakterním jednáním nejen porušil slavnou tradici rodáků žateckých, ale stal se budoucím generacím odstrašujícím příkladem nízkosti a mravní zchátralosti. Jest škoda, že nemohu zde pro nedostatek zpráv podrobně sledovat všechny vlivy, které nalomily jeho povahu a které tohoto bystrého a talentovaného člověka dovedly až k opovržení současníků a konečně k vymítnutí z království."
Štěpánek ve svém článku rozebírá nejen Caherovy názorové změny, ale zmiňuje i další morální poklesky. Např. žalobu na Caheru z roku 1526, kdy si na něj stěžoval zlatník Šimon z Tišnova, že mu nezaplatil za stříbrné číše. Rektor univerzity měl Caheru odsoudit, ten ale prostě odnesl knihu a rozsudek z ní vyřízl. Jisté je jedno, o své přežití se tento rodilý Žatečan skutečně postarat uměl.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
