Zachráněný exponát měsíce
Roku 2018 bychom rádi v rámci řady zachráněný exponát měsíce představili sbírkové předměty našeho muzea spojené s kapucínským klášterem v Žatci. Jedná se o předměty zrestaurované i předměty, které prošly muzejní konzervátorskou dílnou. Představeny budou vybrané obrazy, kresby i fotografie spojené s významnou žateckého budovou, která v současnosti prochází náročnou rekonstrukcí.
Krátce k historii kapucínského kláštera v Žatci
Klášter s kostelem Korunování Panny Marie vznikl z iniciativy žateckých měšťanů. Kapucíni přišli do města roku 1675. Jednalo se o tři kněze a dva laické bratry.
V letech 1676 – 84 proběhla výstavba typického kapucínského objektu u někdejší Červené brány v jihovýchodní části Horního Předměstí. Stavbu sponzorovaly Ludmila Eva Františka z Kolovrat a Marie Sidonie Varensbachová. Vznikl patrový klášter s uzavřeným dvorem směřovaný do zahrady, která sloužila k meditaci i jako hospodářské zázemí.
Klášterní kostel byl vysvěcen roku 1683. Hlavní oltář s obrazem Korunování Panny Marie a sochami sv. Václava a Ludmily je od Veita Styrla z roku 1683. Postranní oltáře byly zasvěceny sv. Františku z Assisi a sv. Antonínu Paduánskému. Pod kostelem byla zřízena krypta. Na počátku 18. století žilo v klášteře dvanáct duchovních, dva klerici a pět laických bratrů.
Kapucíni se podíleli na rekatolizaci města. Prosluli jako kazatelé. Oblíbená byla i jejich procesí. Pečovali rovněž o v Žatci velmi silný kult Jana Nepomuckého. Obdiv lidí si získali i za pomoc při morové epidemii v letech 1714 – 1715. Na přímluvu měšťanů přežil klášter i josefínské reformy. Za první světové války byl v klášteře lazaret. Činnost kláštera byla přerušena násilným zásahem komunistického režimu roku 1950. Klášter krátce sloužil také jako domov důchodců. Po sametové revoluci byla nejprve upravena klášterní zahrada, která je dnes oblíbeným místem odpočinku i malou venkovní galerií. Najdeme zde dětské hřiště, živá zvířata, bylinkovou zahrádku, ale i několik významných uměleckých děl. Můžete si zde prohlédnout například kopii sochy slavného žateckého Boreše, který dle pověsti zachránil město od útoku vojska duchů. Originál sochy je umístěn v hlavní budově našeho Regionálního muzea v Žatci v Husově ulici. V zahradě je rovněž umístěna nová bysta slavného Jana ze Žatce, středověkého písaře, notáře a spisovatele, jehož skladba Oráč z Čech položila základy spisovné němčiny.
Co se uchovalo ve sbírkách Regionálního muzea v Žatci
Ze zařízení se ve sbírkách muzea uchoval soubor obrazů nejen kapucínských světců, který je uložen v muzejním depozitáři v budově Staré papírny. Obraz Sv. Josefa z Leonessy je trvale vystaven v Křížově vile. Mezi světci najdeme např. obrazy, sv. Anděla (Angelus) z Acri patrona Kalábrie; sv. Serafína z Montegranara, sv. Fidela ze Sigmaringen patrona právníků; známého středověkého světce sv. Františka z Assisi nebo oblíbeného duchovního rádce a léčitele Blahoslaveného Bernarda z Offidy. Některé z obrazů nebyly dosud určeny. Všední život kláštera je patrný ze souboru fotografií v unikátním starém albu z poč. 20. století, kapucínský klášter je rovněž zobrazován na regionálních grafikách a kresbách. Dochovala se rovněž stará fotografie členů konventu či část písemných materiálů z běžného klášterního provozu v 1. pol. 20. stol. Z knihovny žateckého kapucínského kláštera pochází pravděpodobně i rukopisná Postila Hortulus Reginae z roku 1479. Jedná se o sbírku kázání od adventu až do velikonoc.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D)
Přehled jednotlivých exponátů na měsíc: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec
Obraz sv. Fidela
Sv. Fidel ze Sigmaringen
Sv. Fidel ze Sigmaringen (1578-1622) se narodil jako Markus Roy (Rey) v městě Sigmaringen na Dunaji v knížectví Hohenzollern v Kostnické diecézi. Vystudoval práva. Roku 1612 znechucen korupcí a jinými nešvary světského života vstoupil do řádu kapucínů a byl vysvěcen na kněze. Věnoval se dál studiu teologie. Osudným se mu stala misionářská činnost v protestantském Švýcarsku.
Dne 24. dubna 1622 byl ve Seewissu zavražděn příznivci protestantů po odchodu z kostela, když se odmítl vzdát katolické víry. Bylo mu 44 let. Zatímco hlava mučedníka byla v říjnu 1622 exhumována a převezena do kapucínského kostela ve Feldkirchu, zbytek těla byl pohřben v kryptě dómu v Coiře dne 5. listopadu téhož roku. Proces ve věci jeho blahoslavení začal již roku 1623. Dne 24. března 1729 jej papež Benedikt XIII. prohlásil blahoslaveným. Mezi světce byl zapsán roku 1746 papežem Benediktem XIV. Dne 16. února 1771 byl jeho svátek rozšířen na celou církev. Je patronem oblasti Hohenzollern a právníků. Jeho atributy jsou okovaná hůl, meč a palma.
Na olejomalbě z kapucínského kláštera je zobrazen v hnědém hábitu s kapucí a růžencem. Nechybí jeho atributy ani výjev připomínající jeho ubití při cestě z kostela. Obraz o rozměrech 88 x 110 cm je umístěn v jednoduchém hnědém rámu. Roku 2014 ho zrestaurovala MgA. Veronika Kopecká.
Popis malby
Na portrétní malbě je světec Sv. Fidel ze Sigmaringen oděn do hnědého hábitu s kapucí, cingulem a růžencem. V pravé ruce drží krucifix, levou přidržuje meč a řemdih. Na stole leží lebka, o níž je opřena kniha. V levé horní části je za oknem zobrazena budova kostela a výjev boje – připomínka jeho násilné smrti. Nad kostelem v oblacích se vznáší postava andělíčka.
Olejomalba na plátně je napnuta na napínacím rámu a vložena do dřevěného rámu hnědého odstínu s jednoduchým profilem. Malba patří do souboru portrétů kapucínských světců, který se dochoval v historické sbírce žateckého regionálního muzea.
