Pomník Hanse Kudlicha

Kdo byl Hans Kudlich?
Jméno rakouského politika Hanse Kudlicha bylo a je známější v německém jazykovém prostředí. Byl to on, kdo v revolučním roce 1848 navrhl zrušení poddanství a s ním i roboty. Sám vyšel ze selského prostředí. Narodil se v obci Úvalno (německy Lobenstein) v rakouské části Slezska roku 1823. Na svět přišel za vlády rakouského císaře Františka I., v éře neoblíbeného kancléře Metternicha. Pocházel z početné rodiny bohatšího sedláka, který však měl robotní povinnost. Otec Johann chtěl mít ze syna právníka, zbožná matka Marie Eleonora kněze. Hans se nakonec vydal studovat práva do Vídně. Studium nikdy nedokončil, zapojil se však do revolučních událostí roku 1848 a posléze i do politiky. Při rozehnání demonstrace ve vídeňských ulicích byl v březnu 1848 zasažen bajonetem do pravé ruky. Záhy vstoupil do nejvyšší politiky. Ve volebním obvodě Horní Benešov byl ve třetím volebním kole zvolen do ústavodárného říšského sněmu. Bylo mu pouhých 24 let a stal se tak nejmladším členem tohoto parlamentu.

Dne 24. července 1848 podal návrh na zrušení roboty, ve kterém se pravilo: „Nechť říšský sněm prohlásí: od nynějška se ruší poddanské vztahy včetně všech z toho pramenících práv a povinností, s výhradou definice, zdali a jakým způsobem bude poskytnuto odškodnění."

Kudlich nebyl jediným, kdo měl zásluhu na zrušení roboty, sám svůj návrh několikrát přepracoval a upravovali ho i další politici.

7. září 1848 byl zákon přijat a robota zrušena, císař Ferdinand V. podepsal zákon o dva dny později. Dne 24. září 1848 přišlo do Vídně na třicet tisíc sedláků z okolí, kteří v pochodňovém průvodu oslavovali Kudlicha, kterého nazvali „osvoboditelem sedláků."

Tento přídomek mu již zůstal, z jeho jména se postupně stala legenda, ke které přispěly i jeho další dobrodružné osudy. Poněkud rezervovaný postoj měli ke Kudlichovi tradičně Češi, kterým vadil jeho přezíravý postoj ke Slovanům a dobově vyhraněný nacionalismus. Kudlich byl liberálního a antiklerikálního smýšlení, zastával všeněmecké a protihabsburské názory.

Své slávy si Kudlich v Rakousku příliš neužil. V říjnu 1848 vyšli obyvatelé Vídně znovu do ulic, tato fáze revoluce přinesla násilí a výbuch lidového hněvu. Zasedání sněmu se přesunulo z neklidného hlavního města do Kroměříže. Kudlich se do revoluce aktivně zapojil především jako vyjednavač.

V prosinci nastoupil na rakouský trůn nový císař František Josef I. Sněm byl roku 1849 rozehnán, naděje na vydání ústavy tím skončily. Nastalo období bachovského absolutismu.

Kudlich odešel za svým bratrem Josefem Hermannem, který byl poslancem prozatímního německého sněmu ve Frankfurtu. V německé Falci se zapojil do revolučního dění. I odtud však musel uprchnout do Švýcarska. Roku 1853 zde dostudoval svou vysněnou medicínu a oženil se s dcerou svého domácího Luisou. Hned po dokončení studia byl na nátlak rakouského vyslance ze Švýcarska vyhoštěn. Do Rakouska se vrátit nemohl, protože zda byl odsouzen k smrti za pobuřování. Rozsudek byl zrušen až roku 1867. Stejný trest mu hrozil i ve Falci.

Kudlich s manželkou odjeli proto do USA. Zde se Kudlich živil jako lékař. Měl devět dětí. Od roku 1854 žil v Hoboken ve státě New Jersey na řece Hudson, kde pobývala velká německá komunita.

Do Rakouska, vlastně už Rakouska-Uherska, Kudlich mohl přijet až v 70. letech 19. století. Při jeho krátkých návštěvách byl nadšeně vítán v německy hovořících oblastech. Měl tak možnost řečnit i při odhalování některých svých pomníků.

