Od ledna 2017 se na stránkách Regionálního muzea můžete blíže seznámit s některými jeho zachráněnými exponáty. V letošním roce to budou historické prapory, které prošly v posledních letech náročnými konzervátorskými a restaurátorskými zásahy. Každý měsíc se tak představí jeden z exponátů spolu s krátkým shrnutím průběhu jeho restaurování. Začínáme spolkovým praporem z Nepomyšle, následovat budou prapory žateckých cechů a spolků a v prosinci zakončíme jedním z žateckých městských praporů.
Spolky a jejich prapory
Spolky byly významnou společenskou platformou již od 19. století. Až do úředního zrušení cechů roku 1859 šlo převážně o spolky profesní, tedy spolky sdružující řemeslníky či hospodáře v určitém oboru. Postupně přibývaly i spolky zájmové či relaxační a spolky prosazující určité názory a myšlenky. Rozšířené byly také různé spolky podpůrné, sbírající finanční prostředky pro členy, kteří se ocitli v nouzi. Ve městech fungovaly často desítky různých spolků. Nejčastější byly spolky řemeslné, hasičské, vojenské a vysloužilecké, střelecké, tělovýchovné, okrašlovací, pěvecké, hudební či divadelní. V našem regionu se ve spolkové činnosti promítaly často i otázky národnostní, Češi a Němci tak měli např. svoje vlastní spolky, které fungovaly odděleně. Našly se však i spolky, které přijímaly své členy bez rozdílu národnosti.
Vyjádřením identity spolku byl jeho prapor, někdy označovaný jako zástava. Prapor je na rozdíl od vlajky pevně přichycen ke své žerdi. Oproti vlajce nemá předepsaný poměr stran. Lze jej použít ve vodorovné, šikmé i svislé poloze. Prapory také na rozdíl od vlajky existují vždy jen v jednom exempláři. Látkové prapory existovaly již ve starověké Číně. Staří Římané upevňovali svou obdobu praporů shora, prapory dnešního vzhledu, tj. upevněné k žerdi bočním okrajem, se do Evropy dostaly patrně díky Hunům, Peršanům a Arabům. Prapory pomáhaly původně především rozlišit v boji jednotlivé bojující strany, postupně však získaly funkci symbolickou, jako symbol spolku, sdružení či vojenské jednotky.
Spolkové prapory se světily, zdobily pamětními stuhami a kovovými štítky. Vždy zaujímaly čestné místo při spolkových slavnostech a především se nosily v průvodech. K historickým praporům patřily neodmyslitelně pamětní stuhy. Zavěšovaly se na žerď k praporu a bývaly věnovány k různým významným příležitostem, jako například výročí založení spolku, výročí pořízení praporu nebo svěcení praporu. Známe také stuhy smuteční, děkovné se jmény přispěvatelů, kmotrovské a stuhy věnované významnou osobností z kruhu spolku nebo místní honorace.
Žatecké cechy a spolky
Na Žatecku najdeme všechny tradiční řemeslníky - ševce, koželuhy, kováře, krejčí, mlynáře, tesaře apod. Prestižní postavení měli podobně jako jinde zejména řezníci a pekaři. Původně nejslavnější soukeníci vymizeli v první polovině 19. století. Z cechovních praporů se ve sbírkách muzea uchovaly např. prapory cechu pekařů a mlynářů, zedníků, tesařů a ševců.
Místní se rádi organizovali v nejrůznějších spolcích, ať už v rámci své profese nebo ve svém volném čase. Vzhledem k převaze německého obyvatelstva převládaly v 19. století spolky německého charakteru. K nejstarším místním spolkům patří chmelařský spolek založený na ochranu kvality zdejšího chmele roku 1833. Velmi aktivní byl místní spolek ostrostřelců, který nesměl chybět při žádné městské slavnosti. Vznikl ještě dříve, patrně v souvislosti s napoleonskými válkami.
Konec 19. století se již nesl v duchu zhoršení česko-německých vztahů, v duchu vývoje v celé zemi. Češi a Němci se začali od sebe stále více vzdalovat. Měli vlastní spolky i školy. Tělocvičný spolek se např. roku 1882 přejmenoval na Německý tělocvičný spolek (Deutscher Turnverein, známý jako turneři) a přijímal jen Němce. Podobně fungovalo Německé kasino či Pěvecký a hudební spolek (založen 1854) nebo Německý mužský pěvecký spolek (založen 1891). Roku 1895 se v Žatci zorganizovala skupina tzv. Všeněmců (místní skupina Svazu Němců v Čechách), který získal brzy velký vliv. Typický pro něj byl antisemitismus i protičeské smýšlení.
Žatec měl koncem 19. století i svůj recesistický spolek Schlaraffia, který byl znovu obnoven roku 1931. Ve spolku se básnilo, zpívalo, přednášelo, členové mezi sebou vedli rétorické souboje a udělovali si speciální vyznamenání, která visela na široké spolkové šerpě či na šaškovské čepičce.
S nárůstem počtu českého obyvatelstva začaly pozvolna přibývat i spolky české. Prvním českým žateckým spolkem byla Beseda (založena 1866 po vzoru pražské Měšťanské besedy). Žatecká Beseda sympatizovala se staročechy, přijímala i německé členy. Spolek pořádal zábavy, výlety a ochotnická představení. Roku 1884 byl založen český spolek Vlastislav, určený především pro malé obchodníky, řemeslníky a dělníky. Existoval také ženský český spolek s příznačným názvem Vlasta. Až roku 1896 vznikla v Žatci pobočka Sokola. Část místních Němců sledovala aktivity agilní české menšiny s velkou nevraživostí, jak dosvědčují nepokoje roku 1897, při kterých došlo k útokům na český spolkový dům Vlastislav, školu, hostince i další místa, kde Češi žili.
Je příznačné, že v oblasti ekonomické (chmelařství) se rivalita projevovala tradičně méně, protože primární byl obchod. Stranou národnostních strkanic se tradičně držely i zaměstnanecké spolky (např. odborový spolek železničářů či dělnické spolky Spravedlnost a Rovnost). Zde byla zase primární otázka sociální.
Počet spolků v Žatci se značně rozrostl za první republiky, početné byly spolky dělnické i zaměstnanecké, sportovní a turistické. Ve své starší činnosti pokračovaly spolky náboženského charakteru, spolky pěvecké, hasiči, ostrostřelci či vysloužilci. Stále se dodržovalo česko-německé dělení. Struktura místních spolků se zcela změnila až vlivem velkých dějin – za druhé světové války a především po odsunu německého obyvatelstva. Po útlumu spolkové činnosti za vlády komunistů začal jejich nový rozvoj po sametové revoluci.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Přehled jednotlivých exponátů na měsíc: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec.
Exponát měsíce ledna
Prapor cechů z městyse Nepomyšl
Krátce z historie
Prvním z řady restaurovaných praporů, které by Regionální muzeum rádo představilo, je prapor cechů z městyse Nepomyšl. Obec Nepomyšl, která je poprvé písemně zmíněna ve 14. století, je známa především díky svému architektonicky zajímavému zámku, který vznikl na místě původní gotické tvrze. Její další dominantou je kostel sv. Mikuláše. Vyobrazení tohoto světce najdeme na jedné ze stran praporu. Slibný rozkvět Nepomyšle zbrzdila třicetiletá válka, která znamenala úpadek i ztrátu všech starších privilegií. Dodnes není známo, kdy byla obec povýšena na městečko, tedy městys. Roku 1717 udělil císař Karel VI. obci právo dvou jarmarků do roka. Z 18. století je také doložen městský znak. V 19. století měl městys přes 1700 obyvatel. Za první republiky patřil místní zámek Herbersteinům, v obci pracovaly tři mlýny a kaolínové závody.
Prapor cechů z Nepomyšle je dokladem činnosti cechů v 19. století. V tomto případě měly místní cechy svůj společný prapor, který byl pojat velmi reprezentativně.
Popis praporu
Prapor je zhotoven z kobaltově modrého hedvábného damašku s vetkaným florálním vzorem. Jeho rozměry jsou 164 cm x 125 cm. Podélně je sešitý ze tří pásů. Uprostřed v jedné třetině je všita oboustranně olejomalba o rozměrech 64 cm x 30,5 cm lemovaná širší dracounovou portou. Na praporu je zobrazen patron obce sv. Mikuláš v tradičním oděvu. Dále najdeme na této straně symboly jednotlivých místních cechů, konkrétně kovářů, truhlářů, bednářů, ševců a sedlářů.
Na druhé straně praporu je zobrazena postava mučedníka s olivovou ratolestí v červeném plášti. V rozích praporu je datace 1857. Okraje praporu lemují modré hedvábné třásně, v pravém dolním okraji je dochovaný střapec z modrého hedvábného vlákna. Žerď dlouhá 317 cm je polychromovaná modro-zlatá. Barvy jsou odkazem na městský znak, ve kterém je rovněž sv. Mikuláš.
