Prezident Tomáš Garrigue Masaryk strávil pouze 5 minut na žateckém nádraží. Stalo se tak 20. srpna 1922, když tudy projížděl prezidentský vlak a Masaryk vystoupil ze salónního vozu. Vracel se právě z letního pobytu na Capri do Lán.
Prezidentský vlak projížděl žateckým nádražím také 3. října 1923. Kronikář referoval opět jen stručně. Dodejme, že ve stejném dílu kroniky najdeme i záznam z doby první světové války, kde se o budoucím prezidentovi hovoří jako o zrádci Rakousko-Uherska, který se jako „nájemný vrah" nechává najmout do služeb cizí mocnosti.
Po Masarykovi se v Žatci od roku 1990 jmenuje jedna z hlavních ulic, původně Karlbadergasse, tedy Karlovarská ulice. Masarykovo jméno nesla již těsně po válce, v letech 1945–1947. I za první republiky měl Masaryk, k němuž měli Němci v převážně stále ještě německém Žatci vždy rezervovaný ale celkem uctivý postoj, svou ulici. Symbolicky šlo o ulici vedoucí k nádraží, dnešní Roosveltovu.
T. G. Masaryk je od roku 1935 čestným občanem Žatce, nemá zde však ani pomník ani pamětní desku.
Masaryka v Žatci za první republiky obdivovala a uctívala hlavně česká menšina. Slavnostní příležitosti ovšem město povinně připomínalo, Žatečtí vždy slavili rádi. V jednom z přípisů k opisu v městské kronice k roku 1930 najdeme poznámku, že oslava jeho 80. narozenin nebyla v tomto roce zdaleka tak idylická, jak se oficiálně líčilo. Poněkud větší nadšení, ale možná spíše z oblíbeného pochodňového průvodu než z Masaryka, bylo možno pozorovat roku 1934.
Když Masaryk roku 1937 zemřel, konala se na náměstí tryzna v české režii. Žatečtí Sokolové vyslali na pohřeb delegaci s praporem zahaleným černou látkou. Český časopis Krajem Lučanů věnoval Masarykovi vzpomínkovou báseň v č. 3 z roku 1938.
V době války se o Masarykovi v Žatci, který byl po Mnichovu připojen k Říši, samozřejmě mluvilo buď kriticky, nebo vůbec. Jeho kult ožil opět až po druhé světové válce, díky místním Čechům i armádě.
V muzejních sbírkách se dochovalo několik textových plakátů z této doby. Již 14. září 1945 zval jeden z nich na vzpomínkovou slavnost na Masaryka do Holedeče. Místní osvětová rada zase pořádala v září 1946 v městském divadle tryznu k výročí jeho úmrtí. I na tu zval velký plakát s programem. Další akce se konala k 10. výročí Masarykova úmrtí roku 1947. Žatec si tehdy připomínal Masaryka dokonce celý týden v rámci akce Osvětou k lidové demokracii (od 14. září do 21. září 1947). Po nástupu komunistů v únoru 1948 k moci ovšem připomínky na Masaryka rychle skončily. Snad ještě proběhla slavnostní akademie k jeho výročí narození, na kterou zval další z plakátů z března 1948.
V depozitáři Regionálního muzea K. A. Polánka pečujeme i o další doklady úcty k T. G. Masarykovi. A to nejen ze Žatce. Jde např. o návrh části podstavce pro sochu prezidenta Masaryka v Podbořanech. Velká dvojdílná hliněná dlaždice s motivem lipových listů a státním znakem Československa byla umístěna roku 1933 za novou Masarykovou sochou. V muzeu se dochoval zmenšený model oboustranné dlaždice, která připomínala, co se v okolí vyrábí. Autorem pomníku byl keramik Václav Fürst. Pomník stával před školou. Odstraněn byl v padesátých letech. (Masarykova škola a pomník T. G. Masaryka).
Ve sbírce muzea uchováváme litografii Masarykův rodný dům od Rudolfa Livory. Dále pamětní rámovaný diplom pro střelce Františka Patrmana, střelce 35. pluku s podpisem T. G. Masaryka (datováno 30. 11. 1920). Máme i jednoho, žel již notně otlučeného, malého sádrového Masaryka na koni z roku 1947 od Antonína Procházky. Masarykova busta ve sbírkách není, najdeme v nich však hned dvě busty jeho syna Jana. Masarykův portrét zdobí mince i pamětní plakety. A hlavně odznaky. Ty prvorepublikové vynikají velkou precizností provedení. Vyráběly se pro různé slavnosti (otevření Masarykovských škol, výročí vzniku republiky, odhalení Masarykových pomníků v různých místech). Nadšený sběratel, který je patrně kdysi předal do muzea, shromáždil kolekci z různých míst republiky. Pokud nebylo dost prostředků na odznak, objednávali si pořadatelé alespoň textové stužky, jednobarevné i v barvě trikolóry.
V připravované publikaci budete moci navíc nahlédnout do často velmi jedovatých komentářů z pera žateckého kronikáře. Zařazen bude i širší výběr z našich sbírkových předmětů s masarykovským tématem, stejně jako pozoruhodná báseň z Krajem Lučanů věnovaná památce T. G. Masaryka.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Po prezidentu Edvardu Benešovi (1884–1948) se v letech 1937–1938 a 1945–1947 jmenovalo hlavní žatecké náměstí.
Díky iniciativě nejen žateckých volyňských Čechů byl 29. června 2007 na Kruhovém náměstí odhalen Benešův pomník v podobně busty na podstavci. Na slavnost přijeli i vnuk generála Ludvíka Svobody a jeho dcera Zoe. V následujícím roce vyšla rovněž publikace kolektivu autorů s názvem Vytesán v žule – odlita z kovu. K šedesátému výročí návratu volyňských Čechů do vlasti. Na podstavci pomníku je deska s nápisem: VOLYŇŠTÍ ČEŠI S VDĚKEM SVÉMU PRESIDENTOVI. Roku 2017 přibyla další malá deska s osobními daty Dr. Edvarda Beneše. Na pomník ji přidal Český svaz bojovníků za svobodu. Blíže: https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-prezidenta-e.-benese.html.
E. Beneš Žatec jako prezident nikdy nenavštívil. Převážně německé obyvatelstvo Žatce k němu mělo ostatně velmi rezervovaný postoj, stejně jako předtím k prezidentu Masarykovi. Část místních Němců se nikdy nedokázala identifikovat ani s první republikou, a chápala odboj Čechů, tedy i Beneše, proti Rakousko-Uhersku jako zradu, o čemž svědčí např. jedovaté poznámky na jeho adresu v žatecké městské kronice.
V době první republiky se i v Žatci připomínaly prezidentovy narozeniny. Podobně jako se dříve slavily narozeniny rakouských císařů. Ještě v květnu roku 1937 byla v divadle hrána u příležitosti prezidentových narozenin Čapkova Bílá nemoc. Následně oznámil starosta města Rudolf Schönfeld z balkonu radnice přejmenování hlavního žateckého náměstí na náměstí Edvarda Beneše. 7. června, jak zapsal kronikář, vyslovil prezident Beneš městu písemné poděkování za oslavu i přejmenování náměstí. Po připojení Žatce k Říši bylo jeho největší náměstí přejmenováno na náměstí A. Hitlera. Město ozdobily nacistické symboly. A Beneš a celé období první republiky bylo nacionalisty líčeno už pouze v negativním světle. Sudetští Němci nemají Beneše v oblibě dodnes, protože ho považují za jednoho z hlavních strůjců poválečného odsunu.
Ani po druhé světové válce se E. Beneš, který se opět ujal prezidentského úřadu, do Žatce nevydal. Nejblíže městu byl 18. května 1947, kdy na 17 minut s manželkou Hanou zastavil v Jesenici. Tato krátká návštěva byla fotograficky zdokumentována a psalo se o ní i v žateckém Kraji Lučanů. V muzeu se z ní zachoval i soubor originálních fotografií. Prezident Beneš projížděl tehdy neoficiálně krajem, jel z Lán přes Rakovník, Čistou, Kožlany, Kralovice a Jesenici do Karlových Varů, Mariánských Lázní a Jáchymova. Svaz české mládeže v Jesenici pořádal tehdy dvoudenní Majáles. Přes okresní národní výbor se podařilo zajistit, aby se prezidentský pár zastavil alespoň krátce i v Jesenici. Krajem Lučanů (č. 3–4, 1947, s. 17–19) líčí atmosféru tehdejší doby: „Přijel! Konečně. Řada pěti aut, tvořících doprovod pana prezidenta, šesté auto, označené číslem 1 a prezidentskou vlajkou na blatníku. Projíždí pomalu špalírem dětí a občanstva a zastavuje na prostranství, lemovaném kolem dokola příslušníky SČM, školní mládeží, příslušníky Čsl. obce legionářské a občanstvem. Při vjezdu na náměstí hraje hudba presidentské fanfáry.“ Prezident vystoupil a byl uvítán nejprve předsedou okresního národního výboru, odborným učitelem Prchalem. Děti předaly paní prezidentové kytičku konvalinek. Prezident se podepsal do městské kroniky a popřál Jesenici „aby zůstala navždy tak česká, jako je,“ což byla dobová reakce na odsun německých obyvatel, kteří museli nedávno opustit i Jesenici. Beneš se pak v Jesenici pozdravil s mládeží, legionáři a reemigranty z Volyně a vydal se na další cestu.
V žateckém muzejním depozitáři jsou kromě fotografií z Jesenice uloženy i další předměty spojené se jménem E. Beneše. Najdeme zde např. rámovanou fotografii, na které je Beneš zachycen ve společnosti Jana Masaryka. Z novějších přírůstků je to rámovaná signovaná reprodukce fotografie, kterou muzeum získalo od rodiny z Mladotic. Beneš je na ní vyobrazen v uniformě, pózuje před bustou prezidenta Masaryka. Autorem byl prezidentský oficiální fotograf Josef Ehm (1906–1989). Do sbírek muzea se dostal také odznak k otevření školy E. Beneše v Mimoni roku 1937. Zajímavý je soubor poválečných plakátů k akcím, které se konaly na žateckém náměstí v době, kdy neslo Benešovo jméno. Např. plakát k tryzně za oběti pochodu smrti z roku 1946.
V únoru 1947 se E. Beneš stal čestným občanem města. Referovaly o tom Žatecké noviny z 7.2.1947 v článku s názvem Historický den města Žatce. Žatec však už Beneš navštívit nestačil.
