Zachráněný exponát 2020

Ze žateckých militarií

V rámci tradiční řady článků o zachráněných exponátech měsíce Regionálního muzea K. A. Polánka bychom Vám v letošním roce rádi představili vybrané sbírkové předměty ze skupiny militarií, která v současné době zahrnuje více než 200 kusů spojených se staršími i novějšími dějinami vojenství.

Najdeme v ní originály chladných (bodné, sečné) i střelných (palné, šípové) zbraní i jejich součásti či příslušenství. Kromě originálů patří ke sbírce i několik napodobenin zhotovených pro nejrůznější historické slavnosti, kterými byl Žatec na přelomu 19.- 20. století proslulý. Pro novodobé slavnosti byly pak zhotoveny napodobeniny husitských zbraní (cep, řemdich).

Skupina je typově velmi rozmanitá. Najdeme zde kordíky, mečíky, tesáky, nože, meče, šavle, palaše, kopí, spontony, halapartny (včetně té nejstarší z 15. století), kuše, pušky, pistole, děla, šipky, jatagany, africké oštěpy a štíty...

Kromě zbraní byly zapsány např. plynová maska, přilby a části brnění a zbroje (většinou zmíněné napodobeniny). Unikátní je často zobrazovaný husitský klobouk z 15. století. Nechybí ani připomínky 2. světové války v podobě několika přileb různých válčících stran. Nejnovější dějiny připomíná letecká kombinéza používaná na žateckém letišti.

Celé skupině militarií se dostalo péče v nové konzervátorské dílně ve Staré papírně, protože právě v minulém roce byla tato skupina přestěhována, vyčištěna a uložena v novém depozitáři žateckého muzea. Vybrané předměty z této skupiny představuje muzeum také v rámci své trvalé expozice v hlavní budově muzea, kde se vždy těší zasloužilému zájmu.

Ze sbírky Militarií vybereme pro naši řadu o exponátech především předměty, které mají úzkou souvislost s regionálními dějinami. K nejvzácnějším z nich patří, kromě zmiňovaného klobouku, především zbraně z produkce slavné žatecké puškařské rodiny Lässigů.

Děkujeme našemu odbornému poradci, kterým je v letošním roce pan Ing. Pavel Vlk, úspěšný střelec z velkorážových zbraní a majitel firmy Lobo ze Žatce.

Přehled jednotlivých exponátů na měsíc: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 

Úvodem
Druhá z předovek (k tomuto termínu viz https://www.muzeumzatec.cz/clanky-zachraneny-exponat-2020.html#Jezail)byla používána k lovu, jak napovídá její bohatá výzdoba.

Popis
Lovecká předovka délky 109 cm má tvarovanou pažbu z ořechového dřeva s bohatou řezbou rostlinných motivů. Na obou stranách je pažba zdobena vykládáním z bílé kosti do motivů koroptví, loveckého psa a zajíce. Výzdoba je doplněna mosazným kováním. Botka zbraně je okovaná (mosazná), v kovu je vyryto: 1702. Krk pažby je štíhlý, také zdobený kováním a rytinou. Osmihranná hlaveň, uvnitř drážkovaná, má zvýrazněné hledí a mušku ze žlutého kovu. Pod ústím hlavně je kovový polokruh. Předpažbí je dřevěné, zdobené řezbou. V rýze pro nabiják jsou tři mosazné úchyty. Spoušť a napínák kryje zdobený mosazný lučík.

Stav před ošetřením
Lovecká kulovnice je kvalitním puškařským výrobkem s dobře zachovalou hlavní i zdobenou pažbou. Železné komponenty (hraněná oktogonální hlaveň, hledí i muška) byly před restaurátorským zásahem v dobrém stavu, bez korozních produktů. Mosazná zdobení s rytými florálními motivy byla mírně korodovaná. Výpovědní schopnost předmětu byla snížena chybějícími díly zbraně, zejména absencí zámku, protidesky a nabijáku. Chyběla také část ozdobného mosazného kování a menší výpadky byly i v dřevěném materiálu pažby. Zbraň byla proto navržena k restaurátorskému zásahu.

