Karl Petrowitz

Karl Petrowitz byl žateckým starostu v době Bachovského absolutismu, konkrétně v letech 1850-1855. Pocházel ze známé žatecké patricijské rodiny.

 

Do politiky se zapojil v revolučním roce 1848. Petrowitz byl německým liberálem (ústavní strana), nebyla mu ale proti mysli ani myšlenka připojení Rakouska k Německu. 13. června byl zvolen za Žatec do vídeňského sněmu, který měl připravovat ústavu (konstituci). Nepokoje v ulicích Prahy a Vídně však jednání sněmu ve Vídni znemožnily. Část německých okresů navíc protestovala proti, podle jejich názoru nedostatečnému, zastoupení. 8. července byl zvolen do sněmu za Žatec vynikající řečník, lékař Ludwig von Löhner z Vídně. Sněm se kvůli revolučním nepokojům přesunul nakonec z Vídně do Kroměříže. Nový císař František Josef ho nechal na jaře 1849 rozehnat.

 

V roce 1848 je Petrowitzovo jméno zmiňováno rovněž v souvislosti se sbratřovacím shromážděním českých Němců a Sasů, které se konalo 18. června 1848 v Ústí nad Labem, kam byl rovněž delegován. Zúčastnil se i dalších podobných akcí v pohraničí, propagujících připojení k Německu.

 

20. března 1850 byl Petrowitz zvolen v Žatci starostou po Franzi Jellinkovi (Gelinkovi), kterého část místních v úřadu nerada viděla pro jeho slovanský původ a názory požadující zrovnoprávnění Čechů a Němců. Důvodem změny byla ale i změna celého systému řízení měst. Zatímco Jellinek byl jako královský purkmistr jmenován, Petrowitz byl dle nového pořádku zvolen.

 

Celá městská rada byla doplněna až 10. září 1850. První zasedání 22. září bylo spojeno s celoměstskou oslavou, jejíž součástí byl průvod s pochodněmi a serenádou, ranním vojenským budíčkem, bohoslužbou pro úředníky i důstojníky ze žatecké posádky. Před kostelem pak defilovali ostrostřelci a Národní garda. Rakouské státní úřady si pojistily věrnost samospráv měst přísahou věrnosti císaři (1852).

 

Roku 1850 postihla město Žatec epidemie cholery. Nemoc se objevovala již na jaře, doslova řádila v červenci, srpnu a září. Zemřelo 133 obyvatel za necelé tři měsíce. Cholerový špitál byl zřízen narychlo v č.p. 626 vedle mlýna v Dolních Mlynářích. Zde zemřelí se pohřbívali do hromadného hrobu u sv. Jana Křtitele. Zmiňuje se rovněž, že v souvislosti s touto epidemií byla vyčerpána kapacita hřbitova u sv. Prokopa, stejně jako kapacita nedalekého hřbitova u sv. Václava. Oba hřbitovy byly proto následně uzavřeny a po čase zrušeny. Nedaleko toho „prokopského" vznikl nový, nazývaný pro orientaci Sv. Prokop II. Nacházel se na cestě k dnešnímu nádraží Žatec - západ (mezi ulicemi J. Herbena a K. R. Ungara). A město začalo uvažovat, kde zřídit nový velký hřbitov.

 

I přes Bachovský absolutismus žila města s převahou německých obyvatel v 50. letech 19. století svým obvyklým životem, ke kterému patřily oblíbené slavnosti za účasti početných místních spolků. V oblibě bylo např. svěcení spolkových praporů. Každý prapor měl svou kmotru. Stuhy vyšívaly a přivěšovaly na ně další významné dámy a dívky. 15. června 1851 se tak Žatec bavil u slavnosti svěcení praporu žatecké Národní gardy. Kmotrou byla manželka starosty Emilie Petrowitzová a manželka okresního hejtmana Wilhelmina Tietzeová. Proběhla slavností přehlídka, které se zúčastnily i gardy z dalších měst, pro honoraci bylo připraveno pohoštění U zlatého anděla a večer divadelní představení.

 

V Regionálním muzeum K. A. Polánka v Žatci se uchoval prapor německého hudebního spolku ozdobený lyrou. Mezi stuhami ze slavnosti svěcení praporu v červnu 1854 je i jedna od Emilie Petrowitzové.

 

Na jaře 1851 začala stavba nové školy v Bezděkově, na kterou přispěla žatecká obec. Škola byla otevřena 20. listopadu 1851, posvětil ji páter Norbert Oswald, mezi čestnými hosty a řečníky nechyběl starosta Petrowitz. Roku 1852 byla dokončena oprava sloupu Nejsvětější trojice na náměstí.

 

Za Petrowitzova starostování roku 1852 byl jmenován čestným občanem města výše jmenovaný P. N. Oswald (1801–1868); diplom mu předala delegace vedená starostou. Oswald následně využil své popularity u císařského dvora, získané díky návštěvám příslušníků habsburské dynastie v Žatci (1833, 1835 a 1847). Město ho totiž roku 1852 poslalo žádat do Vídně, aby Žatec zůstal při chystané reorganizaci i nadále krajským městem. Po kladné odpovědi jel do Vídně znovu, tentokrát s děkovným dopisem. Zmíněná reorganizace byla dokončena roku 1854.

 

1. listopadu 1855 se starosta Petrowitz vzdal úřadu. Nahradil ho první radní Theodor von Schönfeld. Městský historik A. Seifert byl ve zprávách o Petrowitzovi věcný a stručný. Poněkud nezvykle nám však zanechal popis jeho vzhledu. V knize o Žatci v 19. století (s. 414) napsal, že starosta Petrowitz byl střední postavy, brunet, bezvousý. Jeho vzhled prý připomínal Napoleona. Zaznamenal také, že Petrowitz zemřel na následky mrtvice 9. září 1869 ve svém domě č.p. 158 ve věku 60 let, což potvrzuje také matriční záznam.

 

Pohřben byl na žateckém hřbitově v rodinné hrobce. Dnes z ní zůstal jen malý náhrobní kámen. Nová hrobka rodiny vznikla roku 1914 (architekt Wilhelm Frietsch). Petrowitzova manželka Emilie roz. Castle de Molineur zemřela ve věku 55 let již 29. června 1867. Z manželství se narodily děti Marie Katharina (nar. 1836), Karl Johann Rudolf (1841), Rudolf Franz Anton (1844) a Emilie Josefa Theresia (1849). Potomci starosty Petrowitze drželi dům č.p.158 na východní straně náměstí i za první republiky. Jeho tehdejší podoba čelní fasády však neodpovídá dnešnímu vzhledu.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.