V připravované publikaci se budete moci začíst do dalších komentářů žateckého kronikáře k osobnosti E. Beneše a prohlédnout si další z fotografiích z prezidentovy návštěvy v Jesenici.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Po prezidentu Benešovi by v přehledu chronologicky měl následovat Emil Hácha. Ten byl prezidentem po Mnichovu okleštěného Československa po odstoupení E. Beneše. Konkrétně od 30. listopadu 1938 do 15. března 1939. Od 16. března byl pak protektorátním státním prezidentem až do 8. května 1945. Připomínky na E. Háchu ve sbírkách žateckého muzea chybí. Na jeho nástup do úřadu nereagovala např. ani městská kronika, která jinak s jásotem přivítala jak připojení Žatce k Říši v říjnu 1938, tak vznik Protektorátu Čechy a Morava.
Žatec byl od podzimu 1938 součástí Velkoněmecké říše. Neměl tedy prezidenta, ale kancléře, A. Hitlera. Nadšení z připojení sice poněkud pominulo po začátku druhé světové války, to už ovšem jela německá propaganda na plné obrátky, a kritika Říše, pokud se objevila, se nepřipouštěla. Čtvrtý díl Městské kroniky je plný servilního obdivu k vůdci. Najdeme zde i úplné texty projevů žateckého starosty Dietla u příležitosti Hitlerových narozenin přednášených na zasedání města.
Komplexní zpracování osudů Žatce za druhé světové války dosud chybí, byť dílčí studie existují. Ve sbírkách muzea najdeme řadu materiálů k tomuto tématu. Jde zejména o fotografie, z nichž jsou ovšem mnohé dodnes neurčené. Bohatá je také např. sbírka odznaků z druhé světové války, mezi kterými najdeme i několik se zobrazením Hitlera. Hitler na nás shlíží také z rámovaného textilního stříbřitého stínotisku, který se dochoval v podbořanské podsbírce. Jeho busta je na řadě fotografií z nacistických oslav a přehlídek, které byly za války v Žatci opravdu početné, jak frekvencí, tak počtem účastníků. Ze sbírky plakátů zmiňme plakát ke slavnému Chaplinovu filmu Diktátor, ve kterém Chaplin parodoval právě A. Hitlera. Jde o plakát k jeho uvedení u nás v r. 1977.
Dodejme ještě, že žatecké městské (německé) muzeum, na rozdíl od českého menšinového, za druhé světové války fungovalo. Ještě ve staré budově na Floriánském náměstí ho v dubnu 1939 navštívil nacistický ideolog Alfred von Rosenberg. Zajímaly ho zejména prehistorické sbírky. Doprovázel ho Konrád Henlein, který se přátelil s jedním ze žateckých starostů. Rosenberg se stal ministrem pro východní okupovaná území, byl souzen v norimberském procesu a popraven jako nacistický zločinec. Na přelomu let 1939–1940 se pak muzeum přestěhovalo do budovy bývalé nemocnice a sirotčince v Husově ulici. Část nově plánovaných expozic byla otevřena roku 1940. Velká část sbírek někdejšího německého městského muzea se dochovala do dnešní doby, včetně připomínek na dobu, kdy Žatec byl krátce součástí Německa.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Městská kronika k připojení Žatce k Říši (překlad MK)
„9. říjen 1938 – den osvobození. V noci na 9. říjen spalo jen málo Žatečanů. Horečnaté napětí a radost. V časných ranních hodinách byla ještě ve městě česká policie, která město opouštěla až v sedm ráno. Ještě za její přítomnosti se rozezněly sirény a daly podle domluvy znamení obyvatelstvu, aby vyzdobili město. V okamžení se objevily ve vikýřích a oknech vlajky s hákovými kříží, domy byly vyzdobeny zelenými větvemi, na radnici byl namontován velký hákový kříž. Všude stály stožáry s věnci, zmizely české názvy ulic. Náměstí, které se za vlády Čechů jmenovalo E. Beneše bylo přejmenováno na náměstí Adolfa Hitlera. Na mnoha velkých budovách svítily obrovské hákové kříže. Vše bylo připraveno na slavnostní večerní osvětlení důležitých budov. Ještě nikdy nebylo město tak vyzdobeno, jako tohoto dne…“ (Chronik der Stadt Saaz 1938–1944, 4. díl, s. 15.)
Komunistický prezident Klement Gottwald (1896–1953) dbal velmi na propagaci své osoby, snažil se vybudovat svůj kult, včetně pohřbení v mauzoleu po vzoru Lenina. Jak to dopadlo, je všeobecně známo. V muzejních sbírkách najdeme několik ukázek dobové propagandy spojené s jeho jménem. Např. velký portrét, který vytvořil známý malíř Oskar Brázda (1887-1977) roku 1950. Když byl tento Gottwald prezentován na jedné z muzejních výstav roku 2010 k třetímu odboji, vzbudilo to pobouření. Když byl znovu vystaven u příležitosti prezentace knihy M. Klímové Umění v Žatci roku 2022, už bylo ticho. Gottwald už zajímal leda historiky.
V depozitáři odpočívá kromě obrazu např. také plakát k oslavě Gottwaldových narozenin v žateckém divadle z roku 1950. Nebo ocenění se zobrazením prezidenta (autor portrétu R. Hájek), které obdržel roku 1953 Fr. Šíma za vzornou práci pro OBKP v Žatci. Je uloženo v originální krabičce na červeném sametovém polštářku. Do sbírek se dostal i ne právě vkusný propagandistický předmět se zobrazením K. Gottwalda, zhotovený ke 30. výročí Vítězného února (1978). Nachází se zde i jeden autentický plakát z únorových dní roku 1948 a několik propagandistických plakátů z budovatelských 50. let 20. století. Na všech figuruje jméno či podoba K. Gottwalda.
O dobové atmosféře mnoho vypovídá fotografie žatecké radnice z roku 1949, na které visí Gottwaldův portrét vedle zobrazení ruského revolucionáře V. I. Lenina a ruského diktátora J. V. Stalina. V obdobném duchu byl zhotoven i 85 cm dlouhý textový plakát z roku 1953 s textem: „Pod praporem Lenina a Stalina věrni dílu Klementa Gottwalda vpřed k socialismu a zajištění výživy národa!“
Stalin i Gottwald zemřeli ve stejném roce – 1953. Gottwald zemřel několik dní po návratu ze Stalinova pohřbu na výduť srdeční tepny. V posledních letech svého života trpěl závislostí na alkoholu a syfilidou. V Žatci se po úmrtí Gottwalda konalo mimořádné zasedání MNV (Místního národního výboru), město mělo povinně smuteční výzdobu. Atmosféru tryzny před žateckou radnicí nám přibližuje unikátní dochovaná fotografie. Město také poslalo povinný soustrastný telegram na ústředí KSČ. Vesnické noviny Brigadýr z 16. 3. 1953, vydávané ONV v Žatci, věnovaly Gottwaldovu úmrtí zvláštní vydání. I další žatecký plakát z roku 1953 vyzývá v duchu ještě pokračujícího kultu: „Věrni odkazu soudr. Klementa Gottwalda. Nastupte k rozhodujícímu boji za úspěšné provedení sklizně, výkupu a podzimních prací, za další rozvoj JZD a za zvýšení zemědělské výroby.“ Pracující JZD na Žatecku uctívali památku Gottwalda i Stalina také svými závazky.
Dodejme ještě, že K. Gottwald sice nenavštívil Žatec jako prezident, ale podíval se sem jako předseda vlády roku 1947. Byl čestným hostem na Sokolském sletu župy Sladkovský. Slet se konal ve dnech 14. – 15. 6. 1947. V literatuře často narazíme na nesprávné datum.
Sokolové by jistě nevítali Gottwaldovu návštěvu, kdyby věděli, jak komunisté po Únoru 1948 s jejich spolkem naloží. Rok 1947 byl ale ještě plný poválečného nadšení, přítomnost K. Gottwalda na sletu byla zdůrazněna např. v hlavičce inzerátu ve Volyňské stráži.
Kromě hlavního cvičení na sletišti (Flóra) v tehdejší ulici Generála Svobody (dnešní Dukelská) byl součástí také např. koncert sokolské kapely před radnicí a velký průvod městem. Gottwalda vítala na hranicích okresu delegace Sokola a místních politiků, vstříc mu vyšel nechvalně proslulý štábní kapitán Zicha, spojený s událostmi v Postoloprtech. Gottwald pak provedl přehlídku čestné roty a převzal symbolické dary.
V projevu na sletu ještě chválil Sokol za jeho historickou úlohu v boji za vlast. Mezi jeho úkoly v nové době jmenoval péči o vlastenectví, slovanství, demokracii a pokrok. Projev zakončil přáním mnoha úspěchů všesokolskému sletu roku 1948, který se ovšem konal již v poúnorové době, kdy se pohled na Sokol zcela změnil. Komunisté měli ze spolku, který odmítal komunistickou diktaturu, strach. Členy Sokola čekalo po roce 1948 zatýkání a spolek zákaz, podobně jako za Protektorátu. Roku 1947 se Gottwald stal také čestným občanem města.
Žatecká Gottwaldova návštěva se stala epizodou, která se raději moc nepřipomínala. Zůstaly jen novinové články, fotografie a podpis K. Gottwalda v pamětní knize. Jistá vlna povinného zájmu se ještě vzedmula za normalizace. Dokumentuje ji např. i další ze sbírkových filmových plakátů k filmům promítaným v Žatci. Jde o dnes zapomenutý film z roku 1974 s názvem Dvacátý devátý. Gottwalda v něm hrál Miroslav Zounar. Po K. Gottwaldovi se v Žatci v letech 1948–1990 jmenovala dnešní Pražská ulice.
V připravované publikaci si přečtete více o Gottwaldově návštěvě ve městě nebo dobové propagandě, zahrnující vskutku originální dobové závazky, průvody i další obří portréty od Mistra Brázdy.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Zápis z městské kroniky k nástupu K. Gottwalda do úřadu prezidenta
V pondělí dne 14. června (1948) před provedením volby presidenta po abdikaci presidenta Dr. Beneše zaujaly svá místa v žateckých ulicích tanky, které palbou oznamovaly složení slibu nového presidenta – Klementa Gottwalda. Večer se shromáždili občané na náměstí E. Beneše, kde vyslechli přenos projevu nového presidenta republiky. Poté promluvil k občanům přednosta ONV škpt. Zicha, který zhodnotil život a práci Kl. Gotttwalda. (s. 68)
Dobová ukázka ze školní práce. Ze strojopisu časopisu: Mladí budovatelé. Časopis žákovské organizace I. stř. školy v Žatci. Listopad 1950–1951. Archiv RMŽ.