Restaurování
Zbraň byla před restaurátorským zásahem zdokumentována, poté demontována a chybějící dřevěný materiál byl doplněn vyzrálým ořechovým dřevem upraveným na povrchu šelakovou politurou. Následovala výroba zámku. Zadní dekorovaná část mosazné zámkové desky pochází z podobného typu zámku včetně mechanismu. Přední část zámkové desky je zhotovena nově, stejně jako celá baterie tj. kohout, pánvička, ocílka a ploché pero pod ocílku. Vyrobena byla též mosazná protideska zdobená jednoduchou lineární rytinou respektující obvodový tvar desky a nabiják. Původní mosazná zdobení i hlaveň byly vyčištěny a všechny kovové díly byly ošetřeny konzervačními prostředky na bázi olejů a vosků.
Restaurátorský zásah provedl v roce 2019 pro muzeum pan Miroslav Slanina.

Uložení
Restaurovaná lovecká zbraň je uložena ve střeženém depozitáři muzea v klimatizovaném boxu, kde je celoročně zajištěna stálá vlhkost vzduchu i teplota.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Úvodem
Naše další předovka (k termínu viz https://www.muzeumzatec.cz/clanky-zachraneny-exponat-2020.html#Jezail) má mladší perkusní zámek. Ten vznikl na přelomu 18. -19. století. Jeho objev znamenal zrychlení střelby i větší bezpečnost pro střelce. Používal se u předovek, zadovek i revolverů. Na zbrani najdeme kohoutek, který střelec natahuje. Zážeh je v tomto případě vyvolán úderem na mechanicky citlivou látku, která se v důsledku úderu vznítí.

Popis
Původně jde o loveckou jednušku z 18. století transformovanou na perkusní systém v 19. století. Pažba je dřevěná, v přechodu na zámek je zúžená a jednoduše zdobena řezbou. Na pažbě je též dobře patrná lícnice. Perkusní zámek je obvyklé konstrukce. Plochý lučík nad spouští je zdobený motivem tvarově připomínajícím žalud. Hlaveň je dlouhá, kulatá a je zasazena do dřevěného předpažbí, kde je i úchytka na řemen. Pod hlavní se nachází rýha a kovové pouzdro na nabiják, které je lemováno kovovou intarzií. Druhá úchytka na řemen je na pažbě pod lícnicí. Nabiják chybí. Délka zbraně je 124 cm.

Stav před ošetřením
Zásadním poškozením u této zbraně byla silná koroze všech železných součástí a poškození dřeva pažby i předpažbí. V horní části lůžka došlo v minulosti k odlomení části dřevěného materiálu a toto poškození bylo nevhodně "opraveno" pomocí hřebů a klihu. Rovněž zcela chybělo rohovinové zakončení předpažbí a nabiják. Povrch dřevěných částí vyžadoval čištění a nanesení ochranné vrstvy, chránící materiál před dalším poškozením.

Ošetření
Po dokumentaci před ošetřením byla zbraň kompletně demontována. Kovové díly byly mechanicky i chemicky odrezeny a po důkladném vysušení konzervovány prostředkem na bázi konzervačních vosků. Nově bylo zhotoveno rohovinové zakončení předpažbí a nabiják. Drobné ztráty dřevěného materiálu byly doplněny a celá pažba byla vyčištěna a opatřena konzervační voskovou vrstvou. Ošetřená zbraň byla zkompletována, na mechanické části byl aplikován prostředek zajišťující kluznost i konzervaci.
Restaurátorský zásah provedl v roce 2019 restaurátor a autor knih o puškařství v Čechách pan Miroslav Slanina.

Uložení
Restaurovaná předovka je uložena v klimatizovaném depozitáři Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D., Ing. Pavel Vlk)

Jezdecká pistole

Úvodem
Podle jedné z teorií bylo označení této krátké palné zbraně odvozeno od husitské palné píšťaly. Z prvních pistolí se dala vypálit pouze jedna rána, víceranné se objevily v 19. století. V nejstarších se používal černý střelný prach, později bezdýmný střelný prach. Pistole patřily do výzbroje evropských armád po dlouhá desetiletí.

Popis
Tato rakouská jezdecká pistole, transformovaná na nový perkusní systém se před restaurováním nacházela ve velmi neutěšeném stavu. Pistole má celkovou délku 43 cm, pažba (rukojeť) je dřevěná, oblá, s kovovou hlavicí. Ze zámku se dochovala pouze silně zkorodovaná zámková deska, kohoutek chyběl. Hlaveň je kulatá. Spoušť i lučík jsou z mosazi.

