Na konci 19. století se saská firma Kummer a Co. v Drážďanech – Niedersedlitzu angažovala v severočeských městech s nabídkami elektrických malodrah. Jedna taková nabídka doputovala také do Žatce, kde měla vyřešit nešťastně zvolenou polohu železniční stanice daleko od městského centra. Dráha byla projektována ve dvou variantách, jako normálně rozchodná i úzkorozchodná o rozchodu 1 m. Hlavní trať byla projektována od nádraží Buštěhradské dráhy na náměstí a pokračovala k městským jatkám, u nichž měla být umístěna vozovna. Pro prudké stoupání v Nádražní ulici (dnes Pod Střelnicí) projekt počítal se zvláštní lanovou lokomotivou, tj. jakýmsi pojízdným navijákem, který bude na velký buben navíjet lano a tím se přitahovat k vrcholovému bodu trati. Toto technické řešení se však stalo kamenem úrazu celého projektu, neboť ministerstvo železnic se zdráhalo vydat povolení pro pouliční dráhu kombinovanou s lanovkou. Vleklá jednání ukončil konkurs firmy Kummer v roce 1900.
Žatecká městská rada se však myšlenky na tramvaj nevzdala. V roce 1902 zadala nový projekt firmě Ludwig Wieser ve Vídni. L. Wieser navrhl oddělení tratí pro nákladní a osobní provoz a ještě zpracoval variantu úzkorozchodného provedení. Projekt byl městskou radou schválen a také nadřízenými orgány, na základě čehož se konala 17. května 1905 politická pochůzka trati. Při ní se objevily některé problémy projektu. V historickém jádru města bylo nutno zbourat několik nárožních domů, aby se tramvaje do ulic vůbec vešly, což se pochopitelně nesetkávalo s velkým pochopením jejich majitelů a ministerstvo železnic i nadále doporučovalo užití úzkého rozchodu. Navíc nákladní trať vyžadovala dosti značné terénní úpravy. Především se projekt jevil jako velmi nákladný a samo město nemělo dostatek prostředků pro jeho realizaci, takže nakonec nebyl uskutečněn.