Prezident Klement Gottwald – náš vzor
Minulý týden jsme oslavovali 54. narozeniny našeho prezidenta K. Gottwalda. Jemu vděčíme, že se můžeme klidně učit, že naši otcové a matky mají zaměstnání, že se nám vede stále lépe. On je nám příkladem v učení. Poznal dokonale život v SSSR, poznal význam Velké říjnové revoluce. Musíme mu být za vše vděčni. My, kteří letos opouštíme střední školu, pamatujme, že nám říká, že se nemusíme bát života, že nebudeme bojovat o kus chleba stávkami a že se nám jako pracujícím povede dobře. _
Připomínky druhého „dělnického“ prezidenta Antonína Zápotockého (1884–1957) jsou v muzejních materiálech méně početné. Zápotocký byl prezidentem v letech 1953–1957. Za doby jeho působení v úřadu došlo k měnové reformě, která znehodnotila úspory velké části obyvatel. Pokračovaly politické procesy a kolektivizace. Zápotocký psal také romány věnované převážně dělnickému hnutí (Rudá záře nad Kladnem, Vstanou noví bojovníci), známá byla jeho kniha pro děti Barunka, která vyšla až po jeho smrti, roku 1960.
Zápotocký rovněž pěstoval svůj kult, byl však poněkud umírněnější, stylizoval se do role „otce dělníků“ a přítele pracujících vůbec. Dokladem jsou mj. fotografie, které se dostaly i do žateckého muzea. Byly prezentovány na jedné z výstav o chmelařství. Je na nich Zápotocký, ještě jako předseda vlády, při návštěvě Kněževsi na Rakovnicku. V kronice dnešního městyse se dočteme podrobnosti.
Zápotocký tehdy dorazil na zahájení sklizně chmele do Kněževsi: „Letošní česání chmele zahajuje se slavnostně, a to 13. srpna 1950. Je to v neděli, a tato neděle je jako velký svátek. Na zahájení česání přijel sám předseda vlády Antonín Zápotocký. S ním přijeli ještě jiní zástupci vlády: ministr Dr. Gregor, ministryně Lud. Jankovcová, viceministři. Předseda vlády a zástupci vlády sami první začali s česáním chmele za přítomnosti velkého množství občanů. Slavnosti byli přítomni pozvaní zástupci obcí a jednotných zemědělských družstev rakovnického okresu, také vysokoškolští studenti, i Korejci, Číňané a jiní, také zástupci chmelařských organizací.“ JZD připravilo občerstvení pro hosty, dle kroniky to bylo 140 obědů. Zápotocký řečnil k hostům z tribuny postavené v parku.
Vraťme se však do Žatce, který Zápotocký jako prezident nikdy nenavštívil. Na Žatečany však shlížel alespoň jeho velký portrét ze žatecké radnice. Vždy při velkých komunistických oslavách. Když se stal Zápotocký prezidentem, žatecký MNV se sešel na mimořádném zasedání. Do oficiálních příloh kroniky byl zařazen výtisk vesnických novin Brigadýr, který věnoval zvolení Zápotockého celou první stranu (celkem měl dvě). Pečlivě ukládány byly i fotografie. Proto se dnes můžeme podívat, jak se slavil ve městě jeden z 1. májů, i jak vypadala tryzna za A. Zápotockého, který zemřel již roku 1957.V případě tryzny fotograf zachytil nejen průčelí radnice s obrazem, ale i smuteční shromáždění na náměstí.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Ani prezident Antonín Novotný Žatec nikdy nenavštívil. Připomínek jeho osobnosti je ve sbírce muzea pomálu. Patří k nim černobílá fotografie dekorace k jeho nástupu do funkce ze žatecké šroubárny. Tvoří ji nápis Zdravíme nového prezidenta republiky Československé rozložený do tří částí. Součástí výzdoby jsou dvě vlajky, prezidentův rámovaný portrét, státní znak a lipové ratolesti.
Antonín Novotný (1904–1975) se stal prezidentem 19. listopadu 1957. V roce 1960 vyhlásil amnestii, po které se na svobodu dostala většina odsouzených z politických procesů 50. let. Novotný byl zároveň i předsedou ÚV KSČ až do ledna 1968, kdy ho nahradil Alexander Dubček. Sám dle svědectví pamětníků pochyboval o svých schopnostech a předpokladech pro výkon funkce prezidenta, ve které setrval až do roku 1968. Podruhé byl zvolen roku 1964. 22. března 1968 byl donucen odstoupit z úřadu.
V jeho době probíhaly pokusy o ekonomickou reformu, politická propaganda však jela ve stále stejném duchu, jak dokazují i dochované sbírkové plakáty ze 60. let. Žatec navíc po správní reformě v 60. letech přestal být okresním městem. Návštěvy prominentů směřovaly pak tradičně do nového centra okresu, do Loun. V okrese Louny se spojily tři bývalé okresy: Louny, Žatec a Podbořany. Byť existovaly tři varianty, z toho ve dvou měl být centrem Žatec, vyhrála nakonec ta třetí. Argumentovalo se např. sporným vyšším počtem komunistů právě na Lounsku. Pro Žatec, který kdysi býval centrem kraje jako dodnes např. Plzeň, to znamenalo další degradaci jeho významu. A růst deprivace jeho obyvatel.
Roku 1961 se stal městskou památkovou rezervací. Řada památek však byla stále ve velmi neutěšeném stavu. Okresní město mělo pak prioritu i při výstavbě. Argumentovalo se např. vyšším věkem většiny lounských obyvatel. Žatec si pak musel často pomoci sám, např. brigádnickou výstavbou (akce Z aj.). Na Novotného období tedy rozhodně rád nevzpomíná. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se v ulicích objevily mj. i nápisy, které mu nepřály nic dobrého. Např. „Novotnému šibenici, Svobodovi slivovici!“
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Dobové vtipy o prezidentu Novotném často narážely na jeho inteligenci:
1. „Jaký je rozdíl mezi Antonínem Novotným a Švejkem?“ ptá se jeden. „Švejk byl chytrý a předstíral blbost.“ odpoví dotazovaný. „A Novotný?“ „No, víte, ten nesloužil v c. a k. armádě.“
2. Antonín Novotný se pokouší hrát na klavír. Volá na svou ženu: „Božka, kde je gé?“ Ta se ozve: „Proč zrovna gé?“ A dostane se jí odpovědi: „Ale, chtěl bych si zahrát Gde domov můj!“
3. Prezident Novotný požadoval, aby na zasedání zazněla nějaká píseň. Tajemníci jeho kanceláře vybrali dvě, jednu od Karla Gotta a druhou od Waldemara Matušky. Novotný Matušku nechtěl. „Toho ne, on zpívá „tuhle rundu platím já“, ještě by po mě někdo chtěl, abych taky něco zaplatil. Dejte tam Gotta.“ Na schůzi se pak ozvalo: „Ze zdi na mě tupě zírá…“
Ludvík Svoboda (1895–1979) navštěvoval Žatec často. Po válce zajížděl za svými bývalými vojáky z řad Volyňských Čechů. Žatec navštívil i v prezidentské funkci roku 1968. Je možné, že v tomto příspěvku nebudou všechny Svobodovy návštěvy města, protože se o nich např. nepsalo. Jméno generála Svobody nesla po druhé světové válce dnešní Dukelská ulice, název byl změněn poté, co se i on počátkem 50. let stal obětí pronásledování v době politických procesů. Po propuštění z vazby měl Svoboda nějakou dobu dokonce zakázáno vyjíždět mimo Prahu.
18. ledna 1946 vyšel článek na titulní straně Žateckých novin s názvem Volyňští krajané včera a dnes. Píše se v něm o problému se začleňováním Volyňských Čechů a o jejich roztrpčení z toho, že dosud nedorazily jejich rodiny. Když se začaly objevovat konflikty mezi místními a problémy s alkoholismem bývalých vojáků, dorazil do Žatce generál Svoboda, aby připomněl oběti, které přinesli pro osvobození vlasti. V článku je zmínka i o tom, že hovořil také o významu Velké říjnové socialistické revoluce. Přesné datum návštěvy však uvedeno není. Mohlo jít o podzim 1945 (vzhledem ke zmínce o listopadové VŘSR) či zimu 1945–1946. První transport s rodinami Volyňských Čechů přijel, jak známo, do Žatce až 8. února 1947. Připomíná ho pamětní deska na žateckém nádraží.
Volyňská stráž z roku 1947 referovala zpětně o Svobodově účasti při položení základního kamene k pomníku obětem fašisty vypáleného Malína. Svoboda na pomník i finančně přispěl. Základní kámen byl položen 14. července 1946 v režii Svazu Čechů z Volyně na žateckém hřbitově.
Svobodovu fotografii při poklepu na základní kámen přetiskla Volyňská stráž 11. 7. 1947 v souvislosti s přípravami na další akci, jíž byl Slib věrnosti republice 13. července 1947, kde hrál Svoboda opět jednu z hlavních rolí. Pomník malínským obětem byl odhalen až roku 1958. A nikoliv na hřbitově, ale na prostranství před ním.
Tisk referoval také o Svobodově návštěvě Žatce 25. ledna 1947. Tehdy generál navštívil žatecké sběrné středisko pro reemigranty z Volyně.
Dobře zdokumentovaná je zmíněná návštěva z července 1947. Slavilo se ukončení repatriace Volyňských Čechů do vlasti a připomínaly se oběti vypáleného Malína. Součástí byly bohoslužby, průvod a vojenská přehlídka. Volyňští Češi také složili před radnicí slib věrnosti právě do rukou generála Svobody. Text slibu se dochoval nejen v tisku, ale i na velké dřevěné desce, která je dodnes uložena v depozitáři žateckého muzea. Svoboda se podepsal spolu s ostatními čestnými hosty, mezi kterými byl i arcibiskup Beran, do pamětní knihy města.
Svobodův projev z 13. července 1947 otiskla Věrná stráž z 25. července 1947. Doprovází ho ovšem opět další fotografie z kladení základního kamene z roku 1946. Dvě fotografie z návštěvy z července 1947 jsou až v dalším čísle z 8. srpna 1947. Jejich originály muzeum k dispozici nemá.
Podobný způsob referování vnesl do Svobodových návštěv velký zmatek. V digitálním archivu máme některé fotografie ze Svobodových návštěv od soukromých dárců, u kterých chybí přesná datace.
V době politických procesů v 50. letech byl zbaven funkcí i L. Svoboda. Šikanována byla i jeho rodina. Umlčováni byli také Volyňští Češi, protože vadila jejich zkušenost s poměry v uctívaném Sovětském svazu. Další politický vývoj však povolal generála z politického důchodu.
Jeho další návštěvu Žatce inzeruje sbírkový plakát z roku 1955. Svoboda měl být referentem na slavnostní akademii k 10. výročí osvobození Rudou armádou. Konala se v Domě osvěty 2. května 1955.