Stav před restaurováním
Hedvábný damašek byl již značně vysušený prachem, prapor měl porušené všechny okraje. Porta byla zoxidovaná, hedvábné třásně i střapec silně zašpiněny prachem, část jich chyběla. Původní stehy byly uvolněné a částečně degradované. Také olejomalba byla silně zašpiněna a poškozena četnými vrypy, odřeninami a deficity malby. Dřevěná polychromovaná žerď k praporu i ozdobný prstenec byly silně poškozené, chyběla na nich polychromie, místy již i podkladová vrstva.
Postup restaurování
Obrazová část byla nejprve odpárána z části textilní. Textilní podklad byl vydezinfikován a očištěn anioaktivními tenzidy. Nejvíce poškozená místa byla podložena plombami z dobarveného hedvábí a naskeletována šitím. Pro celkové zpevnění poškozeného materiálu bylo nutné jeho oboustranné (sendvičové) zašití do speciální hedvábné krepelíny. Šití bylo provedeno ve čtvercích 4x4 cm, tím došlo ke zpevnění v osnově i útku. Střapec a třásně byly, v mezích možnosti, opraveny a došity na původní místo. Dracounové porty prošly čištěním v ultrazvukové čističce. K párání původních švů došlo jen v nejnutnějším rozsahu, aby nebyla poškozena historická autenticita předmětu. Obě obrazová plátna byla nejprve očištěna mechanicky od drobných částeček degradované malby.
Poškozená (chybějící) místa malby byla vytmelena speciálním reverzibilním tmelem. Tmelená místa byla retušována akvarelovými barvami. Povrchová úprava celé malby byla provedena směsí, která zajistí ochranu původní malby a zároveň fixování retušovaných míst. Jednalo se o směs včelího vosku a přírodní pryskyřice damary. Citlivá žerď byla nejprve zlehka mechanicky očištěna pomocí jemného štětce a dočištěna vatovými tampónky namočenými v neutrálním saponátu. Poškozená (chybějící) místa polychromie byla vytmelena speciálním křídovým tmelem, dírky po hřebech byly zachovány pomocí párátek. Tmelená místa byla retušována akvarelovými barvami, zlacený dekor retušovacím voskem. Povrchová úprava celé malby byla provedena směsí Kerotix na bázi přírodního vosku. Tento materiál zajistil ochranu původní polychromie a zároveň zafixoval retušovaná místa. Povrch žerdi byl rozleštěn pomocí jemného kartáče do sametového lesku.
Prapor dnes
Práce pro muzeum provedla restaurátorka textilu Zuzana Červenková. Byla tak zachráněna jedinečná památka z roku 1857. Prapor díky restaurování začal i svůj druhý život. Jeho originál odpočívá v depozitáři. Městys Nepomyšl si však nechal zhotovit jeho kopii. Mladší bratr historického praporu tak opět vlaje v místě svého původu.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Prapor žateckého řeznického cechu
Krátce z historie
Regionální muzeum v Žatci uchovává ve svých sbírkách několik cechovních praporů. Patří mezi ně i prapor cechu (později spolku) řeznického. Řezníci patřili k nejváženějším cechům u nás. O jejich významu a čestném postavení svědčí i četná privilegia, která obdrželi od českých panovníků. Roku 1310 měli dle známé legendy právě řezníci se svými sekerami rozbít jednu z pražských bran a umožnit tak vstup nového českého krále Jana Lucemburského do města. Ten jim pak na paměť jejich činu dal do znaku českého lva se sekerou. Tento motiv najdeme i na praporech řeznických cechů (po zrušení cechů na praporech jejich spolků). Nechybí ani na tom žateckém. Kromě vyobrazení lva najdeme na našité olejomalbě dataci renovace praporu roku 1896. Na špici žerdi je zdobně vyryt starší datový údaj o svěcení praporu (1841) spolu se jmény cechmistrů Antona Trauba a Wenzla Müllera. Od žateckého historika Adolfa Seiferta víme, že toto svěcení se odehrálo 6. června 1841 v městském kostele. Kmotrami tehdy byly manželky zmíněných cechovních mistrů Johanna Traub a Johanna Müller.
Popis praporu
Prapor je zhotoven z temně červené žakárové tkaniny (damašku) s rostlinným vzorem a v obvodu je lemován dracounovými třásněmi. Ve středu ploch jsou oboustranně všity obdélníkové malby, lemované dracounovou portou. K praporu patří dřevěná dvojdílná žerď zakončená kapkovitou hlavicí. Na oboustranné středové malbě je v lícové straně zobrazen symbol cechu český lev s řeznickou sekerou a v rozích datace 1896. Rubová strana praporu je zdobena malbou s výjevem Kristova zmrtvýchvstání od F. Horeseka ze Žatce.
Stav před restaurováním
Hedvábná žakárová tkanina byla znečištěna běžnými organickými a anorganickými nečistotami, vazba zůstala bez poškození. Třásně byly zčernalé korozí. Obě malby byly velmi odřené, popraskané a místy oloupané až na plátno. Plátno bylo ztvrdlé a zkřehlé. Vlákno plátna bylo místy nevratně polámané či popraskané. Kovová špice byla po úderu vychýlená z osy přibližně o 30 stupňů. Kříže z bílého kovu umístěné z obou stran špice měly uvolněné nýtování, každému chybělo horní rameno.
Postup restaurování
Restaurátorské práce byly provedeny týmem odborných restaurátorů (textil, kov, malba) pod vedením restaurátorky textilu Zuzany Červenkové. Prapor byl sejmut ze žerdě. K párání původních švů došlo jen v nejnutnějším rozsahu, aby nebyla poškozena historická autenticita předmětu. Čištění textilu bylo prováděno po zkoušce zápustnosti barev tamponováním pěnou. Po dobu čištění i sušení byl prapor rozložen na síti, aby mokré vlákno neztratilo svou pevnost. Dracounová porta a třásně byly čištěny pomocí tamponů s nanovlákny destilovanou vodou. Třásně byly přišity na původní místo. Vzhledem k nesoudržnosti malby byla plátna jen zlehka očištěna pěnou neutrálního saponátu. Praskliny byly vylepeny záplatami z japonského papíru. Poškozená místa v malbě byla vytmelena speciálním křídovým tmelem, tmelená místa jsou retušována akvarelovými barvami. Povrchová úprava malby byla provedena voskopryskyřičnou směsí. Špice byla vyrovnána do osy, byly dotaženy vnitřní šrouby a kříže zajištěny proti protáčení.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Exponát měsíce března
Krátce z historie
S prvními zmínkami o pekařích u nás se setkáváme v Kosmově kronice. Píše se zde o nich jako o dvorských řemeslnících. Pekařské obchody jsou v Praze doloženy v 50. letech 14. století. Nejstarší dochované artikule cechu pekařského u nás vznikly v Netolicích a v Litomyšli ve 14. století. Od 15. století existovaly i podpůrné spolky, které doplňovaly činnost cechů. Organizovaly zábavy, ale i pohřby jeho členů. Pekaři se původně dělili podle druhu pečiva, které připravovali. Pecnáři (nebo plachetníci) pekli režný chléb, oplatečníci hostie, caletníci sladké placky tzv. calty (od toho Celetná ulice v Praze). Existovali také kobližníci, mazanečníci a perníkaři. Pro pečení chleba byla tradičně stanovena přísná pravidla. Vždy se sledovala kvalita i jeho cena. Za šizení hrozila pokuta, šatlava, pozastavení řemesla i známé vykoupání v koši nebo vystavení v kleci.
Pekaři používali v cechovní a spolkové symbolice zpravidla nějaký svůj výrobek – např. chléb, žemli, calty, koláče či preclíky. Po zrušení cechů se z pekařství stalo volné řemeslo. Začaly fungovat živnostenské spolky či společenstva. Nová sdružení přebírala i starší symboliku. I když od 19. století začala převažovat strojní výroba, část malých pekáren se stále držela. Nejvíce jich zaniklo po roce 1948.
Mlynářství bylo stejně jako pekařství váženým řemeslem. Od doby vlády Karla IV. měli u nás pekaři společný cech s mlynáři, protože mlýny byly roztroušené po celé zemi. Mlynář se tak přihlašoval k cechu pekařskému v nejbližším městě. Mlýny totiž původně patřily klášterům, později městům a vrchnosti. Mlynářům se původně jen pronajímaly, dočasně či dědičně. Díky příslušnosti k cechu pekařskému se v původní cechovní symbolice objevovaly např. preclíky, žemle či perník. Z mlynářských symbolů to bylo nejčastěji mlynářské kolo či sekera širočina.
Po mlýnech se jmenovaly celé osady, např. Mělník (pův. Melník), Mlýnce či Mukoděly. V Žatci to byla někdejší vesnice, dnes část města Mlynáře.
V Žatci pracovalo několik mlýnů od středověku na dnes již zaniklém Mlýnském náhonu. Dnes stojí již jen budova kdysi velmi moderního Kröblova mlýna (postaven 1886 -1895), který měl i vlastní pekárnu. Po zrušení cechů roku 1859 začala vznikat mlynářská společenstva, od roku 1883 se mlynářské řemeslo stalo svobodnou živností. Roku 1931 řemeslnou činností. Mlynáři měli na rozdíl od pekařů tajemnější pověst. Vzpomeňme na všechny pohádky i o vodnících a čertech řádících v strašidelných mlýnech.