Roku 1888 navštívil severozápadní Čechy. Byl ve Žluticích, vystoupil i při otevření své rozhledny v Tocově. Při odhalení velkého pomníku poblíž Teplic pro něj připravili dvoudenní slavnost. Český tisk se však o něm vyjadřoval dosti pejorativně, například pod titulkem: „Hans Kudlich straší opět v Čechách" (Národní listy 24 .8. 1888). Čechům se nelíbilo, že se z Kudlicha stal nástroj politické agitace německých liberálů. Kudlich sám nezůstal ovšem ve svých četných projevech Čechům nic dlužen. A to ani při své rovněž dvoudenní návštěvě Žatce v říjnu 1888.

Jeho cesta po staré vlasti v tomto roce nebyla totiž zdaleka jen připomínkou 40. výročí zrušení roboty. Oslavy se staly vítanou příležitostí k vyjádření se k tomu, čím žila soudobá společnost. V převážně německém pohraničí to byly především reakce na boj o česko-německá jazyková nařízení, který vygradoval v 90. letech 19. století.

Ač žil Kudlich v Americe, projevoval až do konce svého života zájem o dění ve své staré vlasti. Již poněkud zatrpklý z dalšího historického vývoje, zemřel v USA roku 1917. I zde patřil k uznávaným osobnostem.

Ani v ČSR nebyl Kudlich u místních Němců zapomenut. Roku 1925 byl díky jejich iniciativě popel manželů Kudlichových slavnostně převezen do Československé republiky a uložen v pamětní síni v rozhledně Hanse Kudlicha v jeho rodném Úvalně. Tato rozhledna byla postavena roku 1913. Po druhé světové válce byl popel manželů Kudlichových přemístěn do rodinného hrobu na místním hřbitově. Hrob byl několikrát poškozen. Nový komunistický režim nestál o šíření památky spojené s německým jazykovým prostředím. Když po sametové revoluci došlo k opravě rozhledny, která byla dokončena roku 2000, byly zbytky popela opět umístěny do rozhledny.

Kudlichův pomník v Žatci v historickým souvislostech
Početné Kudlichovy pomníky dnes najdeme nejen u nás, ale i v Rakousku, Německu a USA. Ty nejstarší vznikaly ještě za Kudlichova života. Patřil k nim i původní žatecký pomník, nazývaný také „pomníkem osvobození." Základní kámen k němu byl položen 14. října 1888. Kudlich byl odhalení pomníku osobně přítomen. Byla vyrobena i pamětní medaile s jeho portrétem na jedné straně a letopočty 1848 a 1888 na druhé. Oslavy byly zorganizovány po teplickém vzoru. Sám Kudlich přijal pozvání do Žatce na poslední chvíli před svým návratem, vracel se na sever Čech z Moravy, tedy již po akcích např. ve Žluticích, Tocově a Teplicích. Opavský deník proto 6. října 1888 reagoval na to, že Kudlich jede ještě do Žatce kousavě v článku Kudlichiády bez konce: „Půjde-li to tak dále, snad se ten hrdina vůbec nevrátí, dokud nebude vrácen."

Příjezd Kudlicha (vlakem) byl oslaven ohňostrojem. Druhý den se do města sjeli němečtí zemědělci ze širokého okolí. Velkého průvodu se zúčastnily i žatecké spolky v čele s ostrostřelci a zástupci kraje, města i okolních obcí. Projevy všech zúčastněných se nesly v duchu výzev k jednotě všech Němců a v duchu oslavy „velkého Němce Kudlicha".

Z Kudlichových projevů v Žatci bylo rovněž zřejmé, že se ho osobně dotklo, že zrušení roboty si roku 1888 připomínali převážně Němci, ačkoliv „slunce svobody vyšlo roku 1848 pro všechny národy i „národečky"." Místní ho obdařili potleskem a také vavřínovým věncem, byla mu věnována část divadelního představení a také společenský večer.

Sám Kudlich, jak informoval tisk, vyslovil přání, aby nový pomník nebyl Kudlichovým, ale aby byl nazván neutrálně „pomníkem osvobození" (tj. osvobozením od roboty). Toto označení se skutečně později také používalo.
Pro žatecký pomník bylo vybráno místo na křižovatce tehdejší Wussinovy (dnešní Komenského) aleje a Holletitzerstrasse (ul. Volyňských Čechů) v parčíku před kartonážkou Moritze Lüdersdorfa. Ten se v listopadu 1889 zavázal k péči o zeleň kolem pomníku.

