Dne 8. května 1945 za ranního svítání došlo na státní silnici z Chomutova do Prahy u Žatce k bitvě, ve které byla zničena podstatná část štábu německé armádní skupiny Mitte (Střed), které velel polní maršál Ferdinand Schörner.
Od Krušných hor totiž postupovala na Prahu 4. gardová tanková armáda pod vedením generálplukovníka Dmitrije Daniloviče Leljušenka a u Žatce její jednotky natrefily na přední sled části Schörnerova štábu, který rozprášily.
Dosud nevyřešenou okolností však zůstává, kde se tehdy velitel skupiny armád Mitte nalézal, neboť informace o jeho pobytu či přesunech dne 8. května 1945 jsou zamlžené a protichůdné. Otázkou je, zda-li Schörner byl při výše zmíněném střetnutí u Žatce či zda-li ještě meškal ve Velichovkách u Jaroměře, kde bylo dřívější sídlo štábu a kam za ním měla přijet 8. května 1945 kolem půl desáté dopoledne americká mise s Dönitzovým zmocněncem, aby mu oznámila, že Německo podepsalo 7. května 1945 v Remeši kapitulaci. Panují důvodné pochybnosti, že by se Schörner jednání s Američany, které skončilo okolo 11. hodiny, osobně zúčastnil. Zbytek štábu, který se evakuoval hned po jednání směrem na Hořice a Jičín, byl totiž rozbit u Ostroměře. Nezdá se, že by sám Schörner mohl uprchnout a pak se dostat až na žatecké letiště, které muselo být v té době již v moci Rudé armády.
Jisté je, že část Schörnerova štábu se stáhla již 7. května západním směrem a zřejmě to byla ona část, která měla dojít do Žatce, kde mělo být nové sídlo štábu skupiny armád Mitte a byla u Žatce nakonec rozdrcena. Rovněž je jisté, že Schörner ze žateckého letiště odletěl letounem Fi 156 Storch (Čáp) a podařilo se mu dostat z nově osvobozeného území do Rakouska. Zdá se tedy být nejpravděpodobnější, že ve Velichovkách jednali Američané pouze s jeho zástupci.
Jeho další Schörnerův osud byl neméně dramatický. V Tyrolsku byl 17. května 1945 zadržen Američany, kteří ho po několika dnech výslechů předali Sovětům. V Sovětském svazu byl v roce 1952 odsouzen k 25 letům nucené práce, ale již v roce 1955 byl propuštěn nejprve do NDR a následně do SRN, kde byl v roce 1957 za nezákonné popravy údajných dezertérů na konci války odsouzen k čtyřem a půl rokům vězení. Zemřel v roce 1973.
