DOBA ŘÍMSKÁ (35/25 př. n. l. – 380/400 n. l.)
První příchozí vlna nejstaršího germánského osídlení zastihla náš region patrně už značně vylidněný. Podstatná část Keltů emigrovala již dříve na území dnešního Rakouska. Čechy se zbytky původního obyvatelstva tak mohly být na sklonku posledního století př. n. l. obsazeny pravděpodobně nenásilnou cestou. Začaly se psát dějiny tzv. doby římské (asi 35/25 př. n. l. až 380/400 n. l.), týkající se u nás barbarského (germánského) obyvatelstva, žijícího v oblastech na sever od hranic římské říše.
Tato první kolonizační vlna s typickou keramikou tzv. plaňanských pohárů zanechala na Žatecku početné stopyjak v podobě sídlišť tak i pohřebišť. Jednou z tehdy založených osad s početnými doklady zejména hutnění železa byly Kyjice. Výroba železa zde trvala až do 2. století. O něco později vznikla další osada v Kadani-Jezerce se železářskými a vyhřívacími pecemi i milíři. Hutníci a zpracovatelé zde pobývali převážně v 1. polovině 1. století. Výjimečným nálezem odtud je římský bronzový prsten se skleněnou gemou zobrazující čtyřspřeží. Dokladem zvláštních kultovních praktik může být obětní jáma se třemi plaňanskými pohárya kostmi kohouta, objevená v Dobříčanech u Žatce. Zlomky podobných pohárů dokládají i tehdy využití strategického návrší Rubína u Dolánek na Podbořansku. O mimořádném významu tohoto místa patrně po celou starší dobu římskou svědčí další výjimečné nálezy z kopce a jeho okolí, např. kování picích rohů, kostěný hřeben, železná terčovitá spona plátovaná zlatem, zlomky skleněných nádob, skleněné korále či střepy dovezené keramiky, tzv. terry sigillaty. Jinak je osídlení výšinných poloh spíše sporadické – po celou dobu římskou nebyla budována opevněná hradiště. Rovněž v Soběsukách vystřídali germánští kolonizátoři s plaňanskými poháry původní keltské obyvatelstvo. Po celou starší dobu římskou pak i toto místo nezůstalo liduprázdné.
V hospodářství obecně došlo od počátků germánského osídlení k opuštění již dříve známých technologií a posunu zpět. Přestala se vyrábět nadlouho keramika na hrnčířském kruhu, zapomenuta byla technika mletí obilnin na rotačních žernovech a opět se objevují pouze primitivní drtidla zrna. Není dochováno téměř žádné zemědělské nářadí, typické v předchozí době laténské. Široce se uplatnily pouze obory mající vztah k potřebám bojovnické vrstvy – zejména železářství pro výrobu zbraní a slévačství barevných kovů k zhotovování šperků.
Po celou dobu římskou se pohřbívala převážně spálená těla, známy jsou ovšem i nepočetné kostrové hroby. To svědčí o nesourodé skladbě tehdejšího obyvatelstva či různých rodových zvycích. Největší pohřebiště bylo objeveno v Tvršicích u Žatce, odkud je známo přes třicet žárových hrobů. Ukládaní zemřelých zde začalo již s nejstarší kolonizací lidem s plaňanskými poháry, převaha hrobů pochází ze starší doby římské (2. polovina 1. stol. až 2. stol.) a komunita sídliště, které bylo objeveno asi 300 metrů odtud, využívala nekropoli až do 3. století. Jiný hrobový nález s krátkým římským mečem, zlomkem bronzové nádoby a sponou porýnského původu asi z 1. pol. 1. století je znám z Hradiště. Sídliště a další pohřby z téhož období – jeden kostrový a několik žárových – pocházejí ze Siřemi.
Velmi brzy po první invazní vlně Germánů přišlo v letech 9 až 6 př. n. l. nové germánské obyvatelstvo, totožné patrně s Markomany a zůstalo zde prakticky až do počátků doby stěhování národů. Kromě neúspěšného pokusu o vytvoření státního útvaru v prvních desetiletích nového letopočtu, známého jako Marobudova říše, vstoupili Markomané do historického povědomí ještě výrazně v období tzv. markomanských válek v letech 166 – 180. Obě významné události jsou dobře dokumentovány i archeologickými prameny. V době Marobudovy říše dokládají importy čilé obchodní styky a intenzivní dovoz římského zboží. Kostrový hrob s bronzovým kováním picího rohu a sponou z této doby byl nalezen např. v Liběšovicích na Podbořansku. Z téže lokality je znám i o něco mladší žárový hrob bojovníka s mečem, kopím, bronzovými sponami, opaskovou přezkou a břitvou.