I žatecký prapor cechu (společenstva) mlynářů a pekařů z 19. století je spojením staré a nové doby. Městský historik A. Seifert zmínil ve své německy psané historii města, že 20. května 1841 byl slavnostně vysvěcen prapor cechu pekařů a mlynářů v kostele městským děkanem. Kmotrou byly paní Theresia Öhlmann, manželka pekaře a Dionysia Löffler, manželka mlynáře. Také na našem, snad novějším, praporu je zmínka o dvou ženách, které darovaly stuhy – objevují se na nich jména Elisabeth Hüttl a Theresia Münchenbach.
Popis praporu
Prapor je zhotoven z dvojité hedvábné žakárové tkaniny (damašku) ve smetanové barvě s oboustranným středovým obrazem lemovaným dracounovou portou. Po obvodu korouhve jsou našity třásně. Prapor je pomocí mosazných hřebů připevněn k žerdi zakončené zdobenou mosaznou kapkovitou špicí s křížem. K praporu náleží dvě dvojité stuhy s bullionovými nápisy a třásněmi zhotovené z hedvábného taftu a moaré rypsu s polohedvábnou saténovou podšívkou. V rozích jsou našité střapce.
Na pekařské straně praporu je zobrazen patron pekařů sv. Mikuláš v tradiční podobě biskupa v plášti modro - červené barvy (atributy: tři zlaté koule, tři děti). Vpravo dole najdeme symboly pekařů v červené ozdobné kartuši - preclík a dvě calty. V kartuši je nápis: K. Struppe, J. Pörner 1840 - 1912.
Na mlynářské straně je zobrazen sv. Václav ve zbroji a dva andělé. Dole vpravo v červené kartuši najdeme symboly mlynářů: mlynářské kolo a sekeru širočinu. Vlevo v kartuši je nápis Zikesch & Walter/ Mariaschein.
Stuhy zdobí již zmíněné texty odkazující na jména sponzorů: „Gewidmet zur Bäcker Fahne von Elisabeth Hüttl. Gewidmet zu Müller Fahne von Theresia Münchenbach.
Nápisy (ryté) zdobí rovněž objímku špice, je zde zmíněna renovace praporu roku 1882 se jmény tehdejších představených spolku Antona Hüttla a Josefa Břeského. Horní nápis odkazuje na slavnost svěcení praporu 1841 se jmény tehdejších cechmistrů (Karl Janka a Johann Benetzki).
Stav před restaurováním
Hedvábná tkanina praporu i stuh byla znečištěna běžnými organickými a anorganickými nečistotami, vazba byla místy poškozená, na některých místech zdegradovalo i vlákno, takže části materiálu zejména u stuh zcela chyběly. Třásně byly zašpiněny a místy poškozeny hmyzem. Malby na plátně vyžadovaly restaurátorský zásah v barevné vrstvě, která v celé ploše krakelovala a místy zcela odpadala. Plátna byla silně zvlněna a tím se praskání barevné vrstvy umocňovalo.
Mosazné díly praporu pokrývala nesouvislá vrstva korozních produktů.
Postup restaurování
Textilní část
Prapor pekařů a mlynářů je příkladem sbírkového předmětu tvořeného kombinovanými technikami z několika materiálů. Na restaurování se proto podíleli tři odborní restaurátoři (textil, malba, kov), celou práci zastřešovala restaurátorka textilu Zuzana Červenková. Po odpárání obrazové části a demontáži celého praporu bylo přistoupeno k čištění anionaktivními tenzidy. Dracounová porta byla čištěna destilovanou vodou. Nejvíc poškozená místa byla podložena plombami z dobarveného hedvábí a naskeletována šitím. Poškozené švy byly rovněž opravené.
U stuh byla poškozená místa podložena dobarveným materiálem a naskeletována šitím. Pro celkové zpevnění bylo nutné jejich oboustranné zašití do speciální ochranné hedvábné krepelíny. Třásně a dracounové krajky byly čištěny ultrazvukem.
Malby
Vzhledem k nesoudržnosti malby byla plátna jen zlehka očištěna suchou cestou a místy pěnou neutrálního saponátu. Praskliny byly vylepeny záplatami z japonského papíru, poškozená místa v malbě byla vytmelena speciálním křídovým tmelem. Vytmelená místa byla retušována akvarelovými barvami. Povrchová úprava malby byla provedena voskopryskyřičnou směsí Kerotix.
Kov
Čištění špice a nýtů bylo provedeno mechanickou i chemickou cestou. Doplněny byly chybějící nýty a upevněn uvolněný kříž. Povrch čištěných dílů byl ošetřen akrylátovým lakem.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Krátce z historie
Také zedníci se ve středověku ve městech museli sdružovat do cechů. Na rozdíl od současnosti mohli zedníci venku pracovat jen v létě. Ještě za Rakouska – Uherska se říkalo: „Jeřabiny rudnou, a zedníci blednou." Zedníci začínali práce opět v březnu, konkrétně na svátek sv. Josefa 19. března. Čeští zedníci dříve také často hledali práci v cizině, zejména v sousedních zemích.
Podobně jako u jiných řemesel se i u zedníků původně projevovala specializace podle konkrétní činnosti. Zedník nejen stavěl (zdi, klenby, štíty, schody), ale také kopal základy, ovládal základy kamenické práce, nahazoval, uhlazoval a bílil hotovou zeď. Stavělo se z cihel, kamene i usušené hlíny se slámou. Proto se setkáváme také s termíny jako hlináci, lepaři či hlinomazi (stavěli např. zděné ohrady či různé hospodářské stavby), tunchéři, dynchéři, karbéři (pracovali s omítkou). Termín havíři zase označoval ty, kteří kopali základy, jámy nebo bourali domy.
Zedníci mívali ve městech často společný cech s kameníky nebo tesaři. Mimo cechy pracovali jen cizí stavitelé a umělci, zpravidla pod patronací královského dvora či bohatého šlechtice. Patronem zedníků a kameníků byl např. sv. Štěpán. Bylo to kvůli způsobu jeho mučednické smrti – byl ukamenován. Jako patrona však uctívali často také sv. Rocha, sv. Jana Křtitele, sv. Petra nebo sv. Barboru (vězněna ve věži). Ve své symbolice používali své pracovní nástroje – kružidlo, zednickou lžíci, kladivo či úhelník.
V žateckých dějinách najdeme zmínku o svěcení zednického praporu 26. 5. 1850.
Popis praporu
Prapor zednického cechu je zhotoven z jednoduché tmavě modré hedvábné žakárové tkaniny sešité do tří pruhů. Dominantním prvkem je oboustranný středový obraz všitý na obdélnou textilní plochu a lemovaný dracounovou portou. V horním okraji se zachoval pás vlněných třásní, které původně lemovaly celý obvod a jeden poškozený střapec. Prapor je uchycen ke kulaté dřevěné žerdi pomocí hřebů tvaru hvězdice. Ozdobná špice na konci žerdi nese cechovní znaky (trojúhelník, kružidlo, zednická lžíce a kladivo) a je zakončena křížem. Na jednom ze symbolů (zednická lžíce vpravo) je vyryt monogram W. E. a ve stejném místě z druhé strany J. L. Snad se jedná o iniciály představených cechu.
Našitá olejomalba má v lícové straně podle obvyklých pravidel zobrazenu postavu patrona cechu – zde sv. Štěpána doprovázeného anděly. Horní část malby doplňují nebesa se sv. Petrem a Kristem v purpurovém plášti. Nezbytné symboly cechu a dataci 1849 najdeme vpravo dole na štítu, který drží nejmenší z andělů. Zde je i zcela dole signatura: Leo Sykora, což mohl být autor malby či zhotovitel celého praporu. Malba na druhé straně praporu zobrazuje nanebevzetí Panny Marie. P. Marie je obklopena anděly. V dolních rozích malby najdeme znovu oba monogramy ze špice.
Stav před restaurováním
Hedvábná tkanina byla znečištěna běžnými organickými a anorganickými nečistotami, v celé ploše bylo patrné poškození jak vazby materiálu, tak samotného vlákna, což významně snížilo pevnost textilie. Třásně byly v minulosti napadeny hmyzem, většina zcela chyběla. Zachovaná část byla výrazně poškozena stejně jako střapec. Obě olejomalby byly ve špatném stavu, barevná vrstva v celé ploše krakelovala, místy již zcela chyběla. Vlákno plátěné podložky se zvlnilo, v některých místech i popraskalo a tím negativně ovlivnilo soudržnost barevné vrstvy. Mosazné a železné prvky praporu byly povrchově zkorodované, několik mosazných hřebů chybělo.
Postup restaurování
Restaurátorský zásah pod vedením Zuzany Červenkové prováděli tři odborní restaurátoři (pro textil, malbu a kov).