Stav před restaurováním
Na díle byly patrné předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely, retuše. Lokálně docházelo k jejich oddělování od podkladu. Adheze barevné vrstvy byla nedostatečná. Při okrajích malby byly patrné doplňky plátna, opatřené tmelem a retuší. V celé ploše se vyskytovaly trhliny a krakelace malby. Povrchová vrstva výrazně ztmavla nánosem prachového depozitu a degradovaného laku. Lokálně byly patrné průtlaky plátna. Dřevěný rám byl poškozen rýhami, výpadky a povrchovým znečištěním. Na zadní straně díla je patrná signatura a několik záplat. Povrch plátna byl pravděpodobně impregnován lněnou fermeží.
Postup restaurování
Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum pomocí denního světla i UV záření a zkoušky rozpustnosti barevných vrstev a tmelů a přemaleb. Na základě průzkumu byly provedeny vlastní restaurátorské práce, které spočívaly v čištění malby nejprve suchou cestou, poté destilovanou vodou a poté následovalo snímání přemaleb a tmelů a ztmavlé fixáže pomocí organických rozpouštědel. Odstranění vrstev bylo nutné vzhledem k velkému pnutí barevné vrstvy, ale také kvůli snížení estetických kvalit a změně barevnosti díla.
Během snímání vrstev byla pod přemalbami objevena odlišná kompozice a barevnost původního výjevu včetně popisového pole. Retuše byly v místech rozsáhlých úbytků pouze přizpůsobeny barevnosti okolí tak, aby defekty nerušily, ale byly zachovány veškeré fragmenty malby. Tmelení defektů bylo provedeno jen na nejnutnějších místech, protože malba byla často nanesena i na plátně bez podkladu. V rámci čištění byly zachovány kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav.
Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomoc vodných obkladů. Po vyčištění malby, fixaci a vyrovnání malby byly doplněny chybějící části plátna včetně obvodového zpevnění pomocí pruhů upraveného plátěného materiálu (striplining). Po vytmelení tónovaným kliho-křídovým tmelem byla malba retušována technikou lokální pomocí akvarelových barev a závěrečné zcelení povrchu bylo provedeno syntetickým pryskyřičným lakem v organickém rozpouštědle.
Nefunkční napínací rám byl nahrazen novým se shodnou profilací lišty. Zdobný rám byl vyčištěn, ošetřen proti dřevokaznému hmyzu a drobné defekty byly retušovány.
Nová zjištění v průběhu restaurátorského postupu
Přidanou hodnotou vlastního restaurátorského zásahu bylo odkrytí nápisového pole za hlavou světce, které bylo zcela skryto přemalbami a teprve po restaurování díla byla umožněna identifikace významného světce řádu kapucínů, vzdělaného doktora filozofie a práv, kněze a mučedníka Sv. Fidela ze Sigmaringen.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz sv. Josefa z Leonessy
Sv. Josef z Leonessy
Sv. Josef z Leonessy (1556 - 1612) vlastním jménem Eufranio Desideri se narodil 8. ledna 1556 v Leonesse (Rieti). Dne 3. ledna 1572 oblékl v Carcerelle u Assisi kapucínský hábit. Dne 8. ledna 1573 složil řeholní sliby. Na kněze byl vysvěcen 24. září 1580 v Amelii, dne 21. května 1581 obdržel povolení kázat. Od srpna 1587 působil jako misionář v tureckém Cařihradu (dnešní Istanbul). Na podzim 1589 se vrátil do Itálie do Carcerelle. Až do své smrti kázal v oblastech Abruzza a Umbrie. Zemřel 4. února 1612 v Amatrice, kde také záhy vznikly počátky jeho kultu. Již v 17. století začaly oficiální snahy o jeho blahoslavení. Dne 18. října 1639 lidé z Leonessy dokonce doslova odcizili Josefovo tělo uctívané v Amatrice. Za blahoslaveného byl Josef prohlášen papežem Klementem XII. v červnu 1737, jak je také uvedeno v latinském nápise na obraze. Dne 29. června 1746 jej papež Benedikt XIV. prohlásil za svatého. Dne 12. ledna 1952 jej papež Pius XII. prohlásil patronem misií v Turecku.
Sv. Josef z Leonessy se díky svým mimořádným charakterovým kvalitám, vzdělání i silnému sociálnímu cítění mohl stát věhlasným kazatelem v kterémkoliv z velkých měst. On však upřednostňoval kázání pouze v malých italských vesničkách, považoval se za kazatele rolníků, pastýřů, horalů, poutníků a dětí. Nezdráhal se duchovně pečovat o křesťanské otroky, vězně, malomocné i zbojníky. Jeho nadšení pro křesťanskou víru bylo bezmezné. I proto se těšil mezi lidmi obrovské oblibě za svého života i po smrti.
Popis malby
Na portrétní malbě ze souboru obrazů světců kapucínského řádu je zobrazena postava Sv. Josefa z Leonessy hledícího na krucifix - symbol celého Josefova života. Hlásání evangelia především chudým bylo totiž náplní jeho řeholního působení. Příslušnost k řádu kapucínů (od r. 1573) je zřejmá z odění do hnědého hábitu s kapucí a růžencem.
Horlivé misijní působení přivedlo Josefa nejednou do nebezpečí. V pozadí obrazu vpravo je zachycena scéna, kdy je sv. Josef z Leonessy chycen na dvoře sultána a mučen zavěšením na háku. Ve spodní části obrazu najdeme identifikační nápis s datem jeho blahoslavení:
BEATUS IOSEPHUS Ã LEONISSA ORDINIS MINORUM CAPUCINORUM MISSIONARIUS APOSTOLICUS Z ELOSISSIMUS, VITAE SANCTITATE ET AUSTERITATE SPIRITU PROPHETICO AC MIRACULIS CLARUS A SS: D: N: CLEMENTE XII. An. 1737 DIE 21 JUNŸ BEATIFICATUS
Stav před restaurováním
Rozměrnou olejomalbu na plátně (bez rámu 103,5 x 120,5 cm) zrestauroval roku 2013 BcA. Lukáš Hrinda. Je napnuta na napínacím rámu a vložena do vlastního dřevěného rámu hnědého odstínu s jednoduchým profilem. Na díle byly patrné předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely, retuše. Lokálně došlo k jejich oddělování od podkladu. Adheze barevné vrstvy byla narušena a silná krakeláž malby se objevovala v celé barevné ploše. Povrch díla byl ztmavlý nánosem prachového depozitu i degradovaného laku. Lokálně byly patrné průtlaky plátna a na dvou místech i drobné otvory. Plátěná podložka byla zvlněna. Dřevěný rám byl povrchově znečištěn a poškozen četnými vrypy.