Roku 1958 byl konečně odhalen pomník malínským mučedníkům před hřbitovem, na jehož základní kámen (ještě na hřbitově) poklepával Svoboda roku 1946. Součástí byla sice mírová manifestace, regionální tisk však odhalení prakticky ignoroval.
Jako prezident pak Ludvík Svoboda přijel do Žatce 30. června 1968. Z této návštěvy existuje bohatá fotografická dokumentace. Červen byl zvolen opět i z důvodu malínského výročí (1943), na radnici visel transparent s velkým číslem 25. Vše bylo, podobně jako akce roku 1958, prezentováno jako mírová manifestace, ovšem s vojenskou přehlídkou. A slavnostní recepcí. Svoboda se opět zapsal do žatecké pamětní knihy. Dostalo se mu velmi vřelého přijetí. Byl jmenován čestným občanem a byly mu předány symbolické klíče od žateckých bran.
Městská kronika (1968, s. 186–187) referovala o průběhu Svobodovy návštěvy: „Na hranicích okresu jej přivítali ráno 30. června krátce po osmé hodině v Panenském Týnci. Zde jej přivítali představitelé politického a veřejného života kraje a okresu a stovky místních občanů. První jeho zastávka byla v Lounech. Odtud už jeho cesta směřovala do Žatce. Na historickém náměstí VŘSR v Žatci očekávalo presidenta a jeho doprovod – tvořil jej hrdina ČSSR arm. Generál K. Klapálek, předseda ÚV SPB J. Hušek, hrdina SSSR generálporučík S. S. Marterosjan, předseda Sdružení zahraničních vojáků V. Kužel, rada velvyslanectví SSSR Udalcov, dcera L. Svobody a jeho dvanáctiletý vnuk – na 20 000 občanů. Krátce před desátou hodinou nastoupila na prostranství čestná jednotka a pak už celá delegace vystoupila na tribunu. Nad městem se v ten okamžik objevila letka moderních tryskových letounů. Na to bylo prezidentu republiky předáno čestné občanství města Žatce a symbolicky mu byly předány i klíče od žateckých bran. Přijetí na radnici bylo srdečné. Na to promluvil prezident republiky slavnostní projev. Po jeho projevu a projevu S. S. Marterosjana se odebrala celá delegace k místnímu hřbitovu, kde prezident republiky položil věnec k památníku obětem fašismu z Českého Malína, který před deseti lety sám odhaloval. Ještě před obědem se setkal v hotelu Zlatý lev se zahraničními vojáky, bývalými spolubojovníky… Nutno ještě připomenout, že pro návštěvníky Žatce bylo uspořádáno slavnostní představení v letním kině.“
Město pak pozvalo na zářijovou dočesnou také A. Dubčeka, který se omluvil z důvodu kolize termínů. Dočesná se však stejně nekonala. Zrušena byla kvůli srpnové okupaci země vojsky Varšavské smlouvy.
Po okupaci v srpnu 1968 se i v Žatci objevily protestní nápisy a transparenty. Před žateckou Střelnicí (v místech dnešního autobusového nádraží) visel např. text: „Svobodovi slivovici, Novotnému šibenici.“ Novotným byl míněn předchozí prezident. Na klášterní zdi bylo zase napsáno: „Se Svobodou svobodu!“… Ani uctívaný stárnoucí generál však již nemohl situaci zvrátit. Mnozí historici jej ostatně označují za ideálního trojského koně, kterého si Sovětský svaz vybral záměrně, protože s ním předtím spolupracoval.
V Československu začalo období tzv. normalizace, spojené s obnovou cenzury a propouštěním nepohodlných. Iluze o domácí formě jiného socialismu vzala rychle za své. Roku 1975 skončil Svoboda jako prezident ze zdravotních důvodů. Zemřel roku 1979. V Žatci se dodnes na jeho návštěvy vzpomíná a mezi lidmi je jistě ještě dost dalších materiálů k nim. Roku 2007 navštívila město i Svobodova dcera Zoe, která se zúčastnila odhalení busty E. Beneše na Kruhovém náměstí, kterou městu věnovali Volyňští Češi.
Je škoda, že ve výborné nejnovější publikaci o L. Svobodovi od Jiřího Fidlera z roku 2023 se o Svobodových žateckých návštěvách mnoho nedočtete. Cestám po regionu se více věnovala jeho dcera Zoe, i když o Žatci konkrétně píše rovněž velice málo. Citace z obou knih najdete v nové muzejní publikaci, stejně jako další obrazový materiál k návštěvám L. Svobody v Žatci.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Poslední komunistický prezident Gustáv Husák (1913–1991) Žatec nikdy nenavštívil. Prezidentem byl v letech 1975–1989. Dnešní generaci se při vyslovení jeho jména vybaví nejspíš hit skupiny Chinaski Husákovy děti, či spory o to, kdy půjdou zmíněné Husákovy děti do důchodu a zda na to budeme mít. Husák se i vzhledem k normalizační době netěšil takové oblibě jako jeho předchůdce Ludvík Svoboda. V cestách po regionech se příliš nevyžíval, k utužení moci je ani nepotřeboval. Byl ovšem zapáleným řečníkem na schůzích a sjezdech. S jeho postupujícím věkem však byly i ty stále víc monotónní. Ideologická propaganda však jela dál. Fotografie prezidenta při setkání s prostými občany nesměly chybět, stejně jako dokumentace jeho účasti např. na spartakiádě, karlovarském festivalu, momentky z lodi (i té kosmické, ovšem na zemi), záběry z dovolené či cest po Sovětském svazu. Datum narození prezidenta 10. leden bylo uvedeno v kalendářích mezi významnými dny. Antonín Novotný, jeho předchůdce v prezidentském úřadě, se ho obával. Měl o něm opakovaně prohlásit: „Vy ho neznáte, když se dostane k moci, uvidíte, co on je zač.“
Životopisci uvádějí, že se z něj postupně stal velmi uzavřený muž bez přátel. Poznamenala ho léta věznění, i tragédie v rodině. Rozvod s první ženou, kterou považoval za lásku svého života. I zbytečná smrt jeho druhé manželky při letecké havárii. Šlo o nehodu při cestě do lepší nemocnice, která nebyla nutná. Před dvěma syny dával vždy přednost politice.
I v době socialismu „s husí kůží“, jak zněl jeden z přívlastků doby, nesměla chybět prezidentova fotografie v každé školní třídě. Jedna z těchto oficiálních reprodukcí se dostala i do žateckých muzejních sbírek. Prezident v obleku shlíží ze zdobeného zlatě natřeného rámu. Pod obrázkem je text: Gustáv Husák. Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Prezident Československé socialistické republiky. V případě G. Husáka došlo opět ke dříve kritizované kumulaci obou funkcí, z níž ona v KSČ byla mocensky významnější, a proto je také uváděna na prvním místě.
Ve sbírkách muzea je rovněž plakát k filmu Vítězný lid (1977), ve kterém hrál malou roli G. Husáka herec Michal Dočolomanský, jenž ho ztvárnil v několika filmových a televizních titulech.
O Gustávu Husákovi vzniklo po revoluci několik knih a dokumentů. A také divadelní hra Viliama Klimáčka z roku 2006 s názvem Dr. Gustáv Husák, Väzeň prezidentov – prezident väzňov. Poprvé ji uvedlo bratislavské divadlo Aréna. Husáka hrají v různých fázích jeho života tři herci.
Pro zájemce připojujeme odkaz na jeden z dokumentů s názvem Rudí prezidenti – Kněz komunismu Gustáv Husák z produkce ČT. Obsáhlou monografii s názvem Gustáv Husák napsal Michal Macháček. Vydalo ji nakladatelství Vyšehrad roku 2017. Husákův syn Vladimír se o jejím obsahu vyjádřil ve smyslu, že její autor zná patrně Husáka lépe než on sám.
Husáka můžete vidět např. také v hraném filmu Muž, který stál v cestě (2023). Jeho hlavním hrdinou je František Kriegel, jediný muž, jenž odmítl podepsat roku 1968 Moskevský protokol, který znamenal souhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Husáka, který se zprvu s Krieglem přátelil, ztvárnil Adrian Jastraban. V tomto filmu, na motivy stejnojmenného úspěšného románu Ivana Fíly, je Husák zachycen jako politik i jako politický vězeň. Dodejme, že G. Husák byl zatčen v únoru 1951. Až v dubnu 1954 byl odsouzen na doživotí. Počítal i se šibenicí, zachránilo ho snad to, že své vynucené doznání odvolal. Mezitím nejhorší fáze politických procesů skončila, protože roku 1953 zemřel Stalin. Pamětníci vyprávějí, že ho ve vězení mlátili i ti, které tam předtím dostal on sám. Přišel zde o zuby, nikoliv však o svoje komunistické smýšlení. Ven se dostal díky amnestii roku 1960. Rehabilitován byl až roku 1963. Právě na otázku, jak mohl zůstat Husák věrný takovému režimu, který ho málem nechal popravit, se snaží odpovědět většina studií i dokumentů o něm. Někde se hovoří o spasitelském komplexu, který měl mít. I proto označení „kněz komunismu.“ Katolickou církev kritizoval, její představitelé mu však často pomohli. Mediální pozornost i různé výklady vyvolal rovněž fakt, že u jeho smrtelného lože v nemocnici byl přítomen arcibiskup Sokol, který mu dal poslední pomazání. Spory se vedou i o to, zda byl umírající Husák ještě schopen vnímat, co dělá. Pohřben je ve své rodné obci. Sám. Do rodinného hrobu se nevešel.
Úryvek z úspěšného románu Ivana Fíly: Muž, který stál v cestě, Jota 2020, s. 220–221.
Husák před nástupem k moci:
„Teď se postaví na vrchol a zachrání celý národ, jak to slíbili páteru Cecilovi. Ano, budou i tací, kteří na něj budou plivat a proklínat ho jako bezcharakterního zrádce, ale s těmi už si poradí. Nedávno mu bylo šestapadesát, má před sebou patnáct, možná dvacet, možná dokonce i pětadvacet let na absolutním vrcholu. Bude šéf strany, a až Svobodu opustí síly, a to nebude už dlouho trvat, nastoupí na jeho místo. Kdysi byl vězeň několika prezidentů, a teď bude prezident všech vězňů. Jeho Nemesis, uctívaná bohyně Odplaty, dcera bohyně Noci a boha Temna, mu už v žaláři našeptávala, že se nesmí nikdy vzdát a musí si protrpět Peklo, aby poznal Ráj.“
(Pozn.: Podle tohoto románu o F. Krieglovi byl natočen zmíněný stejnojmenný film. G. Husák tvoří jakýsi protipól k titulní postavě. Zatímco F. Kriegel se po okupaci 1968 rozhodl pro vzdor, Husák se rozhodl pro spolupráci se sovětským režimem.)