Stav před ošetřením
Podle dochovaného přiloženého záznamu (v hlavni pistole) byla pistole z 19. století nalezena okolo roku 1950 na dně blíže neurčeného rybníka. Poškození bylo tak zásadní, že torzo zbraně vyžadovalo zhotovení chybějících kovových částí a doplnění poškozeného dřeva předpažbí. Dochované kovové části ať železné či mosazné byly pokryty silnou korozní vrstvou.

Ošetření
Zbraň byla po průzkumu a dokumentaci zcela demontována. Všechny dochované kovové díly byly čištěny, poté mechanicky i chemicky odrezeny a jejich povrch byl konzervován. Dřevěná rukojeť byla vyčištěna, zpevněna a předpažbí doplněno. Povrch dřevěných částí byl upraven šelakovou politurou. Nově zhotovena byla mosazná objímka hlavně a nový kohout. Některé šrouby nebylo možno dochovat, proto byly zhotoveny jejich kopie. Následovala zpětná montáž zbraně a ošetření povrchu přípravky na bázi vosků.

Uložení
Jezdecká pistole, kterou restauroval v roce 2019 Miroslav Slanina, je uložena v klimatizovaném depozitáři muzea v Žatci.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D., Ing. Pavel Vlk)

Úvodem
V následujících třech dílech našeho letošního seriálu o exponátech Regionálního muzea v Žatci bychom Vás rádi seznámili s vybranými zbraněmi z produkce slavné místní puškařské rodiny Lässigů. Úvodem alespoň několik dosud známých fakt o této nejen puškařské dynastii.

Někdy se psali jako Lessigové, ale častější je podoba s přehláskou. Ve Střelecké revue č.11/2018 představil PhDr. Vladimír Dolínek, CSc. historii rodiny na základě nejnovějších výzkumů. Prvních puškařem a nositelem oblíbeného rodového jména Dismas byl Dismas Isidor Lässig, syn rolníka Josefa z Holedeče. Narodil se roku 1785, zemřel roku 1853. Roku 1813 se v Žatci oženil s dcerou obuvníka Annou Kateřinou Procházkovou. Pracoval jako městský puškař.

Z jeho sedmi synů se dospělosti dožili pouze dva, prvorozený Dismas ml. (1814 - 1896) a nejmladší František (1824 – 1860). Oba se věnovali puškařství. Na zbraních vyrobených Dismasem ml. najdeme vyryto Dismas Lässig Junior.

Dismasův nejstarší syn se jmenoval Antonín Dismas (nar. 1842) a věnoval se rovněž puškařství. Další syn – opět Dismas (nar. 1844) se stal rytcem. Zbraně tedy nevyráběl, ale zdobil je. Jím založená rytecká dílna zůstala v rodinných rukou a ještě za první republiky. Vyráběla chmelové známky.

V Žatci se můžeme setkat také se dvěma puškaři jménem Theodor Lässig. Ten starší byl synem puškaře Antonína (1798 Holedeč – 1864) z Postoloprt, což byl mladší bratr Dismase st. Antonín se oženil s Františkou roz. Procházkovou (sestra Anny Kateřiny). Žili v Postoloprtech, kde se r. 1830 Theodor st. narodil. Přestěhoval se s manželkou Johannou do Žatce, kde se jim roku 1865 narodil syn Theodor Antonín, který se stal rovněž puškařem.

V Žatci působili jako puškaři i Waidmannové, potomci větve od dcery Dismase st. Marianny (Anny). Zbraní z dílny této rozvětvené rodiny zachovalo velmi málo. Měšťané totiž na rozdíl od šlechty chápali zbraň jako ryze užitkovou věc, byť ty od Lässigů byly stejně krásně zdobené jako např. zbraně ze šlechtických zbrojnic. Ve sbírkách Regionálního muzea v Žatci se zachovaly tři zbraně od Dismase st., jedna od Dismase ml. a jedna od Františka.

Nejprve si představíme těžkou terčovnici, tedy zbraň sloužící k v Žatci tolik oblíbenému střílení do terčů. I ty byly na přelomu 19. – 20. století spíše malými uměleckými díly. Šlo zpravidla o velké dřevěné desky, které zdobily obrazy osob, zvířat, částí města či krajin. Často také různé karikatury. V Žatci byl rovněž velmi aktivní spolek ostrostřelců, Střelnice stávala v místech dnešního autobusového nádraží.