Textilní část
Po sejmutí z žerdi a vyjmutí malby byl textil čištěn pomocí pěny z anionaktivního tenzidu a vymýván destilovanou vodou. Barevně přizpůsobenými materiály byla plombována nebo šitím zcelena jednotlivá poškozená místa. Pro celkové zpevnění v osnově i útku byla textilie oboustranně všita v pravidelných čtvercích do hedvábné krepelíny. Stejné zpevnění bylo použito při opravě střapce.
Malby
Vzhledem k poškození barevné vrstvy byly olejomalby jen zlehka očištěny suchou cestou a místy pěnou neutrálního tenzidu. Praskliny byly vylepeny záplatami z japonského papíru, poškozená místa v malbě byla vytmelena křídovým tmelem. Po vybroušení tmelených míst proběhly retuše akvarelovými barvami. Povrchová úprava malby byla provedena voskopryskyřičnou směsí Kerotix.
Kov
Špice a dochované nýty byly podrobeny kombinaci mechanického a chemického čištění. Chybějící nýty byly vyrobeny ražením z mosazného plechu. Vyčištěný povrch kovových součástí byl opatřen ochranou vrstvičkou akrylátového laku.
Uložení
Restaurovaný prapor je dnes uložen v klimatizovaném depozitáři bez překladů v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna, malby jsou chráněny proklady z nekyselého papíru.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Tesaři patřili zejména ve městech k nejváženějším řemeslníkům. Jako mistři se však uplatnili i na venkově při vzniku staveb, které dnes obdivujeme jako klenoty lidové architektury např. ve skanzenech. Práci nacházeli i při stavbách užitkových – dřevěné mosty, hospodářské budovy. Uplatňovali se také při stavbě lodí. Jejich dílem mohly být i části staveb jako schody, podlahy, balkony apod.
Prapor tesařského cechu má obdélný tvar, základním materiálem je hedvábný damašek modré barvy sešitý do tří pruhů, v obvodu rámovaný třásněmi. Zdobným prvkem je oboustranně našitá mírně nesymetricky umístěná oválná malba. Ústředním motivem malby na lícové straně jsou dva muži v truhlářské dílně. Jde pravděpodobně o Sv. Josefa, který učí mladého Ježíše (dle podoby postav v porovnání s rubovou stranou). Ježíš přináší trám na rameni. Nese ho podobně, jako později ponese kříž. Nechybí truhlářské nářadí a nástroje i ukázky tesařské práce. Ve středu oválné olejomalby najdeme dataci 1864. Nejčastější patron cechu Sv. Josef je ve společenství Panny Marie i Ježíška i námětem malby na rubové straně praporu. Jde o klasické zobrazení svaté rodiny sedící pod stromem poznání. Prapor je připevněn pomocí zdobených hřebů na kulaté žerdi zakončené dutou kapkovitou mosaznou hlavicí s křížem.
Stav před restaurováním
Prapor byl silně zašpiněn a napaden plísní. Byl proto skvrnitý a ztratil svou původní pevnost. Obvodové třásně byly zteřelé s tendencí zcela odpadávat. Malby byly pokryty nerovnoměrnou vrstvou prachu. Povrch malby nesl známky řady mechanických poškození. Plátěná podložka byla zvlněná, lokálně perforovaná místy se sníženou adhezí barevné vrstvy. Žerď měla po celém povrchu četné odřeniny, drobné ztráty a další mechanická poškození. Špice nesla známky koroze povrchu a byla lehce deformovaná.
Postup restaurování
Restaurátorské práce provedl v roce 2016 tým odborných restaurátorů pod vedením restaurátorky textilu Heleny Kastlové. Prapor byl sejmut s žerdi, olejomalby byly odpárány včetně lemujících port. Hedvábný damašek byl tamponován pomocí pěny z anionaktivního tenzidu a vymýván destilovanou vodou. Rozrušené části tkaniny byly skeletovány kladeným stehem tónovanou hedvábnou krepelínou a plombovány. Hedvábné třásně lemující prapor byly doplněny, původní stehy zpevněny. Olejomalby byly po důkladném očištění vytmeleny vosko-pryskyřičnou směsí, citlivě vyretušovány a restaurování bylo dokončeno závěrečnou úpravou povrchu. Žerď byla odmaštěna, poškozená místa byla broušena, vytmelena a retušována. Povrch byl ochráněn a oživen lakem. Mosazná špice byla zbavena koroze kombinací mechanického a chemického čištění, drobné deformity byly vyrovnány a povrch celé špice byl ošetřen lakem.
Uložení
Restaurovaný prapor je dnes uložen v klimatizovaném depozitáři bez překladů v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna, malby jsou chráněny proklady z nekyselého papíru.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Prapor žateckých obuvníků
Ševci patřili až do nástupu strojové výroby bot k nejrozšířenějším tradičním řemeslníkům. Boty tradičně nejen šili, ale i opravovali. Pokud švec jen opravoval staré boty, byl označován jako příštipkář, prták, prťák či prťavec.
Od středověku byli chráněni cechovními artikulemi, zajišťujícími, aby boty nešil nikdo jiný než člen cechu do určené vzdálenosti od města. Ševci byli často spojeni také se sedláři či koželuhy, neboť všechna tato řemesla pracovala s kůží.
Díky českým pohádkám - jako např. Jak se ševcem šili čerti nebo populárnímu animovanému Rumcajsovi - je povědomost o práci ševců i vybavení jejich dílen větší než u jiných řemesel. Připomeňme alespoň ševcovskou židličku – verpánek, kopyta, rašple, radýlka, šídla, krojidla, kleště, kladívka či speciální niť – dratev. Švec a jeho nástroje se objevují i v příslovích – např. Ševče, drž se svého kopyta a lidových písních. Jméno Švec, v němčině Schuster či Schuhmacher se také často objevuje jako příjmení.
Patronem cechu ševců je sv. Kryšpín. Tento mučedník se svým bratrem sv. Krispiniánem pocházel z Říma. Ve 3. století šířili oba evangelium v severní Francii. Aby se uživili, pracovali po nocích jako ševci. Zobrazováni jsou ve vybavené dílně, ale také s palmovou ratolestí, kotlem (dle způsobu umučení) či mlýnským kamenem (protože se je snažili utopit). Motiv obou bratrů najdeme také na žateckém praporu.
V Žatci byly až do 19. století desítky ševců, kteří pracovali v malých dílničkách. Jejich jmenný abecední výčet zabral žateckému historikovi A. Seifertovi v jeho dějinách téměř celou polovinu jedné stránky. I on udržoval jakousi hierarchii, protože nejprve vyjmenoval ty „starší", kteří ve městě působili nejdéle. V 1. polovině 20. století se i v Žatci boty vyráběly v továrnách. Továrna Jakoba Kohna synové (známější jako koželužna) nedaleko hlavního nádraží vyráběla vršky obuvi, později pracovala jako Humanic Leder & Schuh AG. Dětské boty vznikaly za první republiky v továrně Ferdinanda Klementa u hřbitova. Na sportovní obuv se specializovala další žatecká obuvnická firma Löwy & Strauss. Prodejny firem byly na žateckém náměstí.
Popis praporuObdélný prapor obuvnického spolku ze světle modré hedvábné tkaniny s vytkávaným modrým vzorem je připevněn pomocí mosazných hřebů na dřevěné žerdi, zakončené mosaznou špicí. Lícová strana praporu je zdobena dominantní výšivkou (tzv. malba jehlou) s motivem obuvnické dílny, kde jsou při práci zobrazeni patroni ševcovského řemesla sv. Kryšpín a Krispinián. Nad nimi doplňuje středovou výšivku v levé části P. Marie s Jezulátkem a vpravo symbol umučení obou zmíněných světců v horké lázni. U spodního okraje praporu uvádějí textové výšivky jména představených cechu (W. Hassmann, H. Proschl) a pravděpodobně i zhotovitele spolkového praporu (E. Wagner, Komotau). Na reversu je ve středu praporu umístěn cechovní znak s korunkou a atributy obuvnického řemesla (kopyto, kleště, šídlo a kladívko).
K praporu patří krémově bílá hedvábná stuha s mašlí a vyšívaným nápisem:
Von den Festjungfrauen gewidmet den 22.5. 1899 (tj. Věnováno družičkami při slavnosti (svěcení praporu) 22.5.1899). Stejná datace je i na mosazné špici a na několika kovových štítcích věnovaných spřátelenými spolky. Štítky se připevňovaly na tělo žerdě.
Zmínku o slavnosti svěcení praporu Společenstva obuvníků 22.5.1899 , která se konala na hlavním náměstí u sloupu Nejsvětější Trojice, najdeme i v žatecké kronice.
Stav před restaurováním
Prapor byl před restaurováním zašlý, pokrytý skvrnami a deformovaný. Tkaniny byla narušena. Výšivka zůstala v dobrém stavu, byla však zašpiněna. Na praporu byla patrna poškození vzniklá působením světla. Také stuha patřící k praporu byla silně znečištěna, v celé ploše podšívky i vrchní hedvábné tkaniny byly trhliny. Místy chyběla i soustava nití. Dřevěná část žerdi zůstala zachovalá, špice byla pokryta korozí.
