1. Postavení chmelové známky mezi tzv. okrajovými jevy v numismatice

1. Postavení chmelové známky mezi tzv. okrajovými jevy v numismatice, stručný historický vývoj chmelových známek

Pomocná historická věda numismatika (lat. nummus = peníz) je historickým oborem, jehož předmětem a současně i hlavním pramenem jsou platební prostředky. Cílem numismatiky je pak zkoumání funkce těchto platebních prostředků v procesu společenské směny od nejdávnější minulosti až po současnost. Platebními prostředky se rozumějí jak předmincovní typy platidel, tak také mince a další kreditní platidla (mince z obecného kovu, státovky, bankovky, směnky, šeky, cenné papíry, nouzová platidla a poukázky) a početní peníze (žetony). Tak definuje numismatiku Vademecum pomocných věd historických autorů I. Kašpárka, J. Kašpara a R. Nového (II. vydání Jinočany 1994).

Autoři však opomněli jeden z objektů numismatického bádání, kterým jsou účelové známky. To potvrzuje univ. prof. Em. Nohejlová-Prátová v Základech numismatiky (II. vydání Praha 1986): "Ale numismatika se musí zabývat i nejrozličnějšími druhy známek, hlavně podoby ražených mincí, obyčejně z mědi nebo olova, i když byly porůznu vydány i v jiném materiálu (v kůži, skle, lepence, papíru). Mají nejpestřejší funkci a jsou značného stáří. Jejich společným jmenovatelem je jejich povaha peněžních náhražek. Jejich druhů je velmi mnoho. Byly užívány jako potvrzenky nebo poukázky na peníze nebo výkony..."

Em. Nohejlová-Prátová měla na mysli především středověké ražby, ale její slova mají platnost i pro kategorii známek "moderních" vyráběných od poloviny 19. století zejména však v první polovině 20. století.

Co tedy jsou účelové známky. Jde zpravidla o peněžní náhražky připomínající peníze i svým vzhledem, neboť mají z valné většiny podobu ražených mincí. Peníze ale pouze zastupovaly a jen výjimečně, dočasně a lokálně přejímaly některou funkci peněz (sloužily jako míra hodnoty, byly platidlem, byly oběživem). Pro velký počet jejich druhů a množství účelů, k nimž sloužily, se dodnes v odborné literatuře nedospělo k jejich jednotnému pojmenování ani jejich přesné definici. Účelové známky jsou označovány jako t. zv. okrajové jevy v numismatice a jejich systematické studium nemá v Čechách dlouhou tradici. Patrně hlavní příčinou tohoto stavu je množství materiálu a jeho velká rozmanitost. Odhaduje se, že od poloviny 19. století bylo v Českých zemích vydáno okolo 200 000 druhů účelových známek, z nichž jsou v písemnictví zachycena necelá 2 %.

K usnadnění orientace v tak různorodém materiálu se ustálilo mezi badateli rozdělení účelových známek do skupin podle dominantních znaků:

• Známky s hodnotou vyjádřenou číselným nebo peněžním nominálem
• Známky na určité množství nápojů, potravin, jídla
• Známky na průmyslové suroviny (led, písek, plyn...)
• Známky na služby (telefon, doprava, výtah)
• Známky zálohové (na láhve, obaly...)
• Známky pracovní (na konkrétní pracovní výkon, pracovní dobu, mzdu)
• Známky charitativní (na dotace, podpory, slevy, dary)
• Známky zajateckých táborů, koncentračních táborů, věznic a podobných institucí.
• Známky - stvrzenky o zaplacení nebo odpracování určité povinnosti (daň z vousů v Rusku Petra I., robota, poplatek za psa, daně, cla ...)
• Legitimační nebo licenční známky na určité nároky, práva, privilegia (známky - vstupenky, lov, rybaření, tanec, žebrání...)
• Početní peníze, hrací známky, žetony.
• Reklamní známky s nárokem na určitou výhodu (sleva, prémie, možnost výhry)

Je nutno uvést, že některé známky sloužily k více účelům a vykonávaly tak více funkcí a ne všechny výše uvedené druhy známek mají charakter peněžních náhražek.

České chmelové známky tvoří vedle známek psích druhou nejpočetnější skupinu účelových známek. Společně s robotními a důlními známkami patří do kategorie pracovních známek, jejichž nominální hodnota zní na určité množství odvedené práce hodnocené časově nebo úkolově. V případě chmelových známek šlo o množství (objem) načesaného syrového chmele. Jejich hlavní funkční složky byly dvě, jako stvrzenky sloužily ke kontrole vykonané práce a jako poukázky k nárokování příslušné odměny. Jiné známky užívané podobně jako chmelové při dalších zemědělských sklizních v českých zemích po zrušení roboty nejsou prozatím materiálově doloženy.

