Žatecký purkmistr Joseph Hoffmann se narodil roku 1780 jako syn rolníka v Lindenau (dnes Lipienica) v tehdejším Rakouském Slezsku (dnes Dolní Slezsko v Polsku). Vesnice Lindenau patřila do roku 1810 k cisterciáckému klášternímu panství Grüssau (česky Křesobor).
Do úřadu žateckého purkmistra byl jmenován po oblíbeném Wenzelu Kopřiwovi 29. srpna 1828. Předtím byl městským radou (od 23. května 1828). I on byl do úřadu uveden s velkou slávou, místní uspořádali recepci (24. října) za účasti úředníků i štábu 1. regimentu hulánů, který měl ve městě posádku. Město vedl v letech 1828–1840 jako třetí královský purkmistr. Žatec měl tehdy dle městského historika A. Seiferta 622 domů a 4 907 obyvatel.
Hoffman žil v době relativně klidné, která městu skýtala možnost rozvíjet se i bavit. A také se prezentovat navenek. Pokračovalo „okrášlování" z doby starosty Kopřiwy. Nový park pod hradbami na západní straně (tehdy Schönausche Anlagen) byl prezentován i návštěvám z rodu Habsburků.
Právě do doby tohoto purkmistra spadají dvě návštěvy korunovaných hlav v Žatci. V srpnu 1833 navštívil Žatec rakouský císař František I. s manželkou Carolinou. Císař nocoval v domě č.p. 136 na dnešním Hošťálkově náměstí, které neslo od jeho návštěvy až do doby první republiky název Františkovo. V připraveném programu nechyběl slavnostní průvod, přehlídky a bohoslužba. Zaujal zejména chmelový tanec v podání místních dívek. František si nenechal ujít ani návštěvu nové Seidenköhlovy továrny na hřebíky, která vznikla před rokem 1830. Dle Seiferta měl podíl v továrně v Maria Zell, která tam dodala některé stroje, o čemž mluvil s majitelem. Viděl i nový řetězový most, který spolufinancoval stát, (staré) gymnázium a novou budovu ostrostřeleckého spolku Střelnici. Zde si také po jistém zdráhání vystřelil na terč. Jak očekával, trefil jen jeho okraj.
Když se věnoval vojenské přehlídce, císařovna navštívila městskou školu. Zajímala se zejména o vzdělávání dívek, prohlédla si jejich ruční práce a sledovala výuku náboženství. Sama nadiktovala několik vět, aby zjistila, jak dívky ovládají gramatiku.
František I. se zapsal se do pamětní knihy na radnici a na Střelnici. V případě radniční knihy šlo o památnou knihu ze 14. století pamatující ještě Jana ze Žatce, což panovník údajně komentoval s tím, že v Plzni mají podobně starou. Odpověď purkmistra bohužel dochována není. Purkmistrovi se také dostalo poklony, když císař označil Žatec za čisté město, kde se také hezky staví.
Cesta Františka I. po Čechách byla navíc zachycena na dobových rytinách a vydána knižně (Denkbuch über die Anwesenheit Ihrer K.K. Majestät Franz der Ersten und Caroline Auguste in Böhmen im Jahre 1833. Mit 81 litographischen Blättern. Prag 1836.) Ze Žatce byla vybrána scéna s chmelovým tancem. Díky tomuto zobrazení se tanec mohl stát inspirací pro podobné vystoupení připravené pro vévodu Karla Habsburka (posledního českého krále) roku 1910 na hlavním žateckém náměstí.
K panovnickým návštěvám viz také publikace: Korunované hlavy v Žatci (2019)
Nadšený starosta Hoffmann poté prosadil, aby byl objednán v Praze velký drahý obraz Františka I. od známého malíře Antonína Machka, který město nechalo vystavit roku 1834 na radnici. Františkova návštěva se nadlouho stala nejznámější a nejvíce připomínanou panovnickou návštěvou ve městě. V muzejních sbírkách je rovněž uloženo brko se speciální stříbrnou násadou a nápisem: „Mit dieser Feder schrieb am 6-tem August 1833 Seine Majestaet Franz I." („Tímto perem psalo 6. srpna jeho veličenstvo František I.") Může se jednat o brko z radnice, ale také ze Střelnice. A. Seifert totiž v historkách o Františkovi zmínil, že mu na Střelnici dali zvláštní „stříbrné" brko, které ho zaujalo.
Františkův nástupce Ferdinand V. Dobrotivý s manželkou město navštívil roku 1835. Byl pro ně připraven obdobný program včetně chmelového tance. Nocovali i ve stejném domě. Císařovna se navíc vydala na procházku do nového parku pod hradbami.
20. července 1837 projížděl městem kancléř Klemens Wenzel Lothar von Metternich, pro kterého bylo připraveno rovněž slavnostní uvítání.
Z dalších velkých slavností se připomíná svěcení praporu ostrostřelců 14. dubna 1839 za účasti členů tohoto spolku z okolních měst. Mezi patronkami nového praporu byla i purkmistrova manželka Johanna. Slavnost byla zachycena na dobovém zobrazení.
Roku 1839 také začaly v Žatci vycházet první noviny - Allgemeiner Anzeiger der k. Kreisstadt Saaz.
Konec purkmistra Hoffmanna v Žatci byl ovšem poněkud neslavný. Městský historik A. Seifert zmiňuje, že starosta byl neobyčejně přívětivý a lidský, což se mu nevyplatilo. Při účetní prověrce na radnici byly zjištěny závažné nedostatky, což vedlo k purkmistrově odvolání dvorským dekretem z 4. března 1840. Tehdy bylo propuštěno mnoho radničních úředníků, kteří si kvůli svým nízkým platům přilepšovali obecními penězi. I když bylo dokázáno, že s machinacemi neměl Hoffmann nic společného, byl přeložen k lítosti velké části místních do Hradce Králové. Zde pak byl po 40 letech služby penzionován. Zemřel roku 1870.
Manželkou Josepha Hoffmanna byla Johanna von Friedberg, dcera úředníka z Prahy. Roku 1826 se jim v Žatci narodila dcera Marie Anna.
Po Hoffmanově odvolání se stal krátce zastupujícím purkmistrem v Žatci Josef Adam. Zastupování se protáhlo na pět let (od května 1840 do srpna 1845), než úřady konečně jmenovaly jako dalšího královského purkmistra Franze Jellinka (Gelinka).
Josef Adam byl pražským rodákem, před příchodem do Žatce byl radním v Jičíně. V Žatci se oženil s Electou Wallerevou z Blšan, sestrou žateckého městského lékaře Karla Wallera. Zemřel 10. prosince 1861 jako rada zemského soudu v Písku ve věku 71 let. Městský historik A. Seifert ho ve své knize o Žatci v 19. století (s. 193) označuje podobně jako Hoffmana za velmi přívětivého a milého člověka. Navíc i za zdatného úředníka. A vyjadřuje podiv, proč nebyl jmenován řádným purkmistrem.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