Postup restaurování
Restaurování praporu provedla restaurátorka textilu Lenka Dolanská v roce 2016. Po provedení technologických rozborů, identifikaci materiálů a průzkumu poškození připravila pracovní technickou dokumentaci včetně výběru a barvení materiálu pro lokální podložení trhlin. Všechny textilní díly byly povrchově čištěny stíráním, případně praním ve vodném roztoku s detergentem. Následovalo lokální podložení trhlin na obou stranách praporu hedvábím a fixace trhlin krepelínou. Silněji poškozená stuha byla restaurována celoplošně, největší trhliny byly fixovány a následně překryty francouzskou krepelínou a v celé ploše prošity tzv. šitým sendvičem. Kovové díly (špice, štítky a hřeby) byly zbaveny povrchové koroze chemickým a mechanickým čištěním. Chybějící hřeb byl doplněn.
Restaurovaný prapor je dnes uložen v klimatizovaném depozitáři bez překladů v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
V Žatci fungovalo několik pěveckých spolků, které nacházely uplatnění při řadě městských akcí a pořádaly koncerty. K nejstarším a neprestižnějším patřil Musik- und Gesangverein založený již roku 1854. Roku 1891 ho doplnil Německý mužský pěvecký spolek – Deutsche Liedertafel. Oba spolky fungovaly i za první republiky, prezentovaly zejména klasický repertoár a dobovou písňovou tvorbu. Tradičním místem pro pořádání jejich koncertů byla budova Střelnice (stávala v místech dnešního autobusového nádraží) a divadlo. V létě byly pořádány koncerty a zahradní slavnosti v městském parku. Spolky vystupovaly při městských slavnostech i návštěvách významných osobností. V Žatci působil za první republiky i německý Dělnický hudební a pěvecký spolek, další pěvecký spolek dělníků nesl název Veselá mysl. Češi měli zase svůj pěvecký spolek Smetana. Pěvecký sbor fungoval samozřejmě i při děkanském kostele. Své sbory měly i žatecké školy. V 19. století fungoval i soukromý komorní spolek (Kammermusikverein) Josefa Schöfla, který pořádal speciální hudební večery s hosty z řad předních hudebníků.
Popis praporu
Obdélný prapor z hedvábného rypsu s vnitřní výztuhou má na obou stranách bohatou barevnou výšivku a po obvodu je lemován třásněmi. Podle materiálového průzkumu je výšivka praporu i obou přiložených stuh provedena dracounovým a hedvábným vláknem. Prapor je upevněn na žerď pomocí mosazných hřebů, žerď je zdobena i četnými kovovými štítky, které při nejrůznějších příležitostech a slavnostech věnovaly žateckému pěveckému spolku Liedertafel podobná uskupení z regionu (např. pěvecký spolek z Mostu a Teplic).
Dřevěná dělená žerď je zakončena mosaznou špicí s motivem lyry. Výšivka na světlém podkladu aversu je provedena vláknem v zlatém odstínu a vyplňuje téměř celou lícní plochu. Vyšitý nápis: Deutsche Liedertafel 1891 Saaz 1922 je zhotoven velmi zdobně, s barevně pojatou iniciálou a jemným výšivkovým rámováním textu. Rubové straně s modrým podkladem dominuje ve středu velká vyšitá lyra protknutá páskou s notovým záznamem a větvičkou keře se zelenými lístky a červenými bobulemi. Textová pole s nápisem: Treu unser Herz, wahr unser Wort. Deutsch unser Lied, Gott unser Hort! jsou umístěna symetricky nad i pod ústředním motivem reversu. Ve volném překladu: Věrné naše srdce, pravdivé slovo. Německá naše píseň, Bůh – naše záštita.
Součástí praporu jsou dvě stuhy, větší se skládanou mašlí a dvěma pásy je zhotovena ze světlého hedvábí s třásněmi v okrajích a nese nápis: Einig im Lied, deutsch im Gemüt ! Damenchor 1922 (Volně přeloženo: Jednotni ve zpěvu, Němci ve svém smýšlení. Dámský sbor 1922.)
Druhá jednoduchá stuha upevněná na dřevěném závěsu odkazuje tištěným textem k slavnosti svěcení praporu žateckého spolku Liedertafel o letnicích 1922: Fahnenweihe der Deutschen Liedertafel Saaz. Pfingsten 1922
Stav před restaurováním
Prapor byl před restaurováním silně zašpiněný, skvrnitý a deformovaný. Hedvábná tkanina praporu i obou stuh byla místy poškozena na povrchu i ve vazbě hedvábného vlákna. Některé barevné změny na obou stranách praporu jsou nevratné. Větší stuha byla poškozena nejsilněji, v ploše tkaniny byly četné trhliny a dracounová vlákna byla porušena. Obě dřevěné části žerdi zůstaly bez poškození, mosazná špice i štítky byly pokryty korozí.
Postup restaurování
V roce 2016 prapor žateckého pěveckého spolku Liedertafel a obě stuhy restaurovala Lenka Dolanská. Vlastní restaurátorské práci předcházela podrobná fotodokumentace, materiálový i technologický průzkum, výběr vhodných materiálů k vysprávkám a zkoušky barvicích lázní. Po demontáži stuh byla tkanina praporu i stuh čištěna suchou cestou pomocí jemných štětců. Celkové mokré čištění praporu nebylo z technologických důvodů realizovatelné. Obě strany praporu byly proto povrchově stírány pomoci tamponů. Větší stuha byla vyčištěna praním v destilované vodě s detergentem, jednoduchá stuha byla zbavena nečistot pomocí pěnového roztoku detergentu a odsávání. Po vyrovnání a vytvarování všech dílů byly textilie jemně dosušeny. Trhliny a drobné otvory byly podloženy barveným hedvábím a fixovány šitou skeletáží. Více poškozené stuhy byly fixovány celoplošně zašitím do francouzské krepelíny. Dracounová vlákna byla zcelena sešitím s pomocí barvené krepelíny. Kovové díly byly zbaveny povrchové koroze chemickým a mechanickým čištěním.
Uložení
Pro dlouhodobé uchování sbírkových předmětů je třeba minimalizovat škodlivé vlivy prostředí. Proto je restaurovaný prapor uložen v depozitáři s regulovaným klimatem bez přístupu denního světla v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Prapor žateckého Sokola
Tělocvičný spolek Sokol patřil k nejoblíbenějším českým spolkům. První vznikl v Praze roku 1862. V Sokole se nejen cvičilo, ale chodilo se i na výlety a vycházky, četly se knihy ze spolkové knihovny, konaly přednášky a rozpravy, hrálo divadlo. Pro veřejné cvičení se od 80. let 19. století vžil název slety.
Na převážně německém Žatecku vznikla pobočka Sokola až roku 1896, tedy v době národnostně velmi vypjaté. Část radikálně smýšlejících Němců žijících v českých zemích byla totiž zvláště proti tomuto tělocvičnému spolku tradičně nevraživá, protože se obávala tělesně zdatných Čechů. Většinou zcela zbytečně, jak dosvědčuje i situace v Žatci roku 1871, kde Žatečtí Němci panikařili v obavách z příjezdu delegace pražského Sokola v čele s M. Tyršem. Dorazili i zástupci regionálních poboček a dalších českých spolků (Hlaholu, Umělecké besedy). Nakonec však vše proběhlo v klidu, místní přihlíželi se zájmem průvodu, poslouchali kapelu z Loun, hudbu Sokolů i zpěvu Hlaholu. I restaurace na Střelnici uzavřená z obav před nepokoji, byla nakonec otevřena. Obavy však nezmizely, jak dosvědčuje hned následující rok, kdy žatecký starosta zakázal, aby Sokolové z Prahy s místními žateckými spolky podnikli společný výlet do městského lesa. Členové místní Besedy však směli pozdravit příjezd střelbou z městských kanónů a uspořádat průvod za doprovodu kladenské hornické kapely.
Až v březnu 1896 byla podána žádost o vznik žatecké jednoty. 19. dubna 1896 se sešla ustavující valná hromada. 21. dubna výbor schválil přijetí 67 členů jednomyslně, 8 většinou a 7 odmítl. Prvním starostou spolku se stal učitel Karel Raab. Proti vzniku dalšího českého spolku ostře protestovala část místních Němců, zejména v novinách Nationale Zeitung. Již roku 1897 byla s pomocí zvenčí založena spolková sokolská knihovna, roku 1905 přibyl vzdělávací odbor. Zpočátku se žatecký Sokol tak trochu hledal, jak dosvědčují i časté změny jeho starostů i problémy s financováním. Roku 1898 muselo být zastaveno na čas cvičení, protože nebylo na zvýšený nájem v sále hostince Vlastislav. Činnost se však postupně konsolidovala. Pomáhaly také další sokolské jednoty (zejména Kladno, Louny) a žatecké české spolky.