Z celého období starší doby římské je k dispozici početný fond nálezů jak ze sídlišť tak i z hrobů. Pokračovalo např. intenzívní zpracování železa v již výše zmíněných Kyjicích. Obdobně i v Březně u Chomutova byly prozkoumány „železárny" s bateriemi hutnických pecí. Několik desítek obytných objektů bylo prozkoumáno v Soběsukách – zdejší sídliště však mělo tehdy spíše zemědělský charakter. Nálezy v jednom z domů prozrazují, že zde byla umístěna tkalcovna příze. Patrně v období markomanských válek se dostala na naše území unikátní římská bronzová nádoba s rostlinným motivem na povrchu vytvořeným z emailové hmoty. Výrobek některé dílny v Porýní byl nalezen za neznámých okolností v Nehasicích u Žatce. Pohřebiště starší doby římské reprezentuje např. hrob se spálenými ostatky a součástkami picí soupravy (cedníkem a naběračkou) z Liběšovic z 2. století. Rozsáhlejší pohřebiště s hroby od sklonku posledního stol. př. n. l. až do počátku mladší doby římské je známo z Lomazic. Dnes je toto místo zaplaveno vodami Nechranické přehrady. Za zmínku odtud stojí hrob bojovníka s mečem, dvěma kopími, částmi štítu a dalšími předměty, uložený v bronzovém vědru. Z území samotného Žatce je nálezů z doby římské relativně velmi málo. Především jsou to jednotlivé římské mince. Již v r. 1566 byl v poloze Peklo nalezen údajně poklad s mincemi císařů Hadriana (69 - 79) a Vespasiana (117 - 138). Další dvě mince, ražba Marca Aurelia z r. 171 a denár Antonina Pia (138 - 161) pocházejí z žateckého Podměstí. Samotná ostrožna v Žatci, jak se zdá, nebyla téměř po celou dobu římskou obydlena a v sídelní struktuře regionu nehrála žádnou podstatnou roli. Teprve na sklonku doby římské či v době stěhování národů zde vnikl sídlištní objekt nalezený na Chelčického náměstí archeologem P. Čechem.
Z doby po markomanských válkách (cca 3. a 4. století) neznáme v našem regionu již zdaleka tak velký počet sídlišť, zato však se vedle běžných pohřebišť objevují bohatě vybavené hrobky příslušníků společenské elity. Svědčí to o značném rozkladu rodové společnosti a vzniku nových vztahů založených na moci významných předáků a bojovníků, obklopujících se jim podřízenými klienty. Zjevné jsou úzké kontakty Žatecka se středním Německem, kde se u sousedních Durynků objevují bohaté knížecí hrobky už na přelomu 3. a 4. století. Pohřby běžné populace v mladší době římské představuje šest žárových hrobů z Holedeče u Žatce. Kremace uložené v popelnicích doprovázely skleněné korále, železné nože, bronzový prsten, zlomky hřebenů, přezka a další předměty. Jinou skupinu obyvatel Žatecka představují kostrové hroby ze Staňkovic. Ten nejbohatší, asi z 2. poloviny 3. století, byl vybaven kruhovými sponami zdobenými stříbrem a zlatem, skleněnými a jantarovými korály a dalšími předměty. Už v 19. století byl u Žatce nalezen jiný kostrový hrob s mincí císaře Gordiana III (238-244), o němž však není nic dalšího známo.
Žárové hroby se ve středním Poohří objevují až do sklonku 4. století, vedle nich pak známe ze Žatecka několik unikátních hrobů kostrových s výbavou, kterou lze označit bez nadsázky za knížecí. V Soběsukách byla okolo r. 300 uložena do prostorné a původně duté vydřevené hrobky žena, topící se i po smrti v přepychu. Tento hrob je považován za nejbohatší své doby v Čechách a poslední odpočinutí zde nalezla osoba, patřící ke špičkám tehdejší společnosti. Podobný hrob byl vyzvednut již r. 1924 na Jánském vršku u Žiželic. Pohřbená žena s významným společenským postavením zemřela někdy kolem r. 350. Žárový způsob pohřbívání ve 2. polovině 4. stol. představuje pohřeb z Bitozevse. V hliněné nádobě obložené kameny se kromě popela zesnulé našla bronzová spona, prsten a skleněné a jantarové součásti náhrdelníku. Konec žárových hřbitovů se dává do souvislosti s odchodem části Markomanů do oblasti Rakouska a Maďarska krátce po r. 396. Náš region vstupuje do tzv. doby stěhování národů, charakterizované masivními přesuny obyvatelstva, jejichž konečným výsledkem bylo osídlení našich zemí Slovany.
Významné lokality: Dobříčany, Soběsuky, Tvršice, Nehasice, Holedeč, Staňkovice, Žiželice