Úryvek z hry Dr. Gustáv Husák Väzeň prezidentov – prezident väzňov (2006)
Emil Horváth, třetí z představitelů G. Husáka
„Každý z vás má svůj vlastní příběh, z těch let existuje něco, nač by nejradši zapomněl. Buď rodiče trpěli za mé vlády, nebo se dítě nedostalo na školu. Co říct víc, ostatní je dějepis. Ale nemohu za všechno, i když za všechno nesu odpovědnost. Já nevidím ani dnes ve světě lepší základní myšlenky, lepší základní orientaci, proto jim zůstávám věrný. Nezradil jsem ve vězení, proč bych měl zradit nyní?“
Václav Havel o Husákovi
„On opravdu nastupoval jako představitel normalizace, ale zároveň si dokázal nepřetržitě udržovat, jak to dělají všichni kolaboranti, image toho, kdo je záchranou před těmi horšími. Aby tu nevládl Biľak, tak tedy rozumně vládl Husák. Zavíralo se sice stejně, jako by se zavíralo za Biľaka, všechno bylo stejné, jen image toho mírnějšího setrvávala.“
(Formáčková, Marie. V hlavní roli Gustáv Husák. Tragédie jednoho osudu. Praha 2009, s.90)
Několik dobových anekdot o G. Husákovi a jeho době
1.U maturity. Jaká je tvoje nejoblíbenější politická osobnost? A proč právě Gustáv Husák?
2. K dobové situaci v zásobování a službách:
Pán si jde roku 1975 koupit auto. Prodavač mu dá podepsat kupní smlouvu. Pán se ptá, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papíru a odpoví: „Desátého září v devět dopoledne roku 1985.“ „To snad ne!“ rozhořčí se zákazník. Prodavač pokrčí rameny: „Deset let čekání na auto, to je dneska normální.“ „Ale mě nevadí ten rok. Ale ten den a hodina! To mi konečně přijde instalatér!“
3. Jak se pozná, že Husák lže? Mluví!
4. K oblibě prezidenta
V letadle letí předseda vlády Lubomír Štrougal a Gustáv Husák. Baví se o tom, jak se lidi mají špatně. Štrougal dostane nápad: „Vyhodím z okénka deset pětistovek, ať má radost aspoň deset lidí!“ Husák ho chce trumfnout: „Já vyhodím dvacet pětistovek, ať má radost aspoň dvacet lidí!“ Pilot se po nich otočí a opáčí: „A já otevřu dveře a vyhodím Vás oba. To budou mít radost všichni!“
5. K emigraci
Husák leží na pláži. Někdo na něj volá: „Husáku, Husáku!“ Husák se ohlíží, ale nikoho nevidí. A zase. „Husáku, Husáku!“ Rozhlíží se a zase nic. Znovu si lehne a zadívá se do slunce. A to znovu promluví. „Husáku, i kdyby ses posral, budu zítra na Západě.“
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Prvním polistopadovým prezidentem Československa (29. 12. 1989 – 1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003) byl disident, spisovatel a dramatik Václav Havel (1936–2011).
I on má zastoupení v muzejních sbírkách Regionálního muzea K. A. Polánka, tedy spíše jeho disidentské a revoluční období. Díky pamětníkům shromáždilo muzeum soubor plakátů z období Sametové revoluce 1989. Některé další materiály jsou k dispozici v digitálním archivu, protože se s originály pamětníci zatím nedokázali rozloučit.
Zajímavý je také dopis, který byl adresován prezidentu Havlovi 14. února 1990. Žatecké Občanské fórum mu psalo ve věci možnosti přeměny vojenského prostoru v Perči. Tehdy by zde místní rádi viděli chráněnou přírodní oblast a lesopark. Prezidentovou odpověď k dispozici nemáme. A přestože se směrem k Perči žatečtí dodnes chodí procházet rádi, chráněné oblasti ani lesoparku se nedočkali.
V muzejní knihovně jsou k dispozici městské kroniky a regionální tisk s články o Havlových návštěvách v regionu.
Havlovy návštěvy Žatce v úřadu prezidenta
V červenci 1990 přiletěl Václav Havel nečekaně na žatecké vojenské letiště a navštívil také žateckou vojenskou posádku. V září o sedm let později se v rámci cesty po okrese podíval i do centra města a besedoval s lidmi v žateckém divadle. Žatecká radnice zvala Havla pravidelně na dočesnou. Kancelář prezidenta republiky zorganizovala oficiální cestu po regionu právě až roku 1997. Z návštěv zbyly dnes jen novinové články, pár fotografií a vzpomínky pamětníků.
Havel na žateckém letišti
O Havlově návštěvě žateckého letiště se můžeme dočíst pouze málo, protože nešlo o cestu za veřejností. Podrobnosti přinesl Svobodný hlas 27. července 1990 (r. 40, č. 29, s.1) pod titulkem Václav Havel v Žatci. „Již podruhé v krátké době za sebou navštívil prezident ČSFR Václav Havel lounský okres. Poprvé, když se zastavil cestou z Karlových Varů v lubeneckém motorestu a minulé úterý přilétl nečekaně do Žatce. Nesetkal se však s místními obyvateli, ale s vojáky zdejších vojenských útvarů. Okolo 9.30 přistál v doprovodu armádního generála Miroslava Vacka a několika novinářů na žateckém letišti. Jak nás informoval zdejší náčelník štábu, přivítal jej zástupce velitele mjr. Ficanec. Pan prezident se zajímal o život na letišti, na stojce rozmlouval nejen s přítomnými důstojníky, ale také vojáky základní služby. Dále jej zajímala problematika hlučnosti v okolních vesnicích, prohlédl si letoun Mig 29 a zhlédl letovou ukázku. Jednou z otázek vojákům základní služby prý byla i ta, kam chodí v době osobního volna na pivo. Po hodině a půl odlétla delegace k vojenskému útvaru hrdiny ČSSR kpt. Rudolfa Jasioka v Žatci, kde si její členové prohlédli park bojové techniky a opět pobesedovali s přítomnými vojáky.“ Vojenské letiště v Žatci již nefunguje, k velkému smutku místních i vojáků bylo zrušeno roku 1993.
Z vojenských souvislostí zmiňme ještě udělení stuhy k praporu žateckému bojovému praporu 4. brigády rychlého nasazení. Bordovou stuhu zdobí lipové listy a nápis: Obrany národa. Stuha a dekret byly uděleny 8. května 1999 u příležitosti 54. výročí ukončení 2. světové války v Evropě.
Havlova návštěva Žatce 1997
Cílem Havlovy cesty po Lounsku bylo dle oficiálního programu seznámit se s problémy okresu, který byl uváděn jako okres s vysokou mírou nezaměstnanosti, špatnou dopravní obslužností a málo se rozvíjejícími podnikatelskými aktivitami. Mělo jít hlavně o cestu za občany. Již v Lounech čekaly na Havla davy, které však často viděly jen záda jeho ochranky. Městská rada Loun zasedala mimořádně v budově místního muzea. Zde také přednosta okresního úřadu Josef Kopic seznámil prezidenta s problémy okresu i s jeho slavnou historií. Zmínil hlavně tři problémy, které bylo třeba tehdy řešit: problém s pitnou vodou, znečištěné ovzduší a restrukturalizaci zemědělství (restituce). Havel pak navštívil závod Praga Louny. Další zastávkou byla soukromá farma rodiny Vostřelových v Liběšovicích, kde se setkal se zástupci soukromých zemědělců a Agrární komory ČR.
Následovala návštěva Siřemi, kterou znal z návštěvy v mládí. Siřem roku 1997 nejen prezidenta šokovala svým zdevastovaným stavem. Nejostřejší poznámku v tomto směru otiskl Svobodný hlas v podrobném článku o prezidentově cestě do regionu, který vyšel 25. září 1997: „Do Siřemi dorazil prezident o něco později. Fotografové čekali trpělivě a krátili si čas povídáním, zatímco netrpělivá novinářka deníku Právo, která po příjezdu do Siřemi zděšeně prohlásila: „Tak do týhle prdele se ženu až z Prahy,“ si šeptala s členy prezidentské ochranky.“ Václav Havel si tentokrát neprohlédl „zámek,“ tedy budovu špejcharu, která měla inspirovat Franze Kafku k napsání jednoho z jeho slavných děl. Nájemci totiž zapomněli klíče doma. Navštívil tedy místní poničený kostel, kterým ho provázel lounský archivář Bohumír Roedl. Ke svému zklamání ze stavu slavné obce se pak V. Havel vyjádřil několikrát před novináři i občany.
S občany se Václav Havel setkal v Žatci. Žatecká Městská kronika (1997), uložená dnes v knihovně Regionálního muzea K. A. Polánka, shrnula: „Největší politickou událostí roku byla návštěva prezidenta Václava Havla. Přípravy začaly už ve čtvrtek 11. 9. Pracovníkům prezidentské kanceláře pomáhal přednosta OÚ v Lounech. Prezidentovu bezpečnost zajišťovala jeho ochranka, místní policejní složky byly požádány jen o spolupráci. Pravidelné čtrnáctidenní trhy se musely uskrovnit a uvolnit část prostoru před radnicí.
Návštěva ve středu 17. 9. začala v Lounech, pokračovala v Siřemi, která se prezidentovi nelíbila, v Žatci se nejprve zastavil v Chmelařském institutu, obědval v Motesu, pěšky odešel na radnici, tam ho obklopili novináři, pak pěšky do divadla, kde proběhla čtyřicetiminutová beseda…J. Košek v DL (Deníku Lučan) vyjadřuje svůj názor na to, proč se lidé i přes „balíčky na oživení hospodářství“ usmívali – úsměv patřil osobě prezidenta, ne skutečné situaci, v níž lidé žijí. Prezident byl přivítán kyticí, podepsal se do pamětní knihy, pozdravil se s radními… Nespokojenost vznikla mezi občany, kteří doprovázeli prezidenta od radnice k divadlu, protože to už bylo plné. Po dohadech pustil ředitel další diváky dovnitř pod podmínkou, že v zájmu bezpečnosti budou stát pouze v přízemí. Ani novináři nebyli spokojeni, protože na místa pro ně nikdo nepamatoval a museli své poznámky tvořit vstoje.“
Zápis v kronice je proložen odkazy na početné novinové články, které byly přiloženy do přílohy. To je dnes výhodou pro badatele, protože v této době ještě nebyly jejich plné verze na internetu. Jen s odkazy na čísla a data novin si kronikář bohužel občas příliš starostí nedělal. Některé zprávy jsou dnes dispozici také na stránkách Knihovny Václava Havla, zde je však třeba registrace.