Zákazy úřadů pokračovaly i po vzniku Sokola. Při prvním okrskovém cvičení roku 1901 nebyl povolen příjezd cvičenců odjinud, což místní obešli tak, že přespolní vyhlásili za své členy a vystavili jim legitimace. Roku 1906 bylo veřejné cvičení zakázáno úplně z obav o bezpečnost, pomohla až intervence u místodržitele. Netolerancí ze strany místních Němců zdůvodňovali Sokolové i své oblíbené akce – noční pochody - např. do Postoloprt, Loun apod. Ženský odbor Sokola byl založen roku 1902, po dvou letech se však ženy cvičit přestaly. Znovu vznikl až roku 1914. V letech 1908 – 1913 byl Žatec sídlem župy Sladkovského. Válečný rok 1916 zastavil cvičení úplně.
Když přišlo 6. 12. 1918 do Žatce české vojsko, dorazili s ním i Sokolové. Usídlili se v německé škole u kostela a z okna vyvěsili prapor. 24. srpna 1919 se konal v Žatci župní slet, v průvodu šlo na 210 bratří v kroji. V dosud převážně německém Žatci to bylo zcela nevídané a dříve nemyslitelné. Za první republiky se tak zcela změnily podmínky pro práci Sokola. Spolek mohl provozovat svou činnost bez omezení a také toho plně využíval. Cvičilo se pět večerů v týdnu v tělocvičně českého učitelského ústavu. Využívána byla i tělocvična Švehlových škol. Sokolové se scházeli nadále i v hostinci Vlastislav.
26. června 1927 byl při cvičení ve Vlastislavu předán prapor. Vlastislav se stal roku 1930 majetkem Sokola. Od roku 1930 se začala hrát odbíjená, od roku 1933 stolní tenis, roku 1934 byl zřízen lyžařský odbor. Rozvíjelo se i cvičení žen a dívek, které se stále více soustřeďovaly na vystoupení s využitím rytmiky a tance. Ve stanovách Sokola bylo uvedeno, že členem jednoty „může býti jen Slovan (muž i žena)." Jednací řečí spolku byla výhradně čeština, za první republiky i slovenština.
Roku 1937 byla vyslána delegace s praporem zahaleným černou látkou na pohřeb prezidenta Masaryka. Konání župního sletu v Žatci roku 1938 (na hřišti Lučanu) bylo však již státní policií zakázáno. Jednota musela ukončit svou činnost, která byla obnovena až po druhé světové válce. Plány na velkolepou přestavbu budovy Vlastislav z 30. let tak již nebyly uskutečněny. Sokolové opouštěli město jako jedni z posledních 9. října 1938, odvezli s sebou i prapor a svou kroniku. Prapor byl později zazděn v mezipatru Tyršova domu v Praze a odtud neporušený vyjmut až v lednu 1946. Svou činnost Sokol obnovil oficiálně první členskou schůzí 24. července 1945 ve Zlatém lvu. Zúčastnila se i skupinka Sokolů z řad Volyňských Čechů.
Po válce se novou „Sokolovnou" stala někdejší Turnhalle německých turnerů (spolku, který byl německou obdobou Sokola). Dodnes je označována jako Sokolovna. Zajímavostí je, že i o tu musel Sokol bojovat, protože ji původně dostal přidělenou Svaz dětí a mládeže. Sokol získal zprvu jako provizorium pouze tělocvičnu gymnázia. Starý spolkový dům byl totiž po válce zbořen. Roku 1947 se konal v Žatci slet župy Sladkovský, mezi čestnými hosty byl i předseda vlády Klement Gottwald. Po roce 1948 byla činnost Sokola omezena.
Spolkové činnosti žateckého Sokola byly věnovány dvě jubilejní brožury – Čtyřicet let tělocvičné jednoty Sokol v Žatci z pera Vojtěcha Pícka a Padesát let tělocvičné jednoty Sokol v Žatci 1896 – 1946 od Karla Štěpánka.
Sokol a jeho symbolika
Sokol patřil ke spolkům, který měl již od počátku přesně vypracovanou svoji symboliku. Heslem Sokolů je „Tužme se!". Na členském odznaku i na praporech se objevovalo také heslo: „Na stráž!". Členové Sokola se oslovovali „bratře a sestro."
Nápadné byly sokolské uniformy. Provokovala zejména ostře červená košile mužů, zvolená na počest italského revolucionáře Garibaldiho. Rovněž první prapor pražského Sokola dle návrhu Josefa Mánesa byl na jedné straně červený se zobrazením bílého sokola. Sokol měl evokovat slovanskou vzájemnost. Použit byl na počest Jihoslovanů bojujících za nezávislost. Typická sokolská čapka připomínala černohorské bojovníky za svobodu a kajda zase kožený kabátec polských kozáků.
Nápadnost vedla často k úředním zákazům. V Žatci se tak stalo např. roku 1908 při veřejném cvičení, kdy okresní hejtmanství zakázalo nejen vyvěsit prapor na venkovním cvičišti i spolkovém domě Vlastislav. Sokolové se rovněž nesměli objevit na ulici v kroji ani se svými odznaky. Nesměl se konat ani průvod a zpěv národních písní byl povolen v hostinci pouze za zavřenými okny. Němci pak v noci tajně zamazali okna Vlastislavu železitým lakem. Platilo to ovšem i opačně: členové Sokola v Žatci po protičeských vystoupeních roku 1897 doporučovali svým členům, aby sokolské odznaky v Žatci raději nenosili (zápis ze členské schůze 23.10.1898).
Popis praporu
Prapor Sokola Žatec s dochovanými stuhami je zhotoven z hedvábného rypsu v národních barvách. Obě strany slavnostního praporu jsou bohatě zdobené technikou výšivky a textilní aplikace. Výzdobným prvkem lícové strany praporu je zejména rozměrný sokol, který se jako jeden z hlavních symbolů spolku objevuje i v zakončení žerdi (kovová špice). Místní příslušnost je vyjádřena žateckým městským znakem, na kterém sokol s rozepjatými křídly spočívá a rovněž středovým nápisem ŽATEC v dolním okraji. Sokolské heslo NA STRÁŽ ! je vyšito ve středu horního okraje. Rubovou stranu ve středu plochy tvoří aplikace sokolského znaku s typickým prolínáním písmen S a O, další zdobné aplikace v národních barvách jsou doplněné slavnostní zlatou. Textové výšivky reversu připomínají dataci a původ praporu: VĚNUJE SOKOL LOUNY (horní okraj) a 1927 (dolní okraj). Celý prapor je lemován kroucenou tkanicí, stejný typ tkanic v červenomodrobílých odstínech slouží i k upevnění praporu k žerdi. K praporu náleží pět hedvábných stuh se sokolskými hesly: V srdci smělost! Čím větší myšlenka, tím větší síla. V paži sílu! V mysli vlast! Jedna stuha svým textem odkazuje na spřízněný tělovýchovný spolek v blízkých Lounech: Sokol Louny.
Stav před restaurováním
Před restaurátorským zásahem byl prapor silně zašpiněný, lokálně skvrnitý a deformovaný. Hedvábné aplikace byly na mnoha místech silně poškozeny degradací a rozvlákněním tkaniny. Stejná poškození byla zřejmá v různé míře i u všech stuh. Nejzávažnější degradace, místy i ztráty byly patrny u bílého hedvábného materiálu.
Postup restaurování
Precizní restaurování praporu a stuh provedla restaurátorka Lenka Dolanská roku 2016. Přípravné práce spočívaly v podrobném dokumentování, identifikaci materiálů včetně stanovení pH, textilně technologickém rozboru a stanovení procenta poškození. Pak bylo možné přistoupit k výběru a barvení pomocného materiálu a demontáži jednotlivých prvků. Ty byly jednotlivě čištěny nejprve suchou cestou pomocí štětců, jemného kartáčování a odsávání. Na základě provedených rozborů bylo možno přistoupit i k čištění většiny dílů praním s použitím deionizované vody s detergentem i organických rozpouštědel. Po vyrovnání, odsátí přebytků čistících médií a vytvarování byly díly pomalu dosušeny.
Vlastní restaurátorské práce spočívaly v překrytí a fixaci poškozených míst pomocí krepelíny, další poškození byla opravena urovnáním flotujících vazebních nití a fixací šitou skeletáží. Některá místa vyžadovala sejmutí poškozených zbytků aplikace a vložení plomb barveného hedvábí, případně podložení poškozené aplikace, překrytí krepelínou, zpevnějí tzv. šitým sendvičem a poté navrácení zpět na původní místo. Kroucené tkanice vyžadovaly jen čištění a přichycení v uvolněných místech.
Uložení
Restaurovaný prapor je uložen v depozitáři s regulovaným klimatem bez přístupu denního světla v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
O historii Sokola v Žatci i o symbolice tohoto spolku jsme se již podrobně zmínili v článku k exponátu měsíce srpna. Ve sbírkách žateckého muzea se kromě praporu Sokola nachází rovněž prapor odboru dorostenců. Dorostenci začali cvičit v Žatci roku 1903. Jejich počet před první světovou válků byl však maximálně šest. Za první republiky jich už bylo přes dvacet. Právě v této době žatecký dorost slavil řadu úspěchů. V letech 1924 – 1930 získali družstvo dorostenců při cvičení šestkrát za sebou první cenu v župě.