Postup restaurování
Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum pro zjištění stupně degradace, znečištění, definování sekundárních úprav a starších restaurátorských zásahů a obeznámení s původní výstavbou malby. Vyhodnocením průzkumu bylo prokázáno několik sekundárních zásahů, poslední úpravy se řadí do 2. pol. 20. stol. Jde o přemalbu latinsky psaného textu ve spodní části malby a další drobnější přemalby lokálně rozseté v ploše malby. Nevhodný napínací rám byl příčinou poškození malby v hranách. Nejprve byl obraz očištěn od prachového depozitu, suchým i mokrým čištěním s použitím destilované vody a organických rozpouštědel. Poté byla celá malba plošně konsolidována zažehlením z rubové strany. Následujícím krokem bylo ztenčení sekundární degradované lakové vrstvy, a její postupné odkrývání. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomoc vodných obkladů. Po vyčištění malby, fixaci a vyrovnání malby byly doplněny chybějící části plátna včetně obvodového zpevnění pomocí pruhů upraveného plátěného materiálu (striplining). Pro tmelení defektů byl použit voskovo-pryskyřičný tmel. Před retuší byly tmely separovány vrstvou laku a následně retušovány olejo-pryskyřičnými barvami pomocí techniky nápodobivé retuše. Pro celkové sjednocení povrchu byl použit polymerový lak s přídavkem vosku. Nefunkční napínací rám byl nahrazen novým se shodnou profilací lišty. Zdobný rám byl vyčištěn a ošetřen proti dřevokaznému hmyzu. Drobné defekty byly zaretušovány a povrch byl konzervován včelím voskem v rozpouštědle.
Prezentace veřejnosti
Obraz je součástí trvalé expozice Regionálního muzea K. A. Polánka v Křížově vile.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz Sv. Serafína z Montegranara
Sv. Serafín z Montegranara (kolem 1540 - 1604)
Felice (pozdější bratr Serafín) se narodil v Monte Granariu někdy okolo roku 1540. Již v mládí se stal kapucínem, řeholní sliby složil roku 1559. V kapucínských klášterech v regionu strávil celý svůj život, nejdéle pobýval v klášteře Ascoli Piceno, kde dne 12. října 1604 zemřel. Pracoval jako zahradník, vrátný i almužník. Sílu hledal v modlitbě a pokoře, díky své víře dokázal skrze modlitbu pomoci i řadě nemocných. Za blahoslaveného jej prohlásil papež Benedikt XIII. dekretem z 18. června 1729. 16. července 1767 jej papež Kliment XIII. zapsal do seznamu svatých.
Popis malby
Na olejomalbě o rozměrech 100 x 118 cm ze žateckého kláštera je Serafin z Monteranara (Monte Granaria) zobrazen jako polopostava se svatozáří v hnědém záplatovaném hábitu s kapucí, přepásán cingulem. Nechybí jeho obvyklý atribut, hořící srdce. V pravé části obrazu je zobrazen anděl s krucifixem. Latinský nápis v dolní části informuje o základních životopisných údajích oblíbeného kapucínského světce (původ, příslušnost k řádu, data úmrtí a blahoslavení):
„B: SERAPHINUS A MONTE GRANARIO ORDINIS CAPUCINORUM LAICUS PLENUS MERITIS ET VIRTUTIBUS SIMUL PROPHETIAE DONO ILLUSTRIS OBIJT ASCULI AO: 1604 MIRACULIS CLARUS TUM IN VITA TUM POST MORTEM Ã BENEDICTO XIII BEATIFICATUS AO: 1729: 18. JUNI"
Stav před restaurováním
Dílo prošlo před restaurováním podrobným průzkumem, který odhalil předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely a retuše. V celé ploše malby byly patrné trhliny. Povrch díla ztmavl degradací vrchního laku i nánosem prachového depozitu. Lokálně byly patrné průtlaky plátna. Zdobný rám byl poškozen rýhami, výpadky a povrchovým znečištěním. Na zadní straně díla je patrná signatura a několik záplat. Povrch plátna byl pravděpodobně impregnován látkou na bázi oleje a vosků.
Postup restaurování
Po fotodokumentaci a vyjmutí z rámu byla provedena konsolidace havarijních částí rámu. Vlastní malba byla čištěna nejprve suchou cestou, poté tamponováním destilovanou vodou. Pomocí organických rozpouštědel byla odstraněna ztmavlá fixáž. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů.
V rámci čištění byly zachovány kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav. Následovala konsolidace malby ze zadní strany a vyrovnání díla na vakuovém stole.
Chybějící části plátna a krátké či křehké okraje malby byly doplněny pomocí záplat a pruhů penetrovaného lněného plátna obdobné struktury. Tmelení bylo provedeno pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu. Po vybroušení a izolaci tmelu byla provedena retuš barevné vrstvy akvarelovými barvami technikou lokální.
Dřevěný rám byl čištěn nejdříve suchou cestou pomocí štětců a latexových pryží wallmaster, poté mokrou cestou pomocí destilované vody a na závěr byl ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány. Některé oddělené části byly přichyceny pomocí kostního klihu. Malba byla uchycena zpět do původního ošetřeného rámu. Restaurování celé olejomalby provedla v roce 2014 MgA. Veronika Kopecká.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz sv. Františka z Assisi
František z Assisi (František Serafínský)
Kapucínský řád měl v oblibě i některé starší světce, mezi kterými byl středověký mystik a asketa František z Assisi (1182 – 1226), zakladatel řádu minoritů. František se narodil jako Giovanni Battista Bernardone jako syn bohatého kupce v Assisi v oblasti Umbrie v Itálii. Jeho matka byla Francouzka. Původně se chtěl stát rytířem. Nakonec se však pod vlivem svých životních zkušeností rozhodl pro život duchovní v chudobě a odříkání. Toužil po mučednické smrti, které se však nedočkal, dle legendy ani od tureckého sultána. Dle další legendy se dva roky před smrtí dostal při modlitbě do stavu náboženského vytržení, po němž se na jeho rukách objevila stigmata. Zemřel roku 1226 dne 3. října jako slepý muž. Za svatého byl prohlášen již o dva roky později. Jeho svátek se slaví 4. října. Františkovi vděčíme také za zvyk stavět jesličky o vánocích. Pro svoji úctu k živým tvorům je patronem zvířat i ochránců přírody. Je také patronem Itálie. Byl i spoluzakladatelem řádu klarisek, jehož členem byla i naše sv. Anežka.
