Purkmistrem s českým jménem byl v 19. století v Žatci kromě známějšího Jellinka (Gelinka) i Wenzel Kopřiwa. Jeho jméno je dokonce často i v německých materiálech psáno s českým háčkem. Byl v pořadí druhým (jmenovaným) královským purkmistrem po J. Hermannovi. Město vedl v letech 1816 až 1828, tedy v relativně klidnějším období po skončení vyčerpávajících válek s Napoleonem. Neměl přímou vazbu na žatecké prostředí. Přesto si zde získal oblibu.
Kopřiwův otec Johann (Jan) pocházel z Nové Paky. Matka Ludmila, rozená Janáčková, byla z Jičína. Kopřiwa působil jako radní v Jaroměři. Zde se také 19. listopadu 1811 oženil s Cecilií Braunovou, dcerou místního měšťana.
V Žatci se v době jeho starostování začaly bořit polorozpadlé hradby, které ztrácely pomalu svoji funkci. Zakládaly se parky a aleje. V Žatci zmizela z příkazu purkmistra roku 1821 hlavní Pražská brána. V letech 1821–22 vznikala Wussinova, dnešní Komenského alej, která byla původně klidnou promenádou s alejí stromů. Pojmenována byla po oblíbeném krajském hejtmanovi.
Roku 1822 byla dokončena nová budova kriminálního soudu (později okresní soud - Bezirksgericht) v dnešní Dvořákově ulici č.p. 24. V přilehlé stavbě ve dvoře byly kanceláře, kaple a dvacet cel (č.p. 1925). Purkmistr stál tehdy z titulu svého úřadu i v čele kriminálního soudu. Skončila tak zvyklost souzení na radnici, kde bylo i vězení. Č.p. 24 se ve své původní podobě dneška nedožilo. Roku 1913 se s ním dle městské kroniky (s. 489) rozloučili její někdejší zaměstnanci. Pro zchátralý stav byla zbořena a postavena nová soudní budova (dnes škola).
Roku 1825 zřídil Kopřiwa nadaci pro nemajetné žatecké studenty.
K rozvoji města přispěla stavba řetězového mostu přes Ohři, v místech dnešního příhradového. Kladení základního kamene 26. června 1826 bylo spojeno s velkou městskou slavností, stejně jako uvedení mostu do provozu 4. října 1827. Stavbu pro město financoval stát v rámci výstavby státních silnic.
Roku 1827 byla v Žatci otevřena nová budova Střelnice velmi agilního místního spolku ostrostřelců. Až do svého zboření roku 2007 byla zároveň jedním z nejvýznamnějších kulturních center, která tradičně navštěvovali čestní hosté, včetně členů panovnického rodu či politiků.
Úloha purkmistra při těchto akcích byla podobná jako dnes. Řečnil, doprovázel čestné hosty, pořádal recepce. Součástí oslav byla vždy i bohoslužba.
V Žatci Kopřiwovi jeho manželka Cecilie porodila tři dcery a dva syny. Roku 1817 se narodila Henrieta Elisabeth Franciska, roku 1819 Cecilie Antonie Elisabeth, roku 1823 Wenzel Anton Eugen, roku 1825 Karl Johann Chrysoft a roku 1827 dcera Maria Antonia Anna.
V květnu 1828 byl Kopřiwa přeložen do Litoměřic, kde se na krátko stal purkmistrem. Žatec se ním rozloučil hostinou. Na cestě do nového působiště ho doprovázelo čtrnáct kočárů s místní honorací, které dojely až do Libčevsi. Již roku 1829 byl Kopřiwa přeložen do Olomouce, kde se stal opět purkmistrem. Zde také ve věku pouhých 57 let 21. prosince 1838 zemřel.
Žatec mu vyjádřil svůj vděk 21. prosince 1829, kdy byl jmenován čestným občanem. Známe i jeho podobu díky portrétu, který je dnes vystaven v pobočce muzea v Křížově vile. Na obraze jsou uvedeny v latině i základní životopisné údaje. Obraz původně patřil do radniční galerie starostů. Černobílá verze obrazu byla používána v tisku, např. v knize Adolfa Seiferta o Žatci v 19. století.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