Červenobílý obdélný prapor uchycený k žerdi pomocí kroucených šňůr patřil dorostencům žateckého Sokola. Samotný prapor je zhotoven z bavlněného plátna a má jednoduše pojatou výzdobu. Na lícové straně je v bílém poli lemovaném červenými plaménky dominantní nápis červenou výšivkou: DOROST SOKOLA ŽATEC. Rubová strana má shodné rozvržení i barevnost, červená a bílá jsou použity opačně a vyšitý nápis s heslem TUŽME SE je zhotoven technikou podkládané výšivky.Kulatá dřevěná žerď je zakončena nahoře odlitkem cínového sokola s roztaženými křídly.
Stav před restaurováním
Prapor byl před restaurováním znečištěn běžnými organickými i anorganickými nečistotami a v malé míře také plísňovými skvrnami. Patrná byla i výrazná deformita tkaniny. V místech uchycení k žerdi byla točená šňůrka na několika místech vytržena. Kovová špice byla mírně zkorodovaná.
Postup restaurování
Po demontáži a zkoušce zápustnosti barev byl zvolen způsob čištění technikou tamponování pomocí pěny s tenzidem. Během čištění byl použit i desinfekční prostředek proti plísni. Následovalo opakované vymývání pomocí destilované vody a vysoušení. Čištění, desinfekce i vysoušení bylo prováděno na podkladové síti a během jednotlivých procesů se tkanina postupně i vyrovnávala. Po řízeném dosušení byl prapor upevněn na očištěnou žerď. Kovový odlitek byl chemicky i mechanicky vyčištěn, povrch byl konzervován lakem. Tyto restaurátorské práce provedla v roce 2015 restaurátorka textilu Zuzana Červenková.
Uložení
Prapor je po restaurování uložen v novém depozitáři žateckého muzea, kde jsou pro sbírkové předměty vytvořeny a udržovány vhodné klimatické podmínky.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Prapor žateckého Sokola - žactvo
Mládež byla dle prvorepublikových stanov spolku Sokol přijímána do cvičení samozřejmě jen s písemným souhlasem rodičů. Dorost a děti zprvu cvičily stejně jako dospělí, jen přizpůsobeně věku. Postupně se však dětské cvičení stalo zvláštním oborem. U žáků byl kladen důraz především na získání jejich zájmu a využití snahy napodobovat činnost dospělých. Proto Sokol hledal inspiraci pro cvičení v přírodě, pohádkách i v životě samém. Jako příklad můžeme uvést opět jubilejní vystoupení při akademii v žateckém divadle 23. května 1936. Diváci byli nadšeni ze cvičení dětí ve vystoupeních - Kašpárek cvičitelem, Hop, hop do kolečka či Hra s panenkami. Větší děti cvičily s velkými praporci nebo se švihadly.
Počty dorostu a žactva v žateckém Sokolu narostly až na první republiky. Při cvičení k 40. výročí založení roku 1936 se např. lehkoatletického závodu zúčastnilo 41 žáků a 23 dorostenců.Žáci stříleli ze vzduchovky, házeli granátem a běhali přes překážky. Malým cvičencům se říkalo také káňata. Pořádaly se speciální žákovské besídky. Starší Sokolové pro ně připravovali i vánoční dárky.
Popis praporu
Jedním z dochovaných žateckých sokolských praporů je čtvercový prapor žactva menších rozměrů, zhotovený ze saténu smetanové barvy a zdobený v lícové straně značkou SOKOLA, umístěnou ve čtverci lemovaném modrými trojúhelníky. Na zadní straně je v červeném čtvercovém poli vyšit nápis: ŽACTVO SOKOLA V ŽATCI. Podkladová tkanina, aplikace i textové výšivky na obou stranách praporu jsou provedeny v různých kombinacích národních barev. Kroucená šňůra lemující obvod praporu zároveň slouží k uchycení na soustruženou dřevěnou žerď, zakončenou v dolní části železným poniklovaným bodcem.
Stav před restaurováním
Před restaurátorským zásahem byl prapor znečištěn organickými i anorganickými nečistotami a v malé míře také plísněmi. Saténový materiál byl deformovaný, v celé ploše pomačkaný s četnými překlady tkaniny. Dřevěná žerď vyžadovala jen čištění, kovové zakončení se silnou korozí bylo třeba vyčistit a konzervovat.
Postup restaurování
Po provedení technologického průzkumu a zkoušce zápustnosti barev byl prapor čištěn na podkladové síti pomocí pěny anionaktivního tenzidu a destilované vody. Současně s praním byla provedena i desinfekce a následné vymývání použitých chemikálií destilovanou vodou. Během řízeného pomalého vysoušení byla tkanina vyrovnávána do původního tvaru a rozměru. Dřevěná žerď byla vyčištěna, ze železné koncovky byly odstraněny zbytky niklování a korozní produkty a bodec byl nově poniklován a ošetřen konzervačním lakem.
Restaurování sokolského praporu provedla v roce 2015 restaurátorka textilu Zuzana Červenková.
Uložení
Po návratu do muzea byl prapor opatřen obalem z neběleného plátna a uložen v novém depozitáři žateckého muzea, jehož vybavení umožňuje vytvořit a udržovat pro sbírkové předměty vhodné klimatické podmínky (vlhkost, teplota, bezprašnost, zamezení přístupu světla).
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Prapor žateckých německých turnerů
Krátce z historie
Výhradně německý spolek turnerů (Deutscher Turnverein, za první republiky Turnverband - DTV) byl tělocvičným spolkem, podobně jako mladší český Sokol.
Zakladatelem celoněmeckého hnutí turnerů, v původním významu zaměřeném zejména na gymnastiku, byl Friedrich Ludwig Jahn (1778 – 1852). „Turnvater" Jahn chtěl zejména zlepšit zdatnost německých mužů pro boj s tehdejší napoleonskou okupací části německých zemí.
Turnerské hnutí získalo záhy sympatizanty i mezi Němci v rakouských zemích a u nás. První turnerská jednota vznikla v Praze roku 1861. Hnutí mělo od 40. let 19. století ve znaku speciální červený řecký kříž, který zároveň skrýval 4 písmena F z Jahnova hesla: „Frisch, fromm, fröhlich, frei" (čilý, zbožný, veselý, svobodný). Na praporech turnerů se často objevovala i podobizna jejich otce zakladatele a barva černá a červená.
Turneři získali u nás špatnou pověst díky svému pozdějšímu nacionálnímu a někdy také antisemitskému smýšlení. V Žatci se stal pověstným zejména jejich sraz v červenci 1933 nejen na stadionu Flóra, kde řečnil i aktivní člen jejich spolku Konrád Henlein. Tehdy se do města sjeli nejen domácí turneři, ale i třicet spolků z říše. Dokonce i čeští Sokolové dle kronikáře tehdy obdivovali německou organizovanost. Turneři se představili při míčových hrách, tenisu, plavání, šermu i zápasu. Uspořádali i speciální výstavu a jeden z největších průvodů v dějinách města.
Spolek žateckých turnerů vznikl roku 1873, od té doby nejen cvičil, ale pilně žil s městem - účastnil se např. i četných městských slavností. Již roku 1884 přibyl k názvu Turnverein přívlastek „německý". Tento Deutscher Turnverein měl roku 1885 330 členů. Své německé smýšlení podtrhl např. i aktivitami jako předvádění pantomimy a živých obrazů s tématikou legendární bitvy v Teutonburském lese (Hermannschlacht) roku 1887. O důležitosti spolku pro město svědčí i to, že do roku 1878 byl předsedou a mluvčím Dr. Theodor Hassmann, poté do roku 1895 další žatecký politik JUDr. Constantin Ritter von Schönfeld, kterého vystřídal JUDr. Josef Janka. Zástupcem mluvčího býval i známý žatecký stavitel Johann Salomon.
Turneři však nebyli jednotní, část výrazněji nacionálně orientovaná se již v 90. letech rozhodla pro založení vlastního spolku Deutschvölkischer Turnverein. Roku 1902 byl založen Deutscher Männerturnverein.
Spolky měly své praporečníky, prapory se nosily při všech slavnostech i vystoupeních. O pořízení prvního turnerského praporu se jednalo v 80. letech 19. století.
Podrobný popis slavnosti spojené s představením praporu máme k roku 1908 v žateckém adresáři. Jednalo se o prapor zmíněného spolku Deutscher Männerturnverein. Ve dnech 12.-13. 8. byl za účasti turnerů z celého kraje představen nový prapor. Přijelo přes tisíc návštěvníků. Součástí bylo sportovní utkání v pětiboji, průvody i symbolické zatloukání hřebíků do žerdi praporu a přivěšení nových stuh od podporovatelek spolku. Hlavní patronkou slavnosti byla manželka majitele kartonážky Marie Lüdersdorf. Slavnost se konala pod typickým dobovým heslem „Den Deutschen kann nur durch Deutsche geholfen werden." v překladu: „Němcům mohou pomoci zase jenom Němci."
