Víra a náboženství

Již od raného středověku byl Žatec významným církevním centrem. Ve středověkém městě a jeho předměstích se nacházelo na patnáct kostelů. Hlavním farním kostelem byl chrám Nanebevzetí Panny Marie. Ve 14. století stál ve městě minoritský klášter, sídlo zde mělo arcijáhenství i děkansví a působila zde také latinská městská škola se silným církevním vlivem. Přítomnost školy zajistila nejen přísun vzdělanosti a informací, ale i šíření kritických myšlenek o církvi (např. kázání Konráda Waldhausera v Žatci v r. 1365 nebo návštěva M. Jana Husa pravědodobně kolem r. 1412). Na počátku 15. století se Žatec stal významným centrem husitského hnutí a byl považován za jedno z pěti měst, které měly být uchráněny od apokalypsy. Radikální hnutí postupně  přerůstalo v násilné akce, které vyvrcholily po smrti krále Václava zpustošením žateckého  minoritského kláštera. Roku 1421 stanula proti Žatci druhá křížová výprava, s jejímiž vojsky svedli žatečtí vítěznou bitvu. Při obraně města byla opevněna a hájena i předměstí, což do té doby nebylo obvyklé. Po porážce husitského hnutí se Žatec postupně přiklonil zpět ke katolicismu. Hlavním kostelem v Žatci zůstal děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, kde se prováděla většina církevních obřadů.  Ostatní (filiální) kostely sloužily pouze jako hřbitovní a postupně přestaly plnit z důvodu nedostatku místa svoji funkci. Nový centrální městský hřbitov začal fungovat roku 1866. V poslední čtvrtině vznikl v blízkosti tzv. Červené brány klášterní komplex kapucínů a na samém sklonku 19. století byl zbudován evangelický církevní okrsek na jihozápadním okraji města. Kromě katolických bylo možno v Žatci navštívit také svatostánky jiných náboženských skupin. Do druhé světové války žilo ve městě množství obyvatel židovského vyznání. Ti si pro své náboženské obřady vystavěli v roce 1872 majestátní synagogu, která byla o tzv.  Křišťálové noci  z 9.  na 10. listopad 1938 vypálena a poté již nikdy nesloužila svému účelu.