Wilhelm Bergmann

Málokterý obyvatel Žatce se těšil takové úctě jako MUDr. Wilhelm Bergmann, který byl více než čtyřicet let primářem žatecké nemocnice a následně ještě deset let provozoval lékařskou praxi v přízemí své vily v č.p. 855 v dnešní Šafaříkově ulici. Vděční Žatečané jej 18. 10. 1918 jmenovali čestným občanem města. Pojmenovali po něm také ulici poblíž jeho vily, která částečně zanikla v nové zástavbě. A to ještě za jeho života.

 

Dnes je jeho jméno známo spíše sudetským Němcům. Dr. Bergmann nebyl odsunut, jeho jednoduchý hrob najdeme dodnes na žateckém hřbitově při cestě vedoucí od kostela do prostřední části hřbitova. Zemřel totiž těsně před koncem druhé světové války.

 

Jeho prací naplněný život začal na Frýdlantsku v Ludvíkově pod Smrkem. Narodil se zde roku 1864 jako čtvrtý syn v početné selské rodině. On a jeho mladší bratr směli studovat. Wilhelm se stal lékařem a jeho bratr zvěrolékařem.

 

Nejprve vystudoval gymnázium v Litoměřicích, lékařský diplom získal roku 1890 na německé části pražské univerzity. Jako mladý lékař začínal roční praxí v Anatomickém institutu nemocnice v Praze, poté pracoval tři roky v nemocnici na chirurgii.

 

Když v Žatci hledali primáře, vybrali si právě Bergmanna. 1. října 1893 nastoupil místo v žatecké nemocnici. Město právě připravovalo stavbu nové nemocnice, která měla nahradit starou již nedostačující budovu (dnes budova Regionálního muzea). Ta nová vznikla v její těsné blízkosti. Měla původně čtyři pavilony. Stavěli ji žatečtí architekti, platilo město a okres. Jako vždy v Žatci v předminulém století se stavělo relativně rychle. Stavba začala roku 1895. Nemocnice byla slavnostně otevřena 25. února 1899. Byla pojmenována stejně jako původní stará budova po rakouské císařovně Elisabeth Habsburské (známé jako Sissi). Vedle nemocnice vznikl také nový park.

 

Roku 1904 navštívil novostavbu arcivévoda Evžen Habsburk. Roku 1912 přibyl po dlouhých diskuzích pátý pavilon pro léčbu plicních onemocnění. Místní se totiž obávali zejména nemocných s tuberkulózou. V souvislosti se vznikem a rozvojem nemocnice je vždy zmiňována také úloha MUDr. Bergmanna. Již roku 1908 obdržel primář za své zásluhy rytířský řád císaře Františka Josefa. Nemělo to být jeho poslední ocenění.

 

Primář Bergmann, který působil i v městské radě, byl úspěšný i v osobním životě. Oženil se s osmnáctiletou rodačkou z Chebu Stephanií Pohl, která mu roku 1898 porodila první dceru. Následně ještě další tři. Stephanie byla společensky stejně aktivní jako její manžel. Připomínány jsou zejména její aktivity v době první světové války, kdy se Žatec stal lazaretním městem.

 

Primář tehdy vedl kurzy pro zdravotní sestry, staral se o lazarety vzniklé v žateckých budovách (např. v budově Střelnice, v Bechertově továrně, v kapucínském klášteře, v hotelu Cukrovar u nádraží či v zemědělské škole). Byl aktivní v Červeném kříži, jehož pobočku vedla v Žatci manželka majitele místní kartonážky Marie Lüdersdorfová. Červený kříž sháněl peněžní prostředky pro lazarety, vojáky i jejich rodiny. Staral se také o sirotky a invalidy.

 

Stephanie Bergmannová vedla s podporou svého muže Válečný podpůrný spolek. I ten vybíral peníze. Dámy chodily i dům od domu. Spolek měl „šicí" a „štrikovací" centrálu. Vše se pečlivě evidovalo, víme tak např., že žatecké ženy ušily jen roku 1916 celkem 3623 kusů oděvů. Spolek sbíral i cigarety v rámci tzv. „cigaretových dnů". A Stephanie byla ve městě velmi vážená. Při svěcení velkého dřevěného meče roku 1915 na žateckém náměstí patřila mezi čestné hosty. Zatloukaly se do něj cvočky opět pro dobročinné účely. Stephanie zatloukla ten svůj jako druhá, ještě před tehdejším žateckým starostou Wostrym.

 

Jak již bylo zmíněno, byl Bergmann za svoje zásluhy 14. 10. 1918 jmenován čestným občanem Žatce. Stalo se tak ještě před příchodem českých vojáků do Žatce a vznikem republiky, která by patrně jeho aktivitu pro rakouskou armádu tolik nechválila. Bergmann byl však především lékař, který se nestaral o politiku a prostě pomáhal potřebným.

 

Obrovské úctě se proto těšil i za první republiky. V říjnu 1933 oslavil čtyřicet let ve funkci primáře. K 1. 11. 1934 odešel do důchodu. Zachovala se dobová fotografie z 11. listopadu 1934, kdy se sešlo na sedm tisíc nejen místních, aby vyjádřili Bergmannovi svůj dík. Hovořili zástupci spolků i starosta města Schönfeld. Kronikář připomněl, že se sešli všichni bez ohledu na věk i národnost. Vždyť oblíbený lékař provedl za léta svého působení na 41 000 operací. Zároveň byla založena Bergmannova nadace. Jak již bylo zmíněno, měl Bergmann i poté deset let svou praxi v přízemí své vily. Tedy ještě i za druhé světové války.

 

Oslavil v kruhu rodiny i své osmdesáté narozeniny. Osud mu popřál zvláštní privilegium i na konci jeho života. Zemřel totiž 5. března 1945. Tedy před příchodem Rudé armády a odsunem. Žatec pak musela opustit jeho rodina. Manželka Stephanie zemřela až roku 1965 ve Friedbergu u Augsburku v Bavorsku.

 

V Regionálním muzeu K. A. Polánka najdeme dodnes řadu připomínek působení W. Bergmanna v Žatci, např. dva jeho diplomy, fotografie či zmínky v regionálním tisku, kronice či literatuře.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.