Popis
Jedná se o těžkou terčovnici s perkusním zámkem. Pažba je dřevěná, masivní, tvarovaná. Botka okovaná, s výrazným hrotem. Krk pažby je zeštíhlený, zdobený po obou stranách řezbou. Na krku pažby najdeme zdobené kování. Perkusní zámek má desku zdobenou rytinou (rostlinné motivy), kohoutek je také zdobený. Na přední straně desky je jméno výrobce D. LÄSSIG, na zadní straně místo výroby IN SAAZ (tj. v Žatci). Osmihranná hlaveň má zdobené hledí, v horní části je opět text D. LÄSSIG IN SAAZ. Na spodku hlavně nechybí dva úchyty na nabiják. Předpažbí je vyrobeno ze dřeva. Spoušť a napínák kryje zdobený, velký spoušťový oblouček (lučík). Zbraň má velkou úchytku na řemen. Dlouhá je 135 cm.

Stav před ošetřením
Terčovnice prošla společně s celou skupinou militarií v roce 2019 před uložením do nových depozitárních prostor muzea kontrolou stavu. Vlivem úložných podmínek v původním starém depozitáři vykazovala zbraň známky povrchové koroze na kovových částech. Koroze se vyskytovala v podobě plošného pokryvu i jako bodová či ostrůvková koroze. Celoplošně byla jinak dobře zachovalá terčovnice pokryta prachovým depozitem, který společně s vlhkostí vytváří podmínky pro zmíněnou korozi.

Ošetření
Terčovnice byla čištěna od prachu nejprve suchou cestou, kovové části byly zbaveny mastnoty pomocí roztoku s detergentem, případně za použití organických rozpouštědel. Korozní produkty byly odstraňovány kombinací mechanického a kontrolovaného chemického čištění pomocí roztoku Chelatonu III.

Obě metody byly použity opakovaně a korozní vrstvy tak byly snímány postupně. Po vymytí chemikálií v destilované vodě, byly kovové doplňky dobře vysušeny a doleštěny pomocí leštící vaty případně i pomocí skleněné tužky se skleněným vláknem. Povrch byl opatřen voskovou vrstvou, aplikace probíhala za tepla, s  voskem rozpuštěným v organických rozpouštědlech.

Dřevěná pažba byla vyčištěna nejprve suchou cestou pomocí latexové houby, ulpělé nečistoty pomocí tamponů smáčených v roztoku destilované vody s detergentem. Povrch dřevěné pažby byl ošetřen vosko-olejovým balzámem.

Uložení
Ošetřená terčovnice je společně s ostatními zbraněmi uložena v klimatizovaném boxu v novém depozitáři ve Staré papírně. Zde je možnost přesného nastavení teploty a relativní vzdušné vlhkosti. Tím je společně s ochranou povrchu zbraně významně zpomalena degradace materiálů.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, Ing. Pavel Vlk, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Ostrostřelecká předovka

Úvodem
Žatecká puškařská rodina Lässigů (blíže k historii rodiny viz exponát měsíce května) vyráběla také krásně zdobené předovky pro místní velmi aktivní ostrostřelce.
Jejich spolek vznikl v souvislosti s napoleonskými válkami. Bylo běžné, že muži byli členy spolku i několik desítek let. Spolek nemohli chybět při žádné z četných místních slavností. Některé sám organizoval. Oblíbené bylo zejména tzv. střílení ku ptáku, střílelo se v místech dnešní Zeyerovy ulice na místě nazvaném dle něj „Vogelstange". Roku 1827 získal spolek novou Střelnici, která stávala až do roku 2007 přibližně v místech dnešního autobusového nádraží. Již od počátku 19. století měli ostrostřelci právo nosit vlastní uniformu, zbroj i vlajku. Vyzbrojeni byli středně velkou puškou nebo kulovnicí, nosili také šavle se stříbrnými pouzdry a červenými pletenci. Od roku 1849 byla při sboru zavedena stálá hudba a v roce 1850 získali střelci nové uniformy.