Deník Lučan věnoval Havlově návštěvě velký prostor ve svých zářijových číslech. Novináře tradičně zaujaly nejrůznější detaily. Např. co prezident jedl nebo s kým mluvil. Podrobně se psalo hlavně o Siřemi, ale stranou nezůstala ani zmíněná strkanice před žateckým divadlem. Novináři neopomněli zmínit ani že Havel jezdil na Žatecko již dříve na chmelové brigády. Co vše novináře zaujalo si můžete přečíst i v naší nové publikaci o prezidentských návštěvách.
Václav Havel vyslovil potěšení z toho, že se beseda koná právě v divadle. Podtrhl důležitost cest po regionu pro poznání problémů lidí, byť zdůraznil, že na ně má stále méně času. Diskutující směli vznášet dotazy jen písemně. Lístky s nimi se házely do krabice ještě před besedou. V odpovědi na jeden z dotazů Havel znovu mluvil i o stavu obce Siřem. Řekl: „Siřem jsem už jednou navštívil v 60. letech, bylo to s režisérem Milošem Formanem, když se pokoušel tvořit film na kafkovské téma,“ řekl. „Byl jsem však velmi zklamán ze zjištění, že ta Siřem je dnes v ještě horším stavu než v těch 60. letech, takže zážitek to byl spíše smutný,“ dodal. Podle něj jde o vesnici zchátralou, polozbořenou, téměř neobývanou, s rozpadlým kostelem; jak řekl předtím novinářům na improvizované tiskovce na radnici, je divné, že k takovým úkazům může docházet pár kilometrů od Prahy a nikoli jen „kdesi“ v dalekém pohraničí.“ Siřemský zážitek poněkud zastínil pobyt v Žatci. I Žatecké noviny (23.září 1997, č. 34, s. 1) daly svému článku název: Kafkova Siřem prezidenta šokovala.
Václav Havel v žateckém divadle také ocenil, že se na něj lidé při cestě usmívali, byť ani tehdy nebyla ideální doba. Zmínil tehdejší úsporné balíčky, povodeň roku 1997 i rostoucí nezaměstnanost. Poté pak odpovídal na směsici dotazů k vnitřní i zahraniční politice, objevily se i otázky ryze osobní. Někoho např. zajímalo, jestli umí jezdit na koni nebo jestli už má jejich fenka štěňata. Prezident vyslovil také svůj názor na úroveň senátu a aktivity komunistů.
Havel v Peruci 2002
Na Lounsko zavítal Havel osobně znovu 11. července 2002, kdy navštívil Peruc. Prohlédl si Muzeum českého venkova, zapsal se do pamětní knihy a dostal darem hrneček. Na náměstí v Peruci na něj čekalo cca 300 lidí. Fotografie z návštěvy si můžete prohlédnout v galerii Žateckého deníku u článku Petra Kinšta Václav Havel zavítal jako prezident i do okresu Louny Tento vzpomínkový článek shrnující Havlovy návštěvy v regionu vyšel v roce Havlova úmrtí 2011.
V městské kronice (2011, s. 116) najdeme zmínku o tom, že svíčky za Havla hořely i na žateckém náměstí, kde se konalo malé pietní shromáždění. Kronikář se Havlovu úmrtí a pohřbu věnoval podrobně také v přehledu celorepublikových událostí.
PhDr. Milada Krausová, PhD.
O návštěvě Václava Klause (nar. 1941) r. 2011 se píše podrobně v kronice města Žatce, která je uložena v knihovně Regionálního muzea K. A. Polánka. Václav Klaus byl druhým prezidentem České republiky. V úřadu byl od 7. března 2003 do 7. března 2013. Do regionů zajížděl poměrně často. Jeho cesty rozhodně nebyly nudné, díky jeho vystupování a pečlivě volenému programu.
Největší publicitu ovšem měla návštěva Václava Klause ve Slavětíně na Lounsku. Byla tak trochu polosoukromá, protože sem Klausovi zajížděli častěji za svými přáteli z řad místních farmářů. Prezident zde navíc řídil kombajn a jeho manželka Livie se svezla na traktoru, což bylo novinářsky zajímavé. Klaus byl ve Slavětíně na dožínkách 22. srpna 2004. Byl přivítán po staré tradici – i s notnou dávkou recese. Dočkal se i dožínkového věnce a neopominul ani místní slavný kostel.
Svobodný hlas (Týdeník Lounska, Postoloprtska, Žatecka a Podbořanska) z 26. 8. 2004 (č. 34, r. 14) otiskl na první straně zprávu s titulkem: Klausovi vítáni mlékem a strdím.
Roku 2011 (17. 6.) o návštěvě zpětně referoval server idnes: „Kterak první hospodář Klaus sklízel ve Slavětíně pšenici: Slavětín, malou vesnici na Lounsku o 450 obyvatelích, navštívil Klaus už několikrát. I s manželkou Livií dorazil v roce 2004 na pozvání farmáře Leo Suchého, se kterým se Klausovi přátelí, na dožínky. Celou akci tehdy zaznamenali dokumentaristé Robert Sedláček a Radim Procházka. Sedlákovi Klaus dříve slíbil, že pole pšenice s ním ten rok doseká, psal tehdy portál e-region.cz. Ve Slavětíně proto odložil sako, kombajn podepsal a pak sedl do kabiny za volant. "Přijel nás navštívil náš první hospodář a naše první selka," oznamuje Suchý lidem, kteří Klausově počínání přihlíželi. Farmáři jej uvítali mlékem a strdím. Ještě před startem se Klaus ujistil, že sklizeň zvládne. Po krátkých instrukcích v kabině kombajnu zkouší prezident brzdu a plyn, mává a startuje. Poté opatrně vjíždí do posledního pásu uzrálé pšenice. Vypadá to, že si jízdu i výhled z vysoké kabiny užil. "Je to bezva zážitek. Člověk, kdyby jel chvíli, tak by se s tím skamarádil," usmívá se prezident poté, co poseče poslední kousek. Příliš práce neodvedl, farmáři ho ale přesto odměňují věncem z obilí. Dožínkovou kytici dostane i jeho choť. Pak už se prezidentův výkon zapíjí. Všichni včetně prezidentského páru si zanotují Ach synku synku a Živijó. "Vzdávám hold našim polím a zemi, která nám dala zrno. Omlouváme se přírodě, pokud jsme zasáhli jinak, než byla zvyklá," uzavřel Suchý prezidentův výkon a poděkoval, že na dožínky přijel. Poprvé manželé Klausovi přijeli do Slavětína na pozvání Suchého v létě roku 1995. Podruhé Klaus dorazil ještě jako premiér po povodních v srpnu 2002.
V říjnu 2007 přijel Václav Klaus na pozvání hejtmana do Ústeckého kraje, kde strávil tři dny (15.-17. 10.). Navštívil řadu měst, byl i v nedaleké Kadani, ale Žatec nenavštívil. Do Žatce dojela jen jeho manželka Livie, která se podívala do místního Dětského domova, který podporovala jejich nadace. Besedovala s dětmi a jako dárek jim přivezla nové hrnečky. Obrazové dokumentace a popis pobytu viz např. Ústecký kraj, r. 6, říjen 2007.
Roku 2011 se konečně dostal Václav Klaus jako prezident i do Žatce. Třídenní cesta po kraji se uskutečnila na pozvání hejtmanky Jany Vaňhové. O přípravách referoval např. Petr Kinšt v Deníku v článku Prezident přijede do Žatce a na Nový Hrad. Dočteme se zde: „Prezident ČR Václav Klaus tento měsíc navštíví některá místa okresu Louny. Stane se tak v rámci pracovní návštěvy Ústeckého kraje, kterou absolvuje se svou manželkou. Navštívit by měl město Žatec, průmyslovou zónu Triangle u Žatce a zámek Nový Hrad v Jimlíně na Lounsku. „Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií stráví tři dny v Ústeckém kraji. Návštěva se uskuteční ve dnech 18. až 20. října, prezidentský pár během těchto dní navštíví dvanáct měst a obcí v kraji, setká se s občany, představiteli místních samospráv a prezident Klaus bude podepisovat své knihy. Po celou dobu bude prezidentský pár doprovázet jako hostitelka hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová,“ sdělila Magdalena Hanáčková, tisková mluvčí Krajského úřadu Ústeckého kraje. Část programu absolvuje první dáma Livie Klausová odděleně. Cesta po Ústeckém kraji bude zahájena v úterý 18. října v Roudnici nad Labem. Prezident s doprovodem se pak zastaví v Terezíně, Litoměřicích, České Kamenici, Ústí nad Labem, Mostě, Březně či Žatci. Václav Klaus si prohlédne také průmyslovou zónu Triangle u Žatce. Posledním místem v Ústeckém kraji, kde se prezidentský pár zastaví, bude krajský zámek Nový Hrad v Jimlíně na Lounsku.“
V Žatci se Klausovi dostalo bouřlivého uvítání. Na žatecké náměstí nastoupila na jeho počest místní Chmelobrana. Prezidentská kolona dorazila před jednou hodinou odpoledne. Nebyla to první Klausova návštěva města. Novináři připomínali, že zde byl naposledy před devíti lety. Nechyběla pochvala za to, jak se od té doby město změnilo. Z náměstí odjel prezident s manželkou do Chrámu chmele a piva, kde ho přivítal jeho ředitel Jiří Vent. Orloj kvůli němu dokonce zastavili, aby se mohl podívat na odbíjení. Měl totiž malé zpoždění.
Předejme nyní slovo městské kronice z roku 2011, která nám nejlépe přiblíží, jak se v Žatci těšili na návštěvu prezidenta. Dozvíte se, i co mu připravili k jídlu a jaké dárky dostal.
„19. 10. 2011 Pane prezidente, vítejte! Hostí vás hlavní město chmele (s.101)
Žatec, Jimlín – Václava Klause čekají v Žatci a Jimlíně zajímavé dary a dobré jídlo. Do Žatce se může na pivo kdykoli vrátit, místo má rezervované. Z jednoho hlavního města do jiného. Z Prahy do Žatce. Z hradu mezi chmelnice, ještě nedávno plné zeleného zlata. Václav Klaus, prezident České republiky, přijede ve čtvrtek do světového centra chmelařství. Vůbec poprvé od doby, kdy je ve funkci hlavy státu. „Máme pro pana Klause přichystaných několik překvapení, samozřejmě s chmelařskou tématikou,” těší se už na návštěvu nejvyššího ústavního činitele také žatecký místostarosta Jan Novotný. A chmel a pivo, tradiční a velmi důležité vývozní komodity naší republiky, uvidí prezident doslova na každém kroku. Jíst bude s příchutí piva, dary budou chmelařské, pivo samozřejmě také ochutná.