Popis malby
Na obraze ze žateckého kapucínského kláštera je sv. František zobrazen z profilu v kapucínském hnědém hábitu s kapucí. Na rukou jsou dobře viditelná stigmata. Před světcem na stole leží krucifix a lebka. Základní životopisné údaje
o zakladateli žebravého řádu minoritů a tvůrci řeholních pravidel přináší krátký latinský nápis: „S: FRANCISCUS PATER ET INSTITUTOR, TOTI ORDIN. MINORUM INCEPIT ANNO 1206. OBIIT ANNO 1226 AETATIS SUAE".
Stav před restaurováním
Olejomalba o rozměrech 88 x 110 cm je umístěna v hnědém hladkém rámu.
Na díle byly patrny předchozí restaurátorské zásahy (záplaty, tmely, retuše). Adheze barevné vrstvy byla snížena, výrazná krakelace malby byla patrná v celé ploše. Povrchová vrstva olejomalby ztmavla nánosem prachového depozitu a degradací laku. Lokálně se vyskytovaly průtlaky plátna. Zdobný rám byl poškozen rýhami a četnými odřeninami povrchové vrstvy. Ze zadní strany malby bylo plátno silně zašpiněno, textilní vlákna v okrajích plátna byla poškozena či chyběla zcela. Povrch plátna byl v minulosti pravděpodobně impregnován voskem.
Postup restaurování
Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum, který prokázal dřívější restaurátorské zásahy i nevhodné pnutí barevné vrstvy po lakování a fixáži.
Po nezbytné konsolidaci havarijních částí rámu pomocí přelepů japonským papírem, byla malba čištěna nejprve suchou cestou a po zkouškách rozpustnosti i pomocí destilované vody a organických rozpouštědel. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů. Část nevhodných zásahů z minulosti byla sejmuta (ztmavlá fixáž a části laku) pro obnovení pružnosti malby. Po nové fixaci byla olejomalba vyrovnána na vakuovém stole. Chybějící části plátna a křehké okraje malby byly doplněny pomocí záplat a pruhů penetrovaného lněného plátna obdobné struktury. Následovalo tmelení tónovaným kliho-křídovým tmelem a poté broušení a izolace tmelů. Kvalitní předchozí retuše byly zachovány, nové retuše byly provedeny akvarelovými barvami technikou lokální.
Dřevěný rám byl vyčištěn a ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány.
Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů. Restaurátorské práce velmi citlivě provedla v roce 2014 MgA. Veronika Kopecká.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena v klimaticky regulovaném depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz sv. Ludvíka z Toulouse
Sv. Ludvík z Toulouse (Anjou)
Budoucí sv. Ludvík se narodil roku 1274 v Nocera dei Pagani v Itálii v královské rodině. Jeho otcem byl neapolský král Karel II. a matkou Marie, dcera uherského krále Štěpána V. V mládí byl po sedm let držen jako rukojmí na hradě v Suranu u Barcelony spolu s několika druhy. Důvodem byly války, které vedl jeho otec. Jako šlechtic měl zajatec jistou volnost, protože byl vázán tehdy závazným slibem. Ještě v zajetí přijal nejnižší svěcení, začal navštěvovat chudé a nemocné. Propuštěn byl roku 1295, když se jeho otec smířil s králem Petrem Aragonským. Protože zemřel jeho starší bratr, stal se Ludvík následníkem trůnu a měl se dokonce oženit s dcerou aragonského krále.
Ludvík však zvolil raději život duchovní a trůn nechal mladšímu bratru Robertovi. Otec ho přiměl, aby se stal alespoň biskupem toulouským. Zároveň Ludvík vstoupil do chudého řádu minoritů. Roku 1297 se ujal svého úřadu, za velkého zájmu místních, kteří byli zvědaví na biskupa z krve královské. Ludvík vstoupil do města bos a v chudém řádovém hábitu. Věnoval se péči o chudé, nemocné i vězně. Ve stejném roce však zemřel ve věku pouhých 23 let. Svatořečen byl v roce 1317 v Avignonu papežem Janem XXII.
Popis malby
Na obraze z kapucínského kláštera z 18. stol. je Ludvík zobrazen jako stojící polopostava v hnědém hábitu s kapucí, v pase převázaném cingulem a růžencem. Pravou rukou drží biskupskou mitru modro-zlaté barvy, jeho levá ruka je položena na královské koruně. Tyto dva atributy připomínají jeho královský původ a přijetí biskupského svěcení. O jeho původu a významných životních datech informuje i latinský nápis v textovém poli na spodní části malby. Olejomalba je vložena v hnědém hladkém rámu s tenkou vnitřní lištou zlatého odstínu. Na rubu je uvedena datace 1738 a pravděpodobně i signatura autora.
Stav před restaurováním
Průzkum díla, který předcházel restaurátorské práci, prokázal dřívější zásahy v podobě retuší, fixáže, tmelů a záplat na zadní straně. Celý povrch malby byl pokryt prachovým depozitem a ztmavlým degradovaným lakem. Vlastní barevná vrstva ztratila adhezi, v ploše byla patrná krakeláž. Lokálně se vyskytovaly v ploše tmavé skvrny. Ze zadní strany malby bylo plátno silně zašpiněno a opatřeno několika záplatami. Napínací rám vytvořil průtlaky do plátna s malbou, místy vznikly až trhliny. Zdobný rám byl povrchově znečištěn, na několika místech odřený.
Postup restaurování
Po dokumentaci, sejmutí z rámu a průzkumu díla v denním světle i v UV záření byly provedeny technologické zkoušky rozpustnosti jednotlivých vrstev malby i dodatečných zásahů.
Čištění malby probíhalo postupně, nejprve suchou cestou pomocí štětců a poté i s pomocí destilované vody a organických rozpouštědel, které bylo nutno použít k odstranění některých předchozích restaurátorských zásahů (ztmavlá fixáž a část laku). Tímto krokem bylo sníženo velké pnutí barevné vrstvy, které vedlo ke krakelaci malby. Kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav byly zachovány. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů. Následovala nová konsolidace barevné vrstvy a vyrovnání plátna s malbou. Pro vysprávku defektů v plátně a náhradu jeho chybějících částí byly použity záplaty a pruhy penetrovaného plátna obdobné struktury.
Tmelení malby bylo provedeno kliho-křídovým tmelem tónovaným do odstínu bolusu. Po broušení a izolaci tmelů byla malba retušována akvarelovými barvami.
Dřevěný rám byl vyčištěn a ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány. Na napínací rám byly přidány půlkulaté distanční dřevěné lišty. Dokončená malba byla vložena do původního rámu.