Popis
Jde o pušku předovku (nabíjenou zepředu) s perkusním zámkem. Pažba z bukového tmavě mořeného dřeva je tvarovaná a velmi štíhlá. Botka je okovaná mosazí. Perkusní zámek má větší kohoutek tvaru S zdobený rytinou s rostlinnými motivy. Zámková deska rovněž zdobená rytinou nese signaturu výrobce: D. LÄSSIG IN SAAZ. Na protidesce zámku je mosazný štítek s označením majitele: K. Janků 1. Comp. Hlaveň je kulatá s úchytem na bodák. Předpažbí je dřevěné, připevněné k hlavni třemi mosaznými objímkami, na prostřední je pohyblivá úchytka. V předpažbí je rýha na nabiják. Spoušť je kryta mosazným, hladkým lučíkem. Délka zbraně je 129,5 cm. Zbraň pochází z 50.- 60. let 19. století.

Stav před ošetřením
Puška prošla v minulosti konzervátorskými i restaurátorskými zásahy, které porušily původní autenticitu zbraně. Nevhodná esteticky i materiálově byla zejména povrchová úprava dřevěných částí zbraně (černý matný nátěr). Povrch dřevěné pažby vykazoval nerovnosti a chyběla hladká povrchová úprava. Zbraň neměla nabiják.

Ošetření
Vzhledem k původu zbraně (žatecký spolek i místní výrobce) byla puška v roce 2000 svěřena restaurátorovi, který sejmul nevhodný nátěr, vyčistil a vyhladil dřevěnou pažbu. Po napuštění lněným olejem byla pažba mořena odstínem tmavého ořechu. Povrchová úprava s leskem byla provedena šelakovou politurou a francouzskou leštěnou politurou. Kovový nabiják byl doplněn. V roce 2019 byly v konzervátorské dílně muzea čištěny a konzervovány kovové díly pušky a po celkovém dočištění byla zbraň uložena v depozitáři.

Uložení
Restaurovaná puška má stálou lokaci v depozitáři s regulovanými klimatickými parametry prostředí.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Halapartna

Úvodem
Halapartnu zná většina laiků z „výzbroje" ponocného z pohádek či divadelních her. Její historie je však mnohem starší.

Jedná se o dřevcovou zbraň, která vznikla ve středověku. Je směsicí zbraně bodné a sečné. Název je odvozen ze středověké němčiny. Používal se ve formě „Hellebarde" nebo také „Helmbarte" či „Halmbarte".  Základem byla slova „halm" či „helm" označující násadu a „barte" označující sekeru. Byla to tedy jakási sekera na násadě.

Protože byla dlouhá až 2 metry, hodila se pro boj s jezdectvem. Používala ji výhradně pěchota. Čepel halapartny se podobá sekeře s bodcem a hákem. Hákem se stahoval jezdec z koně. Mohla posloužit i k drcení plátů brnění.

Od poloviny 16. století však halapartny našly využití již jen jako výzbroj stráže významných osob. Jako ceremoniální zbraň je dodnes používána gardou ve Vatikánu. Skutečně ji používali také ponocní.

Naše halapartna je zvláštní svou nenápadností a jednoduchostí. Vzhledem k tomu, že ve sbírkách je rovněž řada zbraní, které vznikly jako napodobeniny pro historické průvody, unikal právě tento exemplář dlouho přesnému určení stáří. Až návštěva znalce zbraní p. Žákovského roku 2016 přinesla velké překvapení. Její kovová část pochází ze středověku, dokonce až z 15. století. Je tedy skoro stejně vzácná jako např. proslulý husitský klobouk.

Popis
Žatecká sbírková halapartna má dřevěné profilované ratiště. K němu je přinýtována kovová hlava tvořená sekerou, zahnutou čepelí (hák) a bodnou čtyřhrannou čepelí (špice) délky 68 cm. Zdobným prvkem je děrování uspořádané do skupin. Na sekyře je pravidelně do kruhu uspořádáno sedm otvorů, po stranách najdeme dvakrát trojlístek dírek. Na háku tvoří děrování mírný oblouk. Na hlavě halapartny jsou patrné i další otisky kování. Celková délka zbraně je 2,1 m.

Stav před ošetřením
Halapartna byla před konzervátorským zásahem pokryta prachovým depozitem, kovová část byla větší měrou zkorodovaná. Dřevěné ratiště bylo již dříve ošetřeno hnědým mořidlem, na povrchu jsou drobné odřeniny a vrypy.

