Princezna Anna zve na výstavu do žateckého muzea

Máte rádi historické kostýmy? Některou výstavu těch filmových už jste jistě viděli. V hlavní budově Regionálního muzea v Žatci v Husově ulici však můžete až do března vidět přesné repliky oděvů, které nosili významné historické osobnosti i lid obecný od doby gotické do 18. století. Pocházejí ze sbírky docentky Martiny Hřibové ze Zlína, pro kterou je jejich šití i prezentace celoživotním koníčkem. Ona i členové její rodiny je také často oblékají, jak dosvědčuje dokumentární film, ve kterém můžete v muzeu nahlédnout doslova pod kabátec Karel IV. A dozvědět se např., proč panovník tehdy ještě nemohl nosit kalhoty.

V žateckém muzeu  uvidíte i repliku reprezentativních šatů španělské a portugalské královny a české princezny Anny Habsburské (1549 – 1580) z roku 1571. Pokud si chcete zkusit, jak byste v nich vypadali, můžete se vyfotografovat s jejich věrným vyobrazením. Stačí prostrčit hlavu do otvoru. Nelitujte, že Vám je nepůjčíme v originále, ten vážil  více než dvacet kilogramů.

Princezna Anna byla sestrou císaře Rudolfa II. Jmenovala se po babičce Anně Jagellonské. Její děd Ferdinand I. zasáhl roku 1547 výrazně i do dějin Žatce. Když mu měšťané nedovolili ze strachu z jeho žoldnéřů vstoupit do městských bran, byl nucen přenocovat v tehdejší vsi Mlynáře. Žatci oplatil konfiskacemi, pokutami i nařízením, že město musí na paměť tohoto činu nechat otevřené městské brány.

Do Žatce přijel až roku 1562 spolu se svým synem Maxmiliánem a snachou Marií Španělskou. Maxmilián směřoval do říše na korunovaci. Ferdinand I. stále ještě Žatečanům potupu nezapomněl, a přenocoval raději v Kadani. Žatec tak hostil pouze rodiče naší princezny Anny – Maxmiliána a Marii.

Zlatovlasé Anně bylo tehdy třináct let.  Několikrát byla přislíbena ženichovi, nakonec se roku 1570 provdala v zastoupení za vlastního strýce španělského krále Filipa II.  Byla již jeho čtvrtou manželkou. Porodila mu pět dětí, dospělosti se však dožilo jen jedno. Když její manžel onemocněl chřipkou, těhotná Anna se o něj obětavě starala. Sama na následky této nemoci roku 1580 zemřela. Přispěla k tomu i léčba tehdejších lékařů. Chřipka se totiž léčila pouštěním žilou, což nemocného pochopitelně ještě více vyčerpalo. A královnino srdce nevydrželo. Filip se již znovu neoženil, ačkoliv ji přežil o osmnáct let. Své dceři později napsal, že noc, kdy zemřela jeho  milovaná manželka si bude pamatovat, i kdyby žil dalších tisíc let. 

( M. Krausová)