Václav Klaus i s chotí Livií zavítá do Žatce a Jimlína v rámci třídenní návštěvy Ústeckého kraje. Na Lounsku jej čeká bohatý program i několik překvapení. „V Žatci dostane Václav Klaus speciální vitrážovou lampu s chmelařskou tématikou. Doufáme, že se panu prezidentovi bude líbit,” poodhalil Novotný jedno z překvapení. Na krásné a jedinečné stolní lampě je vyobrazen chmel, podobně jsou směřovány i další dary, které Klaus v Žatci dostane. Nebude například chybět zdobený korbel. Klaus na Žatecku a Lounsku uzavírá svou cestu, ve čtvrtek byl ještě v Mostě, Brandově a Březně. Do Žatce by měl dorazit zhruba ve 12.40 hodin. Na tamním náměstí Svobody je připraven i kulturní program. Po přivítání v centru města odjede hlava státu ke Chrámu chmele a piva, kde by měla sledovat odbíjení unikátního orloje, možná vystoupá i na pivní maják. Pak už jej čeká návštěva restaurace U Orloje.
Oběd s chutí piva. A podávané menu? Jak jinak než s nádechem piva a chmele. „Nejprve si pochutná na hovězím vývaru s masem a nudlemi. Jako hlavní jídlo je připraven krůtí steak v pivní omáčce se šťouchanými bramborami s cibulkou. Na závěr chystáme pivní štrúdl se zmrzlinou. Podávat se samozřejmě bude vlastní pivo z minipivovaru,” prozradil Novotný, na čem si pochutná prezident společně s asi třicítkou vybraných hostů. Zastoupeni budou chmelaři, armáda, která v Žatci má jedno ze svých důležitých sídel, starostové okolních obcí, zástupci kraje.
V Chrámu chmele a piva čeká na první pár také další překvapení. Václav Klaus i jeho choť Livie dostanou čestné místo v trezoru pro štamgasty restaurace. Svůj půllitr tam budou mít uzamčený, kdyby se někdy chtěli na dobré pivo vrátit. „Rádi je v Žatci kdykoli zase uvítáme. Půllitry budou mít připravené,” řekl Deníku žatecký místostarosta.
Po obědě zajede Klaus také do průmyslové zóny Triangle, kde se setká se zástupci firem, prohlédne si i výrobní prostory. Z průmyslové zóny pak prezident pojede do Jimlína na zámek Nový Hrad. Tam pro něj hejtmanka uspořádá setkání se starosty obcí a měst z Chomutovska, Mostecka i Žatecka. Návštěva prezidentského páru na Žatecku a Lounsku pak skončí kolem šestnácté hodiny, kdy Klaus z Jimlína odjede do Prahy.“
Další zápis pak informuje o tom, jak se vše vydařilo a jak se prezidentovi ve městě líbilo.
„20. 10. 2011 Skvělé pivo! - řekl v Žatci Klaus (s.102)
Prezident pochválil také zaplněné náměstí, kam přišlo prý nejvíc lidí z celé jeho návštěvy v Ústeckém kraji.
Těšil jsem se k vám na pivo a nezklamalo mě, je opravdu dobré,” pochvaloval si Václav Klaus, když ve čtvrtek dorazil do Žatce. Prezidentovi republiky se v centru chmelařství viditelně líbilo, kromě piva si pochutnal na dobrém obědě. Žatec také zvítězil v neoficiální prezidentské soutěži o nejvřelejší přivítání. Václava Klause a jeho ženu Livii, kteří do Žatce zavítali v rámci třídenní návštěvy Ústeckého kraje, přišly na náměstí Svobody uvítat stovky lidí. „Ze všech měst, která jsme během tří dní v Ústeckém kraji navštívili, je vás tady nejvíce,” chválil žatecké diváky Klaus.
„Přijetí jste nám připravili vřelé a bouřlivé. Je vás tu opravdu hodně,” vyhlásil prezident vítěze své neoficiální soutěže o nejlépe „připravené” město. „V Žatci jsem byl před zhruba devíti lety a je vidět, že město vzkvétá. Udělal se od té doby kus dobré práce,” pokračoval ve chvále Klaus, který si naoko přísně, jak je jeho dobrým zvykem, neodpustil profesorsky dav také pokárat za hlasitost. S pomocí manželky Livie se ho ale brzy podařilo uklidnit a pak už si mohl konečně pochutnat na pivu, na které měl podle svých slov chuť celé tři dny. Po návštěvě náměstí odjel Václav Klaus do Chrámu chmele a piva, kde dostal dary. Žatec se pochlubil vitrážovou lampou s chmelařskou tématikou a prezidentský pár dostal také dva korbely, které bude moci kdykoli přijet do Žatce využít. V restauraci U Orloje jim je schovají do trezoru. Návštěvu na Žatecku pak Klaus zakončil v průmyslové zóně Triangle a na zámku v Jimlíně, kde se setkal se starosty obcí a měst.“
O průběhu další části návštěvy referoval nejpodrobněji Jaroslav Tošner ve Svobodném hlasu z 26. října 2011 (s.5). V článku Prezident se tři dny těšil na žatecké pivo se dočteme více i o konkrétním programu V. Klause v průmyslové zóně Triangle: „Před výrobní halou společnosti Panasonic přivítal vzácnou návštěvu generální ředitel Hiroschi Sannomiji a velvyslanec Japonska v České republice Toshio Kunikaty a rovněž generální ředitel CzechInvestu Miroslav Křížek. Následovala krátká prohlídka linky na výrobu LCD televizorů, načež Václav Klaus společně s generálním ředitelem odhalili pamětní destičku ve vstupní hale.“
Dodejme, že průmyslová zóna Triangle se od doby této návštěvy hodně změnila, Panasonic zde už nenajdete. Přestěhoval se do Plzně. Ani slavný půllitr z trezoru Chrámu chmele a piva již dnes neexistuje. Pamětníci, zejména z řad temperamentní chmelobrany, rovněž nezapomněli, jaké měl pan prezident při příjezdu zpoždění.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
V pořadí třetí prezident České republiky Miloš Zeman (nar.1944) navštívil Žatec několikrát. Prezidentem byl od 8. března 2013 do 8. března 2023. Po regionech jezdil s oblibou, což mu později bylo i vytýkáno, protože cesty byly finančně i organizačně náročné. Navíc byly považovány za volební kampaň. Na Zemana vždy čekali jeho početní příznivci i odpůrci. A média měla díky jeho vyjádřením vždy o čem psát.
Obdobně jako předtím prezident Havel navštívil i Miloš Zeman roku 2013 žateckou vojenskou posádku, konkrétně 4. brigádu rychlého nasazení. Prováděl ho její velitel Miroslav Hlaváč. Zastavil se i ve městě na oficiální večeři v Chrámu chmele a piva, kde se setkal s regionálními politiky. Přivítala ho starostka Žatce Zdena Hamousová, která mu předala květinu. Zemanův program byl koncipován jako neveřejný. Někteří jeho příznivci (zhruba 30 lidí) si ho však přesto dokázali najít. Svobodný hlas neopomněl poznamenat, že byl zrušen i fototermín pro novináře, kteří se tak museli pokoušet o štěstí na vlastní pěst.
V městské kronice uložené v knihovně Regionálního muzea K. A. Polánka, se o Zemanově návštěvě píše pouze stručně:
24. 10. 2013 Prezident Miloš Zeman navštívil Žatec
„Prezident Miloš Zeman zavítal ve čtvrtek 24. října večer v rámci návštěvy Ústeckého kraje také do Žatce, kde navštívil 4. brigádu rychlého nasazení. Prohlédl si síň tradic a vojenskou techniku včetně kolových transportérů Pandur. Následovala oficiální večeře s vedením města a Ústeckého kraje v Chrámu chmele a piva. Na prezidenta Zemana čekaly zhruba tři desítky příznivců, kteří ho přivítali potleskem. Jinak ale byl celý program v Žatci neveřejný a občané tak neměli možnost se s prezidentem setkat.“ (2013, s. 86).
Půllitr, z kterého Zeman pil, byl opatřen cedulkou a uložen v chrámovém „trezoru“ pro štamgasty. Do dnešních dnů se nedochoval.
Fotogalerii z návštěvy roku 2013 najdete na stránkách Žateckého deníku. Zveřejněny byly až roku 2017, kdy se chystala další cesta Zemana po regionu. Bohatá fotogalerie je k dispozici rovněž zde.
Svobodný hlas (30.10.2013, č.44, s.2) referoval o návštěvě pod titulkem Prezident republiky navštívil žatecké vojáky. V článku se dočteme další podrobnosti k Zemanově neveřejné návštěvě. Například, že při návštěvě vojenského útvaru uvítal Zemana kromě jeho velitele plukovníka gšt. Miroslava Hlaváče také tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek a náčelník Generálního štábu AČR (a pozdější prezident) generálporučík Petr Pavel.
O dva roky později (2015) zavítal Zeman do Loun, kde besedoval s občany v zaplněném místním divadle.
Na Lounsko přijel Zeman znovu v listopadu 2016. Na střelnici ve Vršovicích se setkal s vojáky ze Žatce, přivěsil pamětní stuhu na prapor 41. mechanizovaného praporu 4. brigády rychlého nasazení a vystřelil si z útočné pušky, což vzbudilo největší novinářskou pozornost. Poté jako první prezident vůbec navštívil Podbořany.
Žatecký deník referoval pod titulkem: Přesná trefa! Prezident Miloš Zeman střílel na Lounsku z útočné pušky. Autor článku Hynek Dlouhý shrnul dojmy z jeho návštěvy: „Miloš Zeman přijel do okresu Louny v roli prezidenta už potřetí. Nejprve pálil ostrými na vojenské střelnici ve Vršovicích, poté „vypaloval" bonmoty v Podbořanech. S kritikou se nesetkal… Už třetí návštěva Miloše Zemana v okresu Louny v roli prezidenta začala v pátek 25. listopadu na vojenské střelnici ve Vršovicích. A začala pěkně zostra…Žatečtí vojáci z brigády rychlého nasazení ve Vršovicích připravili několik bojových ukázek, nachystali si pro Zemana ale také jedno překvapení – střelbu na terč ostrými náboji. „Pane prezidente, můžete pálit," slyšel po krátké instruktáži Zeman. Prezident střílel z útočné pušky CZ 805 BREN na papírový terč ve tvaru postavy z patnácti metrů. Vystřelil jednou a byl přesný. „Smrtelná rána," okomentoval zásah voják, který Zemanovi asistoval. Jeho výstřel směřoval do oblasti břicha. Poté si zastřílel také hejtman Oldřich Bubeníček. „Oldo, tak se ukaž," hecoval ho dobře naladěný prezident. „Střílelo se mi dobře. Neměl jsem žádnou konkrétní představu, na koho střílím," usmíval se poté Miloš Zeman. „Zbrojní průkaz nemám, má ho ale moje žena a myslím si, že jeden v rodině stačí," pokračoval.