Ošetření
Zbraň byla zbavena hrubých nečistot pomocí štětců a odsávání. Zvlášť byla ošetřena korodovaná kovová hlava halapartny, která byla po odmaštění stabilizována několikanásobným tanátováním (ošetření korozních produktů pomocí vodného roztoku taninu). Po vytvoření černohnědé antikorozní vrstvy byla kovová část vysušena a opatřena ochrannou povrchovou vrstvou na bázi vosků. Dřevěné ratiště bylo vyčištěno suchou cestou pomocí latexové houby a povrch byl navoskován.

Uložení
Halapartna je trvale uložena v klimatizovaném boxu se stabilní teplotou a relativní vlhkostí vzduchu.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Replika husitského cepu

Úvodem
Ve sbírkách muzea je zapsáno rovněž několik zdařilých replik husitských zbraní, mezi nimi i několik bojových cepů. Hlubší zájem o husitství přišel do Žatce s nárůstem počtu českých obyvatel, tedy za první republiky a následně po druhé světové válce. Repliky byly vítány při výuce dějepisu, v historických průvodech či rekonstrukcích bitev. Vedle zbraní najdeme ve stálé expozici muzea také např. unikátní repliku husitského vozu ve zmenšeném měřítku.

Pro mladší generace dodejme, že cep byl původně zemědělské nářadí, používané od starověku až do novověku k mlácení obilí. Bušilo se jím do sklizených klasů, aby se oddělilo zrno od plev. Jako zbraň používala okovaný cep selská vojska, nejen ta husitská.

Popis
Ke kulaté dřevěné násadě o průměru 3,5 cm je na konci šesti železnými hřeby přibito kování s okem a dvěma články řetězu. Na posledním z nich je nasazeno dřevěné břevno (pohyblivá hlava cepu) sloužící jako biják. Na tlouku jsou tři železné skruže, pobité železnými hroty. Rukojeť je dlouhá 165 cm, břevno 45 cm.

Stav před ošetřením
Zbraň (replika husitského cepu) je tvořena dvěma základními materiály (dřevo a železo) s povrchovou úpravou. V důsledku nepříznivých úložných podmínek byly oba základní materiály poškozeny. Dřevo vrstvou prachového depozitu a místy působením dřevokazného hmyzu. Kovové díly povrchovou korozí.

Ošetření
Cep byl zbaven hrubých nečistot a kartáčováním byly mechanicky odstraněny volné korozní produkty. Silnější korozní vrstva byla po odmaštění a separaci od dřevěné násady konsolidována tanátováním (stabilizace rzi vodným roztokem taninu) ve 4 vrstvách. Po dokončení konzervace a vysušení byly kovové povrchy opatřeny ochrannou povrchovou vrstvou na bázi vosků. Dřevěná rukojeť a břevno byly čištěny nejprve suchou cestou, v případě ulpělých nečistot byla místně použita organická rozpouštědla a plošně roztok tenzidu v podobě pěny. Dřevěné plochy se stopami po dřevokazném hmyzu byly ošetřeny injektáží chemickým přípravkem. Po vysušení byly i dřevěné části opatřeny ochrannou vrstvou na bázi vosků.

Uložení
Ošetřená replika husitské zbraně byla společně se souborem ostatních militárií uložena v muzejním depozitáři s regulovanými klimatickými parametry, které spolu s konzervačním zásahem tvoří důležitou ochranu předmětů před nepříznivými vlivy.

(text konzervátorka Ing. Jaroslava Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Meč důstojníků Luftwaffe

Úvodem
Meče či šavle se po staletí používaly nejen v boji, ale také jako znak určitého postavení (ceremonielní, úřednické apod.). Ve sbírkách Regionálního muzea v Žatci najdeme např. meč, který nosili důstojníci Luftwaffe (tzv. Fliegerschwert) za druhé světové války. Zhotoven byl v německém městě Solingen (Severní Porýní-Vestfálsko), které proslulo výrobou kvalitních chladných zbraní, nožů a nůžek.

Firma Carl Eickhorn používala jako svoji značku symbol veverky, což je i překlad jména jejího majitele. Německy veverka se řekne Eichhorn. Meč je ovšem zdoben i v duchu nacistické ideologie. Nesmí chybět ani motiv dubového listí jako symbolu Germánů.

