Žatecký rodák Anton Karl Gnirs se stal významným německy píšícím historikem umění a archeologem. Jeho podrobný životopis či soupis jeho rozsáhlého díla najdete nejen v řadě odborných slovníků, ale i na wikipedii, té české i německé. Jeho životopis nechybí ani na stránkách Archeologického ústavu AV ČR.
Bohatou obrazovou dokumentaci z jeho výzkumů u nás i v cizině si můžete prohlédnout na adrese.
V Žatci se narodil a žil jen krátce, ani ve své pozdější odborné činnosti a výzkumech se zdejšímu regionu výrazně nevěnoval. Přesto stojí jeho osobnost v naší regionální encyklopedii na připomenutí.
Narodil se v domě na dnešní třídě Obránců míru v č.p. 638 (dnes Dům dětí a mládeže) jak dosvědčuje záznam v matrice.
Jeho otec Anton byl ředitelem Severozápadočeské uhelné akciové společnosti v Chomutově. Matka se jmenovala Mathilde, roz. Schwarzbachová. Brzy se přestěhovali do Chomutova, kde Anton studoval na gymnáziu. Maturoval roku 1893.
Následovalo studium germanistiky, zeměpisu a dějepisu na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Později se rozhodl pro specializaci dějiny umění, klasické dějiny a archeologie. Roku 1898 publikoval svoji první vědeckou studii. V roce 1899 složil zkoušku učitelské způsobilosti. Začínal jako suplent v Plzni na vyšší reálce a na zdejší průmyslové škole.
Od roku 1899 učil jako prozatímní (o rok později řádný) profesor na rakousko-uherské vojenské námořní reálné škole v Pule (dnes Chorvatsko). Od roku 1901 byl členem Rakouského archeologického institutu ve Vídni.
V roce 1902 byl jmenován konzervátorem Centrální komise pro umění a památkovou péči pro Istrii. Roku 1903 promoval na doktora v Praze. Podnikl studijní cestu po Itálii, Řecku a Malé Asii.
Následující léta vedl archeologický výzkum v Pule a na ostrově Brioni/ Brijuni. Působil jako pedagog v Pule a Gorici (dnes Slovinsko). Roku 1909 dostal stálou vědeckou dovolenou, aby se mohl věnovat vědeckým výzkumům. V letech 1915–18 měl na starosti památkovou péči rovněž v Kraňsku (část dnešního Slovinska) a Korutanech. Za první světové války byl oficiálně i příslušníkem c. a k. námořnictva, po válce zasedal v komisi pro příměří. Za války se snažil zachraňovat cenné památky, zejména historické zvony.
Po konci Rakouska-Uherska se vrátil nejprve na Chomutovsko. Již roku 1917 se oženil s Margaretou Steinovou, dcerou Hugona Steina z Anna-Hofu u Chomutova. Roku 1918 se jim v Chomutově narodila dcera Anna. V nové republice se musel prosazovat znovu. V Chomutově nezískal místo, ale uspěl v Lokti. Zde učil na místní reálce, přispěl k založení knihovny roku 1921 a od roku 1923 vedl zdejší městské muzeum a archiv.
Podařilo se mu rovněž vrátit k archeologickým výzkumům, opět dostal dlouhodobou dovolenou, roku 1925 se stal státním konzervátorem pro antické památky a pohraniční oblasti. Vedl několik výzkumů na významných archeologických lokalitách, např. ve Slatině ve 20. letech, 1929–1930 Žírovicích u Františkových Lázní, 1927–1928 na jižní Moravě (Mušov) a na Slovensku (Stupava), ve třicátých letech pak na císařské falci (hradě) v Chebu. Výzkum v Mušově (doba římská) podporoval i prezident Masaryk, dochovala se i fotografie z návštěvy Masaryka v Mušově z 22. 6. 1928. Gnirs v Mušově odkryl základy dvou domů, jednu obytnou budovu a římské lázně. Dnes je Mušov vyhledávanou turistickou lokalitou.
Gnirs zemřel v prosinci roku 1933 v Lokti. Pohřben byl do hrobu rodiny Steinů v Chomutově, roku 1935 ozdobil jeho hrob pískovcový náhrobek z dílny sochaře Willyho Russe z Krásna s láskyplným věnováním od jeho ženy a dcery. Náhrobek je dnes památkově chráněn.
Jeho rodiště Žatec nezaznamenalo jeho úmrtí v městské kronice jako u jiných slavných rodáků. Buď se na jeho žatecký původ zapomnělo, nebo autorovi přišel málo nacionalistický. Tohoto památkáře a archeologa skutečně příliš nezajímaly národnostní spory mezi Čechy a Němci, na rozdíl od řady jeho současníků. A to poznal při svých studiích Prahu právě v době největších rozbrojů mezi Čechy a Němci v 19. století (90. léta). Rakousko-Uhersko ocenilo Gnirse rytířským křížem Františka Josefa I., získal i rytířský kříž Saského království a roku 1916 titul vládního rady.
Z Gnirsova velmi rozsáhlého odborného díla se u nás můžeme setkat zejména s jeho soupisy památek, které vznikaly za Rakouska-Uherska a později v době první republiky. Zaměřil se na Loketsko, okolí Teplé, Mariánských Lázní a Karlovarsko. Některým objektům a regionálním tématům věnoval i další publikace a články (hrad Loket, Bečov, porcelánky, lázeňství...). Sbíral rovněž pověsti na Loketsku a Karlovarsku. A samozřejmě prezentoval i výsledky svých archeologických výzkumů.
Některé jeho práce vydávala i jeho dcera Anna Gnirs (10. dubna 1918 Chomutov – 20. března 1998 Königswinter, Německo) v Německu. Byla historičkou umění. V Lokti mají dnes oba pamětní desku z roku 2002 u vyhlídky Vzpomínka. Podle jeho životopisu na stránkách Historického ústavu napsal na sto šedesát knih a článků.
Jeho působení bylo věnováno několik odborných konferencí a seminářů, další se chystají na výroční rok jeho narození i úmrtí 2023.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.