Proslulou žateckou lahůdkou byl v předminulém století chmelový salát. Pochutnával si na něm např. i slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832), který dle městské kroniky projížděl městem roku 1810 a dvakrát také roku 1812. Dvakrát směřoval do Karlových Varů a potřetí se z nich vracel. Chmelový salát mu servírovali jako přílohu k pečenému kuřeti v hostinci na žateckém náměstí. Goethe, který ocenil Žatec jako „vskutku pěkné město", si navíc odvážel salát ve džbáncích také s sebou. Literatura uvádí, že si ho vybral také jako překvapení pro svoji známou z Karlových Varů. Pochvaloval si samozřejmě i žatecké pivo. Byl totiž ve městě v době, kdy pivovar slavil desáté výročí svého založení. Německy psaná městská kronika uvádí, že Goethe měl ve městě i svoji pamětní desku, která byla odhalena roku 1932 u příležitosti jeho stého výročí úmrtí. Zmizela po druhé světové válce, jako velká část připomínek německé kultury. I proto se později na Goethovy průjezdy městem zapomnělo.A slavný chmelový salát? Jak ho přesně v Žatci dělali, nevíme. Víme však, jak se chmel v kuchyni již od středověku používal. Zapomeňte ovšem na chmelové hlávky! Kuchyňské využití měly mladé chmelové výhonky (nazývané podobně jako u chřestu pazouchy nebo pazoušky). Ty se vyrývaly ze země ještě než se dostaly na povrch. Jedly se se solí, pepřem, octem s cukrem a olejem. V salátu se daly kombinovat např. s kapustovými poupátky. Výhonky bylo třeba nejdříve povařit ve slavné vodě. Salát se podával, jak už víme z Goethovy návštěvy, s pečeným masem.
Výhonky se ale mohly připravit také jako chřest. Našly bychom je jako vybranou lahůdku i na stolech šlechticů. I dnes se mladé chmelové výhonky občas používají v kuchyni, říká se jim také chmelový chřest. Dají se nakládat, nebo nasekat do polévky.
(PhDr.Milada Krausová, Ph.D.)