Restaurátorské práce provedla v roce 2013 MgA. Veronika Kopecká. Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů.
Uložení
Pro zachování kvality restaurovaného díla je nutné zajistit takové podmínky, které zabrání předčasnému znehodnocení. Restaurovaná malba je proto uložena v klimaticky regulovaném depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D)
Obraz kapucínského otce Angela
Otec Angel
Další obraz ze série z kapucínského kláštera v Žatci nám představuje otce kapucína Angela. Několikrát renovovaný latinský nápis, který dnes již nemusí v případě některých písmen odpovídat nápisu původnímu, naznačuje jeho významný šlechtický původ. Zvolil však nakonec život duchovní v chudobě a odříkání. Jak se rovněž dozvídáme z nápisového pole, vynikal učeností a byl i významným kazatelem. Životopisná data ani jeho původní jméno uvedeny nejsou. Řádové jméno Angel (Anděl), bylo mezi kapucíny velmi oblíbené. Nejznámějším nositelem tohoto jména byl roku 2017 svatořečený Anděl z Acri.
Popis malby
Olejomalba ze žateckého kláštera z 18. stol. zachycuje otce Angela jako stojící polopostavu v hnědém hábitu s kapucí a cingulem. Na stolku před ním jsou obvyklé atributy kapucínů, krucifix a lebka. Zobrazena je rovněž knížecí koruna odkazující na jeho původ. V pozadí je zobrazen prapor a srdce se svatozáří (symbol čtení v lidských srdcích). V dolní části v bílém poli je již zmíněný neúplný latinský nápis, identifikující částečně tohoto kapucína a připomínající jeho vlastnosti a zásluhy.
Stav před restaurováním
Olejomalba na plátně o rozměrech 92 x 114 cm byla silně poškozena, stav barevné vrstvy byl havarijní. Malba zcela zdegradovala a opadala i s bolusovým podkladem ve větších plochách (zejména v pozadí - světle modrý odstín). Ostatní barevná plocha byla velmi zašpiněna a ztmavlý lak zkreslil barevně i prostorově původní záměr neznámého autora. Na olejomalbě byly též patrny opravy z minulosti, které tristnímu stavu díla spíše dopomohly. Malba byla proto v roce 1999 svěřena restaurátorovi J. Komarovi, který provedl záchranný restaurátorský zákrok.
Postup restaurování
Po fotodokumentaci díla, byl proveden odběr vzorků pro analýzu pigmentů v modrém pozadí. Analýza prokázala v podkladové vrstvě jemnou železitou hlinku s příměsí částic křemene, v barevné vrstvě byla analyzována olovnatá běloba, uhlová čerň a příměs jemných částic smaltu. Pro volbu vhodného prostředku pro odstranění ztmavlého laku byly provedeny zkoušky rozpustnosti.
Malba byla z lícové části zajištěna pomocí směsi vosku a hedvábné podložky a sejmuta z poškozeného rámu. Rubová strana malby byla mechanicky očištěna od povrchových nečistot, napuštěna vosko-pryskyřičnou směsí a nažehlena na novou plátěnou podložku. Po odstranění degradované vrstvy laku a přemaleb bylo plátno napnuto na nový rám a následovalo tmelení, retuše a celková rekonstrukce malby se závěrečným vrchním lakem. (1999)
Vzhledem k rozsáhlému restaurátorskému zákroku kombinací vosko-pryskyřičné rentoaláže a silné vrstvy laku však postupem času olejomalba začala vlivem silného pnutí znovu praskat a oddělovat se od podkladu, místy i s podkladovou vrstvou. Sejmutí všech nevhodných zásahů tak, aby došlo k otevření povrchu malby by bylo velmi nákladné a problematické, proto byl po provedených technologických a materiálových průzkumech pro zajištění krakel v roce 2014 zvolen způsob fixace páskou japonského papíru s reverzibilním adhezivem, který provedla MgA. Veronika Kopecká. Tento vratný způsob místního zajištění krakel byl proveden na všech místech, kde hrozila ztráta originální barevné vrstvy.
Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz sv. Felixe
Sv. Felix z Cantalice
Oblíbený člen kapucínského řádu Felix z Cantalice (1515 – 1587), který podstatně přispěl ke zvýšení popularity kapucínů i popularity jména Felix mezi bratřími. Narodil se ve venkovské rodině v obci Cantalice na úpatí pohoří Apeniny. Do řádu vstoupil až roku 1543 jako laik. Řeholní sliby složil o dva roky později. Po dobu třinácti let prosil v Římě o milodary pro svůj klášter. K náplni jeho práce patřila také návštěva nemocných a vyřezávání dřevěných křížků pro věřící. Měl léčitelské schopnosti. Neuměl číst ani psát, přesto byl často žádán o radu. Věnoval se také dětem. Před smrtí se mu měla zjevit P. Maria. Jeho hrob proslul řadou zázraků. Blahoslaven byl roku 1625, svatořečen roku 1712. Pohřben je v kostele Neposkvrněného početí na via Veneto. Zobrazován bývá s poutnickou holí v ruce, pytlem či mošnou. Někde také drží v rukou Ježíška. Jeho svátek se slaví 18. května.
Popis malby
Na obraze ze žateckého kapucínského kláštera je sv. Felix, nazývaný také světec římské ulice, zobrazen v kapucínském rouchu, přes levé rameno má přehozen vak na milodary. V pravé ruce drží růženec. Vážnost a úcta nejen řádových bratří k otci kapucínské reformy završená jeho pozdějším svatořečením je na jeho portrétní malbě vyjádřena svatozáří kolem hlavy. Pozadí malby tvoří v levé části temná obloha nad neurčitým horizontem hor, vpravo přechází do pásu hnědých odstínů. Olejomalba je umístěna v hnědém hladkém rámu.
Stav před restaurováním
Podrobným průzkumem díla pomocí neinvazivních metod bylo zjištěno, že malba byla v minulosti několikrát restaurována, o čemž svědčí nalezené retuše, fixáže, tmely a záplaty. Tmely i retuše ve velké míře přesahovaly i do nepoškozených míst, záplaty a tmely byly ve špatné kondici, způsobovaly praskání i trhliny v barevné vrstvě. Celý povrch malby byl pokryt nánosem prachového depozitu na ztmavlé a degradované lakové vrstvě. U okrajů bylo plátno s malbou silně zvlněno, lokálně byly patrné průtlaky plátna. Zdobný hnědý rám byl poškozen méně, zejména šlo o rýhy, drobné výpadky a povrchové znečištění.