Popis
Úzká čepel je chromovaná s oboustranným výbrusem v horní polovině. Hrot je ostrý, špičatý. Na jedné straně pod kořenem čepele je rytá značka - veverka s mečem a nápis ORIGINAL EICKHORN SOLINGEN. Hlavice rukojeti je kulatá, po obvodu s dubovými listy, na obou stranách najdeme hákový kříž ve slunečním kruhu.
Rukojeť je potažena temně modrou kůží a zpevněna vinutými drátky. Záštita (ochrana ruky) je ohnutá směrem dolů, na obou stranách jsou opět prstence zdobené motivem kruhové svastiky. Pochva je úzká, potažená modrou kůží, vyztužená. Obústek (vrchní část pochvy) je kovový, na bočních stranách má kroužky, které sloužily k uchycení pásku, zbytek závěsu je ještě zachován. Botka (spodek pochvy) je zúžená, kovová s kulatým koncem. Šířka čepele je 25 mm, délka 720 mm, celková délka činí 905 mm, délka pochvy 785 mm.

Stav před ošetřením
Zbraň vyžadovala před trvalým uložením v klimatizovaném depozitáři čištění a povrchovou ochranu před degradujícími vlivy prostředí. Vlivem dřívějších nevhodných úložných podmínek byl povrch zbraně pokryt korozními produkty různého stupně i složení. Přítomnost stříbra na rukojeti meče i kovových částech pochvy se projevila začernalými povlakem na celém povrchu, zatímco čepel vykazovala bodovou či ostrůvkovou korozi. Kožený potah pochvy byl silně zašpiněn, místy jsou odřeniny. Patrná byla i mírná degradace usně zvýšenou vlhkostí.

Ošetření
Meč byl očištěn od prachu nejprve suchou cestou, kovové části byly zbaveny mastnoty pomocí roztoku s detergentem a organického rozpouštědla. Korozní produkty byly odstraňovány kombinací mechanického a kontrolovaného chemického čištění pomocí 10% roztoku Chelatonu III. Po vymytí chemikálií v destilované vodě a důkladném vysušení byly kovové povrchy doleštěny pomocí leštící vaty a textilií. Povrch byl za tepla konzervován mikrokrystalickými vosky. Useň byla čištěna suchou cestou pomocí štětců a latexové houby a povrch byl regenerován tukovým balzámem.

Uložení
Zbraň je trvale uložena v klimatizovaném boxu s nízkou relativní vlhkostí vzduchu a stálou teplotou.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Slavnostní hasičský meč

Úvodem
Další ukázkou slavnostního meče s přímým vztahem k Žatci je meč hasičský. Krásně zdobená zbraň nás informuje o svém nositeli i dárci. Nechybí ani datace, což je u zbraní méně obvyklé. Přesné určení potěší každého znalce zbraní a samozřejmě i muzejní kurátory. Navíc je jasný i vztah k regionu. Meč nese totiž nápis, který v překladu z němčiny zní: „Zasloužilému zástupci velitele Richardu Paulusovi věnováno Výborem dobrovolných hasičů, Žatec 3. dubna 1886.

Popis
Jedná se o slavnostní hasičský meč s pochvou. Je krátký s čepelí s výrazným ozubením. V dolní třetině je čepel dvoubřitá a bez ozubení. Rukojeť je mosazná, zdobená. Meč má černě lakovaný jílec s měděnými drátky. Hruškovou hlavici zdobí rostlinná rytina. Záštitný oblouk (ochrana ruky) tvoří rostlinné úpony, které se rozdvojují a spojují. Vložený kousek koženky není původní.

Meč se ukládá do rovné hladké pochvy. Obústek (vršek pochvy) je výrazně zdobený mosazným kováním s hasičskými motivy. Na vnější straně najdeme zmíněný nápis v němčině: „Dem verdienstvollen Commandaten Stellvertreter RICHARD PAULUS gewidmet vom Ausschusse der freiw: Feuerwehr, SAAZ am 3. April 1886". Botka (spodek pochvy) je také zdobená oboustranným kováním s hasičskými motivy.