Za první republiky se žatečtí turneři spojili do zmiňovaného svazu Turnverband. Postupně však ve městě převážila nacionální orientace, jak dosvědčuje i průběh slavnosti roku 1933. V žatecké kronice najdeme i popis velké slavnosti roku 1939, kdy byli místní turneři přijati mezi turnery říšské.
V Žatci dodnes najdeme budovu, která spolku sloužila, jedná se o stavbu, kterou většina místních zná již jen jako sokolovnu. Vznikla ale jako Turnhalle v letech 1896 - 1897. Reprezentativní budovu stavěl žatecký architekt Alois Daut. Otevřena byla 15. 8. 1897. Prvním nájemcem nové restaurace v ní umístěné se stal Julius Maresch. Za první světové války sloužila jako lazaret. Po druhé světové válce připadla (ne nadlouho) českému Sokolu.
Popis praporu
Obdélný prapor o rozměrech 130 x 150 cm je zhotoven z hedvábné tkaniny s vnitřní výztuží, je oboustranně vyšívaný, v obvodu lemovaný třásněmi. Pomocí mosazných hřebů je prapor uchycen na kulaté dřevěné ve spodní části ozdobně soustružené žerdi. Žerď je ukončena mosaznou špicí se znakem spolku.
Lícová strana praporu je tvořena třemi vodorovnými pruhy s výšivkou a aplikacemi. V horním černém pruhu je zdobně vyšit název spolku: Deutscher Männer-Turn-Verein a ve stejném zlatavém odstínu jsou výšivkou zdobeny i oba horní rohy praporu. Střední červený pruh nese dominantní aplikaci turnerského znaku (čtyři písmena F tvořící kříž - viz úvod) bohatě zdobenou a lemovanou vyšívanými dubovými listy. Spodní černý vodorovný bavlněný pruh byl zjevně nepůvodní, došitý jinou technikou. Jeho přišití souvisí s nemožností používat prapor v německých barvách v době první republiky. Našitím černého pruhu získal prapor jinou symboliku – byl v barvách sudetských. Po sejmutí tohoto překryvu byl na žlutém hedvábném poli odkryt text s odkazem na rok založení spolku: Saaz. Gegr. 1902.
Revers praporu je pojat rovněž velmi reprezentativně, na hedvábném modrém základním poli je ve středu vyšita podobizna Fridricha Ludwiga Jahna, zakladatele německého turnerského hnutí. Objevují se zde i další obvyklé symboly: znak spolku, dubové listy, černo-červeno-zlatá barevnost výšivek či aplikací a nápisová páska s heslem: Gut Heil! Symetricky umístěné výšivky s texty: Treu unser Herz, frei unser Wort a Deutsch unser Sang, Jahn unser Hort (česky: Věrné naše srdce, svobodné naše slovo, německá naše píseň, Jahn naše záštita) oslavují zakladatele tělovýchovného hnutí a zrcadlí dobové celoněmecké zájmy.
Stav před restaurováním
Prapor byl před restaurátorským zásahem silně zašpiněný, lokálně poskvrněný a deformovaný. Materiál základních polí i aplikace vykazovaly různý stupeň degradace textilních vláken. V lícové straně byla poškozena zejména tkanina středního červeného pásu, spodní nepůvodní pruh zakrýval žlutý rypsový vodorovný díl s nepoškozenou výšivkou. Další poškození aversu byla patrna v aplikacích a v místech upevnění praporu k žerdi. Rubová strana je barevně nejednotná vlivem působení světla. Poškození reversu bylo celkově výraznější, v aplikacích místy zcela chyběla červená hedvábná tkanina, část černé tkaniny ve znaku byla dodatečně došita a překryla původní žluté pole. Lokálně zde chyběly i dracounové šňůrky.
Postup restaurování
Po provedení technologických rozborů, identifikaci materiálů a průzkumu poškození byl vybrán vhodný materiál pro opravy poškozené tkaniny (hedvábí habotai 10, krepelína barvená na požadovaný odstín). Po demontáži praporu z žerdi a odpárání druhotných překrytí (spodní vodorovný pás v lícové straně a část aplikace na znaku v rubu) byl prapor čištěn suchou cestou kartáčováním, houbou Wallmaster s odsáváním a stíráním vlhčenými tampony.
Po vysušení a vyrovnání byla degradovaná místa v základních polích i aplikacích restaurována technikou šité skeletáže, v případě červené hedvábné tkaniny s celoplošným podložením hedvábím habotai. Hedvábné výšivky byly opraveny pomocí nití mouline ve vhodných odstínech. Po restaurátorském zásahu byl prapor upevněn zpět na vyčištěnou žerď. Restaurátorské práce provedla během roku 2015 Lenka Dolanská.
Uložení
Restaurovaný prapor je uložen v depozitáři s regulovaným klimatem bez přístupu denního světla v prostorné kovové zásuvce v obalu z neběleného plátna.
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Městskému praporu královského města Žatce dominuje městský znak. V historii město používalo znaky dva, nedá se přesně určit, který z nich je starší. Dnes užívaný znak s městskou branou pochází totiž pravděpodobně z pečeti. Ta se však fyzicky dochovala až na listině z roku 1385. Na této nejstarší dochované pečeti je zobrazena městská hradba z kvádrového zdiva s branou a vytaženou mříží. Nad ní se tyčí věžovitá stavba s okénky a valbovou střechou se dvěma makovicemi. Po stranách hradby vyrůstají další dvě věže s okénky, valbovou střechou a dvěma makovicemi. Nad branou je vpravo nakloněný štít s dvouocasým vpravo hledícím lvem. Dle dříve rozšířené místní pověsti se motiv městské brány dostal do znaku na počest hrdinných Žatečanů, kteří pomáhali Friedrichovi Barbarossovi dobývat Miláno. Oblíbená pověst se však opírá o historicky nespolehlivou Kroniku neznámého.
Město dříve používalo i znak s dvojitým stříbrným cimbuřím na modrém, někdy i červeném štítě, který by mohl být heraldicky starší. Nakonec zvítězil motiv ze zmíněné pečeti. Nejstarší známé vyobrazení znaku v podobě hradby s branou a věžemi se lvem v kolčím štítu se dochovalo na kolorovaném dřevořezu Mikuláše Klaudiána z roku 1518. Ze známé Willenbergovy veduty z počátku 17. století je zřejmé, že město tehdy používalo souběžně znaky oba.
Městský prapor se znakem města hraje důležitou roli i v současné době, kdy se objevuje při významných městských akcích. Dodržuje se i zvyk přivěšování stuh. 
Roku 2017 tak např. na novém městském praporu, který je dosud v užívání města, přibyla nová stuha na počest návštěvy prezidenta republiky v Ústeckém kraji. Na prapor ji zavěsil prezident osobně při svojí návštěvě města 4. října před zraky na náměstí shromážděných žateckých občanů.
Popis praporu
Jednostranný městský prapor patrně z 30. let 20. století je zhotoven z vlny plátnové vazby. Je tvořen dvěma sešitými pruhy v barvách bílé a modré a středově je umístěn městský znak s šedostříbrnou hradební zdí, otevřenou branou a třemi věžemi s okny a červenými valbovými střechami. Červený štít se lvem, umístěný nad střední, širší věží není oproti současné podobě městského znaku nakloněn a dvouocasý lev je opačně orientován. Prapor má v horním okraji šitý tunýlek pro žerď, která se nedochovala. Délka praporu mírně přesahuje 4m, šíře je 115 cm.
Stav před restaurováním
Městský prapor byl před restaurováním znečištěn jak prachovými depozity, tak skvrnami organického i neorganického původu. Celkově byly patrny známky častého užívání a nevhodného uložení v minulosti. V ploše tkaniny se místy vyskytovaly drobné ztráty tkaniny po působení larev mola šatního. V krémově bílém poli, vpravo dole od městského znaku byla nápadná červená skvrna většího rozsahu. Pevnost a soudržnost textilie byla zachována.
Postup restaurování
Restaurování městského praporu se roku 2015 ujala Zuzana Červenková, restaurátorka textilu s licencí MKČR. Restaurátorka provedla zkoušky zápustnosti barev a poté zvolila čištění tamponováním pěnou z anionaktivního tenzidu a destilované vody při mírně zvýšené teplotě. Během čištění byla textilie i desinfikována a opakovaně byly čištěny i jednotlivé skvrny. Po vymytí destilovanou vodou byla textilie pomalu sušena pomocí sítě a vyrovnávána. Drobné otvory byl sceleny šitím, případně plombovány barevně přizpůsobenými materiály.
Uložení
Restaurovaný prapor byl opatřen obalem z neběleného plátna a uložen v novém depozitáři žateckého muzea, jehož vybavení umožňuje vytvořit a udržovat pro sbírkové předměty vhodné klimatické podmínky (vlhkost, teplota, bezprašnost, zamezení přístupu světla).
(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)
Měsíční program 
Otevírací doba 
Vstupné 
