První dílny, kotelnu a strojovnu čp. 955 si na levém břehu Ohře postavil v letech 1875-1878 Adolf Mendl a vyráběl zde podkování a podkůvky na boty, ale především hřebíky-podkováky pod firmou Saazer Hufnagelfabrik. Podélná hala kovářských dílen se dvěma řadami komínů výhní se nedochovala v původní podobě, patrná je patrová správní budova na jejím východním konci.
Roku 1884 firmu převzali Emilie a Max Mendlovi a vedli ji pod názvem Adolfa Mendla dědicové. Roku 1896 pro ně žatecký stavitel Wilhelm Fuchs navrhnul a z režného zdiva provedl patrovou budovu skladiště výrobků při ulici Jana ze Žatce a také na ulici kolmý přízemní sklad materiálu, přestavěl strojovnu a kotelnu, a roku 1907 na západním konci areálu postavil další patrovou budovu zámečnických dílen. V roce 1911 továrnu zakoupil Hans Mustad, majitel norské firmy Ole Mustad & Son, která existuje dodnes coby největší světový výrobce rybářských háčků. Až do roku 1945 nesl podnik název Žatecká továrna na podkováky Mustad a syn.
Mendlova továrna - pohled od jihu pře řeku Ohři
Přímo naproti Mendelově továrně a při dnešní ulici Jana ze Žatce postavil roku 1887 svoji Žateckou továrnu na výrobu drátů a drátěnek (ale také tažených obuvnických hřebíků a floků) Leopold Bechert. Nové haly továrny na začátku 20. století navrhl a provedl opět Wilhelm Fuchs. Roku 1910 rodina založila akciovou společnost se sídlem ve Vídni, která byla po vzniku ČSR nostrifikována do Žatce pod názvem Bechert & Co., továrna na drátěnky, šrouby a ocelárna, a.s. Zaměstnávala asi 300 lidí, v Praze měla prodejní kancelář Vrut. V roce 1938 Paul Bechert emigroval a za okupace patřila šroubárna düsseldorfskému podnikateli Viktoru E. Fissené.
Po roce 1945 převzala obě továrny národní správa a později byly začleněny jako závody do n.p. Spojené ocelárny Kladno (spolu se třetí žateckou drátovnou Telatko v ulici Svatováclavská). Po různých reorganizacích vznikl z těchto tří závodů samostatný národní podnik Šroubárna Žatec, který se stal jedním z páteřních průmyslových podniků okresu Louny a který produkoval široké spektrum drátů, hřebíků, šroubů a ostatních spojovacích materiálů a to až do roku 2003, kdy podnik skončil v konkurzu a výroba byla zastavena. Dluhy šroubárny tehdy dosáhly asi 67 mil. Kč. O rok později se správce konkurzní podstaty pokusil podnik prodat ve veřejné dražbě, ale nikdo ho nekoupil. Začal se tedy rozprodávat majetek, včetně technologického zařízení. Kalící linku na povrchovou úpravu šroubů koupila šroubárna Turnov, další strojní části šly do Německa a Polska. A tak areál dnes slouží jako sklady a dílny pro menší podnikatele.