Postup restaurování
Po prvotním suchém očištění malby bylo dílo podrobeno zkouškám rozpustnosti, testům čištění, podrobné dokumentaci a neinvazivním průzkumům barevné vrstvy. Plošné přemalby a nepůvodní ztmavlá fixáž vyžadovaly použití organických rozpouštědel a snímání nevhodných zásahů probíhalo v několika krocích. V neesteticky vyhlížejícím pravém horním rohu malby, kde průzkum a sondy odhalily rozsáhlou přemalbu, byla postupně odkryta textová informace, identifikující světce. Odstraňovány byly i nepůvodní tmely a nefunkční záplaty na rubové straně.
Trhliny a defekty musely být během práce zajišťovány pomocí přelepů japonským papírem. Po konsolidaci a vyrovnání olejomalby na vakuovém stole bylo nutné doplnění chybějících částí plátna jak v zadní straně (záplaty), tak v obvodu malby, kde plátno místy zkřehlo či chybělo zcela. Po provizorním napnutí na blind rám následovalo tmelení pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu, broušení tmelů a místy i zpevnění akrylátovou pryskyřicí v místě přehybů. Po celoplošné izolaci lakem byla provedena retuš akvarelovými barvami.
Dřevěný rám byl vyčištěn a ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny, nevhodné nátěry na lištách rámu byly sejmuty, povrchová úprava rámu byla sjednocena a retušována. Na napínací rám byly přidány půlkulaté distanční dřevěné lišty. Restaurovaná malba byla vložena do opraveného rámu.
Restaurátorské práce provedla v roce 2013 MgA. Veronika Kopecká. Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena na závěsné kovové obrazové síti v klimaticky regulovaném depozitáři muzea bez přístupu denního světla.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz bl. Bernarda z Offidy
Blahoslavený Bernard z Offidy
Blahoslavený Bernard z Offidy (1604 – 1694) byl italský kapucín a asketa, vlastním jménem Bernard Peroni. Pocházel z Villa d'Appignano poblíž Offidy a v dětství byl pasákem ovcí. Do kapucínského řádu vstoupil roku 1626 jako novic. Byl laickým bratrem. V klášteře byl kuchyňským pomocníkem, infirmářem a také vrátným. Lidé ho vyhledávali pro jeho moudrost i léčitelské schopnosti, které on sám ovšem připisoval přímluvě sv. Felixe z Cantalice. Beatifikační proces začal až v pol. 18. století, blahoslaven byl v květnu roku 1795.
Popis malby
Olejomalba skromného muže, který nikdy nestudoval teologii, nemohla chybět v souboru obrazů z kapucínského kláštera v Žatci. Má rozměry 88 x 110 cm a je umístěna v hnědém hladkém rámu. Bernard je zobrazen jako polopostava s dlouhými bílými vousy v hnědém hábitu s cingulem a růžencem s rukama zkříženýma na prsou, v pravé ruce drží lilii, symbol čistoty. Nápisové pole v dolní části malby kromě příslušnosti k řádu uvádí i dvě přesná data (úmrtí a blahoslavení) a shrnuje jeho neúnavnou celoživotní péči o bližní, potřebné a nemocné do výstižné charakteristiky- těšitel chudých.
„B: BERNARDUS AB OFFIDA CAPUCIN: LAICUS PATER ET CONSOLATOR PAUPERUM. OBIIT OFFIDA 22 AUGUST: 1694. CETAT: 90 INTER BEATOS RELATUS 25. MAJÍ 1795".
Stav před restaurováním
Olejomalba byla před restaurátorským zásahem poškozena krakelací a celkově špatnou adhezí barevné vrstvy. Neesteticky působila i degradace a zašpinění povrchové lakové vrstvy. Lokálně se vyskytovaly tmavé skvrny a průtlaky plátna. Nedestruktivním průzkumem bylo zjištěno dřívější restaurování. Zásahy v podobě retuší, tmelení a záplatování na několika místech stav malby negativně ovlivnily. Zdobný rám byl poškozen jen povrchovými rýhami, výpadky a prachovým depozitem.
Postup restaurování
Po fotodokumentaci a vyjmutí z rámu byla malba čištěna nejprve suchou cestou, poté tamponováním destilovanou vodou. Pomocí předem testovaných organických rozpouštědel byla odstraněna ztmavlá fixáž, přemalby a nevhodné tmely. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů.
Následovala konsolidace malby ze zadní strany roztokem akrylátové pryskyřice a vyrovnání díla na vakuovém stole.
Chybějící části plátna a krátké či křehké okraje malby byly doplněny pomocí záplat a pruhů penetrovaného lněného plátna obdobné struktury. Tmelení bylo provedeno pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu. Po vybroušení a izolaci tmelu následovala retuš barevné vrstvy akvarelovými barvami technikou lokální.
Dřevěný rám byl čištěn nejdříve suchou cestou pomocí štětců a pryží, poté mokrou cestou pomocí destilované vody a na závěr byl ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny, oddělené části byly lepeny kostním klihem. Restaurované dílo bylo upevněno v původním, ošetřeném rámu.
Restaurování olejomalby s finanční podporou z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů proběhlo v roce 2014. Dílo restaurovala MgA. Veronika Kopecká.
Uložení
Nové depozitáře Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci umožňují uložení obrazu blahoslaveného Bernarda z Offidy v podmínkách, které splňují veškeré klimatické nároky na bezpečné uložení uměleckých děl.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz neznámého kapucínského světce
Popis malby
Neurčený zůstal obraz kapucínského světce či blahoslaveného člena řádu, který je na malbě zobrazen jako rozjímající polopostava v hnědém hábitu. Světec má dlouhé bílé vousy a ruce zkříženy před tělem. V levé části je zobrazen krucifix s lebkou, o níž je opřena kniha. V levém horním rohu je zobrazena P. Marie s Ježíškem.
Stav před restaurováním
Olejomalba z 18. stol. je umístěna v hnědém hladkém rámu, který má stejné provedení i rozměr jako celý portrétní soubor z bývalého kapucínského kláštera v Žatci.
Průzkum díla prokázal, podobně jako u ostatních obrazů ze souboru, že i tato malba byla v minulosti restaurována. Nalezené retuše, tmely a záplaty vypovídají o větším zásahu, který změnil původní kompozici malby. Neinvazivní průzkumné metody odhalily nedostatečnou adhezi barevné vrstvy, trhliny a krakelaci malby. Povrch díla byl ztmavlý nánosem prachového depozitu a degradací lakové vrstvy. Napínací rám byl deformován a poškozen, drobná poškození se nacházela i na zdobném obrazovém rámu.