Podle způsobu výroby rozlišujeme tři druhy chmelových známek. Době druhé poloviny 19. století se přisuzuje vznik prvního typu (staršího) chmelových známek, zvaných kovářské, produkovaných místní kovárnou či vyrobených svépomocí. Byly to povětšině čtvercové, osmihranné, kruhové či trojúhelníkové odstřižky železného, pozinkovaného nebo mosazného plechu, na kterých byly zpravidla vyraženy iniciály vydavatele či pouhé číslo popisné hospodářství. Na některých byla vyražena evidenční čísla, jejichž význam není zcela jasný, zvláště vyskytují-li se v některých emisích dvě nebo i více čísel stejných. Nominální hodnota byla na těchto známkách uvedena výjimečně, ta byla dána dohodou mezi uživateli. O všech kovářských známkách se ovšem nedá tvrdit, že by předcházely známkám vyrobených strojní ražbou. Někteří méně majetní či šetrní producenti chmele vyráběli a používali svépomocí zhotovených známek po celou dobu ručního česání chmele. Jsou známy kovářské známky vyrobené českými chmelaři po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945, svépomocí zhotovené známky používala ve svých počátcích i některá JZD.

Známka schwarzenberského dvora Nový Hrad (Neuschloss), zinkový plech, 32 - 33 mm, přelom 19. a 20. století a známka JZD Dukla Podbořany, měď, průměr 28,8 mm, padesátá léta 20. stol.

Druhým typem chmelových známek jsou odborně vyrobené známky z kovu či plastu. Za dobu vzniku prvních ražených (tzv. strojních) chmelových známek bývá považován konec 19. století. Masové produkce později doznaly ve specializovaných ražebnách, jejichž výrobky se staly jednak cenově dostupné a pro mnohé zákazníky měly i prestižní význam. V Praze razily známky na chmel firmy Karnet a Kyselý a I. B. Pichl. Z venkovských podniků je třeba na prvním místě jmenovat rytecký a ražební závod Rudolf Lässig v Žatci. Z dochovaného materiálu vyplývá, že žatecký závod byl nejvýznamnějším výrobcem chmelových známek v Čechách, neboť z celkového počtu více než 1800 v současnosti evidovaných kovových chmelových známek tvoří jeho produkty 69,2% oproti 16,7% přiděleným druhému nejvýznamnějšímu výrobci těchto ražeb, žižkovské firmě Karnet a Kyselý. V žateckém adresáři z roku 1889 nabízel své služby i grafický ateliér Alexander Quintus z Chebu, který inzeroval krom jiného i výrobu medailí, pečetidel a známek ku česání. Ze chmelařského regionu je třeba zmínit Linksfeilerovo nožířství v Lounech, jehož ražby z padesátých let 20. století jsou známy. V nedalekých Lenešicích údajně vyráběla chmelové známky firma Černý. Z odlišné fabriky některých známek užívaných na Rakovnicku, Litoměřicku a Úštěcku se dá usuzovat i na existenci ražeben v těchto oblastech. Chmelové známky mohla vyrábět i ražebna Fischer z Karlových Varů - Rybářů, známky vydavatelů především německé národnosti snad byly raženy i v sousedním Německu či Rakousku. Barevné plastové (polyethylenové) známky produkovala v padesátých letech 20. století rakovnická Továrna na obráběcí stroje, tzv. TOS.

Známka V. Husníka z obce Milý, okr. Rakovník, zelený plast, průměr 25,1 mm, vyrobená v TOS Rakovník

Známka dvora Encovany okr. Litoměřice vyrobená v závodě I. B. Pichl Praha, mosaz, průměr 32,5 mm

Známka Anny Liedl, mosaz, průměr 25,5 mm, vyrobená na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století v žatecké ražebně Rudolf Lässig

Třetí typ chmelových známek představují známky z tvrdé lepenky a papíru. Známek zhotovených z lepenky je známo jen několik a předcházely nejspíš známkám strojním, protože u některých vydavatelů těchto známek jsou evidovány pozdější emise odborně ražených kovových známek. Na přelomu padesátých a šedesátých let začaly být užívány družstvy a státními statky papírové chmelové známky podobné šatnovým lístkům. Kromě názvu JZD a roku sklizně měly tyto známky průběžné číslování, což umožňovalo přesnou evidenci odvedené práce. Nejstarší známý letopočet uvedený na papírové chmelové známce je rok 1962, nejmladší 1985. Existují však i známky bez letopočtu, které pravděpodobně předcházely známkám s vročením. Papírové chmelové známky byly patrně zaváděny již v době II. světové války snad v důsledku nedostatku suroviny k ražbě známek kovových. Známka s německou legendou 1 VIERTEL Hopfen a pořadovým číslem se stala vzorem pro později tištěné známky české. Papírových chmelových známek se z původně vyrobeného množství dochoval pouhý zlomek. Po sklizni byly likvidovány a vzhledem k snadnému zničení papíru neunikly zkáze ani známky kdesi zapomenuté. To jsou patrně hlavní důvody, proč zatím tyto známky unikají pozornosti badatelů a nebyly dosud systematicky zdokumentovány.

 
Nedatovaná známka ČSSS Žatec a známka JZD "Podleský chmelař" Pnětluky z roku 1974

Kartonová známka Cyrila Vitnera ze Hředel

Přechod na mechanizovaný způsob sklizně chmele v osmdesátých letech 20. století ukončil více než stoletou historii chmelové známky v Čechách. Chmelová známka však nezmizela ze světa. Především kovové odborně zhotovené známky se staly předmětem sběratelského zájmu, a tak lze s trochou nadsázky hovořit o renesanci "oběhu" chmelových známek, tentokrát na numismatických aukcích a sběratelských burzách.

 © Marek Cajthaml 2002

ZPĚT