Eduard Elias Glaser

 

Budoucí cestovatel, antropolog a archeolog Eduard Glaser se narodil v rodině židovského zemědělce a potulného obchodníka v Podbořanském Rohozci (Deutsch Rust) v čistě německém prostředí. Jeho rodný dům zde nenajdeme, roku 2017 však byl po něm pojmenován mohutný dub. Jeho otec se jmenoval Salomon, matka Marie (rozená Kohn).

 

Glaser měl čtyři sourozence. Dospělosti se dožili bratři Karl, Alois (Louise) a Sigmund.

 

Blíže k rodokmenu rodiny zde.

 

Glaserovi se brzy přestěhovali nejprve do Stránek u Žatce a později do Žatce, kde si otec otevřel v Obloukové ulici čp. 226 obchod s obilím.

 

Eduard studoval od roku 1868 reálku v Chomutově, studium však musel přerušit, protože se jeho otci nedařilo. Začal pracovat v obchodě, ale nakonec zvítězila touha po vzdělání. Roku 1871 se nechal zapsat na reálku v Praze, kde již studoval medicínu jeho oblíbený bratr Sigmund. Vydělával si kondicemi. Jeho prospěch však nebyl valný, snad proto, že měl na studium nedostatek času. Věnoval se studiu jazyků, na které měl talent. Češtinu však zvládal pouze pasivně. Už na jaře 1873 se vydal ještě jako student pěšky do Paříže, kde si zdokonalil svou francouzštinu. Po návratu do Prahy dokončil reálku a zapsal na pražskou polytechniku. Zajímala ho matematika, astronomie i geodesie. Navštěvoval rovněž kurzy arabštiny na univerzitě. Na další cestu do Paříže se opět pěšky vydal roku 1875. Po návratu úspěšně dostudoval. Následovala roční vojenská služba.

 

Následně se přesunul do Vídně, kde pokračoval ve studiu arabštiny. Roku 1879 pracoval jako asistent na univerzitní hvězdárně ve Währingu. Přitahovala ho neprozkoumaná jižní Arábie. Zejména toužil objevit říši bájné královny ze Sáby, o které hovoří Bible.

 

I proto odmítl nabídky Belgičanů k prozkoumání oblasti povodí Konga i od Emila Holuba. Vydal se do Tunisu, kde se stal vychovatelem v rodině rakouského konzula. Našel tak další příležitost zdokonalit si jazyk a poznat místní zvyky a kulturu. Roku 1882 se přesunul do Egypta, pobýval v Alexandrii, odkud se chtěl vydal do svého vysněného světa, na území dnešního Jemenu. Musel však bojovat nejen s tropickou horečkou, kterou onemocněl hned po vylodění v Hudajdě. Osmanský guvernér Izzet Paša ho odmítl vpustit do pouště, protože turecký sultán cesty cizinců do vnitrozemí zakázal. Glaser se tedy s povolením přesunul do Saná (San'á), kde čekal téměř rok na povolení k cestě. Francouzi mu zatím pozastavili slíbenou finanční podporu pro výzkum. S guvernérem se nakonec spřátelil, ten ho i finančně podporoval. Seznámil se rovněž s místními znalci islámské kultury i šejchy některých kmenů. Roku 1883 souhlasil turecký sultán s jeho cestou do vnitrozemí. Poté, co mu dopravili jeho geodetické přístroje, vydal se nejprve do oblasti jihozápadně od Saná.

 

Oblast zmapoval a popsal a přivezl některé archeologické nálezy zpět do Saná. Roku 1884 se vydal na další cestu. Došel až do Arhábu a Hašídu. Cesta ho vyčerpala fyzicky i finančně. Po návratu do Saná se živil obchodem, cestu domů mu pomohl uhradit guvernér Izzet Paša. Glaser většinu svých sbírek prodal, aby mohl financovat další cestu. Roku 1885 se opět vydal ze Saná na další výpravu. Přes Zafár se dostal až k ruinám bývalé metropole Himjárské říše. Cestoval až k Adenu. Sbíral nápisy a rukopisy, které později zakoupilo např. Britské muzeum. Zajímal ho také život beduínů, kupoval jejich šperky i mince. Další výprava následovala roku 1887, vylodil se v Adenu, odkud pokračoval k Saná a dále k pouštnímu městu Marib, které bývalo centrem Sabejské říše.

 

Traduje se, že se při cestě do města Marib roku 1888 přestrojil za beduína a vystupoval jako Kadi Husejn ben Abdallah el Biraki essajah. Poslední dvě slova znamenají „cestovatel z Prahy." Když se ho místní ptali, kde je Praha, tvrdil jim Glaser, že je to ostrov plný muslimů uprostřed moře. Byla to běžná lest, kterou kvůli bezpečí používali evropští cestovatelé. Předpokládala však dobrou znalost jazyků i místních zvyků, aby vyšla.

 

Do Evropy se vrátil na podzim 1888. Svoji sbírku opět částečně rozprodal. Podobně jako v případě předchozí cesty stačil i vydat jednu ze svých studií Skizze der Geschichte und Geographie Arabiens vor Muhammed (1890). Následovala čtvrtá expedice s podporou Společnosti pro německou vědu v Praze, zahájená v lednu 1892. V Jemenu mohl zůstat dva roky. Podařilo se mu mj. lokalizovat Katabánskou říši. Sbíral rovněž materiály k místním dialektům.

 

Vyčerpán náročným cestováním i archeologickými sběry se rozhodl usadit. Nepodařilo se mu však najít místo na nějaké univerzitě. Získal pouze čestný doktorát na univerzitě v Greifswaldu roku 1890 a řadu čestných ocenění od dalších institucí.

 

Roku 1895 se přestěhoval do Mnichova, kde publikoval další studie a třídil zápisy a svou numismatickou sbírku. Protože neměl vlastní rodinu, snažil se udržovat styky s příbuznými na Žatecku, dokud mu to dovoloval jeho zdravotní stav. V Žatci žil v domě v ulici Karla IV. čp. 353. Vlastnil zde i pozemky poblíž dnešní Husovy ulice, na kterých hodlal stavět. Své plány však již nestačil uskutečnit.

 

Zemřel ve svém mnichovském bytě v Tereziánské ulici roku 1908 na kornatění cév. Někdy je uváděna také záducha, která ho trápila několik posledních let. Rok předtím se ještě dostal do Turecka do Istanbulu, kde pořádal v muzeu sabejskou sbírku. Píše se také o nabídce další cesty, kterou však Glaser již nebyl schopen zdravotně zvládnout. Byl pohřben na starém židovském hřbitově v Mnichově - Thalkirchen.

 

Glaserovým prasynovcem byl česko-americký vědec Dr. Peter Eduard Glaser, který spolupracoval i s NASA. Narodil se roku 1923 v Žatci. Rodina opustila město před druhou světovou válkou. Jeho koníčkem byla rovněž archeologie jižní Arábie. Zemřel roku 2014.