Postup restaurování
Po nezbytné dokumentaci a technologických zkouškách byla malba postupně čištěna od prachového depozitu, nejprve suchou cestou a poté tamponováním destilovanou vodou. Předem zkoušenými organickými rozpouštědly byly postupně snímány nevhodné a nepůvodní tmely a přemalby.
V průběhu restaurování byla pod přemalbami objevena odlišná kompozice a barevnost. Kartuš se zbytky dnes již nečitelného popisového pole najdeme v pravém horním rohu. Vzhledem k velké fragmentárnosti nebylo přistoupeno k úplnému sejmutí přemaleb a tmelů, neboť by hrozila ztráta drobných detailů. Retuše byly v místech rozsáhlých úbytků pouze přizpůsobeny barevnosti okolí tak, aby defekty nerušily a byly zachovány veškeré dochované fragmenty malby.
Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů.
Po konsolidaci a vyrovnání olejomalby bylo nutné doplnění chybějících částí plátna v ploše i obvodu. Následovala izolace a tmelení pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu, broušení tmelů a příprava na závěrečnou retuš. Po celoplošné izolaci lakem byla provedena retuš akvarelovými barvami. Restaurované plátno bylo napnuta na nový blind rám a vloženo do ošetřeného zdobného rámu.
Restaurátorské práce provedla v roce 2014 MgA. Veronika Kopecká. Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena v centrálním depozitáři muzea, kde jsou kontrolovány a udržovány vhodné klimatické parametry.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Obraz s portrétem kardinála sv. Bonaventury
Sv. Bonaventura
Sv. Bonaventura byl členem františkánského řádu menších bratří, který 17 let vedl jako generální ministr. Narodil se někdy kolem roku 1221 v městečku Bagnoregio severně od Říma jako Johannes Fidanza. Dle legendy byl jako dítě těžce nemocen, uzdravil se však, když mu požehnal František z Assisi. Studoval na univerzitě v Paříži, kde krátce rovněž přednášel. Byl současníkem sv. Tomáše Akvinského, s kterým se přátelil, ačkoliv se rozcházeli v názorech na řadu teologických otázek.
Po vstupu do františkánského řádu přijal jméno Bonaventura, které znamená v překladu „příznivý vítr" nebo také „dobrou budoucnost." Když převzal roku 1257 vedení minoritů, vzdal se akademické kariéry. Sídlo řádu bylo tehdy ve francouzském Narbonne. Podílel se významně na reformě řádu, platí tak za jeho druhého zakladatele. Úspěšně splnil také diplomatickou misi v Anglii, kterou byl pověřen. Roku 1273 byl jmenován kardinálem v biskupství Albano v Itálii.
Zájmy žebravých řádů, ke kterým minorité patřili, hájil na druhém koncilu v Lyonu. Úkolem tohoto koncilu bylo zejména vyjasnění vztahu s řeckou ortodoxní církví. V Lyonu Bonaventura také 15. července 1274 zemřel. Svatořečen byl 18. května 1482. Napsal řadu teologických a filozofických textů. Je také autorem dvou životopisů Františka z Assisi. V církvi je uznáván jako oficiální církevní učitel.
Popis malby
Na olejomalbě o rozměrech 100 x 118 cm z bývalého žateckého kapucínského kláštera je sv. Bonaventura zobrazen jako polopostava v hnědém hábitu s mozettou (tj. krátkou vpředu uzavřenou pláštěnkou). Na malbě jsou přítomny atributy tohoto světce - psací stůl s knihou. Nechybí ani další kardinálské atributy - klobouk a kříž. Latinský text v bílém poli v dolní části malby informuje o základních životopisných údajích (příslušnost k řádu, datum úmrtí 1274 a svatořečení Sixtem IV. roku 1482). Olejomalba z 18. stol. je vsazena do hladkého dřevěného rámu, hnědého odstínu.
Stav před restaurováním
Podrobný průzkum díla odhalil předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely a retuše. Adheze i koheze barevné vrstvy byla uspokojivá. Na několika místech malby byly výrazné trhliny a absence plátěné podložky i s malbou (cca 10%). Povrch malby ztmavl nánosem prachového depozitu a částečnou degradací laku. Lokálně byly patrné výraznější průtlaky plátna, místy se na povrchu malby vyskytovaly tmavé skvrny rozdílné velikosti. Zdobný rám byl poškozen rýhami, výpadky a povrchovým znečištěním. Na zadní straně plátna jsou patrné zbytky textu (pravděpodobně jde o signaturu). Povrch plátna byl impregnován přípravkem na bázi olejů.
Postup restaurování
Po dokumentaci, sejmutí díla z rámu a provedení restaurátorského průzkumu byl navržen technologický postup restaurování a provedeny zkoušky rozpustnosti jednotlivých složek. Restaurátorský zásah začal mechanickým čištěním pomocí štětců a odsávání a poté následovalo čištění malby destilovanou vodou s přídavkem benátského mýdla. Kvalitní retuše a tmely byly zachovány. Vyčištěná malba byla ze zadní strany konsolidována fixačním prostředkem a plátno bylo vyrovnáno na vakuovém stole. Chybějící části plátna, všechny defekty a okraje byly ze zadní strany zajištěny pomocí záplat z penetrovaného třepeného plátna, stejně jako okraje malby. Následovalo tmelení pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu, broušení a izolace tmelů. Některé drobné výpadky v obvodu malby byly doplněny vosko-pryskyřičným tmelem.
Retuš malby byla provedena akvarelovými barvami technikou lokální, po retuši následovalo plošné nanesení finální vrstvy laku na restaurovanou malbu.Dřevěný rám byl vyčištěn, defekty byly lepeny a tmeleny pomocí přípravků na bázi klihu, vosku a pryskyřic. Povrch rámu byl konzervován rostlinným olejem. Napínací rám byl doplněn o půlkulaté latě pro vhodnější upevnění a vypnutí plátna s malbou. Restaurovaná malba byla vložena do opraveného rámu a zajištěna proti pohybu pomocí mosazných spon.Restaurování v roce 2018 provedla MgA. Veronika Kopecká.