Tisk psal tehdy nadneseně přímo o „Pomníkovém náměstí." Pro pomník byla zvolena podoba obelisku, podobně jako v Teplicích. Původně se uvažovalo i o kamenech s názvy obcí po teplickém vzoru, nakonec však byly obce zmíněny jen na nápisových deskách na pomníku. Stavbu připravoval Výbor pro postavení Kudlichova pomníku, za který nejčastěji vystupoval na veřejnosti jeho předseda JUDr. Franz Broudre.

Výrobou pomníku byl pověřen žatecký architekt Josef Petrovský. Pomník měl být původně hotov v říjnu 1889, termín se však nestihl. Ve výroční den Kudlichovy návštěvy roku 1889 teprve začaly práce na postavení pomníku na místě.

Koncem října tisk informoval o tom, co bude napsáno na připravovaných pamětních deskách. Šlo o nápisy v němčině, v překladu: „Vzpomínka na zrušení roboty" a často citovaný Kudlichův výrok: „Sedláci, neohýbejte svoji šíjí! - Kudlich". Na deskách byl také výčet početných sponzorů z řad obcí a spolků Žatecka a Postoloprtska. V listopadu přinášel seznamy sponzorů a jejich příspěvků také tisk.

Bylo naplánováno „jednoduché, ale důstojné" odhalení. Jako řečník byl již roku 1889 ohlášen poslanec zemského sněmu Franz Tattermusch z Kounova.

Pomník se však nakonec dočkal odhalení až 14. 9. 1890. Kudlich, který byl právě v Rakousku-Uhersku, opět přijel do Žatce. Slavnost již byla skutečně komornější. Nechyběl ale velký průvod s účastí zástupců obcí, spolků i zemědělců z okolí. Hlavním řečníkem byl, jak slíbeno, poslanec Tattermusch. Ten se ve svém projevu držel prakticky výhradně tématu utrpení sedláků v době roboty. Při chvále „osvoboditele sedláků" Kudlicha neopomněl zmínit i historku ze svého dětství, podle které ho jeho otec poté, co se dozvěděl o zrušení roboty, vyzval, aby se každý den modlil za Kudlicha a císaře. JUDr. Broudre předal pomník slavnostně starostovi města.

Sám Kudlich se opět nevyhnul ve svém projevu dobové aktualizaci. Reagoval dosti ostře na snahy Čechů o prosazení svých historických práv. Tvrdil např., že se jim nikdy nepodaří vytvořit svůj samostatný stát. Dotkl se i dobových výtek na jeho adresu, že jezdí od odhalení jednoho svého pomníku k druhému, když prohlásil, že chtěl především udělat radost lidem kolem, a samozřejmě také sobě. Vzpomněl i památky svých někdejších kolegů poslanců. Německý tisk citoval celé pasáže z jeho projevů a připomněl, že se Kudlich v Žatci všude setkal s ovacemi a úctou. Další částí programu byl koncert ostrostřelecké kapely v zahradě hotelu Zum Nachtigall. Kudlich odjel druhý den do Karlových Varů, odkud se vydal na cestu do USA.

Pomník stál na svém místě až do roku 1948. Stejně jako celá řada německých pomníků v Československu se stal po druhé světové válce nežádoucím. Městský kronikář poznamenal, že práce na jeho odstranění byly vykonány brigádou. O tom, že pomník musí zmizet, bylo rozhodnuto již na schůzi Místní správní komise v Žatci 14. 8. 1945 s odůvodněním „aby nenesl stopy po nacistické vládě." Rada MNV schválila zrušení pomníku 16. 3. 1948. Nápisové desky se dostaly do Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci. Roku 2016 byly odtud přemístěny do průjezdu Staré papírny, původně Lüdersdorfovy kartonážky, nedaleko od místa svého původního umístění.

Největší oslavy u Kudlichova pomníku roku 1923
U Kudlichova pomníku se konaly i různé výroční oslavy. Podobně jako v jiných městech s převahou německého obyvatelstva se zde scházeli především němečtí zemědělci a místní chmelaři. Oslavovali se např. Kudlichovy 80. narozeniny roku 1903.

