Kněžská brána byla jako protějšek Pražské (jinak též Horní brány) nazývána rovněž branou Dolní, podle blízkého farního kostela však také branou Blahoslavené Panny Marie. Název Kněžská není spolehlivě vysvětlen, ale nejspíše souvisí s blízkostí farního kostela. Brána je průjezdní třípatrovou věží nepravidelného půdorysu, který je ovlivněn její situací v terénu a hlavní hradbě. Věž totiž nebyla v hradbě zasazena souměrně, ale vzhledem k šikmé trase přístupové cesty od Ohře zaujala pozici nakoso. Oblouku cesty bylo mírným zalomením uzpůsobeno i městské průčelí brány. Charakteristickým znakem hlavního průčelí brány je vysoká lomená vpadlina, v jejíchž postranních drážkách se vytahovala a spouštěla okovaná mříž, tzv. hřeben. Účinnost hřebenu znásobovala ještě dvoukřídlá vrata, umístěná za tímto portálem. Do prvního patra se nevstupovalo jako obvykle z ochozu hradby, ale vzhledem k uvedenému natočení brány pomocí kamenného schodiště, zabudovaného do průčelí na městské straně. Z tohoto podlaží, jehož dveře zajišťovala zasouvací závora, bylo možno otvorem v klenbě pozorovat dění v průjezdu a zároveň se zde obsluhoval kladkový mechanismus, umožňující pohyb hřebene. Stálou službu ostrahy brány usnadňoval prevet – arkýřový záchod, který vystupoval z jižního průčelí brány v úrovni druhého patra. Věž brány vrcholila dlátkovou střechou, lemovanou otevřeným ochozem. V průjezdu brány se dochoval trám pro upevnění vrat, vyhotovený podle dendrochronologického průzkumu z dubu pokáceného na přelomu let 1358 - 1359. Protože není pravděpodobné pozdější osazení tohoto trámu do starší stavby, je velmi reálný její vznik až po tomto datu, nejspíše kolem roku či nedlouho po roce 1360. Dnešní fasáda kopíruje vzhled stavby z let 1899 – 1906. Oslavný text na vnitřní straně brány napsal v latině dvorní básník císaře Rudolfa II. Karolides z Karlsperka.
Na vnitřní straně Kněžské brány směrem k děkanskému kostelu je umístěn oslavný latinský nápis, jehož autorem je dvorní básník císaře Rudolfa II. Georg Carolides z Carlsbergu.
Žača, alias inter Czechi felicior urbes,
Tot, sine claude tua, hostiles experta tumultus
Omni invicta tuis sta florida turribus aevo,
Et stabis florens, dum Jovae immobile Verbum
Grata tuas intra fidenti pectore Portas
Pro Munimento vitaeque urbisque tenebis.
Žatci, ty šťastnější jsi nad všechna Čechie města.
Kolik již bez újmy své přestál jsi nepřátel bouří!
Na věky vítězně stůj a rozkvétej dál ve svých věžích.
Rozkvět tvůj potrvá tenkrát, když k ochraně města a žití
Trvale ve svých zdech a v hlubině věrného srdce
S vděčností, láskou a díky dál budeš ctít slovo Boží.
(český překlad Jana Mareše z r. 2003)