Uložení
Restaurovaná malba je uložena na závěsné síti v centrálním depozitáři muzea. Klimatické podmínky (relativní vlhkost vzduchu, teplota a intenzita záření) jsou soustavně sledovány a regulovány tak, aby zůstala zachována kvalita restaurovaného objektu.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Rytina kapucínského kláštera od E. Kutschery
Emanuel Kutschera
Zobrazení žateckého kláštera najdeme mezi rytinami litografa a tiskaře Emanuela Benedikta (Vincence) Kutschery (1799 – 1851) Kutschera se narodil v Litoměřicích, výtvarné vzdělání získal ve Vídni. V letech 1834 – 1840 byl společníkem žateckého rytce a pozdějšího vydavatele prvních žateckých novin Petra von Schönfelda. Spolu s ním vydal knihu vedut ze Žatecka Der Saazer Kreis in seinen interessantesten Darstellungen (1838) – v překladu Žatecký kraj ve svých nejznámějších vyobrazeních. Jedná se o soubor téměř tří desítek listů, na kterých jsou zobrazeny města, hrady, zámky a další pamětihodnosti tehdejšího žateckého kraje.
Kutschera se zaměřil také na některé zajímavé interiéry ve vybraných městech. Nechybí zobrazení kadaňského, žateckého a chomutovského náměstí. V souboru najdeme známé objekty jako je hrad Hasištejn, zámky Červený Hrádek, Jezeří či Líčkov, ale i méně známé zámky jako Měcholupy, Rybňany, Verneřov nebo Libořice. Kutschera zachytil také vodopád v parku zámku Krásný Dvůr.
Jeho méně známou prací je dále dílo Briefe einen Deutschen aus Nord- Amerika an seine Freunde und Verwandte in Deutschland (1837) - v překladu Dopisy jednoho Němce ze Severní Ameriky jeho přátelům a příbuzným v Německu (1837). Zemřel roku 1851 v Praze.
Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci má k ve své knihovně vydání díla Žatecký kraj. Ve sbírkách pak najdeme mimo jiné také černobílou litografii s pohledem na místní kapucínský klášter.
Popis rytiny
Na černobílé litografii z první poloviny 19. století je zobrazen pohled na místní kapucínský klášter z horní části dnešní ulice Obránců míru. Zachyceny jsou i tři původní sochy umístěné před klášterní zdí. Repliky sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory zde najdeme i v současnosti, sousoší sv. Rodiny se nedochovalo.
Grafický list je ve spodní části opatřen německým nápisem Das Kapuziner Kloster zu Saaz. Vpravo pod tiskem dole najdeme signaturu autora (E. Kutschera in Saaz) a vlevo dole identifikaci tiskaře (Steindr. v. R. v. Schönfeld). Papírová podložka volného grafického listu má rozměr 20 x 24 cm, tisk 13 x18 cm.
Stav před restaurováním
Litografie byla před ošetřením zašpiněna. Vlivem působení světelného záření je papírová podložka zažloutlá, místy skvrnitá. V okrajích se vyskytovaly drobné trhliny a pevnost materiálu zde byla snížena. Podle orientační zkoušky měla papírová podložka pH v kyselé oblasti, což je důsledek degradačních procesů materiálu.
Postup ošetření
Po dokumentaci byl grafický list v první fázi čištěn od volného prachu suchou cestou pomocí jemných štětců s odsáváním prachových částic. Dále byl dočišťován v celé ploše pomocí restaurátorských pryží. Vzhledem k silnému zašpinění a kyselosti papíru bylo po orientačních zkouškách rozpustnosti médií využito i mokré čištění v lázni se současným odkyselením papíru a doklížením papíru. Po vysušení byl list vyrovnán a drobné trhliny v okrajích byly podlepeny japonským papírem. Tímto zásahem byla zvýšena odolnost papírové podložky proti dalším degradačním procesům, zvýšena pevnost a další fyzikální vlastnosti materiálu.
Uložení
Grafický list byl vložen v obalu z papíru, určeného k dlouhodobé archivaci do desek z nekyselé lepenky a uložen v depozitáři papíru s celoročně regulovanými hodnotami teploty a relativní vzdušné vlhkosti.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Grafika s motivem kapucínského kláštera od Ludwiga Engla
Chodba kapucínského kláštera, z jehož oken vyhlíží kapucínský mnich je dílem žateckého grafika, učitele, archeologa, městského kronikáře, místního politika a konzervátora Ludwiga Engla (1872 – 1936). Engl sice nebyl žateckých rodákem, ale město si oblíbil. Narodil se v Rybářích u Karlových Varů. Do Žatce se dostal jako učitel. Ve 30. letech žil Engl v domě č. p. 1100 ve Fügnerově ulici, kde ho dnes připomíná pamětní deska. Díky jeho obsáhlému souboru grafik známe podobu řady staveb v Žatci v jeho době. Blíže o této zajímavé osobnosti se dozvíte na stránkách muzea v muzejní encyklopedii (https://www.muzeumzatec.cz/ludwig-engl.html)
Popis grafického listu
Na černobílém tisku o rozměrech 22 x 17,5 cm z roku 1914 je reálně zobrazen interiér žateckého kapucínského kláštera s jedním z mnichů v řádovém oděvu.
Grafiku ve spodní části pod datací a signaturou doprovází nápis: Heil dem Kaiser! (tj. v překladu Sláva císař!i). Tisk vznikl na počátku první světové války, kdy v převážně německém městě panovalo pro válku ještě velké nadšení. Za války byl v klášteře lazaret.
Stav před restaurováním
Grafický list byl před ošetřením oboustranně zašpiněn, papírová podložka byla zvláště v rozích pomačkaná a zvrásněná. V okrajích se vyskytovaly drobné trhliny a pevnost materiálu zde byla snížena. Vlivem působení světelného záření je tisk zažloutlý, místy skvrnitý. Podle orientační zkoušky měla papírová podložka pH v kyselé oblasti, což je důsledek degradačních procesů materiálu.
Postup ošetření
Po dokumentaci byl grafický list v první fázi čištěn od volného prachu suchou cestou pomocí jemných štětců s odsáváním prachových částic. Dále byl dočišťován v celé ploše pomocí restaurátorských pryží.
Vzhledem k silnému zašpinění a kyselosti papíru bylo po orientačních zkouškách rozpustnosti médií využito i mokré čištění v lázni se současným odkyselením papíru a jeho doklížením. Po vysušení byl list vyrovnán a drobné trhliny v okrajích byly podlepeny japonským papírem. Tímto zásahem byla zvýšena odolnost papírové podložky proti dalším degradačním procesům, zvýšena pevnost a další fyzikální vlastnosti materiálu.
Uložení
Grafický list byl vložen do obalu z papíru určeného k dlouhodobé archivaci a do desek z nekyselé lepenky. Uložen je v depozitáři papíru s celoročně regulovanými hodnotami teploty a relativní vzdušné vlhkosti.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Měsíční program 
Otevírací doba 
Vstupné 