Největší oslavy se konaly roku 1923, tedy za první republiky, u příležitosti stého výročí Kudlichova narození. Čechů žilo tehdy v Žatci kolem 10 %. Německý regionální tisk s gustem referoval o problémech, které měl Žatec s Kudlichovými oslavami. Místní Němci chtěli totiž slavit samozřejmě o víkendu. Vybrali si však 28. říjen, tedy státní svátek. Proto československé úřady oslavu zakázaly s odůvodněním, že tento den se má slavit jen vznik samostatného Československa. Následovala pochopitelně vlna rozhořčení z německé strany. Žlutické noviny Luditzer-Buchauer Anzeiger zdůraznily v pozvánce na tyto žatecké oslavy, že je povinností každého německy smýšlejícího člověka zúčastnit se. A pamatovat na Kudlichova slova citovaná na žateckém pomníku, která nyní dostala jiný význam. Oslava v režii německých agrárníků ze Žatce a Postoloprt (Bund der Landwirte) se musela přesunout na další neděli, 4. listopadu. Součástí oslav byl slavnostní průvod, který vyšel od budovy žatecké Střelnice (stávala v místech dnešního autobusového nádraží) směrem k pomníku. Žatecké divadlo hrálo hru na motivy Kudlichových pamětí. Atmosféru oslav dokládá dochovaná fotografie.

Dodejme ještě, že krátce před oslavami v říjnu 1923 zemřel na srdeční slabost majitel kartonážky Moritz Lüdersdorf, nedaleko jehož podniku pomník stál.

Na počest Kudlicha byla roku 1923 pojmenována dnešní ulice Svatopluka Čecha. Tento název nesla až do roku 1945.

Od Josefa ke Kudlichovi aneb „pomníkový boj"
Pomníky byly za první republiky často kamenem svárů mezi Čechy a Němci v novém československém státě. Zajímavou roli sehrály v tomto sporu právě pomníky Kudlichovy.

S novým státem musely zákonitě zmizet připomínky starého rakouského režimu. Mezi nimi i habsburské pomníky. A to i pomníky takových reformátorů, jako byl Josef II. Toho žateckého (stával v místě dnešní chmelničky) postihl tento osud roku 1919, kdy ho k velkému rozhořčení místních zničili čeští vojáci. Podstavec velkého pomníku stál až do roku 1923, tedy do roku zmíněných velkých Kudlichových oslav. Tehdy městská rady složitě řešila, zda se nařízení o odstranění habsburských pomníků týká i podstavců. Pro podstavec skončila diskuze špatně, i on musel pryč.

V řadě měst v pohraničí s převahou německého obyvatelstva vyřešili problém s podstavci po pomníku Josefa II. jinak. Postavili na něj pomník Kudlichovi. Úcta k Josefu II., který zrušil nevolnictví a vydal toleranční patent, se tak přenesla na Hanse Kudlicha, který „osvobodil" sedláky definitivně i od roboty. Na podstavce se umísťovaly nejčastěji pluhy, někdy i Kudlichovy busty. Protože však v Žatci již samostatný Kudlichův pomník byl, nemohl být podstavec roku 1923 využit tímto způsobem. Roku 1924 takto vznikl např. dnes neexistující Kudlichův pomník ve Žluticích. Pluh stával i na podstavci po Josefově pomníku v Liběšicích u Žatce. Na místě bývalého Josefova pomníku stával i pomník v Podbořanech, odhalený roku 1930. Doplňme ještě, že Kudlich měl roku 1888 možnost osobně pomník Josefa II. vidět. Slavnostní průvod šel totiž z „Pomníkového náměstí" právě k pomníku Josefa II. Byť Kudlich neměl Habsburky v lásce, s Josefem II. ho spojovalo zvláštní pouto.

(Text: PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Znovuohalení desek H. Kudlicha
Regionální muzeum K. A. Polánka odhalilo koncem dubna 2016 desky z pomníku Hanse Kudlicha (1823 – 1917). Kudlich, který proslul jako ten, kdo první z politiků navrhl zrušení roboty v revolučním roce 1848, má desítky pomníků v Čechách a na Moravě. Jeho pomníky a pamětní desky najdeme však také v Německu, Rakousku a USA. Žatec sám Kudlich navštívil dvakrát. Žatecký pomník Hanse Kudlicha v podobě obelisku stával až do roku 1948 před budovou stará kartonážky/ papíren v ulici Volyňských Čechů. Čtyři desky z tohoto pomníku byly přemístěny po jeho zrušení do muzejní zahrady. V dubnu 2016 se přestěhovaly do průjezdu budovy Staré papírny, která slouží od minulého roku muzeu jako depozitáře. Původní desky doplňují klipy s informacemi o H. Kudlichovi i žateckém pomníku. Účastníci slavnostního znovuodhalení si poslechli také přednášku muzejní historičky M. Krausové a seznámili se s pozdraveným dopisem praprasynovce Hanse Kudlicha, Waltera, který je předsedou německou spolku Hanse Kudlicha. Žatec již několikrát navštívil a k další návštěvě se chystá. (mk)