Žatec - lazaretní město

Regionální muzeum K. A. Polánka Vás a Vaše přátele zve do Křížovy vily na výstavu "Žatec - lazaretní město". Výstava k výročí vypuknutí 1. světové války je zpřístupněna od čtvrtka 18. září od 17 hodin. Při vernisáži se prezentoval program Klubu historie Červeného kříže z Lán.

 

 

Zabití následníka trůnu Františka Ferdinanda v srbském Sarajevu okomentoval žatecký kronikář Ludwig Engl slovy: „Dne 28.6. padli arcivévoda a následník trůnu Franz Ferdinand a jeho choť vévodkyně z Hohenbergu v hlavním městě Bosny Sarajevu za oběť výstřelům srbských mladistvých vrahů. 4. července byli oba, které i smrt spojila, pohřbeni v hrobce svého opuštěného zámku Artstetten v Podunají." O měsíc později začala válka, kterou její současníci nazvali právem „Velkou." Zprvu se věřilo, že si Rakousko poradí se Srbskem samo, válka však brzy přerostla ve světový konflikt.

 

Atmosféra v Žatci jako ve městě s převahou německých obyvatel se zcela lišila od měst, kde převažovali Češi. Zatímco Češi již od začátku reagovali na boj se slovanskými spolubratry s nechutí, Rakousku-Uhersku loajální rakouští Němci jejich chování nechápali a odsuzovali je. V červenci 1914 nastupovali vojáci do vlaků, které je odvážely na frontu často s velkou naivitou. Místní se s vojáky slavnostně loučili a hostili je. Žatecká kronika i regionální tisk referovaly o všech úspěších na frontách, uváděla se jména hrdinů bojujících za vlast, odsuzovali se zrádci (ke kterým byli počítáni i českoslovenští legionáři), opěvovala obětavost v zázemí i na frontách. Nadšení z války udržovaly nejrůznější propagandistické akce, např. u příležitosti císařových narozenin. Roku 1915 se např. v Žatci světil obrovský dřevěný meč, do kterého mohli pak všichni zatlouci cvoček, aby se symbolicky změnil v kovový. A také se s ním vyfotografovat.

 

Život v zázemí se již od začátku zcela podřizoval potřebám fronty, brzy se projevil nedostatek potravin, které byly na příděl. Přesto se rozmohly černý trh, lichva, výměnný obchod i krádeže. Řada historiků se dnes shoduje v tom, že Rakousko-Uhersko a Německo prohrály války nikoliv na frontě, ale především v zázemí – prohrály totiž boj s hladem. Roku 1918 už nebylo k sehnání prakticky nic k jídlu. Nebyl otop ani nové oblečení a obutí. Navíc vypukla pandemie chřipky. Stížnosti z počátku války na špatnou stravitelnost chleba s přídavkem kukuřice tak již vypadaly jako z jiného světa. Rok 1918 charakterizovaly hladové bouře, střelba do dětí (např. Plzeň), stávky v průmyslových závodech, dezerce i vojenské vzpoury (Rumburk). Neutěšená hospodářská situace podněcovala i nenávist mezi Čechy a Němci, stejně jako antisemitské nálady.

 

Zázemí zajišťovalo po celou dobu války péči o zraněné. I Žatec se změnil v lazaretní město. První zranění byli umístěni v městské nemocnici, v zimní zemědělské škole (dnes Střední škola zemědělská a ekologická, ulice S. Čecha) a v někdejším hotelu Cukrovar (u nádraží). Následně byly zřízeny čtyři lazarety. Lazaret č. 1 byl v tělocvičně (německy Turnhalle, Češi říkají budově dnes také sokolovna), č. 2 v budově střelnice (u dnešního autobusového nádraží, zbořena roku 2007), č. 3 v refektáři kapucínského kláštera a č. 4 v někdejší Bechertově továrně (u nádraží, později součást Šroubárny). V prvních letech války se projevila snaha zapojit lehce zraněné do života města. V září 1915 se zúčastnili tradičního byť poněkud propagandistického dožínkového průvodu. 11. dubna 1916 přibyl do lazaretu č. 2 již 500. pacient. V neděli 2. září 1917 přijely do Žatce dva transporty rakouských vojáků (115 mužů) zraněných v bitvě u Isonzo. O nemocné a zraněné se starali lékaři, ale také ošetřovatelky, které absolvovaly kurzy u primáře a uznávaného chirurga Dr. Wilhelma Bergmanna. V Žatci pracoval velmi aktivně Válečný podpůrný spolek, v jehož čele stála paní Bergmannová. Aktivní byl také místní Červený kříž. Ten vedla jeho prezidentka paní komerční radová Marie Lüdersdorf a opět primář Bergmann. Organizoval peněžní sbírky pro frontu a všeobecné humanitární účely. Kupovaly se například vánoční dárky pro vojáky, příspěvky byly určeny válečným zajatcům v Rusku, vdovám a sirotkům, válečným invalidům (např. vojákům, kteří ztratili zrak). Přispívali jednotlivci i město, církve či podniky a spolky.

 

Výstava zpřístupňuje dochované fotografie ze žateckých lazaretů a městských slavností, zejména z počátku války. Připomíná také vybrané události z válečných dějin Žatce.
Další část výstavy prezentuje ohlas veřejné výzvy a představuje ukázky předmětů spojených s první světovou válkou, které se dodnes zachovaly v domácnostech obyvatel Žatecka. Jde především o fotografie, korespondenci, ale i o hmotné památky (např. unikátní výrobky vojáků, které vznikly přímo v zákopech). Výstava potrvá do 2. listopadu 2014.