Stav před ošetřením
Meč i dochovaná pochva vyžadovaly před uložením do nových depozitárních prostor ošetření. Pokryv prachového depozitu spolu s vlhkostí se podílel na poškození povrchu kovových částí zbraně v podobě koroze různého typu i stupně. Hladká pochva a čepel meče byly postiženy spíše bodovou či ostrůvkovou korozí, měděné či mosazné doplňky byly korodovány celoplošně. Useň rukojeti byla mírně degradovaná vlhkostí, což se projevilo zatvrdnutím opracované kůže.

Ošetření
Meč i pochva byly čištěny od prachu nejprve suchou cestou, poté byl povrch odmaštěn pomocí roztoku s detergentem a organického rozpouštědla. Korozní produkty byly odstraňovány kombinací mechanického a kontrolovaného chemického čištění pomocí nasyceného roztoku Chelatonu III u železa a slitin, v případě mosazi a mědi byl použit 10% roztok. Po vymytí chemikálií v destilované vodě, byly kovové díly vysušeny a doleštěny pomocí leštící vaty a textilií.

Povrch kovů byl opatřen voskovou vrstvou, aplikace probíhala za tepla, s  voskem rozpuštěným v organických rozpouštědlech. Potah rukojeti z usně byl čištěn pomocí latexové houby suchou cestou a po vyčištění zregenerován tukovým přípravkem na usně.

Uložení
Vyčištěný a povrchově ošetřený meč byl uložen v depozitáři zbraní v papírovém a textilním obalu, který jej chrání před prachem. Klimatické podmínky (teplota a relativní vlhkost vzduchu) v depozitáři jsou nastavené a udržované v rozmezí, které zpomaluje degradaci zde uložených předmětů.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

Africké štíty

Úvodem
Regionální muzeum v Žatci má ve svých sbírkách také dva africké štíty a dvě africká kopí. Dříve byly mylně považovány za věci slavného cestovatele Emila Holuba. Pocházejí však z jiné části Afriky. O nálezu prvního ze štítů je k dispozici dopis bývalého ředitele muzea Kopeckého, který informuje o nálezu na půdě domu č. p. 687 v Žatci, kde kdysi bydlel sběratel podobných artefaktů. Ten byl patrně odsunut, protože dopis je z roku 1951. Ředitel muzea nabízel v souladu s tehdejšími předpisy nález některému z pražských muzeí, protože neměl přímý vztah k regionu. Praha však neprojevila zájem a věci v Žatci zůstaly.

Popis
První štít je vejčitého tvaru pokrytý kůží. Jeho kostru tvoří ohnutý bambusový prut s úchytem pro ruku. Prut pomáhají napínat z každé strany dva kožené řemínky. Obvod štítu je potažen omotávkou z kůže. Štít je vpředu pestrobarevně pomalován (hlavně červenou a modrou barvou). Z vnitřku zdobí bambusový prut modré proužky. Výška štítu činí 88 cm, šířka 47 cm.

Druhý štít má oválný tvar z hrubé kůže. Jeho kostru tvoří opět ohnutý bambusový prut s úchytem pro ruku. Prut pomáhají napínat z každé strany dva kožené řemínky. Obvod štítu je rovněž potažen omotávkou z kůže. Štít je vpředu pomalován barevnými vzory. Na vnitřní straně najdeme nalepený štítek z přepravy po železnici s nápisem: TANGANIKA RAILWAYS. Datum přepravy je již nečitelné. Výška štítu činí 98 cm, šířka 59 cm.

Stav před ošetřením
Oba štíty jsou poměrně dobře zachovalé, před ošetřením byly pokryty silnou vrstvou prachového depozitu. Vlivem nevhodné vlhkosti došlo k zatvrdnutí a deformaci usně. Na povrchu štítu jsou četné odřeniny v barevné vrstvě i koženém podkladu.

Ošetření
Povrch štítů byl čištěn od prachového depozitu převážně suchou cestou, pomocí ofukování. Po zkouškách otěru bylo možné některé plochy a celou bambusovou kostru čistit pomocí Wallmasteru (inertní restaurátorská houba) a štětců s následným odsáváním volného prachu. Kožené řemínky na rubu byly ošetřeny změkčujícím přípravkem na usně, který zajistil regeneraci zatvrdlého materiálu.

Uložení
Štíty jsou v ochranném obalu uloženy v klimatizovaném depozitáři muzea.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)