Pochvalu za přesnou mušku si prezident vysloužil i v článku v Žateckých novinách (29. 11. 2016, č. 48, s. 1), který zvolil titulek Prezident střílel z útočné pušky, v Podbořanech debatoval s lidmi. K detailům o střelbě doplnil informaci, že prezident střílel na zkrácenou vzdálenost 15 m, zatímco vojáci mají terče ve vzdálenosti 100 m. Třikrát si vystřelili i prezidentův kancléř Vratislav Mynář a hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček.
V Podbořanech, pro které to byla, jak už bylo zmíněno v úvodu, vůbec první návštěva prezidenta v jejich historii, přivítal prezidenta Zemana starosta města Radek Reidl. Ten jeho návštěvu s podporou hejtmana Bubeníčka zprostředkoval. Na Zemana čekalo na 500 jeho příznivců. Prezident se setkal s místními zastupiteli. Poté diskutoval s občany na Masarykově náměstí. Přivěsil pamětní stuhu na městský prapor a podepsal se do pamětní knihy.
V diskuzi prezident reagoval např. na časté stížnosti, že Podbořany jsou díky své poloze v Ústeckém kraji na posledním místě. Glosoval, že nejsou poslední, ale jsou na začátku, a tedy první, za což sklidil potlesk. Vyjádřil se rovněž k migrační krizi, problému sociálních dávek či postavení prezidenta u nás.
Další cesta prezidenta po regionu následovala v říjnu následujícího roku. Roku 2017 (4. října) se prezident Zeman setkal s občany Žatce na náměstí. O přípravách k cestě informoval Žatecký deník, který připomněl i jeho předchozí návštěvy regionu. Fotografie z návštěvy v Žatci z 4. 10. 2017 má muzeum k dispozici ve svém digitálním archivu. Média byla v pohotovosti již před jeho příjezdem do Žatce. Protože Zeman tvrdil již při zastávce v Bílině, že v Žatci mají náměstí jako vybombardované. A že zde padají domy. Za toto tvrzení se na žateckém náměstí místním omluvil. Tvrdil, že informace našel v médiích, čímž se cítil být uražen zejména Deník, který otiskl hned následující den svou reakci. Zemanova slova byla např. vykládána jako reakce na pád zchátralého domu, který se zřítil v Horově ulici, tedy na rohu Žižkova náměstí. Nebo na články o filmování válečných filmů v Žatci, při kterých si filmaři vybírají často kouty města s dosud neopravenými fasádami domů. Dodejme ještě, že ne všichni jsou si navíc vědomi, že Žatec má těch náměstí více, však byl také dříve centrem kraje a později okresu.
Atmosféra setkání s veřejností před žateckou radnicí byla jinak klidná a přátelská. Zeman krátce promluvil na pódiu, přijal dárek a přivěsil pamětní stuhu připomínající návštěvu Ústeckého kraje na prapor města. Mezi jeho doprovodem nechyběl ani jeho mluvčí Ovčáček, který se stal díky svému vystupování inspirací pro dvě divadelní hry.
Dle tisku se setkání účastnilo kolem 200 lidí. Žatecký deník zvolil titulek: Odpůrci Zemana zůstali v Žatci doma. V článku se mj. píše: „Debata se v Žatci „točila“ okolo sociálních problémů, ekonomické kriminality nebo nezaměstnanosti. Kritických dotazů se Miloš Zeman v Žatci nedočkal, na setkání dorazili ve velmi drtivé většině prezidentovi příznivci. Kritici, kterým podle jejich vyjádření například vadí Zemanovo vystupování a chování, či výjezdy do krajů v době blížící se prezidentské volby, na náměstí nepromluvili.
Prezident se v Žatci také omlouval, svůj omyl ale svedl na novináře. „Chtěl bych blahopřát Bílině například k náměstí. Až přijedu do Žatce, vysvětlím žateckému starostovi, že jeho náměstí vypadá jako vybombardované,“ adresoval v Bílině nelichotivý výrok na adresu Žatce Zeman. V Žatci uvedl, že ho stav náměstí kladně překvapil, že je krásné. Tvrdil, že informace získal z médií, že to tam bylo uvedeno, že to jeho spolupracovníci tak zaznamenali. Za jeho omyl tak prý mohou média. Články, které Zeman zmiňoval, ale byly o jiných žateckých místech než o centrálním náměstí Svobody. Jednalo se o okolní náměstí, kde se například točí staré historické filmy z války, a na kterých jsou některá místa a domy některých soukromých majitelů opravdu zanedbané…“
Zemanova slova o stavu žateckého náměstí vysvětlovala i další periodika. Např. Server idnes.
Pro porovnání uvádíme interpretaci tohoto listu: „…V Žatci Zemana přivítalo zhruba 200 lidí vlažným potleskem. Hned na úvod se prezident zdejším obyvatelům za svá slova o náměstí omluvil. „Když jsem sem přijel a objel náměstí Svobody, tak jsem nevěřil svým očím, že je tak hezké,“ sdělil. Podle jeho informací, které čerpal z regionálních médií, prý mělo být náměstí zpustlé a zchátralé. Lidé jeho omluvu přijali s o poznání vřelejším potleskem. Při následné besedě se podivil, že je na Žatecku tak vysoká nezaměstnanost, když zde funguje průmyslová zóna Triangle, která dává práci stovkám lidí…“
Doba se změnila. A tisk mohl a také využíval svého práva referovat i o návštěvách hlav státu kriticky a často i dost subjektivně. Z dalších příspěvků o cestě po regionu doplňme ještě více taktní příspěvek na Aktuálně.cz, který ovšem Žatci věnoval malou pozornost.
A jak se k prezidentovým slovům o žateckém náměstí a regionálním tisku vyjádřil Deník? 5. října hájil jeho čest Petr Kinšt v článku Prezident obvinil Deník v Žatci ze lži, pravdu však nemluvil on sám: „Prezident Miloš Zeman při svém vystoupení na náměstí Svobody v Žatci několikrát zmínil Žatecký a lounský deník. Naše noviny obvinil, že nepíší pravdu. Pravdu však nemluvil on sám. Vše začalo jeho vystoupením v úterý 3. října na náměstí v Bílině. „Chtěl bych blahopřát Bílině k takovému náměstí. Až přijedu do Žatce, vysvětlím žateckému starostovi, že jeho náměstí vypadá jako vybombardované,“ řekl na bílinském náměstí Zeman.
Tento výrok se nelíbil řadě obyvatel Žatce i vedení města, v jehož čele stojí sedm let nikoli starosta, ale starostka. Prezident se pak v Žatci za tato slova omluvil a vše svedl na Žatecký a lounský deník.
„Když jsem sem přijel a objel toto náměstí, nevěřil jsem svým vlastním očím. Máme naprosto jasné výpisky ze Žateckého deníku, které jsou maximálně rok staré. Podle Žateckého deníku je vaše náměstí zpustlé a zchátralé. Podle Žateckého deníku se tady natáčejí válečné filmy, protože to tady vypadá jako po druhé světové válce. Podle Žateckého deníku se vám tady propadla střecha a je tady dvacet zanedbaných bytových domů přímo na náměstí,“ začal své vystoupení před dvěma stovkami lidí na centrálním žateckém náměstí Svobody.
„Já sám říkám, nevěřte novinářům, já sám jim nevěřím. A teď jsem jim naletěl. Omlouvám se občanům Žatce,“ dodal.
Pravdou je, že Žatecký a lounský Deník o tom, že by náměstí Svobody bylo zpustlé, zchátralé nebo vybombardované, nikdy nepsal. Na toto téma jsme, co se týká náměstí Svobody, v posledním roce zveřejnili články o chystané rekonstrukci městské knihovny, opadávající fasádě z radnice a její chystané rekonstrukci nebo že se město pustilo do oprav fasád některých svých domů na náměstí Svobody. O bytových domech na náměstí Svobody Žatecký a lounský deník nepsal nikdy.
Prezident Zeman měl zřejmě na mysli články, které se týkají jiných částí historického jádra Žatce. Tam se skutečně nachází řada zpustlých a zchátralých domů, které často využívají filmaři k natáčení válečných nebo poválečných filmů. Těch se ve městě natáčela celá řada. Příkladem mohou být francouzský snímek Z Paříže do Paříže, americký Úkryt v zoo nebo český Dezertér. Všechny se natáčely loni v Žatci. Malou kuriozitou je, že při natáčení snímku Z Paříže do Paříže musel francouzský štáb některé domy na Chelčického náměstí upravit, neboť se filmařům zdály více poničené než ve Francii na sklonku druhé světové války.“
Ze zmiňovaných článků v Deníku si můžete přečíst např. ten s titulkem Válkou zničená města i prostředí pro seriály. V Žatci se točily desítky snímků. Ze slavných filmů se přímo na hlavním žateckém náměstí točil např. Králíček Jojo. Před žateckou radnicí tehdy dokonce vyrostla šibenice.
Žatec tak díky Zemanovi získal poněkud zvláštní publicitu. Kolik lidí se asi pak vydalo podívat se, jak to tu skutečně vypadá?
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Roku 2023 se stal prezidentem České republiky Petr Pavel. Svou prezidentskou kampaň mimo Prahu zahájil 7. září 2022 na Kruhovém náměstí v Žatci. Vedle busty prezidenta Beneše. V těsném sousedství, jen přes ulici, vedli ve stejnou dobu svoji volební kampaň místní Piráti.
Martin Komárek referoval o zahájení Pavlovy volební kampaně v Deníku ze 7. 9. pod titulkem Generál Pavel hlásí příchod . O Žatci se však nezmiňuje. Fotogalerii ze 7. 9. najdete na stránkách Žateckých novin .
Atmosféru setkání s veřejností, které proběhlo v dopoledních hodinách, dokumentovalo i Regionální muzeum K. A. Polánka. Volební štáb Petra Pavla sbíral podpisy pro Pavlovu prezidentskou kandidaturu. Rozdávaly se propagační materiály. Pavel se fotil s místními, diskutoval s nimi a ochotně se podepisoval. Byl na začátku cesty, která ho dovedla až na Pražský hrad.
Fotografie z této akce končí naši sérii o prezidentech a Žatci. Doufejme, že Petr Pavel přijede brzy opět do Žatce oficiálně i ve svém prezidentském úřadu. Mezi žateckými vojáky byl vždy vítaným hostem. Ostatně v říjnu 2013 sám vítal např. prezidenta Zemana při jeho návštěvě vojenského útvaru.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
 |  |  |
 |  |  |
Měsíční program 
Otevírací doba 
Vstupné 
